Ekonomie jako věda, základní ekonomické přístupy, hospodářská politika a její nástroje, ekonomická a politická integrace Evropy

  1. Základní ekonomické pojmy

 

Ekonomie

  • mnoho teorií
  • 1) Spol. věda, která zkoumá nejobecnější souvislosti v hospodářském životě
  • 2) Věda o tom, jak se lidé rozhodují v podmínkách vzácnosti (dostupnosti statků a služeb) – reakce na nedostatek nebo nadbytek
  • 3) Věda o tom, jak lidé vyrábějí, směňují a spotřebovávají
  • 4) Zkoumá využívání vzácných vstupů k výrobě ekonomických statků a rozdělování vyrobených statků mezi ekonomické subjekty k uspokojování jejich potřeb
  • z řeckého oikonomia (Oikos – dům, nomos – zákony)
  • jako první definoval Xenofón – jak vést domácnost, předznamenání ekonomie jako vědy
  • r. 1776 – základ: Adam Smith – kniha Bohatství národů
  • členění: a) pozitivní – vysvětluje proč je ekonomický vývoj takový jaký je
    b) normativní – říká jaký by měl být
  1. a) čistá – blíží se k pozitivní, výroby mají univerzální platnost, zkoumá eko.                              otázky pomocí dedukce a abstrakce
    b) aplikovaná – řeší konkrétní otázky hosp. praxe

a)Mikroekonomie – abstraktní, analyzuje ideální svět, ve kterém je dokonalá                          konkurence
b) Makroekonomie – zkoumá reálný svět s jeho nedokonalostmi

 

Ekonomika

  • je předmětem zkoumání vědecké disciplíny ekonomie
  • pojem ekonomika může mít tyto 3 významy
    • hospodářství: nadnárodní, národní či podnikové
    • hospodaření: ekonomické činnosti, jako je plánování, organizace, výroba, prodej či investování
    • hospodárnost: využití dostupných prostředků ekonomickými subjekty tak, aby bylo dosaženo minimálních nákladů a zároveň maximálního možného zisku
  • zahrnuje výrobu statků a služeb, jejich rozdělování, směnu a spotřebu
  • černá ekonomika = nelegální (prostituce, dealerství)
  • šedá (stínová) ekonomika = podnikání, které je legální, ale neodvádí se z ní daně (pálení tvrdého alkoholu doma, zaměstnání pracovníků na černo – musíme platit pojištění za něj – když si ho najdeme někde a nedodržujeme placení pojištění tak je to šedá ekonomika, objednání si pobytu na horách a neodvádění z toho daně – není to přes cestovku, ale přes známého, pronájem bytu (vlastního))
  • Složky hospodářského procesu
    • Výroba je činnost, při které člověk přetváří přírodu, její předměty a síly v užitečné věci.
    • Rozdělování je vytváření podílů jednotlivců a kolektivů na celospolečenské výrobě. V tržní ekonomice rozdělování hl. na základě poptávky a nabídky
    • nástroj rozdělování – mzda
    • ve státech s vyspělou tržní ekonomikou prochází zhruba jedna třetina národního produktu přerozdělením (redistribucí). Prostředky – daně, příspěvky sociálního pojištění apod. Z toho se částečně či zcela dotuje obrana, školství…
    • Směna (oběh) představuje všechny činnosti, které se uskuteční po ukončení výroby do předání výrobku spotřebiteli. (doprava, skladování, evidence, prodej)
    • Spotřeba – užití k uspokojení potřeb
    • Hospodářské procesy se opakují – reprodukují za zvyšující se úrovně. Hlavní složkou je výroba, ostatní na ní závisí.
      • V národním hospodářství rozlišujeme 4 základní sektory ekonomiky:
        • primární – veškeré činnosti spojené se zemědělstvím a hornictvím, tento sektor se vyznačuje nízkou přidanou hodnotou, jeho význam z hlediska podílu na objemu domácího produktu a zaměstnanosti je ve vyspělých zemích velice nízký a stále klesá
        • sekundární – odpovídá oborům zpracovatelského průmyslu, podíl na národním produktu a zaměstnanosti je ve vyspělých zemích vyšší než podíl prim. sektoru, jeho podíly na zaměstnanosti i domácím produktu vykazují rovněž dlouhodobý pokles
        • terciární – tvoří všechny činnosti svázané s poskytováním služeb, vytváří ve vyspělých zemích rozhodující podíl domácího produktu, zaměstnává největší počet pracovníků, vykazuje největší ekonomický růst a vytváří přidanou hodnotu
        • kvaternární – představuje soubor činnosti spojených se vzděláním, vědou, výzkumem a informacemi
        • První dva sektory označujeme jako oblast materiální výroby.

