Dominikánská republika ve 2. polovině 20. století
Prvně si představíme Dominikánskou republiku geograficky, abychom měli, i pro dějepis, obecnou představu o dané zemi.
Dominikánská republika je stát v Karibském moři, který se rozkládá na východní části ostrova Hispaniola v souostroví Velké Antily. Jediným sousedním státem je Haiti, společná hranice je dlouhá 360 kilometrů. Pro Evropany objevil ostrov Kryštof Kolumbus roku 1492 a již roku 1496 bylo založeno město Santo Domingo. Hispaniola byla rozdělena mezi Francouze a Španěly, pak byla republika španělskou kolonií a dokonce byla chvíli obsazena Spojenými státy americkými. Především je kontrolován průchod zboží přes celnici, z jejíž příjmu je placen zahraniční dluh. Stažením vojsk v roce 1924 dochází k obnovení funkce státní správy a je zvolen nový prezident, přesto jsou celnice stále kontrolovány USA. 16. května 1930 je proveden vojenský převrat a k moci se dostává diktátor Rafael Leonidas Trujillo, jenž se zakrátko proslaví svou brutalitou a útlakem. Roku 1940 předávají Spojené státy správu celnic opět do rukou Dominikánské republiky.
Černá kapitola v dějinách Dominikánské republiky
Na nátlak USA, které si přály vidět v čele Dominikánské republiky někoho, kdo dává jednoznačně najevo nesouhlas s komunismem, byl v roce 1930 do funkce prezidenta dosazen Rafael Trujillo, do té doby šéf státní policie. Ve zmanipulovaných volbách byl zvolen více hlasy, než kolik bylo registrovaných oprávněných voličů. Okamžitě zahájil tvrdé represe proti opozici, pronásledoval, věznil a popravoval své odpůrce a v rámci realizace svého „snu o bílé společnosti“ organizoval vyvražďování černošského obyvatelstva, zejména haitských přistěhovalců. Zní to neuvěřitelně, ale tomuto slabomyslnému běsnění padlo za oběť asi 20 000 lidí. Kromě brutálního fašismu Trujillo žádnou konkrétní politickou vizi pro svou zemi neměl. Nejvíce ze všeho ho zajímalo hromadění majetku. Do všech klíčových pozic ve státní správě, armádě a průmyslu jmenoval členy své rodiny a nejbližší stoupence. Po několika letech kradení, plundrování a převádění obrovských částek na soukromá bankovní konta se z klanu Trujillů stala nejbohatší rodina na světě. Nijak nezastírané porušování lidských práv se přestalo líbit USA, jež se rozhodly hodit někdejšího spojence přes palubu. Po pokusu o atentát na prezidenta Venezuely, na kterém se prý Trujillo v zákulisí podílel jako strůjce, přerušily v roce 1960 členské země Organizace spojených národů téměř jednohlasně své diplomatické vztahy se zemí Dominikánská republika. Vzhledem k tomu, že i nadále docházelo k vraždění v bezprostřední blízkosti diktátora, došlo k ozbrojenému povstání. A tak byl Trujillo zavražděn 30. května 1961.
Dalším prezidentem v pořadí se stal Joaquin Balaguer (nar. 1907). Ten byl, jen krátce po svém zvolení, ale svržen a utekl do exilu do New Yorku. Další volby se konaly 20. prosince 1963 a přinesly překvapující výsledek: převážnou většinu hlasů byl prezidentem zvolen levicové orientovaný exilový politik Juan Bosch (nar. 1909), sympatizant Fidela Castra. Ten ale musel bohužel téměř okamžitě ustoupit vládě oficírů. Ale USA svrhly při svém plánovaném vojenském puči, již po 7 měsících od svého nástupu do úřadu, demokraticky zvoleného socialistu Bosche. Aby byla zachována jakási demokracie, byla vládní zodpovědnost rozdělena mezi tři politiky. Poté, co se jeden z těchto politiků – Emilio de los Santos, rozhodl z této junty nazvané „Triunvirato“ odstoupit, zaujal jeho místo Donald Reid Cabral. Když se Cabral zdráhal roku 1965 oznámit stanovené datum nových voleb, zakročili opět bojové síly. Tentokrát se ale do situace vložil i sám národ a důsledkem byla občanská válka.
