Dyk Viktor – Krysař

Dílo:

  • Vydáno v roce 2005 (Maťa)
  • Dílo původně vycházelo v Lumíru (1911 – 2) pod názvem Pravdivý příběh
  • Poté vyšlo v edici Zlatokvět (1915) mírně upravené a doplněné, pod názvem Krysař
  • Nakonec vyšlo v roce 1923 s četnými stylistickými úpravami
  • Novela, vycházející ze saského, staroněmeckého motivu (báj s reálným základem vypráví o krysaři, který roku 1284 očistil město Hameln od krys)

Autor:

Viktor Dyk (31.12.1877 – 14.5.1931) byl významný český básník, prozaik, dramatik, publicista a nacionalistický politik, v mládí jeden z představitelů tzv. generace anarchistických buřičů, později nacionalisticky orientovaný autor.

Způsob vyprávění:

  • Archaická čeština
  • Přímá řeč
  • Nestranný vypravěč

Charakteristika prostoru a času

  • Děj se odehrává v hanzovním městě Hameln a v jeho okolí (německé město v dolním Sasku)
  • Čas nejde z příběhu vypozorovat, ale podle originálního motivu konec 13. Století

Hlavní postavy:

  • Krysař: pátravé, temné oči, vysoký a hubený, drobné ruce, cizokrajná flétna; zamilovaný do Agnes, nejdříve utopí krysy, poté všechny i sebe (kromě rybáře a dítěte) navede do propasti- „bráně Sedmihradské“
  • Agnes: ubytuje u sebe Krysaře, opětuje jeho lásku, čeká s Kristiánem dítě, prostá, hezká, skočí do propasti
  • Kristián: zvaný dlouhý, milenec Agnes, bude s ní čekat dítě, modrooký blondýn, zachovalé jméno
  • Sepp Jörgen: rybář, bydlící na břehu Vezery, kde se stýkala s Havolou, ubohý a nuzný život i dům, statný, silný, ne ošklivý, dobré srdce i oči
  • Gottlieb Frosch, Bonifác Strumm: radní, Frosch je truhlář, Strumm je krejčí; dohodli s krysařem odměnu 100 rýnských, posléze mu je ale nechtěli vyplatit

Děj:

Jednou přijde Krysař do hanzovního města Hameln. Ubytuje se u měšťanky Agnes, so které se zamiluje. Ve městě ho všichni přirovnávají k pomalu myslícímu rybáři, ale i tak se mu zde povede sehnat práci- utopení krys z celého města. Začne slabě hrát na flétnu a všechny krysy ho začnou následovat a naskáčou do vody.
Zjistí, že mu radní nechtějí vyplatit domluvených 100 rýnských. Tento problém vrcholí v krčmě U Žíznivého člověka, kde se s radními pohádá. Ti mu nabídnou platbu ve výrobcích (postele, nebo šaty).
Děj stále graduje. Krysař zjistí, že Agnes čeká dítě s Kristiánem, přestože ho nechce. Tak se Krysař rozhodne opustit město. Před tím, ale zajde ještě do hospody, kde se setkává s pomocníkem ďábla, který mu nabízí věčný život výměnou za škození lidem skrze flétnu. To Krysař razantně odmítá a opouští vesnici.
Láska k Agnes ho ale donutí se vrátit. Ve městě ji ale nemůže najít. Dozví se, že žalem skočila z vrchu Koppel. K tomuto činu jí nevědomky dopomohla její matka, když jí zpívala pohádku o Zemi sedmihradské. Její matka se z toho zbláznila.
Krysař, který přišel o vše, zafouká na flétnu z plných plic a celé město tak nažene na vrch Koppel, kde si všichni vezmou život, aby se dostali do Sedmihradské země. I krysař skočí, protože se chce setkat s Agnes.
Sepp zlstane jako jediný ve městě živ. Najde zde ještě kojence- holčičku. Jde také na Koppel, ale kojenec mu zmaří skok, tak se Sepp vydává najít ženu, která by dítě nakojila.

Citace:

Krysař stál nad propastí, chmurnější, velebnější. Mocně a slavně zněla píšťala.
Nikdo z Hameln nezastavil se před branou. Nikdo, kromě Seppa Jörgena, zamyšleného nad hladinou řeky. Všichni prošli za zvuku píšťaly s důvěrným úsměvem a rozepjatou náručí: Oh, země sedmihradská! Všichni prošli a mizeli bez hlesu. A chmurný a němý vůdce pískal a pískal. Dav řídl za zvuku písně krysařovy; posléze krysař osaměl nad propastí.
Vzpomněl na „ano“ řečené jarního večera. Vzpomněl na Agnes, která ho předešla, ale kterou možno dohoniti. Naklonil se nad propastí.
Bylo ticho, zvláštní ticho. Píšťala padla z krysařových rukou. A jeho píšťala znamenala život.

Píseň o zemi sedmihradské:
Sedmihradská země,
krásná jako sen –
Konejšivě, jemně,
budí spáče den.

Sedmihradská země,
smutek konejší.
Silnější v ní plémě,
lidé šťastnější.

Hoře, zradu, vinu
plaší stráže kol.
V sedmi hradů stínu
není žal ni bol.

Sedmihradská země,
krásná jako hřích.
Lesy hučí temně,
nepřehluší smích.

Je to země jasu,
je to jiný svět.
Zpívá moře klasů,
šeptá květu květ.

Umí srdce zhojit čarokrásným snem.
Dej nám, bože, dojít v sedmihradskou zem!