Ekonomický život společnosti

Ekonomie

  • mnoho teorií
  • 1) Spol. věda, která zkoumá nejobecnější souvislosti v hospodářském životě
  • 2) Věda o tom, jak se lidé rozhodují v podmínkách vzácnosti (dostupnosti statků a služeb) – reakce na nedostatek nebo nadbytek
  • 3) Věda o tom, jak lidé vyrábějí, směňují a spotřebovávají
  • 4) Zkoumá využívání vzácných vstupů k výrobě ekonomických statků a rozdělování vyrobených statků mezi ekonomické subjekty k uspokojování jejich potřeb
  • z řeckého oikonomia (Oikos – dům, nomos – zákony)
  • jako první definoval Xenofón – jak vést domácnost, předznamenání ekonomie jako vědy
  • r. 1776 – základ: Adam Smith – kniha Bohatství národů
  • členění: a) pozitivní – vysvětluje proč je ekonomický vývoj takový jaký je
    b) normativní – říká jaký by měl být
  1. a) čistá – blíží se k pozitivní, výroby mají univerzální platnost, zkoumá eko. otázky pomocí dedukce a abstrakce
    b) aplikovaná – řeší konkrétní otázky hosp. praxe

a)Mikroekonomie – abstraktní, analyzuje ideální svět, ve kterém je dokonalá konkurence
b) Makroekonomie – zkoumá reálný svět s jeho nedokonalostmi

 

Ekonomika

  • je předmětem zkoumání vědecké disciplíny ekonomie
  • pojem ekonomika může mít tyto 3 významy
    • hospodářství: nadnárodní, národní či podnikové
    • hospodaření: ekonomické činnosti, jako je plánování, organizace, výroba, prodej či investování
    • hospodárnost: využití dostupných prostředků ekonomickými subjekty tak, aby bylo dosaženo minimálních nákladů a zároveň maximálního možného zisku
  • zahrnuje výrobu statků a služeb, jejich rozdělování, směnu a spotřebu
  • černá ekonomika = nelegální (prostituce, dealerství)
  • šedá (stínová) ekonomika = podnikání, které je legální, ale neodvádí se z ní daně (pálení tvrdého alkoholu doma, zaměstnání pracovníků na černo – musíme platit pojištění za něj – když si ho najdeme někde a nedodržujeme placení pojištění tak je to šedá ekonomika, objednání si pobytu na horách a neodvádění z toho daně – není to přes cestovku, ale přes známého, pronájem bytu (vlastního))
  • Složky hospodářského procesu
    • Výroba je činnost, při které člověk přetváří přírodu, její předměty a síly v užitečné věci.
    • Rozdělování je vytváření podílů jednotlivců a kolektivů na celospolečenské výrobě. V tržní ekonomice rozdělování hl. na základě poptávky a nabídky
    • nástroj rozdělování – mzda
    • ve státech s vyspělou tržní ekonomikou prochází zhruba jedna třetina národního produktu přerozdělením (redistribucí). Prostředky – daně, příspěvky sociálního pojištění apod. Z toho se částečně či zcela dotuje obrana, školství…
    • Směna (oběh) představuje všechny činnosti, které se uskuteční po ukončení výroby do předání výrobku spotřebiteli. (doprava, skladování, evidence, prodej)
    • Spotřeba – užití k uspokojení potřeb
    • Hospodářské procesy se opakují – reprodukují za zvyšující se úrovně. Hlavní složkou je výroba, ostatní na ní závisí.
      • V národním hospodářství rozlišujeme 4 základní sektory ekonomiky:
        • primární – veškeré činnosti spojené se zemědělstvím a hornictvím, tento sektor se vyznačuje nízkou přidanou hodnotou, jeho význam z hlediska podílu na objemu domácího produktu a zaměstnanosti je ve vyspělých zemích velice nízký a stále klesá
        • sekundární – odpovídá oborům zpracovatelského průmyslu, podíl na národním produktu a zaměstnanosti je ve vyspělých zemích vyšší než podíl prim. sektoru, jeho podíly na zaměstnanosti i domácím produktu vykazují rovněž dlouhodobý pokles
        • terciární – tvoří všechny činnosti svázané s poskytováním služeb, vytváří ve vyspělých zemích rozhodující podíl domácího produktu, zaměstnává největší počet pracovníků, vykazuje největší ekonomický růst a vytváří přidanou hodnotu
        • kvaternární – představuje soubor činnosti spojených se vzděláním, vědou, výzkumem a informacemi
        • První dva sektory označujeme jako oblast materiální výroby.
  • 4 ekonomické systémy:
    • tři základní otázky:  co, jak, pro koho?
    • co vyrábět – tj. jaké statky a služby při daných možnostech produkovat, aby bylo vzácných zdrojů pro jejich výrobu co nejlépe využito a kolik se bude omezenými zdroji vyrábět, aby byly uspokojeny existující potřeby
    • jakými technologiemi, jak kvalitně a ze kterých zdrojů vyrábět, tedy jak vyrábět v závislosti na potřebě statků a na technologických, organizačních možnostech
    • pro koho vyrábět (určení spotřebitelů)
    • podle odpovědí na tyto otázky dělíme 4 systémy:
      • zvykový – veškeré ekonomické chování je v něm založeno na tradicích a zvycích (dnes pouze u některých primitivních národů)
      • centrálně plánovaný (příkazový) – vyznačuje se řízením celého ekonomického života vládou pomocí centrálního plánu a jeho následným rozpracováním na nižší úrovně, tento systém využívaly bývalé socialistické státy, ve kterých převažovalo státní vlastnictví a monopolní postavení výrobců
      • tržní – odpovídá situaci, kdy je ekonomika koordinována pouze prostřednictvím trhů, tato situace je abstraktní, neboť vláda vždy alespoň v minimální míře do ekonomiky zasahuje, nejvíce se této situaci blížil kapitalismus volné soutěže 19.století
      • smíšený – v současnosti je převládajícím uspořádáním ekonomik vyspělých zemí světa, je to ve skutečnosti tržní systém doplněný o zásahy vlády v některých situacích, kdy samotný tržní mechanismus neposkytuje uspokojivé výsledky (stanovení minimální mzdy, daní, soc.opatření…)

