1) Počátky kritiky církve
- Čechy se v 14. a 15. století ocitli v hluboké krizi (díky slabé vládě, kritice církve, papežskému schizmatu) a řada lidí se snaží najít cestu ven (převládá názor, že krize vychází z nedodržování zásad křesťanského života)
- církev je nejbohatším vlastníkem půdy, bohatne díky pravidelným poplatkům (tj. desátky), obchoduje s náboženskými úkony, obřady a úřady, církevní hodnostáři žijí v přepychu…
- pronikání Wycliffova učení do Čech, diskuze o jeho názorech na pražské univerzitě, roku 1403 zákaz jeho učení (kvůli kacířství)
- za Karla IV. a arcibiskupa Arnošta z Pardubic – Husovi předchůdci z řad univerzity
- Konrád Waldhauser – farář, kritika nedostatků v duchovním i světském životě
- Jan Milíč z Kroměříže – kněz, úsilí o nápravu vlastním příkladem, vliv na chudinu, učení o Antikristu – obžalován, před skončením procesu zemřel
- Matěj z Janova – univerzitní mistr, ohlas u vzdělaných, srovnával současnou církev s Biblí, donucen své názory odvolat
- Jeroným Pražský – Husův přítel, upálen v Kostnici jako kacíř
- Jakoubek ze Stříbra – univerzitní mistr, zavedl laické přijímání z kalicha
- Tomáš Štítný ze Štítného – zeman, laik (bez teologického vzdělání), psal česky, objasňoval zásady křesťanské morálky širším vrstvám
- Mistr Jan Hus (?1379 – 1415) – mistr a později rektor na pražské univerzitě
- od r. 1402 kázal v Betlémské kapli – kritika církve, rozmařilosti bohatých, požadoval křesťanský způsob života, boj za pravdu a odstranění existujících zlořádů, největší autorita církve má být bible – ne papež
- kázal česky – pro širokou veřejnost
- Václav IV. ovlivněn Janem Husem vydal Dekret kutnohorský – změna poměru počtu hlasů na univerzitě: češi ku cizincům 3:1 – odchod německých mistrů a studentů z Prahy, Hus zvolen rektorem
- 1410 Husovi zakázáno kázat v soukromých kaplích kvůli obhajobě Wycliffa, Hus se tím neřídil – dán pražským arcibiskupem do klatby
- 1412 Hus kázal proti prodeji odpustků – ztratil ochranu krále (ten měl z odpustků zisk), vyhlášena papežská klatba, Praze hrozil interdikt (zákaz církevních obřadů), Hus odešel na venkov – kázal na Kozím hrádku a na Krakovci
- 1414 pozván Zikmundem na koncil do Kostnice, zaručena bezpečnost (glejt), ale uvězněn, nebylo mu umožněno hájit své názory, nechtěl je odvolat – prohlášen za kacíře a 6. 7. 1415 upálen
- Mistr Jan Hus (?1379 – 1415) – mistr a později rektor na pražské univerzitě
2) Husitské hnutí
- Husova smrt – signál k odporu v Čechách, nepokoje
- Husovi přívrženci – husité – lidoví kazatelé, kněží, venkovský lid, chudina, řemeslníci, část vzdělanců, studenti, kališníci (=utraquisté)
- cíl: zrušení světské moci církve a zabavení jejího majetku
- společný znak: kalich – přijímání pod obojí způsobu, chléb i víno = tělo a krev Kristovo, symbol rovnosti před Bohem, do té doby víno z kalicha jen kněží
- proti husitům: vyšší duchovenstvo, řeholníci v klášterech, část šlechty, německý patriciát
- faráři na straně husitů – konfiskovány fary
- konány poutě na hory označené biblickými jmény (Tábor, Oreb, Beránek)
- radikalizace pražské chudiny – v čele Jan Želivský, kázal v chrámu Panny Marie Sněžné – 30. 7. 1419 kázání, žádal konšely o propuštění zajatých husitů, byl odmítnut – ozbrojení měšťané vtrhli na novoměstskou radnici a protireformační konšely vyhodili z okna na připravená kopí – první pražská defenestrace
- nepokoje v Praze, celá ovládnuta husity
- zemřel Václav IV. (16. 8. 1419), regentská vláda Žofie, syn Zikmund odmítnut husitskou šlechtou za českého krále, patřila mu koruna, ale vlády se neujal
- husité nebyli jednotní:
- umírnění – šlechta a inteligence, Husovi přátelé a žáci, ochota ke kompromisu
- střed – Pražané
