Čech na cestách

Píše se rok 2012, 2. července. Čtyřčlenná rodinka míří na dovolenou do Chorvatska. Včerejší den strávila celá rodina připravováním a sháněním věcí na poslední chvíli. Pojištěním začínaje, nakupováním jídla konče. Dcera si hlavně balila své oblečení, ale po zabalení musela polovinu věcí opět vyházet, neboť se jí to nevešlo do kufru.

Když dorazí do hotelu a ubytují se, je už skoro večer, a tak povečeří řízky, co maminka doma usmažila, k tomu si dají rodiče pivo a jdou na procházku do města. Otec má na sobě bílé vytahané bavlněné tričko (aspoň trochu zakryje své poněkud větší „pivní“ bříško), béžové kraťasy s velkými kapsami, hnědé sandály na suchý zip a v nich bílé ponožky vytažené až do půli lýtek. Nezajímá ho, že ho manželka s dcerou prosí, ať si ty ponožky nebere, takhle je to nejlepší – pohodlné, praktické. Dcera naopak strávila hodinu vybíráním těch správných šatů, bot a doplňků. Také se krásně nalíčila a učesala a velice se těší na chorvatské mladé kluky. Jedno ale má celá rodina společné – jejich neopálená pleť připomíná bílý sýr. Ve městě nakouknou i do nějakých krámků, ale když nadšená dcera přijde za tatínkem s nádhernými džínovými kraťásky, otec se jen rozčílí, že tu rozhodně nic kupovat nebude, protože tu mají všechno předražené a naštvaně odejde z obchodu. Celá rodina se radši co nejdříve vrátí zpátky na hotel a jdou spát.

V hotelu, kde bydlí, mají zaplacenou i snídani, a tak po ranní hádce, že je na vstávání moc brzo (děti, matka) či pozdě (otec), zamíří do jídelny. Tam najdou bohaté švédské stoly plné nejrůznějších jídel. Všichni se na to vrhnou, přeplní si svoje talíře vším, co by jim mohlo chutnat, a pak se cpou ještě dlouho po tom, co už jsou naplněni k prasknutí. Všechno ale nesnědli, a tak i potom, co maminka namaže čtyři housky na svačinu a potají je odnese do pokoje, zůstane po nich na talířích spousta jídla, kterou bude muset personál vyhodit.

Konečně jdou k moři. Všichni se nemohli dočkat, až ho uvidí. Když přijdou k lehátkům, zjistí, že se za ně platí. Vytáhnou tedy deky a ručníky a lehnou si na zem. Syn se rozeběhne do vody a začne v ní poskakovat, potápět se, dělat stojky a cákat na okolní lidi. Dcera se jen namaže opalovacím krémem, nasadí sluneční brýle a začne se opalovat, aby všem ukázala své nové neonově žluté plavky z letní kolekce C&A i krásnou postavu. Nejeden kolemjdoucí muž se po ní podívá. Později odpoledne si nafoukne matračku a jde si lehnout na mořskou hladinu. To se ale nelíbí jejímu tatínkovi, který jí opakovaně říká, že tak dlouho být na slunci je nebezpečné (ještě navíc když leží na vodě). Když dcera jen protočí panenky, něco si pro sebe zabrumlá a pokračuje ve svém úmyslu, aspoň si otec sám zaleze s knížkou do stínu. Syn si na rodičích vyfňuká peníze na zmrzlinu a u stánku si najde českého kamaráda, s kterým po zbytek dne staví hrady z písku.

V tomto stylu stráví rodina celý týden. Ke konci budou všichni rozhádaní na nože a budou se jen modlit, ať už jsou doma a každý si může trávit čas, jak chce a s kým chce.  Každý se zařekne, že toto byla jeho poslední dovolená s rodinou. Přesto budou už od září nadávat na školu a práci a začnou plánovat další pohodovou chorvatskou letní dovolenou, na kterou se budou všichni moc těšit a budou žít z pocitu, že mají před sebou naprosto skvělou rodinnou idylku.

Autor: Julie Krulišová