Potřeba

  • = projev závislosti člověka na jeho životním prostředí, liší se regionálně, pocit nedostatku
    a) hmotné (materiální) – zájem užívat věci
    b) nehmotné (duševní) – zájem mít a užívat znalosti a dovednosti
  1. a) základní – neobejdeme se bez nich (jídlo, pití, bydlení)
    b) luxusní – výsledek civilizační a kulturní úroveň (umění, sport)
  • uspokojení potřeb pomocí statků a služeb

Statek

  • = předmět uspokojující naše potřeby a je pro nás užitečný
    a) volné – nemusíme za ně platit, všeobecně dostupné, množství převyšuje spotřebu (vzduch, voda)
    b) vzácné – vyskytují se v omezeném množství a lidé je musí vyrobit (proto vzácné),
  • výrobek = statek, když se dostane výrobek ke mně, pak projde směnou = zboží
    a) spotřební – jednorázové (krátkodobé) – potraviny, dlouhodobé – televize
    b) kapitálové – slouží k další hospodářské činnosti – stroje

Služba

  • = zvláštní druh statku, který má materializovanou podobu
  • obvykle se charakterizují jako nehmotné, neviditelné, neskladovatelné a nezkazitelné ekonomické statky určené k uspokojování potřeb
  • veřejné osvětlení – nejde zpoplatnit, tak že bude svítit světlo jen tomu, kdo si ho zaplatil (na ulici)
  • policie, armáda, zdravotnictví, školství (lze zpoplatnit)
  • služby dělíme na :
    • věcné – zaměřeny na obnovu hmotných statků
    • osobní – zaměřeny na člověka

