Antická filosofie

 

 

Sokrates (470 – 400 př. K.)

  • Sám nic nenapsal o jeho životě se dovídáme od Xenofona, Aristofanésa (komedie Oblaka) a Platona (Platonovy dialogy→ Platon využívá Sokrata jako vystupovatele v těchto dialozích→ i když zde vystupuje Sokrates, všechny myšlenky jsou Platonovo)
  • Otec byl sochař a matka porodní bába, jeho žena byla Xantipa (= byla hádavá)
  • Vyučil se sochařem, ale stal se učitelem a filosofem
  • Babická metoda= způsob jeho vyučování, kladl otázky (Např. Co je to krása? Co je to odvaha?) a žáci odpovídali (přesně obrácená metoda než ostatní učitelé), cílem bylo dokázat, že nikdo neví všechno, i když si to myslí
  • „Vím, že nic nevím.“- jediné skutečné vědění
  • Sokratova ironie= baví se s lidmi, kteří si myslí, že ví vše a postupně jim dokazuje, že neví všechno → tvrdí, že myšlení je omezené a že nevědomost otvírá bránu poznání
  • Byl odsouzen k vypití jedu→ obžalován z bezbožnosti→ nebránil se (i když mu lidé chtěli pomoci utéct), protože respektoval demokracii, která přinášela ochranu na úkor plnění trestů
  • Sokratovo svědomí nazýváme DIAMONION (božské svědomí)→ vnitřní hlas, který nás vede od nesprávného jednání, má přednost i před zákony

 

Platon (427- 347 př. K.)

  • Žák Sokrata
  • Po Sokratově smrti cestoval → ovlivněn V filosofií
  • Založil Platonskou akademii 387 př. K.
  • Díla psal formou dialogů (Faidros- nauka o idejích, Faidon – o nesmrtelnosti, Obrana Sokratova- přebásnění Sokratovi obhajoby v soudním procesu)→ v dílech vystupuje Sokrates, ale myšlenky jsou Platónovi
  • Dílo Polítea= ústava
  • Nachází se zde text Podobenství o jeskyni
  • Ukazuje rozdíl mezi ideou a jevem
  • Vězení= ukazuje náš obvyklý způsob života
  • Naše smysly= stíny, smyslové vnímání nás klame
  • Jsme zajatci vlastního vnímání, věříme, že je vše skutečné
  • Ale ve skutečnosti existují 2 světy (svět idejí x jevů)
  • Noety = skutečné věci
  • Jako zajatci viděli jen stíny a když uprchli z jeskyně uviděli skutečné lidi, nevěřili tomu

 

  • Příroda (svět jevů)

-ta se neustále mění

– zkoumáme ji smysly a zkušenostmi

– jsou to stromy, voda, hvězdy, lidé

– věci z reálného světa jsou stínem idejí

  1. Svět idejí= svět ducha

– svět neměnných vzorů

– chápeme ho rozumem

– láska člověka k pravdě, lásce

– je vzpomínkou duše na život ve světě idejí

– je to jediné pravé bytí

– nejvyšší ideou je dobro a člověk vnímá pouze její projevy v podobě krásy, harmonie, lásky

– ideje existují objektivně= nezávisle na našem poznání → tzv. Objektivní idealismus

– odkud zná duše ideje? → rozpoznává je díky znovupoznání

  • Anamnésis
  • Duše člověka je svojí podstatou spjata s idejemi
  • Než vstoupila do těla, měla možnost ideje poznat
  • Naše poznání je vlastně vzpomínání na svět idejí
  • Zkušenost
  • Poznání je možné, protože duše a pravé bytí spolu souvisí v idejích
  • Methexis
  • Tvůrcem vesmíru i světa je bůh
  • Svět vytvořil podle vzorů idejí
  • Přírodní věci jsou obrazem idejí

 

Platónský trojúhelník:

 

  • Dílo Dialog Faidros
  • Text Podobenství o vozataji
  • Duše má 3 části:
  1. Myšlení (vozka)
  2. Žádostivost (1 kůň- špatně kočírovatelný)
  3. Odvaha (2. Kůň – dobře kočírovatelný)
  • Duše než přišla na svět, tak se účastnila božského reje jízdy na Nebeské klenbě → čím déle tu zůstala, tím lépe poznává krásu, lásku..proto si na to v životě vzpomínáme
  • Duše je podle Platóna důležitější než tělo
  • 3 částem duše náleží 3 ctnosti
  • Rozum → ctností je moudrost
  • Odvaha → ctností je statečnost
  • Žádostivost → ctností je uměřenost

 

 

 

 

 

Podle Platóna by ideální stát měl být uspořádán jako duše

3 složky duše                          3 stavy                        úloha

 

