- Poloha, rozloha
- Přírodní poměry (horizontální a vertikální členitost, podnebí, vodstvo, půdy, přírodní krajiny, nerostné bohatství)
- Počasí, cyklonální činnost
Poloha rozloha
- Vnitrozemský stát ve střední Evropě
- Na území historických zemí Čech, Moravy a části Slezska
- Rozloha 78 866 km2
- Středně velký až menší evropská země
- Celková délka státních hranic 2291 km
- Sousední státy: Německo (nejdelší společná státní hranice), Polsko, Rakousko, Slovensko
- Pestrý reliéf
- Současnou podobu povrchu způsobily geologické pochody v minulosti + různorodá činnost lidské společnosti
- Nejvyšší hora – Sněžka 1602
- 2 velké geologické jednotky
- Český masiv -> Čechy + západní část Moravy a Slezska
- Soustava Karpat -> východní část Moravy a Slezska
Český masiv
- Zbytek rozsáhlého pohoří vyvrásněného při hercynském vrásnění v prvohorách
- Budován hlavně starohorními a prvohorními horninami
- V průběhu hercynského vrásnění pronikalo ze Země magma, jehož utuhnutím vznikaly na různých místech masivy vyvřelých hornin
- V následujících obdobích – v mezihorských kotlinách jezerní pánve -> v průběhu svrchního karbonu se zaplnily množstvím organické hmoty -> ložiska pro černé uhlí
- Druhohory – postupné zarovnávání reliéfu
- Období křídy – od severu na naše území pronikalo moře (důkaz: sedimenty pískovců a jílovců v oblasti České tabule)
- Později zvětráváním těchto usazenin + jejich modelací exogenními procesy vznikla skalní pískovcová města
- Přelom druhohor a třetihor – tektonická aktivita způsobená alpínským vrásněním v j. Evropě
- Aktivita zlomů, podél kterých se zarovnaný povrch rozlámal na kry a okrajové části Českého masivu byly vyzdviženy -> kerná pohoří Českého masivu
- Uvnitř České vysočiny – pokles reliéfu (Podkrušnohorské pánve, Jihočeské pánve…)
Karpaty
- Do konce prvohor vývoj podobně jako Český masiv
- Počátek druhohor -> pokles karpatské oblasti + zaplavení mořem
- Období křídy – vyvrásněn centrální oblouk karpatských pohoří (Slovensko), ústup moře
- Třetihory – příkrovová pohoří Vnějších Karpat
- Mladé karpatské pohoří – členitější reliéf, tvořena sedimentárními horninami
- Charakteristické střídání pískovcových, slepencových a jílovcových vrstev -> flyšová souvrství
- Čtvrtohory – prohlubování říčních koryt, vznik říčních teras
Podnebí
- Mírný podnebný pás severní polokoule
- Typické střídání ročního období
- Převládají větry západních směrů – přinášejí vzduchové hmoty od Atlantského oceánu
- Rozhraní západoevropského oceánského a východoevropského kontinentálního podnebí
- S rostoucí nadmořskou výškou – pokles teploty, přibývání srážek
- Nejteplejší měsíc – červenec (v horách 8-12 stupňů, v nížinách 18-20 stupňů)
- Nejchladnější měsíc – leden (průměrné teploty všech míst Česka mají zápornou hodnotu)
- Srážky narůstají s nadmořskou výškou, členitost reliéfu způsobuje rozdíly ve srážkových úhrnech
- Průměrné roční srážky 500-600 mm
- Minimální roční úhrny srážek – Žatecko (410 mm) – závětrný efekt Krušných hor
- Nejvíce srážek – Jizerské hory (1700 mm)
- Na území ČR – 3 základní klimatické oblasti
- Teplá oblast – střední Polabí, dolní Povltaví, Poohří
- Mírně teplá klimatická oblast – většina území ČR s výjimkou okrajových pohoří
- Chladná oblast – nejvyšší polohy republiky (hraniční území a Brdy)
– Největší vliv na počasí v ČR:
1) Islandská tlaková níže (cyklona)
2) Azorská tlaková výše (anticyklona)
3) Sibiřská tlaková níže (cyklona)
– bod 1 a 2 patří do Západoevropského oceánského proudění, bod 3 zařadíme do Východoevropského kontinentálního proudění
Vodstvo
- Územím ČR prochází hlavní evropské rozvodí – rozděluje stát do tří úmoří
- 66,2% plochy do povodí Labe a úmoří Severního moře
- 24% plochy do povodí především Moravy a úmoří Černého moře
- 9,8% plochy do povodí Odry a úmoří Baltského moře
- Vodní toky v ČR téměř výhradně závislé na množství a rozložení srážek
- Nevýhodou našich vodních toků – proměnlivá vodnost v průběhu roku (povodně)
- Hustá říční síť
- Vodní toky se kvůli různým vodohospodářským úpravám zkracují
- Největší plocha povodí – Labe 51 392 km2
- Nejdelší řeka – Vltava 433km
- Počet jezer v ČR ve srovnání s ostatními evropskými státy je malý
- Převládají malá jezera ledovcového původu (Černé, Čertovo, Plešné, Prášilské…)
- Ještě menších rozloh dosahují krasová jezírka (v Moravském krasu, Hranické propasti)
- Jezera v rašeliništích (Šumava, Jeseníky)
- Jezera říčního původu – vznik -> zaškrcení meandru (na Dyji)
- Jezera hrazená – vznik -> zahrazením údolí potoka sesuvem (Mladotické jezero v povodí Střely)
- Dlouhodobá tradice rybníkářství (největší Rožmberk)
- Přehradní nádrže – dělení:
- Hydroenergetice
- Regulační
- Rekreační
- Závlahové
- Zdroje vody pro průmysl
- Zdroje pitné vody
- Největší objem – Orlík
- Největší plocha – Lipno
- Podzemní vody – zásoby v ČR rozmístěny značně nerovnoměrně
- Velká zásobárna – říční náplavy v širokých údolních nivách
- Dostatečné množství kvalitní pitné vody – v propustných horninách České tabule
- Jižní oblasti ČR – nedostatek podzemních vod
- Hojnost minerálních vod, vřídla (teplota nad 50 stupňů) – v Karlových Varech
- Teplé prameny – Teplice, Jáchymov, Velké Losiny…
- Nejrozšířenější typ minerálních vod – kyselky (Chebsko, Poděbrady, Pardubicko)
Půdy
- Písčité – na píscích středního Polabí a jižní Moravy
- Hlinitopísčité – lépe zemědělsky využitelné, hojné na žulových zvětralinách České vysočiny
- Hlinité – zemědělsky nejvýhodnější, Česká tabule, Ostravsko, Opavsko
- Jílovité a jílovitohlinité – na zvětralinách jílovitých břidlic Vnějších Karpat, Trutnovsko
- Černozemě – v nejsušších a nejteplejších oblastech ČR – intenzivně zemědělsky využívané, nejúrodnější (Dyjskosvratecký a Hornomoravský úval, střední Polabí, dolní Povltaví, Poohří)
- Hnědozemě – nižší stupeň pahorkatin, hodnotné zemědělské půdy, pěstování obilnin a cukrové řepy (Plzeňská pánev, Moravské úvaly, Vizavická vrchovina, Vsetínské vrchy)
- Illimerizované půdy – ve středních nadmořských výškách (250-500 m), zemědělská kvalita nižší
- Hnědé lesní půdy – nejrozšířenější půdní typ v ČR, mimo nížin ve všech typech členitějšího reliéfu
- Podzoly – ve vlhkém a chladném klimatu vyšších nadmořských výšek, nízká přirozená úrodnost, horské louky a pastviny, většinu podzolových půd pokrývají lesy
- Nivní půdy – v nejbližším okolí velkých řek, rozšířeny na náplavech řek a pravidelně zaplavovány, zemědělství jako louky (střední Polabí na Pardubicku, Nymbursko, Mělnicko, údolí Dyje a Moravy)
Přírodní krajiny
- cca třetina ČR – lesy (80% jehličnaté, převážně smrkové)
- nejnižší zastoupení lesů – v úrodných oblastech nížin (vykácení a přeměna na úrodnou půdu)