Výrobní faktory

  • výroba je činnost, při které člověk přetváří přírodu, její předměty a síly v užitečné věci
  • výrobní proces se člení podle účasti člověka na procesy pracovní a nepracovní
  • pracovní procesy představují přeměnu materiálu ve výrobek působením lidské práce za pomocí strojů a nástrojů
  • Činitelé prac. procesu:
  1. lidský činitel – člověk schopný konat práci, tj. pracovní síla
  2. věcní činitelé – hmotné statky, které člověk při práci používá
    • Věcné činitele prac. procesu dělíme podle způsobu jejich spotřeby:
  3. prostředky postupné spotřeby se při opakování prac. procesu použijí vícekrát, postupně se opotřebovávají. V hosp. praxi se tato skupina statků označuje jako dlouhodobý majetek
  4. prostředky jednorázové spotřeby se dají použít pouze jednou. Při opakovaném prac. procesu se musí nahradit, jde o tzv. materiál.
  • Nepracovní procesy se uskutečňují bez působení lidské práce:
  1. přírodní procesy (zrání obilí, vína, vysychání dřeva)
  2. mechanické a automatické procesy (např. na základě počítačového programu)
    • Výsledkem procesu je výrobek nebo věcná služba (oprava). Slouží ve výrobě nebo k uspokojování potřeb.
    • Faktory: a) půda – primární, zemědělská, ale i pro stavbu dálnic, přírodní zdroje (paliva, minerální látky, dřevní hmota), vzácný statek – omezená rozloha a nejde rozšiřovat, nahradit ji

přírodní bohatství – zdroje získané z přírody – rudy, ropa, uhlí

přírodní síly – déšť, vodní toky, vzduch, síly větrů a sluneční energie

  1. b) práce – cílevědomá a účelná lidská činnost, která s použitím přírodních              zdrojů a kapitálu, vytváří statky a služby k uspokojování potřeb

jen velmi málo statků poskytuje člověku příroda (vzduch, voda), k přisvojení a         přetvoření statků musí člověk vynaložit úsilí

dříve každý člověk vyráběl vše, co potřeboval, poté vyráběl pouze výrobky                jednoho              druhu a později se mohl svou prací podílet jen na výrobě jednotlivých součástí stále        složitějších výrobků – došlo k dělbě práce, při níž se každý jedinec specializuje na práci            určitého druhu

pracovní síla – fyzické a psychické schopností člověka konat práci

každá práce vyžaduje uplatnění fyzických i duševních schopností, jejich podíl je u   různých prací různý – rozlišujeme fyzickou x duševní práci

práce jednoduchá (mytí nádobí) x složitá (kvalifikovaná)

práce tvůrčí, produktivní, neproduktivní…

  1. c) kapitál – finanční prostředky k nabývání majetku

odvozený a reprodukovatelný faktor výroby, výsledek lidské práce (liší se tak od    přírodních zdrojů)

používán, aby ve spojení s prací a přírodou vznikly větší hodnoty než byly   vloženy

ztělesňuje vynaložení práce a přírodních zdrojů v současnosti (či minulosti)               v zájmu

zvýšení produktivity práce v budoucnosti

představuje zdroj pro získávání hmotných statků (stroje, dopravní zařízení),             pracovních prostředků a pracovních předmětů

pracovní předměty – člověk je zpracovává, částečně zpracovaný předmět je               surovina             (ruda v huti) – zpracováním suroviny dostáváme materiál

pracovní prostředky – mezi člověkem a pracovními předměty, jimi na pracovní       předměty působíme (stroje, nástroje)

finanční (peníze, vše s čím se dá obchodovat, akcie, obligace, směnky), statky, které               byli vyrobeny proto, aby jejich pomocí byli vytvořeny další statky, výroba je          permanentní    proces, který nikde nemůže ustat

