Cévní soustava (1)

 

FYLOGENEZE CÉVNÍ SOUSTAVY
houby – nemají
žahavci – nemají
ploštěnci – nemají
hlísti – nemají
měkkýši  – otevřená, srdce
kroužkovci – uzavřená, hřbetní céva (místo srdce)
členovci – otevřená, srdce
ostnokožci – otevřená (ambulakrální soustava)
strunatcipláštěnci – otevřená, srdce
bezlebeční – uzevřená (bez srdce)
obratlovci – mihule, paryby, ryby – uzavřená, 2dílné srdce
– obojživelníci – uzavřená, 3dilné srdce
– plazi – uzavřená, 4dílné srdce (neúplná přepážka)
– ptáci, savci – uzavřená, 4dílné srdce (úplná přepážka)

STAVBA A FUNKCE CÉVNÍ SOUSTAVY ČLOVĚKA
Krevní cévy
Dělí se na:
– tepny
– vlásečnice
– žíly

Tepny (arterie)
– cévy vedoucí krev směrem ze srdce
– stěny jsou pružné a pevné, vystlány vrstvičkou plochých endotelových buněk
– kolem je hladké svalstvo, ve kterém je vazivo s elastickými vlákny
– na povrchu řidší vazivový obal, ve kterém je jemná síť vegetativních nervů

Vlásečnice (kapiláry)
– průměr 5 až 20 µm, dlouhé asi 0,5 mm
– stěny tvořeny pouze vrstvou endotelových buněk – prostupuje O2 a živné látky z krve do tkání, z tkání do krve CO2 a odpadní látky metabolismu
– chybějí pouze v pokožce a v pokožkových útvarech – vlasy, nehty, chlupy a v oční rohovce a v chrupavce
diapedéza – prostupování améboidních leukocytů do mezibuněčných prostor, uplatnění při
obraně organismu proti infekci


Žíly (vény)
– stěny tvořené vrstvami jako u tepny, ale tenkými
– na stěnách dolních končetin jsou chlopně – umožňují jednosměrný průtok krve k srdci
– k pohybu napomáhá kontrakce kosterních svalů, podtlak v hrudní dutině při vdechu a gravitace

SRDCE (cor)
– uloženo v osrdečníku (perikard)
– osrdečník – z vaziva
– tvoří zevní obal, po velkých cévách přechází na srdce jako vazivový epikard
– mezi perikardem a epikardem je štěrbina, která je vyplněná tekutinou usnadňující pohyby srdce
svalovina srdeční (myokard) – pod epikardem
nitroblána srdeční (endokard) – vnitřní výstelka srdce
– rozděleno na tenkostěnné horní předsíně (atrium) a silnostěnné spodní komory (ventriculus)
– trojcípá chlopeň mezi pravou předsíní a pravou komorou
– dvojcípá chlopeň mezi levou předsíní a levou komorou
– pravá předsíň – vstupuje horní a dolní dutá žíla
– levá předsíň – vstupují plicní žíly
– pravá komora – vystupuje plicní kmen
– levá komora – vystupuje srdečnice (aorta)
Činnost srdce:
– střídavé smršťování (systola) a ochabování (diastola) svaloviny
– rytmická činnost
– impulzy vznikají v samotném srdci – zajišťuje převodní systém srdeční -> uzlík síňový (leží v horní části pravé předsíně při ústí horní duté žíly) -> převedeno do uzlíku síňokomorového (ve stěně pravé předsíně při ústí dolní duté žíly) -> vychází svazeček svalových vláken = můstek Hisův – zabezpečuje spojení svaloviny předsíní se svalovinou komor
Hisův můstek – rozděluje se na dvě raménka, která končí v myokardu obou komor jako síť
Purkyňových vláken
– inervováno vlákny vegetativních nervů – sympatikus činnost zrychluje, parasympatikus zpomaluje

Tepový (systolický) objem
– objem krve, která se dostává do srdce při jednom srdečním stahu (60 – 80 ml)
minutový objem srdeční – při srdeční činnosti 72 tepů za minutu je tedy asi 5 litrů; při
namáhavé práci se může zvýšit až na 40 litrů
systolická odezva – vzniká stahem srdečního svalu a uzavřením cípatých chlopní
diastolická odezva – vzniká uzavřením poloměsíčitých chlopní při diastole
šelest – okraje chlopní jsou porušeny, chlopně špatně zavírají, štěrbinou crčí krev
– ozvy jsou nečisté