- nejnižší podíl lesů – Břeclavsko, Přerovsko
- nejvyšší lesnatost – Jesenicko, Vsetínsko
- charakter rostlinstva obdobný jako na území sousedních států
- tři floristické oblasti
- oblast středoevropské lesní květeny (většina České vysočiny)
- panonská oblast (moravské úvaly, Polabí, dolní Poohří, dolní Povltaví)
- oblast západopanonské květeny (nejvýchodnější části našeho území)
- rozšíření rostlinstva nejvíce ovlivňuje nadmořská výška
Nerostné bohatství
- významnější zdroje nerostných surovin – paliva
- Zásoby černého uhlí – Ostravsko-karvinská pánev, Plzeňská pánev, Kladenská pánev…
- 1990 – státní útlumový program – těžba probíhá pouze na Karvinsku a Frýdecko-Místecku
- Hnědé uhlí – Podkrušnohorské pánve, těžba také zredukována, i přesto patří ČR mezi sedm největších těžařů hnědého uhlí (5% podíl na světové těžbě)
- Uran – v minulosti důležité těžební odvětví, také zde proběhla redukce, nyní pouze v dole Dolní Rožínka ve Vysočině
- Stavební suroviny
- Vápenec – stavební materiál, surovina pro výrobu vápna a cementu (Český kras, Moravský kras…)
- Žula – Liberecko, Posázaví, Žulovsko
- Sklářské písky – sklářství, keramický průmysl, výroba porcelánu (Severní Čechy)
- Kaolín (Karlovarsko, Znojemsko, Plzeňsko)
Obecná geografie
Počasí – co se sleduje, fronty, cyklony, anticyklony, srážkový stín,
rozdíl mezi počasím a podnebím
Počasí
- okamžitý a krátkodobý stav ovzduší v daném místě, charakterizovaný souborem hodnot meteorologických prvků
Co se sleduje
- sluneční záření
- teplota vzduchu
- tlak vzduchu
- proudění vzduchu
- atmosférické srážky
Synoptická mapa = předpovědní mapa pro určování počasí
Izobary = myšlené linie spojující místa se stejným tlakem vzduchu
Fronta
- úzká přechodná vrstva oddělující od sebe vzduchové hmoty
- tři typy atmosférických front
- arktická fronta (odděluje arktickou a polární vzduchovou hmotu)
- polární fronta (odděluje polární a tropickou hmotu)
- tropická fronta (odděluje tropickou a rovníkovou vzduchovou hmotu)
- kromě hlavních front se vytvářejí tzv. podružné fronty – vznik mezi teplotně rozdílnými částmi stejných vzduchových hmot)
- studená fronta – vznik postupem studené vzduchové hmoty do teplejší
- teplá fronta – vznik postupem teplé vzduchové fronty do chladnější
- splývání obou front = okluze (oblast styku teplé a studené fronty – okluzní fronta)
Cyklony (tlakové níže)
- tlak vzduchu je nižší než v okolí
- vzduch vystupuje do výšky -> tím se zmenšuje jeho tlak
- vzduch vtéká spirálovitě -> od okrajů ke středu
- severní polokoule – cirkulace vzduchu proti směru hodinových ručiček
- jižní polokoule – cirkulace vzduchu po směru hodinových ručiček
Anticyklony (tlakové výše)
- tlak vzduchu je vyšší než v okolí
- vzduch klesá, stlačuje se, spirálovitě se roztéká od středu k okrajům
- severní polokoule – cirkulace vzduchu po směru hodinových ručiček
- jižní polokoule – cirkulace vzduchu proti směru hodinových ručiček
Srážkový stín
- Meteorologický jev způsobený působením horských celků, které znemožňují přenášet převládajícím větrům vlhkost
- Oblačnost se na návětrné straně hor zachytí a zde také spadne většina srážek
- Závětrná strana je pak podstatně sušší
Počasí X Podnebí
- Počasí – okamžitý a krátkodobý stav ovzduší v daném místě
- Podnebí – dlouhodobý stav počasí