Žádostivost                             dělníci                         práce, obživa

Odvaha                                   strážci                         obrana

Rozum                                    filosofové                    vláda

→ náležitě uspořádaná duše a stát vedou ke SPRAVEDLNOSTI

  • Popsal tzv. Éros= pud filosofování, rozdávání moudrosti, pravdy (má ji v sobě každý filosof)

 

Politická filosofie Platóna:

  • Kritika demokracie (jakož to vlády lidu, nazýval ji vládou žádostivých)
  • Kritizuje sofisty
  • Kritika tyranidy (tyran je prý opak filosofa)
  • Podle něj je nejlepší Duchovní aristokracie (vláda nejlepších, nejmoudřejších → nejlepší vláda pro lid, ale ne skrze lid)
  • Tvrdil, že by všichni chlapci měli být vzděláváni → ve 20 letech by se vybrali ti nejlepší a v 50 letech by začali vládnout
  • Úpadkové režimy: Aristokracie (šlechta)→ Timokracie (nejsilnějších) → Oligarchie (nejbohatší) → Demokracie → Tyranie

 

Aristoteles (384- 324 př. K.)

  • Je prvním kritikem Platona
  • Oblast Malé Asie, vychovatel Alexandra Velikého
  • Měl vlastní filosofickou školu (Lykeion)

Spisy:

  1. Spisy o logice – souhrnný název Organon (zabývá se v nich jazykem z hlediska správné argumentace)
  2. Spisy přírodovědné – díla Fyzika a O nebi
  3. Spisy politické

→ porovnával ústavy městských států

-rozdělil je do 3 skupin podle počtu vládnoucích

– poté rozdělil vládu na zdravou a zvrhlou

  1. vláda jednotlivce

– monarchie (zdravý systém) x tyranie (zvrhlý systém)

  1. vláda skupiny

– aristokracie (zdravá) x oligarchie (zvrhlá)

  1. vláda lidu

– politeia – dnešní demokracie, vláda zvolených (zdravá) x demokracie (vláda chudých i hloupých, zvrhlá)

→ nejlepší je ta, která vyhovuje danému městskému státu a lidu

  1. Spisy rétorické a literární (zavedení místa, času a děje)
  2. Spisy etické
  3. Spisy metafyzické (pojednávají o obecných příčinách věcí)

→ vše, co napsal po fyzice

-to, co přesahuje přírodu

– Aristoteles slovo metafyzika nepoužíval→ zavedli ho knihovníci (knihy po fyzice)

Kritika Platona:

  • Platon= skutečnost náleží obecným idejím
  • Aristoteles= chce překonat platónský dualismus mezi ideou a předmětem

→ tvrdí, že podstata věci je v ní samé

  • Podstata věcí je v jednotě látky a formy
  • Látka (hýlé) = je formována formou, sama o sobě nemá žádnou skutečnost
  • Forma (morfé) = tvaruje látku

→ látka ani forma nemohou existovat sami o sobě

4 principy jsoucna:

  1. Látková příčina = každý předmět je z hmoty
  2. Formální = předmět je určen podle formy
  3. Působící = vývoj potřebuje hybatele, ten, kdo proces pohání
  4. Účelová = proč byla věc vytvořena
  • Podle Aristotela se nic neděje bez účelu
  • Účelnost je řídícím principem přírody i lidského jednání
  • Proces, který působí na látku nazýváme Pohyb
  • 6 forem pohybu:
  1. Vznik
  2. Zánik
  3. Růst
  4. Zmenšování
  5. Přemístění
  6. Kvalitativní přeměny
  • Každá příčina předpokládá jinou příčinu → řetězec
  • Na začátku byl prvohybatel, který sám nebyl pohybován
  • Prvohybatele ztotožňuje s bohem, který pak dále nezasahoval do světa

 

Učení o společnosti:

  • Člověk je od zvířete vymezen 2 pojmy
  1. Zoon politikon = tvor politický, člověk společenský
  • V díle Politika popisuje význam bytí v obci, osamělý člověk prý touží po válce
  1. Zoon logon echos = tvor, který má řeč
  • Logos= řeč nebo rozum
  • Řeč je člověku vlastní a potvrzuje, že je člověk společenský tvor
  • Hlas mají i zvířata, ale člověk má řeč, kterou je schopný hodnotit estetické a jiné vnímání

 

Pojmy:

= vystižení obecných a podstatných znaků

  • Člověk v pojmech myslí (např. loď, ale každý z nás si ji představí jinou)

2 skupiny pojmů:

  1. Substance = podstata
  • Samostatně existující věc
  • Je nositelem vlastností
  • první substance= konkrétní člověk, zvíře, rostlina: Petr je člověk.
  • druhá substance= obecné určení: Želva v noci spí.

