Česká meziválečná literatura
– 1918 – 1939
– první republika (1918- mnichovská dohoda)= zlatá léta
demokratický systém, vysoká kulturní úroveň, zahraniční politika orientovaná na Z (Francie, VB), 1. prezident TGM
měnová reforma Aloise Rašína (1919) odstartovala hospodářský růst, Baťovy obuvnické závody ve Zlíně
– kulturní vzestup, změna postavení žen ve společnosti – volební právo
– rozvoj rozhlasu a kinematografie
– počátkem 30. Let – světová hospodářská krize – pokles průmyslové výroby, bankroty, nezaměstnanost
– bída nahrávala radikálním hnutím – komunismus, fašismus
– k politické stabilitě přispělo, když nemocného TGM nahradil Edvard Beneš
– nástup A. Hitlera k moci pro nás znamenalo nebezpečí i přes uzavření spojeneckých smluv s Francií a SSSR (1935)
– modernizace české armády, budování pohraničního opevnění
– 29. 9. 1938 mnichovská dohoda, ztráta pohraničí bez vojenského odporu
– Druhá republika (29. 9. 1938 – 15. 3. 1939) – změna demokracie a hospodářské problémy, omezování občanských práv
– Obrana demokracie a reakce na aktuální situaci – Jiří Voskovec, Jan Werich, Karel Čapek,..
– po druhé republice – protektorát Čechy a Morava
Literatura
– se vznikem samostatného Československa (28. října 1918) přestala literatura plnit vlastenecké poslání a plně se rozvinula její estetická funkce
– demokracie, která neomezovala spisovatele cenzurou, umožnila svobodnou výměnu názorů
– rozšiřoval se počet nakladatelství (Odeon)
– literární kritik – František Xaver Šalda a další jeho následovníci (Václav Černý,..)
Próza
– poválečný rozmach žurnalistiky – hl. fejeton a reportáž
– došlo k oslabení dějovosti ve prospěch posílení estetické funkce díla
– zvýraznila se role vypravěče, který ve svém díle sděloval svůj postoj
Např.: demokratický liberalismus (K. Čapek, Eduard Bass, Karel Poláček)
komunismus (Ivan Olbracht, Vladislav Vančura, Marie Pujmanová)
utopický a varovný román (K. Čapek, Jan Weiss)
publicistické postupy a žánry nejvíce ovlivnily okruh spisovatelů kolem Lidových novin (K. Čapek, E. Bass, K. Poláček)
neotická próza (K. Čapek)
společenský román- zabývals e životem určitých spol. vrstev, vztahy a sociální problematikou
baladická próza (Josef Čapek, Ivan Olbracht, Vladislav Vančura)
historická próza (V. Vančura)
psychologická próza (Jaroslav Havlíček, Jarmila Glazarová)
Pragmatická generace – jeho představitelé v čele s Karlem Čapkem se hlásili k TMG a jeho pojetí humanismu a demokracie
Neotetická próza – je odrazem snah pragmatické generace poznat objektivní realitu v její skutečné šíři a mnohovrstevnatosti, bez ideologických předpojatostí
Psychologická próza – věnuje pozornost vnitřnímu životu člověka, je ovlivněna soudobou psychologií, odkrývá předvědomí, zabývá se patologickými jevy a jejich vlivem na okolí, často se vyskytuje polopřímá řeč a vnitřní monology postav, jednoduchý děj je vyvážen propracovanou psychologickou kresbou postav
Utopická literatura – často vyjadřuje varování před rostoucí mocí lidí a států, i zneužití techniky, zejména prózy K. Čapka poukazovaly na nebezpečí nastupujícího fašismu
Baladická próza – střídání epických pasáží s lyrickým líčením nálad, pocitů a přírody a prolínáním mýtu se skutečností, pochmurný děj končí tragicky, viníky stihne trest
Poezie
– zpočátku vitalismus a moderní civilizaci opěvující civilismus
– později odklon k proletářské poezii, inspirované ruskou revolucí a marxismem
její představitelé vyjadřovali touhu po harmonii a spravedlnosti, v revoluci nacházeli východisko ze soc. problémů poválečného světa – sdružovali se v Uměleckém svazu Devětsil – který po čase začal prosazovat nový, ryze český básnický směr – poetismus
– nástup hospodářské krize na poč. 30. let vnesl do poezie pocity smutku a nejistoty
Vitalismus – vznikl jako reakce na prožité hrůzy 1. sv. války, autoři nalézali radost v životě samém, v prostých věcech a přirozených lidských vztazích, je radostný, oslavující život
Poetismus – vznikl a rozvíjel se výhradně v českém prostředí, byl spojený s Devětsilem, vyznačuje se optimismem, hravostí a radostí, inspirace v lidové zábavě, cirkuse, kině, exotice, sportu (V. Nezval, J. Seifert, V. Vančura)
Devětsil – založeno 1920 levicově orientovanému studenty gymnázia v Praze (patřili sem V. vančura, J. Havlíček, a hlavní mluvčí a organizátor Karel Teige)
Drama
– oblíbená byla výstřední satirická groteska, nastavující zrcadlo dobovým mravům (komedie Ze života hmyzu – Čapkové)
– pokračuje činnost kabaretů
– největší slávy dosáhlo Osvobozené divadlo, díky autorské a herecké dvojici Jiří Voskovec a Jan Werich (např.: hra Vest procket revue)