Ekonomické subjekty

  • existuje několik druhů subjektů, mezi nimiž vznikají vztahy
  • domácnosti (spotřebitelé) – jejich cílem je co nejvíce uspokojit své potřeby, ve většině ekonomik jsou domácnosti nejpočetnější skupinou subjektů, jsou vlastníky výrobních faktorů, které poskytují výrobcům za účelem získání důchodu
  • firmy – zabývají se výrobou statků, ve většině případů se snaží maximalizovat zisk
    • jsou to uměle vytvořená sdružení vlastníků k určité výrobě nutných výrobních faktorů
    • mají dlouhodobější charakter
    • dlouhá doba trvání napomáhá dosahovat vyšší efektivity
    • odměnou majitelům výrobních faktorů za jejich využití je zisk podniku
  • stát (vláda) – vstupuje do ekonomického systému s cílem jej ovlivňovat ve veřejný prospěch
    • vystupuje jako domácnost i jako firma (nakupuje pro svou spotřebu a vyrábí statky prostřednictvím státních podniků)
    • zvyšuje efektivitu ekonomického systému (svými opatřeními napomáhá tam, kde samotný ekonomický mechanismus selhává)
    • zvyšuje spravedlnost ekonomického systému (přerozděluje důchody z využití faktorů za účelem rovnoměrnějšího rozdělení mezi domácnosti, poskytuje státní pomoc ekonomicky slabším)
    • zvyšuje stabilitu ekonomického systému (snaží se udržet stabilně vysokou míru růstu národního produktu při současně nízké inflaci a nezaměstnanosti)
      • zahraniční subjekty – soubor domácností, firem a vlád, které vstupují do národní ekonomiky zvenčí
        • ve svých vztazích překračují státní hranici
        • musí respektovat více právních režimů a musí řešit i problém rozdílných národních měn
        • vlády obvykle stanovují pro zahraniční účastníky ekonomického života zvláštní režim vztahů (placení cla, dovozní povolení, podpory zahraničních investic…)

Veřejné služby

  • existují i veřejné statky, veřejné služby i statky jsou finančně náročné – neplatí se přímo
  • platí je stát, obecní pokladna (daňoví poplatníci)
  • vznikají – 1) z ekonomické nutnosti – policie, armáda, semafor, chodníky – údržba
  • 2) z politického rozhodnutí – školy, silnice;

Externality

  • = příklady neefektivního fungování trhu
  • Negativní: nastávají když někdo nenese plně náklady své činnosti a přenese je na někoho jiného
  • pro odstranění Pigou navrhuje: zatížit původce negativní externality daní, která by zvýšila jejich soukromé náklady na úroveň společenských nákladů (popř. licencí, pokutou, poplatkem)
  • Pozitivní: vzniká, když si člověk nemůže osvojit veškeré výnosy ze své činnosti nebo ze svého majetku a když si část majetku přisvojí jiné osoby
  • pro odstranění Pigou navrhuje: poskytovat původci pozitivní externality subvenci, která by zvýšila jejich soukromé výnosy na úroveň společenských výnosů
  • hlavní příčinou jejich vzniku je existence volných zdrojů, tedy zdrojů, ke kterým není určeno vlastnické právo – proto se následně nerovnováha mezi náklady a výnosy dělí na společenské a soukromé
  • můžeme tedy rovněž říct, že příčinou externalit je neexistence vlastnických práv
  • v ekonomické teorii se v zásadě uplatňuje na externality dvojí pohled, jeden je vnímá jako tržní selhání (Pigouův přístup) a druhý jako jev svobodných trhů, který se sám vyřeší (Coaseho přístup a rakouská škola)

 

Základní ekonomické teorie

  • ekonomové už od dřívějších dob hledali odpovědi na některé základní otázky fungování hospodářství v jednotlivých státech
  • vznikly tady mnohé ekonomické teorie a můžeme říci, že všechny spojoval jeden zásadní problém – jaké místo zaujímá stát a jeho orgány ve vztahu k fungování ekonomiky
  • některé teorie tvrdí, že stát by měl ekonomiku přímo či nepřímo ovlivňovat; jiné tvrdí, že by měl pouze dohlížet na dodržování nejzákladnějších ekonomických předpisů

1) Nejprve naturální směna (bártrová)
2) Merkantilismus:

  • 14. století
  • hospodářská politika v Itálii
  • bohatství = zlato, růst bohatství = navyšování množství zlata v zemi
  • zákaz vývozu peněz ze země, cílem hromadit peníze v zemi
  • vývoz povolen pouze pokud se dovozem získá víc
  • systém přísné státní regulace hospodářství
  • důraz na vývoz hotových výrobků a dovoz surovin
  • jak získat zlato: těžba, zabrání území pro těžbu, zahraniční obchod
  • prosazoval státní zásahy do ekonomiky (například zakládání státních manufaktur), které by umožnily rozvoj  průmyslu vyrábějícího pro vývoz a vývozní expanzi
  • k nejvýznamnějším představitelům patřili v Anglii: T. Mun, J. Child, N. Barbon

3) Colbertismus:

  • ve Francii J. B. Colbert
  • chtěl konkurence schopnost francouzského trhu
  • snížení cen surovin – snížení cen výrobků
  • zemědělství je základ hospodářství – úpadek, bouře zemědělců, hladovění

4) Klasická škola:

  • pol. 18. stol – 60. léta 19. stol.
  • bohatství národa roste, pokud roste bohatství jednotlivců, žádná vládní politika nemůže tedy nahradit individuální snažení jednotlivce.
  • Adam Smith, zakladatel ekonomie jako vědy, dílo Pojednání o podstatě a původu bohatství národů (1776)
  • 3 základní znaky ekonomie: 1) Bohatství společnosti představují vytvořené statky, které uspokojují potřeby obyvatel, je potřeba Analýza trhu (aby bylo dostatek statků)

2) Hospodářský liberalismus – reakce na merkantilismus,         stát se nevměšuje do hospodářství (trh funguje na základě nabídky a poptávky), jen    zdravotnictví, školství atd. musí stát regulovat, aby bylo dostupné všem

3) Tržní samoregulace hosp. – neviditelná ruka trhu, trh se        sám vyvažuje pokud je dostatek kupujících i prodávajících

  • Thomas Robert MalthusEsej o populaci: války a nemoci jsou přirozeným regulátorem počtu obyvatelstva, lidé jsou odsouzeni k věčné chudobě
  • David RicardoŽelezný mzdový zákon: dělníkova mzda nesmí přesáhnout výši životního minima, bylo by víc dělníků, zahlcení levnou pracovní silou a pokles mzdy zpět na existenční minimum
  • John S. MillZáklady politické ekonomie: nákladová teorie = nákladem pro zaměstnavatele je nejen mzda ale i půda a zisk, kritika Smithe, nedokáže dostatečně rozdělit plody výroby mezi lidi, někteří budou mít víc a jiní míň

5) Marxismus

  • filozofický a ekonomický názorový systém, vycházející z děl B. Engelse a K. Marxe
  • vznikl ve 40. letech 19. století
  • tvořivě a kriticky navázal na německou klasickou filozofii, anglickou politickou ekonomii a francouzský utopický socialismus
  • je současně ucelenou teorií přeměny reálných poměrů ve společnosti revolučním třídním bojem
  • ovlivnil výrazně vývoj filozofie jak v 19. tak ve 20. století
  • byli jím ovlivněni například i J.-P. Satyre, částečně E. Fromm, Z. Kalandra
  • pokouší se o analýzu především ekonomických výrobních vztahů (vztahy lidí ve výrobním procesu), hovoří o zaostávání těchto vztahů za rozvojem výrobních sil
  • rozpor je třeba řešit revolucí, která vede ke změně společenského řádu
  • tato teorie se stala součástí socialismu a komunistické ideologie
  • zdůrazňuje negativní stránky tržního mechanismu – vykořisťování dělnické třídy vlastníky kapitálu s pomocí nadhodnoty (přivlastňování nezaplacené práce)
  • ekonomický systém má být založen na společném vlastnictví výrobních prostředků a na centrálním plánování celé ekonomiky.
  • vývoj od 70. let 20. st. ukázal, že tento systém není schopen zajistit efektivní fungování ekonomiky, v přímé konfrontaci s tržní ekonomikou se zhroutil

6) Neoklasická škola

  • 70. léta 19. stol až 30 léta 20. stol.
  • Alfred MarshlaZásady ekonomie:  hodnota = spolupůsobení 2 sil – nabídka (výrobce) a poptávka (kupující)
  • poptávka je subjektivní – kupující se může rozhodnout co si koupí
  • nabídka ovlivněna objektivními náklady – ovlivněn zvenčí (další obchod, nabídka dodavatelů, množstvím dodavatelů, cenou benzinu)
  • spolupůsobením vzniká rovnovážná cena, tvoří celé hospodářství – spěje k ekonomické rovnováze
  • pouze vnější zásah (stát) může vychýlit směřování k rovnováze