 

  1. Akcident (případek)
  • Vlastnosti
  • Neexistuje samostatně, je závislí na substanci: Želva je malá.

→pojem + pojem= soud + (určíme pravdivost nebo nepravdivost)= výrok

→ soudy se spojují do úsudků:

  1. Všichni lidé jsou smrtelní. SOUD
  2. Sokrates je člověk. SOUD
  3. Sokrates je smrtelný. ÚSUDEK

= sylogismus (spojování soudů)

 

Subjekt a predikátová struktura:

  • Substance a akcidenty jsou subjekty a predikáty ve výrocích
  • Subjekt= termíny, které zastupují 1. a 2. Substanci
  • Predikát= zastupuje 2. Substanci a akcident

Čtyři typy výroků:

SUBJEKT                           PREDIKÁT                   PŘÍKLAD

  1. Substance Substance               Sokrates je člověk.
  2. Substance Akcident                     Sokrates je moudrý.
  3. Substance Substance               Lidé jsou živočichové.
  4. Substance Akcident                     Lidé jsou moudří.

 

Doby Helénismu:

  • Polovina 4. Století př. K. – 1. Století př. K.
  • Alexandr Veliký
  • Řecké státy (Athény, Sparta) byly pod nadvládou Makedonie sjednoceny
  • Filosofie se stává otázkou etiky

A.Stoicismus (Marcus Aurelius, Seneca)

  • Stoa= budova v Aténách se sloupořadím, založená škola
  • Dnes- stoik= klidný, s nadhledem
  • Ideálem byl klidný, vyrovnaný člověk
  • Stoická etika = člověk by měl žít v souladu s přírodou (díky rozumu můžeme poznat její řád a přizpůsobit se jí)
  • Jsme pohlcováni afekty, které matou náš rozum→ ideálem je zbavení vášní a duševní klid (apatheia)
  • Askésis = odříkání si (ve stravě, oblečení)
  • Ideální stav označují mudrc
  • Jsou pro rovnost lidí, proti nerovnosti otroctví („Neříkej otrok, nýbrž člověk.“)
  1. Epikurejci

– zabývají se hlavně praxí

  • Epikuros ze Samu
  • Měl zahradu v Aténách, kde měl školu, pořádal zde večírky a ubytovával zde i otroky
  • Epikureismus (hedonismus) – hedone= slast, rozkoš→ zbavení se negativního
  • Ataraxie= zbavení se strachu ze smrti: „Jsme-le my, není smrt, je-li smrt, nejsme my.“
  • Ze smrtí se nepotkáme, není důvod se ji bát

 

 

 

  1. Skepticismus

– skeptikové = pochybovači

– pravé poznání není možné→ zavrhují dogmata

  • Pyrrhon z Elidy
  • Zakladatel, nic nenapsal, aby to nebylo bráno za dogma
  • Nelze poznat věci v jejich přirozenosti
  • Pouze jak se nám jeví→ poznat je skutečně není možné
  • Každý mudrc se zdrží úsudku→ nic nemůže říkat s jistotou, vše se dá zpochybnit
  • Tropy= argumenty pro zdržení se úsudku, dokazují nepoznatelnost pravdy
  1. Rozdílnost lidí
  2. Různá výchova
  3. Vliv nálady

→ vše, co zkresluje naše úsudky

  1. Elekticismus= přebírání myšlenek z Říma
  • Cicero
  • Řečník a advokát
  • Ideální stát je ten, který může realizovat základní etické zásady (svobodu)
  • Stát není jen společenstvím právním, ale i mravním (je založen na právech a povinnostech), kulturních a dalších
  • Převod řeckého filosofického pojmosloví do latiny

 

Přechodné období Novoplatonismus:

  • století
  • Poslední velký systém antiky
  • Spojení Platóna, Aristotela a křesťanství
  • Zakladatel Ammonios Sakkás
  • Jeho žák Platínos
  • Spisy Enneady
  • V Itálii chtěl založit město filosofů= Platonopolis (nepovedlo se)
  • Platonův svět idejí je nahrazen Bohem → vše z něj vychází
  • Bůh svět nestvořil vůlí→ svět z něj vyzařuje (Emanace)→ stejně jako slunce vyzařuje světlo a neubývá ho
  • Emanace se děje stupňovitě (podle blízkosti k Bohu existuje hierarchie sfér bytí)
  1. Emanace = duch- Platonův svět ideí
  2. Emanace = duše světa- jednotlivé duše, spojují se s materií a vytváří svět
  3. Emanace= hmota
  • Etika podle Plotína- nejvyšší cíl člověka= znovusjednocení duše s Bohem→ potlačení smyslové žádostivosti→ extáze= splynutí s Bohem