Tlak krevní
– při systole vhání srdce do tepen určitý objem krve -> odpor od úzkých tepen, stěny tepen se napnou
– diastola – srdce je ochablé, pružné napětí zabezpečuje nepřetržitý tok krve

Výživa srdce
– zajišťována věnčitými (koronární) tepnami- oddělují se od aorty
– infarkt myokardu – ucpání některé z věnčitých tepen -> způsobuje nefunkčnost příslušné části srdeční svaloviny
– ateroskleróza – ukládání tukových cholesterolových plátů ve stěně cév -> zužení
– předchází infarktu
– ischemické choroby myokardu – konečným stádiem je infarkt

TĚLNÍ TEKUTINY ČLOVĚKA
– hlavní složka – voda
– dospělí – 53% tělesné hmotnosti
– anorganické a organické látky
– prostředí pro biologické děje
– nitrobuněčná tekutina (32%)
– mimobuněčná tekutina (21%) – krev, míza, tkáňový mok = vnitřní prostřed
– krev -> tkáňový mok -> míza
– homeostáza – stálost vnitřního prostředí

  1. Krev
    – funkce:
    a) specifické:
    – udržování homeostázy (osmotický tlak, pH)
    – obranné
    – schopnost srážení
    b) transportní:
    – přenášení dýchacích plynů
    – rozvod živin a odvádění zplodin
    – účast na řízení (přenášení hormonů, vitaminů)
    – rozvod tepla po těle (vyrovnává teplotní rozdíly mezi orgány)
    Složení krve:
    -červená, neprůhledná kapalina
    – 8% lidské hmotnosti
    – muž 5-6 litrů, žena 4,5 litrů
    – složena z krevní plazmy a krevních tělísek
    A) Krevní plazma
    – tekutá složka krve, průhledná, slabě nažloutlá barva
    – 91% vody, 8% rozpuštěných látek organických látek (bílkoviny – albuminy,
    globuliny, protrombin, fibrinogen; glukóza), 1% rozpuštěné anorganické látky (chlorid
    sodný, hydrogen uhličitan sodný)
    fyziologický roztok – 0,9% roztoku chloridu sodného – stálá osmotická hodnota
    – pH hodnota – 7,4
    B) Krevní tělíska
    a) červené krvinky
    (erytrocyty) – malé, ploché, okrouhlé, bezjaderné buňky, uprostřed
    ztenčené
    – 4,5 – 5 milionů erytrocytů v 1 mm3
    – červené krevní barvivo – hemoglobin (FeII) – váže se O2 za vzniku
    dioxygenhemoglobin, ve tkáních se kyslík opět uvolňuje
    – tvoří se a dozrávají v kostní dřeni, po 120 dnech zanikají ve slezině ->
    z uvolněného hemoglobinu se tvoří žlučové barvivo bilirubin (železo je využito
    k tvorbě hemoglobinu, část se vylučuje a musí být doplňováno potravou)
    – pro tvorbu v kostní dřeni je třeba vitamin B12 a etropoetin (vzniká
    v ledvinách)
    sedimentace – nespecifická zkouška, která informuje o vzniku nebo ústupu
    onemocnění
    hematokrit – objemový podíl červených krvinek v krvi
    b) bílé krvinky (leukocyty) – pravé buňky, obsahují jádro, nemají stálý tvar
    – 5 – 8 tisíc leukocytů v 1mm3
    I. Granulocyty – v cytoplazmě zrníčka (granula), která se dají barvit různými
    barvivy
    – mají jádra
    – tvoří se v kostní dřeni
    – eozinofilní (barvící se kyselým eosinem – 1 až 9%), bazofilní
    (zásaditá barviva), neutrofilní (neutrální barviva)
    – neutrofilní a eozinofilní fagocytují cizorodé částice, bazofilní obsahují
    protisrážlivou látku heparin
    II. Agranulocyty – neobsahují barvitelná zrna
    dělí se na:
    1. Monocyty (5%) – největší, s jádrem
    – uvolňují se z endotelových výstelek (slezina, játra,
    mízní uzliny, kostní dřeň) a z primitivních buněk
    (histiocyty), roztroušených ve vazivu
    retikuloendotelová soustava (RES) = histiocyty a
    endotelové výstelky
    2. Lymfocyty (20 – 40%) – velké jádro
    – z kmenových buněk kostní dřeně
    skupiny:
    Lymfocyty T – dozrávají v brzlíku (thymus)
    – buněčná imunita
    Lymfocyty B – odpovídají za látkovou
    imunitu -> vytváření protilátek
    (imunoglobulin), které jsou obsažené
    v krevní plazmě, sekretech některých
    žláz, v mateřském mléce – součást
    lymfoidních tkání
    primární imunitní reakce – první
    setkání s antigenem
    sekundární imunitní reakce – druhé
    setkání, buňky s pamětí na první setkání
    aktivní imunizace – očkování
    pasivní imunizace – do těla jdou hotové
    protilátky, získané očkováním určitého
    zvířete – léčebné sérum
    sérová nemoc – vzniká při opakovaném vstříknutí séra téhož zvířecího druhu
    imunita – schopnost organismu se bránit proti cizorodým látkám a patogenům
    Rozlišujeme:
    1. imunita specifická – zprostředkovaná specifickým imunitním systémem
    (lymfocyt B a lymfocyt T)
    2. imunita nespecifickápodílí se:
    – lidská kůže – mechanická zábrana proniknutí cizorodých látek a
    patogenů do organismu, působí baktericidně některými látkami
    (organické kyseliny, močovina, soli) obsažené v potu
    – sliny – baktericidně působící enzym lysozom
    – kyselina chlorovodíková – součást žaludečních šťáv
    – fagocytující buňky – eosinofilní, neutrofilní, granulocyty, monocyty,
    makrofágy
    – interferony – bílkovinné látky produkované buňkami napadenými viry
    – vážou se na receptory v membránách nenapadených buněk ->
    buňky se stávají rezistentní vůči virům
    – pyrogeny – zvýšení tělesné teploty díky látkám uvolňovaných
    některými leukocyty
  2. c) krevní destičky (trombocyty) – nepravidelný útvar, bez jádra
    – žijí jen několik dní
    – 200 až 300 tisíc trombocytů
    – vznikají v kostní dřeni odškrcováním cytoplazmy megakaryocytů
    – uplatňují se při zastavování krvácení
    – při poranění cévy se trombocyty na vzduchu rozpadají a uvolňují enzym
    trombokinázu, která přeměňuje za přítomnosti Ca2+ iontů protrombin obsažený
    v krevní plazmě na trombin -> v plazmě se mění rozpustná bílkovina
    fibrinogen na fibrin – vytváří síť vláken, zachytí se na krvinky (krevní koláč)
    -> céva se uzavře
    – žlutá tekutina – krevní sérum = krevní plazma bez fibrinogenu
    trombóza – vzniká při nedostatku inhibitorů (antitrombin, protein C,
    plazminogen)
    embolie – zanesení trombusu na místo, které ucpe cévu zásobující určitý
    orgán