 

Základní ekonomické otázky: co, jak, pro koho?

  • co vyrábět – tj. jaké statky a služby při daných možnostech produkovat, aby bylo vzácných zdrojů pro jejich výrobu co nejlépe využito a kolik se bude omezenými zdroji vyrábět, aby byly uspokojeny existující potřeby.
  • jakými technologiemi, jak kvalitně a ze kterých zdrojů vyrábět, tedy jak vyrábět v závislosti na potřebě statků a na technologických, organizačních možnostech.
  • pro koho vyrábět (určení spotřebitelů)
  • 4 ekonomické systémy:

1) Zvyková ekonomika – vše je ve společných rukách, vše se řeší podle zavedených rodových zvyklostí, dnes už téměř nikde (Afrika, Austrálie)
2) Plánovaná ekonomika (direktivní, příkazová) – převládá státní vlastnictví (před 1989, 99% ve vlastnictví státu), centrálně plánovaná, stát řeší eko. otázky svým centrálním plánováním – dopředu plánuje, kolik se čeho vyrobí, stát má 100% kontrolu nad hospodařením, stejné stálé ceny

3) Tržní ekonomika – převládá soukromé vlastnictví, ekonomické otázky řeší trh, neexistuje
4) Smíšená ekonomika – nejrozšířenější, tržní do níž zasahuje stát (zdravotnictví, školství, policie, armáda)

 

Potřeba

  • = projev závislosti člověka na jeho životním prostředí, liší se regionálně, pocit nedostatku
    a) hmotné (materiální) – zájem užívat věci
    b) nehmotné (duševní) – zájem mít a užívat znalosti a dovednosti
  1. a) základní – neobejdeme se bez nich (jídlo, pití, bydlení)
    b) luxusní – výsledek civilizační a kulturní úroveň (umění, sport)
  • uspokojení potřeb pomocí statků a služeb

 

Statek

  • = předmět uspokojující naše potřeby a je pro nás užitečný
    a) volné – nemusíme za ně platit, všeobecně dostupné, množství převyšuje spotřebu (vzduch, voda)
    b) vzácné – vyskytují se v omezeném množství a lidé je musí vyrobit (proto vzácné),
  • výrobek = statek, když se dostane výrobek ke mně, pak projde směnou = zboží
    a) spotřební – jednorázové (krátkodobé) – potraviny, dlouhodobé – televize
    b) kapitálové – slouží k další hospodářské činnosti – stroje

Služba

  • = činnost uspokojující naše potřeby
    a) věcné (materiální) – obnovují nebo zvyšují hodnotu statku (restaurování)
    b) osobní – působí na člověka (lékař)

 

Výrobní faktory

  • výroba je činnost, při které člověk přetváří přírodu, její předměty a síly v užitečné věci
  • výrobní proces se člení podle účasti člověka na procesy pracovní a nepracovní
  • pracovní procesy představují přeměnu materiálu ve výrobek působením lidské práce za pomocí strojů a nástrojů
  • Činitelé prac. procesu:
  1. lidský činitel – člověk schopný konat práci, tj. pracovní síla
  2. věcní činitelé – hmotné statky, které člověk při práci používá
    • Věcné činitele prac. procesu dělíme podle způsobu jejich spotřeby:
  3. prostředky postupné spotřeby se při opakování prac. procesu použijí vícekrát, postupně se opotřebovávají. V hosp. praxi se tato skupina statků označuje jako dlouhodobý majetek
  4. prostředky jednorázové spotřeby se dají použít pouze jednou. Při opakovaném prac. procesu se musí nahradit, jde o tzv. materiál.
  • Nepracovní procesy se uskutečňují bez působení lidské práce:
  1. přírodní procesy (zrání obilí, vína, vysychání dřeva)
  2. mechanické a automatické procesy (např. na základě počítačového programu)
    • Výsledkem procesu je výrobek nebo věcná služba (oprava). Slouží ve výrobě nebo k uspokojování potřeb.
    • Faktory: a) půda – primární, zemědělská, ale i pro stavbu dálnic, přírodní zdroje (paliva, minerální látky, dřevní hmota), vzácný statek – omezená                                rozloha a nejde rozšiřovat, nahradit ji

přírodní bohatství – zdroje získané z přírody – rudy, ropa, uhlí

přírodní síly – déšť, vodní toky, vzduch, síly větrů a sluneční energie

  1. b) práce – cílevědomá a účelná lidská činnost, která s použitím přírodních                                 zdrojů a kapitálu, vytváří statky a služby k uspokojování potřeb