- radikálové – venkov, chudina; 2 směry: orebité, táborité („boží bojovníci“)
- 1420 založen Tábor – vojenský opěrný bod husitů, nejradikálnější zastánci husitství; společný majetek v kádích – na opevnění a obranu, hlavní husitský hejtman v Táboře (po smrti Mikuláše z Husi) Jan Žižka z Trocnova
- první úspěch Jana Žižky – bitva u Sudoměře 3. 1420 – porazil přesilu vojsk katolické šlechty
- 3. 1420 vyhlášena Zikmundem proti husitům křížová výprava
- křižáci táhli na Prahu – získali Pražský Hrad a Vyšehrad, zrada Čeňka z Valtenberka
- husité zbudovali opevnění na Vítkově – Pražané s Janem Želivským, táborité s Žižkou a venkované
- 7. 1420 bitva na Vítkově hoře – první střetnutí s křižáky, vyznamenal se Žižka, husité vyhráli – Zikmund opustil Prahu, zanechal posádku na Vyšehradě (na podzim dobyt husity)
- -7. června 1421 se konal Čáslavský sněm – potvrdil neplatnost Zikmundovy korunovace, v čele státu stála dvacetičlenná vláda – měla vládnout než bude zvolen nový král
- vydány 4 pražské artikuly – program husitského hnutí:
- svoboda kázání slova Božího
- právo přijímání z kalicha pro všechny
- zákaz světského panování církve
- spravedlivé trestání smrtelných hříchů
- z Tábora vyhnáni adamité a chiliasté
- sněm Země koruny české – má řídit zemi v následující době, 20 členů bez církve, poprvé měšťanstvo
- říjen 1421 bitva u Žatce – vítězství husitů
- Zikmund obsadil Kutnou Horu – vyhnán husity vedenými slepým Janem Žižkou, poražen u Habrů a u Německého Brodu
- došlo k sporům mezi husity, oslábla moc pražských radikálů
- zatčen a popraven Jan Želivský (březen 1422), Praha v rukou konzervativců, spolupracovala s kališnickou šlechtou
- spory také v Táboře – kritizována Žižkova krutost – odešel do východních Čech, zbudoval s orebity Malý Tábor
- 1423 vyhlášen v Německém Brodě na sněmu Orebského bratrstva Žižkův vojenský řád (tvrdá disciplína, stejné povinnosti pro členy polního vojska …)
- zemským správcem se stal litevský vévoda Zikmund Korybutovič, nabídnuta i královská koruna, ale později byl vyhoštěn (tajně jednal se Zikmundem)
- podzim 1423 svatohavelský sněm – vznik koalice umírněných husitů, proti Žižkovi – porazil je v bitvě u Malešova, svatohavelská koalice se rozpadla
- rozpad pražského městského svazu – Žižka táhl na Prahu, ale přemluven Janem Rokycanou – Žižka se účastnil vojenského tažení na Moravu 11. 10. 1424 u Přibyslavi zemřel – jeho vojsko si začalo říkat sirotci
- novým vůdcem husitů se stal Prokop Holý – spojil husity (táborité, sirotci vedení Prokůpkem; Pražané s Janem Rokycanou)
- křížová výprava – 16. 6. 1426 bitva u Ústí nad Labem – jednoznačné vítězství husitů
- křížová výprava – 4. 8. 1427 bitva u Stříbra u Tachova – vítězství husitů (křižáci uprchli)
- křížová výprava – 1430, křižáci uprchli ještě před bojem u Domažlic, na útěku pobiti
- rejsy – spanilá tažení do sousedních zemí, kořistnické cíle, šíření husitství (manifesty) – neúspěch
- církev ochotna jednat o míru – koncil v Basileji (1431 – 1434)
- předběžné rozhovory v Chebu – Prokop Holý prosadil jednání na základě rovnosti – Chebský soudce (pravidla, podle nichž budou jednání v Basileji probíhat)
- církev chtěla povolit přijímání z kalicha oplátkou za rozpuštění vojsk X radikální husité (táborité a sirotci) lpěli na všech 4 artikulech
- jednání bylo přerušeno – umírnění husité opustili společný program
- 1433 radikální husité obléhali katolickou Plzeň, většina země si přála mír
- přeskupení sil – Pražané, katolická šlechta a umírnění husité se postavili proti radikálům – 5. 1434 bitva u Lipan – sirotci a táborité poraženi, padl Prokop Holý
- uzavřeno příměří
- Jan Rokycana zvolen pražským arcibiskupem, katolíky nikdy neuznán