7) Keynesiánská škola

  • po hosp. krizi 30. léta 20. stol.
  • hosp. krize, války, hodně liberalismu – J. M. Keynes (tvrdí, že někdy se problémy samy nevyřeší a musí zasáhnout stát – do něčeho je třeba zasáhnout)
  • dílo Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz, jediné východisko je zásah státu – vytisknutí chybějících peněz, snížení daní, levné půjčky, důležité zajistit zaměstnanost systémem veřejných prací (budování silnic, přehrad…) – zvýšení koupěschopnosti obyvatel
  • oživí se stagnující poptávka – nová pracovní místa, do praxe Roosevelt (New Deal)
  • Keynesiánský model fungoval až do 70. let, kdy došlo k hroucení ekonomik v souvislosti s ropnou krizí
  • pro trh je charakteristická nestabilita hosp. vývoje, je cyklický (krize-růst), trh způsobuje nezaměstnanost a vznik monopolů – proto musí zasáhnout stát, aby zmírnil nezaměstnanost a reguloval nedostatky
  • poptávkově orientovaný směr – stát pomocí státního rozpočtu ovlivňuje koupěschopnost obyvatel – Fiskální politika

8) Fyziokratismus

  • soubor ekonomických teorií fyziokratů, skupiny ekonomů, která věřila, že bohatství národů pochází čistě ze zemědělství. Jejich teorie měly původ ve Francii a byly nejpopulárnější ve druhé polovině 18. století.
  • Fyziokratismus lze považovat za první dobře propracovanou ekonomickou teorii. Bezprostředně po něm následovala první moderní ekonomická škola, klasická ekonomie, zahájená v roce 1776 knihou Adama Smitha.
  • Nejdůležitějším příspěvkem fyziokratů je jejich důraz na produktivní práci jako na zdroj národního bohatství. Dřívější školy, hlavně merkantilismus, byly naproti tomu často zaměřeny na bohatství vládce, shromažďování zlata a rovnováhu obchodu.
  • Z pohledu moderní ekonomie je hlavní slabinou uvažování pouze zemědělské práce jako hodnotné. Fyziokraté nahlíželi na služby a výrobu zboží jen jako na spotřebovávání zemědělských přebytků, zatímco moderní ekonomové je započítávají mezi produktivní aktivity vytvářející národní důchod.

9) Monetarismus

  • 70. léta 20. stol.
  • odpůrci státní regulace
  • hosp. krize způsobena přílišnými zásahy státu, snížení soc. dávek, snížení daní
  • prosazuje návrat k hospodářskému liberalismu (jde o reakci na keynesiánství), odmítá státní zásahy, Regan, Thatcherová
  • M. Friedman – v Teorii spotřební funkce Friedman vyvrací Keynesovo tvrzení, že čím bohatší bude společnost, tím náchylnější bude ke spoření a méně ke spotřebě. Podle Keynese by to vedlo v budoucnu ke stagnaci kapitalismu. Friedman dokázal, že poměr úspor domácností je po celá desetiletí konstantní
  • Nobelova cena za ekonomii, vzorem liberálně smýšlejících lidí
  • Monetaristé kladou důraz na nabídku peněz – příčina ekonomického růstu i nestability
  • důležitá měnová politika, jejím nástrojem je řízení množství peněz v oběhu
  • tržní mechanismus je nejdokonalejší nástroj a podpora systému volné soutěže – kdokoli může vstoupit na trh
  • nabídkově orientovaný směr – kladně ovlivňuje podnikatelské investice
  • stát reguluje množství peněz v oběhu – monetární politika

10) Rakouská škola

  • významně se odlišuje od ostatních ekonomických škol svojí metodologií
  • klade důraz na metodologický subjektivismus – lidské jednání je založeno na subjektivních preferencích
  • dále metodologický individualismus – ekonomii je věda o lidském jednání
  • odmítá matematizaci ekonomie – lidskému jednání nelze přiřadit matematickou hodnotu
  • hlavní představitelé: C. Menger, L. von Misses, F.A. von Hayek

11) Institucionální ekonomie

  • zájem o instituce se objevuje od 90. let 19. století
  • instituce hrají roli při ekonomickém chování lidí
  • od 60. let 20. století nová IE – klade důraz na individualismus aplikovaný na úlohu institucí
  • pracuje s pojmy vlastnická práva, transakční náklady
  • někdy též označována jako ekonomie transakčních nákladů nebo škola vlastnických práv

významným představitel Ronald Coase – dílo Povaha firmy, přinesl do ekonomie nový pohled na externality