KREVNÍ SKUPINY
– poprvé pozorováno u opice makak rhezus
– imunologická individualita jedince
– antigeny (aglutinogeny) – molekuly na povrchu membrány červených krvinek
– protilátky (aglutininy) – obsaženy v krevní plazmě
Další faktor, který dále rozděluje krev:
a) Rh+ – pozitivní (v červených krvinkách receptory navíc – 6 molekul v membráně –
aglutinogen, obsažený v erytrocytech)
b) Rh – negativní (nemá v červených krvinkách receptory navíc

– možnost potíží v těhotenství – matka (Rh), plod (Rh+) à při porodu může dojít k částečnému smísení krve à tělo matky začne produkovat protilátky (proti „neznámým“ receptorům v membráně erytrocytů plodu) ß injekce před porodem tomu předejde (pokud se tak neučiní, tak první takovýto porod proběhne v pořádku, ale další takové mohou i usmrtit plod)
– A+, A, B+, B, AB+, AB, 0+, 0

KREVNÍ A MÍZNÍ OBĚH
Velký (tělní) oběh krevní
– začíná srdečnicí (aorta) -> oblouk aorty – přikládá se vlevo k páteři, zpředu sestupuju asi ke 4. obratli bedernímu -> větví se na 2 tepny kyčelní
z aorty dále vystupují:
– tepna hlavopažní – ta se dále dělí na pravou krkavici a pravou podklíčkovou tepnu
– levá krkavice
– levá tepna podklíčková
– krkavice zásobí krví hlavu
– tepny podklíčkové vstupují do horních končetin
aorta sestupná – rozdělena na oddíl hrudní – vystupují z ní větévky pro jícen a průdušky a
tepny mezižeberní
oddíl břišní – odvětvují se párové větve, které zásobují krví bránici,
nadledvinky, ledviny, pohlavní žlázy
– nepárové větve – jsou tři
– nejhornější – krev k žaludku, játrům, slinivce břišní a slezině
– dolní dvě větve – vstupují do okruží
– zásobují krví tenké a tlusté střevo
kyčelní tepny – větví se na: vnitřní větve – krví zásobují orgány v malé pánvi (močový
měchýř, pohlavní orgány, konečník)
– vnější větve – vstupují do dolních končetin
– horní dutá žíla – sbírá krev z hlavy a horních končetin
– dolní dutá žíla – soutok žil kyčelních
– sbírá krev z dolních končetin, ze stěn břišních, z pohlavních orgánů, z ledvin,
nadledvin a jater