– jen velmi málo statků poskytuje člověku příroda (vzduch, voda), k                                      přisvojení a přetvoření statků musí člověk vynaložit úsilí,

– dříve každý člověk vyráběl vše, co potřeboval, poté vyráběl pouze                                     výrobky jednoho druhu a později se mohl svou prací podílet jen na                                     výrobě jednotlivých součástí stále složitějších výrobků – došlo k dělbě                                  práce, při níž se každý jedinec specializuje na práci určitého druhu

– pracovní síla – fyzické a psychické schopností člověka konat práci

každá práce vyžaduje uplatnění fyzických i duševních schopností, jejich                               podíl je u různých prací různý – rozlišujeme fyzickou x duševní práci

práce jednoduchá (mytí nádobí) x složitá (kvalifikovaná)

práce tvůrčí, produktivní, neproduktivní…

  1. c) kapitál – finanční prostředky k nabývání majetku

– odvozený a reprodukovatelný faktor výroby, výsledek lidské práce                                                (liší se tak od přírodních zdrojů)

– používán, aby ve spojení s prací a přírodou vznikly větší hodnoty, než                               byly vloženy

– ztělesňuje vynaložení práce a přírodních zdrojů v současnosti (či                                       minulosti) v zájmu zvýšení produktivity práce v budoucnosti

– představuje zdroj pro získávání hmotných statků (stroje, dopravní                                                 zařízení), pracovních prostředků a pracovních předmětů

– pracovní předměty – člověk je zpracovává, částečně zpracovaný                                          předmět je surovina           (ruda v huti) – zpracováním suroviny dostáváme                                  materiál

– pracovní prostředky – mezi člověkem a pracovními předměty, jimi na                                pracovní předměty působíme (stroje, nástroje)

– finanční (peníze, vše s čím se dá obchodovat, akcie, obligace, směnky),                               statky, které byly vyrobeny proto, aby jejich pomocí byli vytvořeny                                      další statky, výroba je permanentní proces, který nikde nemůže ustat

 

Základní ekonomické (tržní) subjekty:

  • existuje několik druhů subjektů, mezi nimiž vznikají vztahy
    • domácnosti (spotřebitelé) – jejich cílem je co nejvíce uspokojit své potřeby, ve většině ekonomik jsou domácnosti nejpočetnější skupinou subjektů, jsou vlastníky výrobních faktorů, které poskytují výrobcům za účelem získání důchodu
    • firmy – zabývají se výrobou statků, ve většině případů se snaží maximalizovat zisk, jsou to uměle vytvořená sdružení vlastníků k určité výrobě nutných výrobních faktorů, mají dlouhodobější charakter, dlouhá doba trvání napomáhá dosahovat vyšší efektivity, odměnou majitelům výrobních faktorů za jejich využití je zisk podniku
    • stát (vláda) – vstupuje do ekonomického systému s cílem jej ovlivňovat ve veřejný prospěch, vystupuje jako domácnost i jako firma (nakupuje pro svou spotřebu a vyrábí statky prostřednictvím státních podniků), zvyšuje efektivitu ekonomického systému (svými opatřeními napomáhá tam, kde samotný ekonomický mechanismus selhává), zvyšuje spravedlnost ekonomického systému (přerozděluje důchody z využití faktorů za účelem rovnoměrnějšího rozdělení mezi domácnosti, poskytuje státní pomoc ekonomicky slabším), zvyšuje stabilitu ekonomického systému (snaží se udržet stabilně vysokou míru růstu národního produktu při současně nízké inflaci a nezaměstnanosti)
    • zahraniční subjekty – soubor domácností, firem a vlád, které vstupují do národní ekonomiky zvenčí,  ve svých vztazích překračují státní hranici, musí respektovat více právních režimů a musí řešit i problém rozdílných národních měn, vlády obvykle stanovují pro zahraniční účastníky ekonomického života zvláštní režim vztahů (placení cla, dovozní povolení, podpory zahraničních investic…)