1966 došlo ke stažení cizineckých vojáků z Dominikánské republiky. Ještě ve stejném roce proběhly nové volby, které hrubým volebním podvodem vyhrál Joaquin Balaguer se svou stranou „Partido Reformista Social Cristiano“ (PRSC). A to byla již „Čtvrtá Republika“. Vůdce konzervativní a autoritativní PRSC – J.V. Balaguer si svou moc získal a dokázal udržet díky machiavelismu. Ve funkci prezidenta se udržel po tři volební období od roku 1966 až 1978. V tomto časovém rozpětí musel několikrát čelit útokům ze strany Trujillových stoupenců a rodiny. I Balaguer nechal bez milosti pronásledovat levicové aktivisty.
1978 – 1986
Tento rok můžeme nazvat relativně klidným. Volby, které proběhly, vyhrála strana PRD se svým kandidátem Antoniem Gusmanem Fernandezem. Ten ale spáchal v roce 1982 sebevraždu.
Vystřídal ho místopředseda Jacobo Majluta, který vládl pouhých 43 dní. Majluta nahradil Jorge Salvador Blanco. V letech 1978 až 1986 se prezidenti země Dominikánská republika velmi rychle střídali.
1994
Po volbách v letech 1986, 1990 a 1994 byl opět a tentokrát naposledy, zvolen do čela státu Joaquin Balaguer. Tento mezitím zestárlý a téměř slepý politik zůstal prezidentem až do roku 1996. Tehdy se konaly nové předčasné volby, které byly velice těsné a sporné.
1996
Nástupcem Balaguera byl zvolen pravicově orientovaný Leonel Fernández. Tyto volby byly velice roztrpčeným bojem, ve kterém hrály hlavní roli peníze a korupční vztahy. Tímto způsobem se do hry o prezidenta dostal i multimilionář Peynado. Avšak na závěr vyhrál přeci jen Leonel.
2000
O Fernándezovi se říkalo, že hospodařil převážně do vlastních kapes. Ve volbách roku 2000 se prezidentem na příští čtyři roky stal Hipolito Meja. Tentokrát se nejednalo o nikterak zvláštní a napínavý volební boj. Bylo více než zřejmé, že Leonel špatně vládl a hospodařil. Bylo mu předhazováno, že bezostyšně plnil především svou vlastní peněženku a těch, kteří pro něj pracovali. Hipolito se zpočátku nacházel, díky svým předchůdcům, ve velice těžké situaci. K jeho hlavním cílům patřilo zamezit hromadnému stěhování obyvatel do hlavních měst a pomoct obyčejným lidem.
Současný prezident se jmenuje Danilo Medina Sanchéz a je to politik a ekonom, ve funkci od roku 2012.
Po několika staletích strádání je dnes sice Dominikánská republika chudou zemí s problémy, ovšem má demokratické uspořádání a slušné výhledy do budoucna. Její politický systém je pluralitní s dvoukomorovým parlamentem, prezident má však stále rozsáhlé pravomoci (je volen občany na čtyři roky).
Obyvatelé Dominikánské republiky mluví španělsky. Za časů Kryštofa Kolumba ostrov obývalo 5 indiánských kmenů. Součet všech obyvatel té doby se odhaduje asi na půl milionu. Brzy se indiáni stali španělskými otroky a do poloviny 16.století byli umučeni a vyhubeni. Místo nich byli do Dominikánské republiky přivezeni černí otroci z Afriky.
Dominikánská republika je bohužel stát, ve kterém se hodně dbá na barvu pleti. Tudíž čím je člověk černější, tím nižší postavení ve společnosti zaujímá. Úplně nejníže stojí černí přistěhovalci z Haiti a jim příbuzní, kteří se živí především jako rolníci. Zhruba milión Dominikánců žije údajně v USA. Jejich existence je pro republiku velmi podstatná, protože domů posílají značné zisky, díky nimž se chudé rodiny drží lehce nad hranicí životního minima.
Zdroje:
http://cs.m.wikipedia.org/wiki/Dominikánská_republika
http://www.dominikanskarepublika.org
http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/stredni_amerika/dominikanska_republika/
http://www.dominikanec.cz