Oběh vrátnicový
– v dutině břišní
– začíná a končí kapilární sítí
– vlásečnice ze stěn žaludku, střev, slinivky břišní, sleziny – odvádění krve do vrátnicové žíly -> ta se zanořuje do jater, kde se větví na vlásečnice a vstupuje do jaterních lalůčků -> odevzdání jaterním buňkám vstřebané látky

Malý krevní oběh
– začíná z pravé komory kmenem plicním -> rozděluje se na 2 tepny plicní (plíce -> tepénky -> vlásečnice ve stěnách plicních sklípků) – přivádění odkysličené krve
– okysličená krev se sbírá do 4 plicních žil -> do levé předsíně

Slezina
– uložena za žaludkem v levé části dutiny břišní pod bránicí
– na povrchu vazivové pouzdro – vystupuje do sleziny hustá vazivová trámčina houbovité struktury
trámčina – obsaženy buňky hladkého svalstva
– vyplněna měkkou, tmavě červenou dření – tvořena
červenými krvinkami
– vystlané endotelem – buňky – fagocytují
– bílá dřeň sleziny – bělavé uzlíčky mízní tkáně roztroušené
v červené dřeni
– tvoří se zde lymfocyty
– zanikají zde opotřebované červené krvinky

SOUSTAVA MÍZNÍ
– sbírá mízu (lymfu), tvořící se ve tkáních, a svádí jí do žilné krve

Míza
– čirá, mírně zkalená tekutina, obsahující stejně solí jako krevní plazma, ale méně bílkovin
– obsaženy lymfocyty
– odvádí z tkání metabolity
– začíná slepými výběžky mízních vlásečnic – stěny tvořeny jednou vrstvou endotelových buněk -> ve vlásečnicích se tvoří z tkáňového moku míza
mízní cévy – ve stěnách jsou buňky hladkého svalstva, obsahují chlopně
– spojují se v mízní kmeny
– mízovod hrudní – soutok kmenů bederního a střevního
– otevírá se do levého úhlu žilního
            – z pravé poloviny hlavy, krku, z pravé horní končetiny a z pravé plíce ústí do pravého
úhlu žilního

mízní uzliny – na povrchu vazivové pouzdro -> do uzlin trámčina
– prostory mezi trámčinou jsou vyplněny lymfocyty -> množí se zde
– slouží jako filtr pro mízu – zachycení prachu, mikroorganismů, buněk, části buněk
– vyskytují se i jednotlivě – za boltcem a před ním, po celé délce krkavice, při dolním okraji dolní čelisti, v podpažních jamkách, po obou stranách břišní aorty a v třísle
brzlík (thymus) – vytváří prvotní lymfocyty, které během nitroděložního vývoje osídlí mízní uzliny
– zdroj buněčné imunity
uzlíčky lymfoidní tkáně – roztroušen pod epitelem na mnoha místech
trávicí soustavy, dýchací soustavy, pohlavního ústrojí, ve slezině, brzlíku a
v patrových mandlí
– s mízními uzlinami = skupina mízních (lymfatických) orgánů

NEMOCI CÉVNÍ SOUSTAVY
Arteroskleróza
– poškození cévní stěny ukládáním tuků (lipidů) -> vznik destiček, tvořené cholesterolem, vápenatými solemi
-> zúžení cévy, ucpání = infarkt, plicní embolie, mozková mrtvice

Infarkt
– ucpání věnčitých cév

Vyšetření a onemocnění krve:
Sedimentace
rychlost usazování
– zvýšená sedimentace à záněty

Leukogram
analýza množství bílých krvinek
i poměr jednotlivých druhů bílých krvinek

 

poruchy:
Hemofilie
„chorobná nesrážlivost krve“
gonozomálně dědičná choroba

 

Chudokrevnost (anémie)
nedostatek červených krvinek
bledost, dyšnost
způsobeno např. nedostatkem Fe

 

„Novorozenecká žloutenka“
nic zvláštního
díky zásobení kyslíkem od matky (která také kyslík potřebuje) à potřeba velkého množství červených krvinek à porod à není potřeba tolik krvinek à rozpad hemoglobinu à bilirubin