Ubohé ráno

Ten pohled mě děsí. Jako ostatně každé ráno, když se na sebe ksichtím do zrcadla s kartáčkem v ruce. Dneska mi nepomůže ani dlouhé ponoření hlavy do dlaně s ledovou vodou, marná snaha, vylezl jsem asi špatnou nohou z postele. Rutinní cesta do práce – každý kolem jen spěchá, otrávené kyselé výrazy – mi k náladě zrovna nepřidá. Jako[…]

Léto skončilo, stmívá se dřív…

Ručička hodin se lenivě sune na vysněnou pozici. Spolu se spolužáky odpočítáváme doslova po vteřinách čas zbývající do konce odpoledního semináře. Profesor Kalivoda je nejen neskutečně nudný, ale i urputný, co se svých hodin týče. Neexistuje, aby pustil žáky, toužebně vyhlížející z oken, byť jen o pět minut dříve před zvoněním. Stačí jeden pohled na skomírající[…]