- 1436 na zemské sněmu v Jihlavě vyhlášena Basilejská kompaktáta (papež je nikdy neuznal) – uznání dvojí víry, přijímání pod obojí i konfiskace církevního majetku během husitských válek, přijat Zikmund za českého krále
- poslední odpor husitů proti Zikmundovi – Jan Roháč z Dubé na hradě Sion u Kutné Hory – zajat a popraven
- radikální husité odešli na Slovensko – bojovali v Uhrách, vedeni Janem Jiskrou z Brandýsa
- 12. 1437 Zikmund zemřel ve Znojmě
- klady: rozvoj vojenství, uspořádání společnosti, povolena jiná víra, vznik Jednoty bratrské
- zápory: drancování, hospodářské problémy
3) Doba poděbradská
- českým a uherským králem Albrecht Habsburský – zemřel 1439, syn se mu narodil až po smrti
- vytvářeny svazy šlechty a měst – landfriedy
- 1448 obsazena Praha Jiřím z Poděbrad
- 1452 uznán jako správce země, v Uhrách Jan Hunyady
- 1453 korunován třináctiletý Ladislav Pohrobek, nevládl – správcem země nadále Jiří z Poděbrad
- 1457 Ladislav zemřel – Jiří z Poděbrad 2. 3. 1458 zvolen českým králem (tzv. husitský král) – první skutečná volba českého panovníka, slíbil, že bude pronásledovat kacíře – podpora papeže, ale kališníky uznával – tím se znelíbil papeži
- 1457 u Kunvaldu vznikla samostatná církev Jednota Bratrská – vychází z učení Petra Chelčického
- 1462 papež zrušil Kompaktáta
- 1462 – 1464 vysláno poselstvo na západní Evropu – koncepce mírové unie, snaha zabránit izolaci Čech v katolické Evropě, cílem boj proti Turkům, v čele poselstva Lev z Rožmitálu – neuspělo
- opozice proti panovníkovi – Zelenohorská jednota, vedená Zdeňkem ze Šternberka
- 1466 Jiří z Poděbrad dán do klatby, potlačil vzpouru Zelenohorské jednoty
- 1468 křížová výprava vedená uherským králem Matyášem Korvínem – únor 1469 bitva u Železné hory u Vilémova – Korvín poražen, slíbil, že nebude usilovat o český trůn a pomůže přesvědčit papeže, aby zrušil klatbu
- 1469 porušen slib a Korvín v Olomouci korunován českým králem (v Čechách neuznán)
- Jiří uzavřel smlouvu s polským králem Kazimírem IV., že po jeho smrti nastoupí Jagellovci
- 1471 zemřel
- 12. 1476 Olomoucká dohoda mezi Vladislavem Jagellonský a Matyášem – ten, kdo bude žít déle spojí království v jeden celek pod svou vládu
- 1490 sjednotil Vladislav II. země České koruny – vládne 1471 – 1516
- 1483 spor mezi kališníky a katolíky – druhá pražská defenestrace
- jednání v Kutné Hoře – kompaktáta uznána za zemský zákon – náboženská tolerance
- správní orgány země:
- Zemský sněm – zástupci šlechty, měšťanstva – každý má 1 hlas, povoluje výši daní, tvoří zákony, dává povolení k vojenským tažením, udělují inkolát – přestěhování, usnesení nepotřebují souhlas krále
- Krajské sněmy – rozhodují kdo pojede na zemský sněm
- Zemský soud – zasedá 4x ročně, projednává situaci jen šlechticů, předsedá panovník nebo nejvyšší purkrabí, zemský sudí vede soud
- fojt – panovník v Lužici, hejtman – panovník ve Slezku
- vyšší šlechta uzavřena – nelíbí se měšťanům
- 1500 Vladislavské zřízení zemské – vymezuje co má dělat šlechta, města a panovník, moc má šlechta – ne panovník
- Ludvík Jagellonský (1516 – 1526), i za jeho vlády prakticky neomezená moc stavů; zahynul na neúspěšném protitureckém tažení v bitvě u Moháče
- města stále nespokojena
- 1517 Svatováclavská smlouva – upravuje poměry, kompromis
- obnova hospodářství po husitství: šlechta začíná podnikat – rybníkářství (Pernštejnové – Plzeň, Rožmberkové – J Čechy, Štěpánek Netolický – Zlatá stoka = rybníky okolo Třeboně, Jakub Krčí z Jelčan – Svět), pivovarnictví, těžba stříbra (už ne v Kutné Hoře, Jáchymov)
- po smrti Ludvíka české stavy hledaly vhodného nástupce – vybrán rakouský arcivévoda Ferdinand I Habsburský (1526 – 1564), zvolen za českého krále = nástup Habsburků