 

Veřejné služby

existují i veřejné statky, veřejné služby i statky jsou finančně náročné – neplatí se přímo – platí je stát, obecní pokladna (daňoví poplatníci) a vznikají – 1) z ekonomické nutnosti – policie, armáda, semafor, chodníky – údržba, 2) z politického rozhodnutí – školy, silnice;

 

 

Externality

  • = příklady neefektivního fungování trhu
  • Negativní: nastávají, když někdo nenese plně náklady své činnosti a přenese je na někoho jiného
  • pro odstranění Pigou navrhuje: zatížit původce negativní externality daní, která by zvýšila jejich soukromé náklady na úroveň společenských nákladů (popř. licencí, pokutou, poplatkem)
  • Pozitivní: vzniká, když si člověk nemůže osvojit veškeré výnosy ze své činnosti nebo ze svého majetku a když si část majetku přisvojí jiné osoby
  • pro odstranění Pigou navrhuje: poskytovat původci pozitivní externality subvenci, která by zvýšila jejich soukromé výnosy na úroveň společenských výnosů
  • hlavní příčinou jejich vzniku je existence volných zdrojů, tedy zdrojů, ke kterým není určeno vlastnické právo – proto se následně nerovnováha mezi náklady a výnosy dělí na společenské a soukromé
  • můžeme tedy rovněž říct, že příčinou externalit je neexistence vlastnických práv
  • v ekonomické teorii se v zásadě uplatňuje na externality dvojí pohled, jeden je vnímá jako tržní selhání (Pigouův přístup) a druhý jako jev svobodných trhů, který se sám vyřeší (Coaseho přístup a rakouská škola)

 

  1. Základní ekonomické teorie

 

1) Nejprve naturální směna (bártrová)
2) Merkantilismus:

  • 14. století
  • hospodářská politika v Itálii
  • bohatství = zlato, růst bohatství = navyšování množství zlata v zemi
  • zákaz vývozu peněz ze země, cílem hromadit peníze v zemi
  • vývoz povolen pouze pokud se dovozem získá víc
  • systém přísné státní regulace hospodářství
  • důraz na vývoz hotových výrobků a dovoz surovin
  • jak získat zlato: těžba, zabrání území pro těžbu, zahraniční obchod
  • prosazoval státní zásahy do ekonomiky (například zakládání státních manufaktur), které by umožnily rozvoj  průmyslu vyrábějícího pro vývoz a vývozní expanzi
  • k nejvýznamnějším představitelům patřili v Anglii: T. Mun, J. Child, N. Barbon

3) Colbertismus:

  • ve Francii J. B. Colbert
  • chtěl konkurence schopnost francouzského trhu
  • snížení cen surovin – snížení cen výrobků
  • zemědělství je základ hospodářství – úpadek, bouře zemědělců, hladovění

4) Klasická škola:

  • pol. 18. stol – 60. léta 19. stol.
  • Adam Smith, zakladatel ekonomie jako vědy, dílo Pojednání o podstatě a původu bohatství národů (1776)
  • 3 základní znaky ekonomie: 1) Bohatství společnosti představují vytvořené statky, které uspokojují potřeby obyvatel, je potřeba Analýza trhu (aby bylo dostatek statků)

2) Hospodářský liberalismus – reakce na merkantilismus,       stát se nevměšuje do hospodářství (trh funguje na základě nabídky a poptávky), jen         zdravotnictví, školství atd. musí stát regulovat, aby bylo dostupné všem

3) Tržní samoregulace hosp. – neviditelná ruka trhu, trh se    sám vyvažuje pokud je dostatek kupujících i prodávajících

  • Thomas Robert MalthusEsej o populaci: války a nemoci jsou přirozeným regulátorem počtu obyvatelstva, lidé jsou odsouzeni k věčné chudobě
  • David RicardoŽelezný mzdový zákon: dělníkova mzda nesmí přesáhnout výši životního minima, bylo by víc dělníků, zahlcení levnou pracovní silou a pokles mzdy zpět na existenční minimum
  • John S. MillZáklady politické ekonomie: nákladová teorie = nákladem pro zaměstnavatele je nejen mzda ale i půda a zisk, kritika Smithe, nedokáže dostatečně rozdělit plody výroby mezi lidi, někteří budou mít víc a jiní míň

