Buňka obecně

BUŇKA II. (příjem a výdej látek, buněčný cyklus, mitóza, meióza)

TRANSPORT LÁTEK PŘES BUNĚČNOU MEMBRÁNU

  • buněčná stěna propouští vodu i látky v ní rozpuštěné
  • fce regulátora- selektivně propustná cytoplazmatická membrána

PASIVNÍ TRANSPORT

  • bez spotřeby energie
  • DIFUZE = fyzikální proces, transport látek, molekuly rozpuštěné látky jsou transportovány z míst s vyšší koncentrací do místa
  • osmóza- zvláštní případ difuze, přes membránu proniká snadno voda, ale částice v ní pomaleji (voda z méně koncentrovaného do koncentrovaného roztoku)
  • usnadněná difuze- transport látek po koncentračním spádu, látka se váže na přenašeč (speciální bílkovina plazmatické membrány)

AKTIVNÍ TRANSPORT

  • nutná energie (ve formě ATP)
  • probíhá pomocí bílkovinných přenašečů, i proti koncentračnímu spádu

 

 

ENDOCYTÓZA

  • = buňka pohlcuje látky z okolí
  • pinocytóza = membrána obalí pohlcované částice, vchlípí se do buňky a odškrtí se ve formě malého měchýřku, ten do cytoplazmy, rozpadá se (např. tukové kapičky v tenkém střevě)
  • fagocytóza= buňka vytvoří panožky (plazmatické výběžky), jímž obklopí částici, uzavře ji do nového měchýřku, do měchýřku enzymy (díky lysozomům)- rozklad částic

EXOXYTÓZA

  • opak endocytózy
  • měchýřek splyne s membránou, obsah vyloučen do okolí
  • vylučování odpadních, škodlivých látek buňky (souvisí s hormony)

 

OSMOTICKÉ JEVY V BUŇCE

  • způsobeny osmózou (=pronikání molekul vody přes c. membránu)

BUŇKA V HYPERTONICKÉM PROSTŘEDÍ

  • hypertonické prostředí = prostředí s vyšší koncentrací rozpuštěných látek (s vyšší osmotickou hodnotou) než uvnitř buňky
  • buňka ztrácí vodu, smršťuje se
  • rostlinná b.: díky stěně pevná, zmenší se jen obsah buňky a membrána se odloučí od buněčné stěny, nastává PLAZMOLÝZA
  • živočišná b.: smršťuje se, nastává PLAZMORÝZA

BUŇKA V HYPERTONICKÉM PROSTŘEDÍ

  • prostředí s vyšší koncentrací r. látek než koncentrace uvnitř buňky
  • buňka nasává vodu, zvětšuje objem
  • rostlinná b.: nepraskne díky stěně, zvětšuje se vakuola (tlak protoplastu na buněčnou stěnu=turgor, díky němu má rostlina potřebnou pevnost, nadměrná ztráta vody →pokles turgoru → vadnutí)
  • živočišná b.: praská, PLAZMOPTÝZA (u červených krvinek- hemolýza)

ROZMNOŽOVÁNÍ ŽIVÝCH SOUSTAV

  • rozmnožování (reprodukce) je jednou ze základních vlastností živých organismů, která zajišťuje vznik nových jedinců, tedy přežití určitého druhu
  • 2 typy:
  • NEPOHLAVNÍ – z jedné nebo více tělních buněk mateřského jedince vzniká další organismus, genetická výbava předána beze změny, u bakterií, prvoků, rostlin, hub, jednodušších živočichů; pomocí spor(nepohlavních výtrusů), vegetativním rozmnožováním, dělením, pučením (výhoda- rychlost, nevýhoda- nepříznivé živ. podmínky mohou ohrozit rozmnožování)
  • POHLAVNÍ- splynutí dvou pohlavních buněk (gamet- izogamety (stejný tvar, velikost) X anizogamety= heterogamety(samičí větší nepohyblivá, samčí obráceně)), vznikajících MEIÓZOU (reprodukčním dělením) v pohl. orgánech → splynutí gamet → zygota, která se dělí MITÓZOU (nepřímé dělení) → nový jedinec s informací z obou gamet