– politická satira – Čapek (Bílá nemoc, Matka), i Voskovec a Werich naráželi na aktuální politickou situaci a vyzívali k obraně demokracie
Karel Čapek
– 1890-1938
– prozaik, dramatik žurnalista a překladatel
– narodil se v rodině lékaře jako nejmladší syn
– jako 1. český spisovatel se proslavil i v zahraničí a byl navrhován na Nobelovu cenu
– podílel se i na obhajobě prvorepublikové demokracie
– studoval filozofii na univerzitách v Praze, Berlíně a Paříži
– od r. 1917 pracoval v redakci Národní listů, později Lidových novinách
– dramaturgem a režisérem ve Vinohradském divadle
– vystupoval proti fašismu
– po mnichovské dohodě odmítl z vlasteneckých důvodů emigravat do Anglie
– ve svých dílech nahlíží na realitu z různých stran a ukazuje, že pravda má více podob, a je tudíž velmi těžko poznatelná
– utopické romány – Továrna na absolutno, Krakatit
– fejetony a cestopisy – Italské listy, Anglické listy
– otázky neotické – románová trilogie – Hordubal, Povětroň a Obyčejný život
– povídkové knihy Povídky z jedné kapsy a Povídky z druhé kapsy
– narůstající síla fašismu a hrozba další války se promítla do jeho prózy – satira Válka s mloky, i do dramat – Bílá nemoc, Matka
– psal také knihy pro děti – Dášeňka čili život štěněte
– přirozený styl vypravování, vyjadřuje se přesně a srozumitelně bez složitých metafor, užívá hovorové výrazy, bohatý jazyk
– film Člověk proti zkáze (1990) zachycuje poslední roky života KČ (hlavní role Josef Abrahám)
Další autoři (Vrstevníci):
– Jiří Wolker – Host do domu, Těžká hodina
– Vítězslav nezval – Básně noci, Pantomima
– Jaroslav Seifert – Na vlnát TSF
– František Halas – Kohout plaší smrt
– Josef Čapek – Povídání o pejskovi a kočičce
– Vladislav Vančura – Rozmarné léto, Markéta Lazarová
– Karel Poláček – Bylo nás pět
– Eduard Bass – Cirkus Humberto
– Jaroslav Havlíček – Petrolejové lampy
Matka
– drama vypráví o dvou světech, svět živých a mrtvých
Druh a žánr knížky
Antifašistické Drama – příběh se vypráví pomocí dialogů a monologů
Tragédie – divadelní hra s vážným obsahem, v níž hrdina obvykle neúspěšně bojuje s nepřízní osudu
Hlavní téma– je občanská válka a matka nechce pustit syny bojovat, část její rodina už ve válce padla
Postavy a jejich charakteristika
Matka – vlastním jménem Dolores, citlivá, starostlivá, smyslem jejího života bylo jejích 5 dětí, neoblomná, nejdůležitější je pro ni rodina a láska, nenávidí válku
Otec – vlastním jménem Richard, zahynul ve válce v Africe
Ondra – syn, lékař zahynul v Africe při léčbě žluté zimnice
Jiří – syn, letec, zemřel při pokusu o rekord v létání
Petr – syn, dvojče Kornela, zajímá se o politiku, je v jiné politické straně než Kornel
Kornel– dvojče Petra
Toni – nejmladší syn, nejcitlivější, nejjemnější nejvnímavější
Popis děje
Matka ztratila manžela, který zemřel jako hrdina ve válce, i syna Ondru, jenž zemřel při objevování léku proti žluté zimnici. Také jako hrdina. Oba se jí zjevují v Richardově pokoji a povídají si s ní, jen ona je vidí. Říkají jí, že je nechápe. Oni jsou hrdí na to, že měli pro co umřít a že zemřeli jako hrdinové. Také Jiří zemře a opět obviňuje matku, že nechápe, že zemřel pro dobrou věc. Otec i Ondra se zdají být na Jiřího hrdí, že zemřel pro pokrok techniky. Umírají i Petr a Kornel (dvojčata, která zastupují každý jinou politickou stranu) v občanské válce. Zabili se skoro vzájemně. I oni tvrdí, že jim matka nerozumí. Zemi přepadne cizí a nastává válka. Všichni muži mají jít do války, i Toni chce jít. Matka ho nechce pustit, protože nechce ztratit posledního syna. Všichni mrtví příslušníci rodiny by Toniho do války poslali. Když si mrtví mezi sebou povídají, přiznají si, že ani jeden nezemřel hrdinskou smrtí, jak si myslí matka. Většina z nich měla úplně zbytečnou smrt. Mrtví se shodují, že by bylo dobré, kdyby žili a něco dokázali. K čemu jim je „hrdinství“? Z rozhlasu se ozývá ženský hlas, proto si myslí, že ta žena nemá děti a opovažuje se lákat do války ty cizí. Ovšem potom se matka dozví, že ta žena má syna a že je na tom podobně jako ona. Když se matka dozví, že ve válce umírají nevinné děti, řekne Tonimu, aby je šel bránit a zachránit.
Expozice (úvod) – seznámení s postavami
Kolize (zápletka) – setkávání s duchy, společně rozmlouvají o Tonim, smrt Jiřího
Krize (vyvrcholení děje) – Petr ve vězení (poté jeho smrt), Kornel jde bojovat do ulic (zemře)
Peripetie (zvrat) – matka chce uchránit Toniho před válkou, hlas z rozhlasu vyzývá všechny muže do války
Katastrofa (závěr) – matka pošle Toniho bojovat za bezbranné
Styl jazyka
– spisovný jazyk
– bohatá slovní zásoba
– objevují se německé výrazy
– er-forma