 

5) Marxismus:

  • filozofický a ekonomický názorový systém, vycházející z děl B. Engelse a K. Marxe
  • vznikl ve 40. letech 19. století
  • tvořivě a kriticky navázal na německou klasickou filozofii, anglickou politickou ekonomii a francouzský utopický socialismus
  • je současně ucelenou teorií přeměny reálných poměrů ve společnosti revolučním třídním bojem
  • ovlivnil výrazně vývoj filozofie jak v 19. tak ve 20. století
  • byli jím ovlivněni například i J.-P. Satyre, částečně E. Fromm, Z. Kalandra
  • pokouší se o analýzu především ekonomických výrobních vztahů (vztahy lidí ve výrobním procesu), hovoří o zaostávání těchto vztahů za rozvojem výrobních sil
  • rozpor je třeba řešit revolucí, která vede ke změně společenského řádu
  • tato teorie se stala součástí socialismu a komunistické ideologie
  • zdůrazňuje negativní stránky tržního mechanismu – vykořisťování dělnické třídy vlastníky kapitálu s pomocí nadhodnoty (přivlastňování nezaplacené práce)
  • ekonomický systém má být založen na společném vlastnictví výrobních prostředků a na centrálním plánování celé ekonomiky.
  • vývoj od 70. let 20. st. ukázal, že tento systém není schopen zajistit efektivní fungování ekonomiky, v přímé konfrontaci s tržní ekonomikou se zhroutil

6) Neoklasická škola

  • 70. léta 19. stol až 30 léta 20. stol.
  • Alfred MarshlaZásady ekonomie: hodnota = spolupůsobení 2 sil – nabídka (výrobce) a poptávka (kupující)
  • poptávka je subjektivní – kupující se může rozhodnout co si koupí
  • nabídka ovlivněna objektivními náklady – ovlivněn zvenčí (další obchod, nabídka dodavatelů, množstvím dodavatelů, cenou benzinu)
  • spolupůsobením vzniká rovnovážná cena, tvoří celé hospodářství – spěje k ekonomické rovnováze
  • pouze vnější zásah (stát) může vychýlit směřování k rovnováze

7) Keynesiánská škola

  • po hosp. krizi 30. léta 20. stol.
  • hosp. krize, války, hodně liberalismu – J. M. Keynes (tvrdí, že někdy se problémy samy nevyřeší a musí zasáhnout stát – do něčeho je třeba zasáhnout)
  • dílo Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz, jediné východisko je zásah státu – vytisknutí chybějících peněz, snížení daní, levné půjčky, důležité zajistit zaměstnanost systémem veřejných prací (budování silnic, přehrad…) – zvýšení koupěschopnosti obyvatel
  • oživí se stagnující poptávka – nová pracovní místa, do praxe Roosevelt (New Deal)
  • Keynesiánský model fungoval až do 70. let, kdy došlo k hroucení ekonomik v souvislosti s ropnou krizí
  • pro trh je charakteristická nestabilita hosp. vývoje, je cyklický (krize-růst), trh způsobuje nezaměstnanost a vznik monopolů – proto musí zasáhnout stát, aby zmírnil nezaměstnanost a reguloval nedostatky
  • poptávkově orientovaný směr – stát pomocí státního rozpočtu ovlivňuje koupěschopnost obyvatel – Fiskální politika

8) Monetarismus

  • 70. léta 20. stol.
  • odpůrci státní regulace
  • hosp. krize způsobena přílišnými zásahy státu, snížení soc. dávek, snížení daní
  • prosazuje návrat k hospodářskému liberalismu (jde o reakci na keynesiánství), odmítá státní zásahy, Regan, Thatcherová
  • M. Friedman – v Teorii spotřební funkce Friedman vyvrací Keynesovo tvrzení, že čím bohatší bude společnost, tím náchylnější bude ke spoření a méně ke spotřebě. Podle Keynese by to vedlo v budoucnu ke stagnaci kapitalismu. Friedman dokázal, že poměr úspor domácností je po celá desetiletí konstantní
  • Nobelova cena za ekonomii, vzorem liberálně smýšlejících lidí
  • Monetaristé kladou důraz na nabídku peněz – příčina ekonomického růstu i nestability
  • důležitá měnová politika, jejím nástrojem je řízení množství peněz v oběhu
  • tržní mechanismus je nejdokonalejší nástroj a podpora systému volné soutěže – kdokoli může vstoupit na trh
  • nabídkově orientovaný směr – kladně ovlivňuje podnikatelské investice
  • stát reguluje množství peněz v oběhu – monetární politika