ROZMNOŽOVÁNÍ BUNĚK

  • z mateřských buněk vznikají dceřiné
  • nejdříve dělení jádra a pak buňky

KARYOKINEZE(DĚLENÍ JÁDRA)

  • různý počet a druh chromozomů (=tělíska tvořená chromatinem, složená ze dvou ramen spojených centromerou) v jádře specifický každý druh
  • v tělních (somatických) buňkách- v párech → diploidní počet chromozomů (2n)
  • pohlavní buňky- pouze poloviční → haploidní (n)
  • jádra tělních buněk člověka – 46 chromozomů, jádra pohlavních buněk 23n
  • NEPŘÍMÉ (mitóza) x REDUKČNÍ (meióza) dělení jádra

MITÓZA

  • je u většiny buněk a zaručuje dokonalé rozdělení genetického materiálu mezi dceřiné buňky
  • 4 fáze:
  1. PROFÁZE- mizí jaderná membrána, chromozomy se spiralizují (zkracují a ztlušťují se→ mikroskopicky viditelné), dělení na centrozom (=stálá struktura buňky v cytoplazmě v těsné blízkosti jádra), dvě vzniklé centrioly putují k opačným pólům buňky → tvoří se mikrotubuly dělícího vřeténka
  2. METAFÁZE- mikrotubuly dělícího vřeténka se připojují jedním koncem na centromery chromozomů a druhým k centriolám, chromozomy e řadí ve středu buňky do ekvatoriální roviny (kolmá k ose spojující centrioly), metafázové centrioly jsou zdvojené (tvořené dvěma chromatidami), ale spojené společnou centromerou
  3. ANAFÁZE- mikrotubuly dělícího vřeténka se zkracují, rozdělí se centromery chromozomů, chromozomy se rozestupují, každý k opačnému pólu
  4. TELOFÁZE- mizí vřeténko, despiralizují se chromozomy (mění se na rozvlákněný chromatin), kolem obou nově vzniklých dceřiných jader vzniká jaderný obal

MEIÓZA

  • vznik pohlavních buněk, mají jen jednu sadu chromozomů (aby nevznikal zvýšený počet chromozomů)
  • 2x dělení jádra, 2x buňky, 1x dělení chromozomů → čtyři dceřiné buňky (každá n)
  • děj:
  1. HETEROTYPICKÉ DĚLENÍ (1. redukční)
  • homologické chromozomy se párují (vznikají bivalenty)→ oba chromozomy párové chromozomy se zdvojí (vznikají tetrády) → do dceřiných jader se rozdělují bivalenty (ještě nedochází k rozdělení centromery) → 2 dceřiná jádra s n, každý z nich z 2 chromozomů
  1. HOMEOTYPICKÉ DĚLENÍ (2. redukční)
  • podobné mitóze
  • účastní se ho jádra s n dvouchramotidových chromozomů → centromery se od nich oddělí → chromozomy se rozestupují → 4 dceřiné buňky s haploidní sadou chromozomů

CYTOKINEZE (DĚLENÍ BUŇKY)

  • každá z dceřiných buněk obdrží asi polovinu organel
  • různé způsoby, např. zaškrcení (živočišné buňky), pučení (kvasinky), přehrádečné dělení (rostliny)

BUNĚČNÝ CYKLUS

  • = sled dějů probíhajících v buňce od jejího vzniku rozdělením
  • zahrnuje růst buňky a jejích složek, dělení jádra a ostatních organel a vlastní rozdělení buňky
  • trvání cyklu= generační doba (charakteristická pro daný typ buněk)
  • fáze:
  • G1 fáze (presyntetická)- buňka syntetizuje zejména RNA a proteiny a vytváří buněčné organely (někdy mohou buňky revizibilně (=vratně) přecházet do klidové G2 fáze)
  • S fáze (syntetická)- buňka syntetizuje (replikuje) DNA na dvojnásobné množství
  • G2 fáze (postsyntetická)- buńka se připravuje na mitózu
  • M fáze- mitóza