9) Rakouská škola

  • významně se odlišuje od ostatních ekonomických škol svojí metodologií
  • klade důraz na metodologický subjektivismus – lidské jednání je založeno na subjektivních preferencích
  • dále metodologický individualismus – ekonomii je věda o lidském jednání
  • odmítá matematizaci ekonomie – lidskému jednání nelze přiřadit matematickou hodnotu
  • hlavní představitelé: C. Menger, L. von Misses, F.A. von Hayek

10) Institucionální ekonomie:

  • zájem o instituce se objevuje od 90. let 19. století
  • instituce hrají roli při ekonomickém chování lidí
  • od 60. let 20. století nová IE – klade důraz na individualismus aplikovaný na úlohu institucí
  • pracuje s pojmy vlastnická práva, transakční náklady
  • někdy též označována jako ekonomie transakčních nákladů nebo škola vlastnických práv

významným představitel Ronald Coase – dílo Povaha firmy, přinesl do ekonomie nový pohled na externality

 

  1. Hospodářská politika státu

– soubor cílů, nástrojů a opatření státu v jednotlivých oblastech ekonomické reality

– nositelem je především stát reprezentovaný řadou orgánů a institucí:

vláda – formuluje jednotlivé cíle hospodářské politiky parlament je schvaluje

Česká národní banka – autonomní postavení ministerstva a další úřady

zájmové organizace a odbory – lobbistické skupiny

– spolu s globalizací a ineternacionalizací ekonomiky se objevuje vliv mezinárodních organizací – MMF, Světová obchodní organizace, EU, nadnárodní korporace (Coca-Cola, Philips – jejich ekonomická moc se opírá o obrat, který je vyšší než HDP některých menších zemí)

– vliv občanů – volby (aktivní a pasivní volební právo)

– na základě kompromisu – požadavky jednotlivých organizací podílejících se na hospodářské politice státu -> střet zájmů -> nutný kompromis

– cíl: zajištění prosperity (magický čtyřúhelník – v souladu musí být inflace (stabilita cen, dvojciferná okolo 10% není tak nebezpečná, hyperinflace -Německo po 1SV, SSSR, Zimbabwe), HDP, nízká nezaměstnanost (do 10% to není tak nebezpečné), saldo zahraničního obchodu (nízká zadluženost, vyrovnaná bilance obchodní a platební), nesmí být strmý a rychlý ekonomický růst – tzv. přehřátí ekonomiky)

zajištění stabilního rozvoje národního hospodářství

– nelze naplnit všechny cíle – proto si vláda upřesní preferovaný cíl -> některé cíle budou obětovány

– prostředky, které slouží k dosažení cílů:

1) monetární (peněžní a úvěrová politika) – typ nástroje, kterým stát reguluje

množství peněz v oběhu (=stabilizace kupní síly peněz), nabídku peněz, určuje podmínky  úvěrů -> vliv na chod celé politiky

– Česká národní banka – pouze ta má právo emitovat peníze, ovlivňovat výši

úrokových měr (zvýšení úroků -> méně peněz v oběhu)

– diskontní sazba – úroková sazba, za kterou ČNB půjčuje komerčním bankám

– povinné minimální rezervy (komerčních bank u ČNB) – vyjadřuje se procentem aktiv bank

– operace na volném trhu (prodej a odkup státních cenných papírů)

2) fiskální (daňová a rozpočtová politika) – stát reguluje politiku pomocí státního

rozpočtu (příjmy a výdaje) – zvýšení/snížení daní

3) důchodová politika – týká se platů a mezd, stát může zmrazit platy ve státním

sektoru -> tím nezadlužuje státní rozpočet ještě více

4) měnová a obchodní politika – stát může regulovat tok zboží a služeb přes

hranice (stanovuje cla, vývozní a dovozní kvóty, nebo nepřímo pomocí

zdravotních a technických předpisů)

– typy hospodářské politiky:

– podle cíle, užitých nástrojů, hlavního regulátora (trh/stát)

– neoklasický typ – trh je hlavním regulátorem, liberalismus (v ČR ODS)

– keynesiánský typ – stát je jedním z regulátorů, konzervatismus (v ČR ČSSD)