Ekonomika ČR ( proces transformace, makroekonomické ukazatele )

Ekonomika

  • předmětem zkoumání vědecké disciplíny ekonomie
  • pojem ekonomika může mít tyto 3 významy
    • hospodářství: nadnárodní, národní či podnikové
    • hospodaření: ekonomické činnosti, jako je plánování, organizace, výroba, prodej či investování
    • hospodárnost: využití dostupných prostředků ekonomickými subjekty tak, aby bylo dosaženo minimálních nákladů a zároveň maximálního možného zisku
  • zahrnuje výrobu statků a služeb, jejich rozdělování, směnu a spotřebu

 

Plánovaná ekonomika

  • ekonomický systém, v němž rozhodující úloha připadá rozhodnutím centrálního plánovacího orgánu, který ekonomickým subjektům určuje závazné úkoly v tvorbě výstupů i jejich užití, a dokonce i ve spotřebě vstupů
  • Plánované hospodářství mělo odstraněním nekoordinovanosti tržní ekonomiky vést k větší efektivitě ekonomických procesů, nebylo však schopno koordinovat všechny ekonomické činnosti; vedlo ke vzniku deformací ekonomiky a ke ztrátě iniciativy ekonomických činitelů.
  • Přes úspěchy, jichž plánované hospodářství dosáhlo v prvních fázích zejména v méně rozvinutých zemích, se složitější problémy vyspělejších ekonomik nedařilo řešit.
  • Modely plánovaného hospodářství zahrnují formy sovětského typu – vysoce centralizované a direktivní (příkazová ekonomika)

                x

Tržní ekonomika

  • Tržní systém je založen na volném působení tržních sil, které za využití trhů koordinují ekonomický život společnosti
  • Základní pilíře tržní ekonomiky : trh, soukromé vlastnictví, vynutitelnost práva, konkurence, nabídka a poptávka, cenový mechanismus
  • Je buď pozitivní (zkoumá skutečný stav a fakta) nebo normativní (hodnotí stav na základě dodání doporučení)

 

Transformace české ekonomiky po r. 1989

  • transformace ekonomiky = přechod od direktivně řízené (centrálně plánované) ekonomiky k ekonomice tržní
  • česká ekonomika byla založená na převažujícím státním vlastnictví výrobních zdrojů
  • úspěšná transformace předpokládá:
  1. demokratizaci veřejného a politického života
  2. vytvoření právních podmínek pro podnikatelskou a obchodní činnost
  • dřívější ústava zakazovala vlastní podnikání
  • 1990 – vítězství Občanského fóra a Veřejnosti proti násilí ve volbách
  • následná volba prezidenta – Václav Havel
  • září 1990 – schválen scénář ekonomické reformy
  • 1. 1991 – začíná probíhat reforma
  1. odstátnění a privatizaci podniků (přeměna státního vlastnictví na soukromé)
  2. liberalizaci cen (uvolnění cen od zásahů státu) a obchodu, včetně zahraničního obchodu
  • liberalizace cen
  • před revolucí stát ceny diktoval
  • některé výrobky dotovaly jiné výrobky (např. auto bylo velmi drahé, protože bylo považováno za luxus, ale výrobky které potřeboval každý byly neskutečně levné i přesto, že náklady na jejich výrobu byly poměrně vysoké)
  • došlo k velkému poklesu úspor díky zvýšení cen
  • liberalizace obchodu
  • obchod ČSSR probíhal pouze mezi zeměmi RVHP (rada vzájemné hospodářské pomoci) – podpora Kuby a SSSR
  • stát uzavíral obchody, které pro nás nebyly výhodné
  • stále zůstal pod kontrolou vývoz zbraní, toxických látek a některých dalších výrobků
  • ceny se v průběhu 11 let zvedly o 400%
  • po roce 1989 stát nadále reguloval energii, plyn, teplo, dopravu, zdravotnictví, spoje a diskutabilní nájemné
  1. přestavbu daňové soustavy
  2. vybudování soustavy bank odpovídající potřebám tržní ekonomiky
  3. přechod ke konvertibilní (volně směnitelné) měně
  • koruna nebyla dříve venku směnitelná
  • kromě Finska a Itálie jsme s ostatními státy Z Evropy neobchodovali
  1. zřizování institucí nezbytných pro fungování tržní ekonomiky (živnostenské úřady, finanční úřady, hospodářské komory, burzy, …)
  • klíčové opatření – privatizace (přeměna státního majetku na soukromý)

Formy privatizace

  1. restituce (navrácení majetku dřívějším vlastníkům)
  • majetek byl vrácen pouze těm, kterým byl zabaven v letech 1948 – 1959 (zabaveno komunisty v rámci kolektivizace – pole, statky, domy)
  • Benešovy dekrety – zabaveno těm, kteří kolaborovali s Němci; majetek jim vrácen nebyl (jednalo se většinou o bývalou šlechtu)
  • Pokud někdo emigroval, tak mu majetek zabavili – lidé se po revoluci vrátili a nyní se domáhají svého majetku
  1. přímý prodej celých podniků nebo jejich částí formou veřejných aukcí
  • malá privatizace, proběhlo v letech 1991 – 1993
  • probíhalo na základě nejvyšší nabídky
  1. přeměna státních podniků na akciové společnosti a prodej akcií těchto společností
  • jednalo se například o Škodovku nebo Poldovku
  1. kuponová privatizace
  • specifická pro ČR, tzv. velká
  • rozdělení části státního majetku mezi obyvatelstvo prostřednictvím zvláštních investičních kuponů
  • stát se postupně zbavoval kontrolního balíku akcií
  • za 1000 Kč mohl být každý akcionářem prostřednictvím zvláštních investičních kuponů
  • nedošlo k privatizaci armády, policie, zdravotnictví, školství a soudů
  • Proč privatizovat: Efektivita správy – soukromý vlastník může snížit náklady na správu, Rozvoj – vlastník je motivován ke zhodnocování svého majetku, Získání prostředků – pokud je privatizace provedena prodejem, stát získává peníze
  • Privatizace do zahraničních rukou = zahraničnímu investorovi, problém: může zavřít, pokud to pro něj není prioritou a v ČR tak vzniká nezaměstnanost
  • Do domácích rukou = českému majiteli
  • Další příklad: Privatizace manažerská

Současná privatizace

  • Pro: lepší budoucnost pod křídly silné skupiny s přístupem na světové trhy a rozsáhlou prodejní sítí, část výnosu z případné privatizace Budvaru byla použita pro potřeby státního rozpočtu, Prodej Budvaru do soukromých rukou by státu mohl přinést nejméně dvacet miliard korun – aspoň tak vysoko cení jeho ochrannou známku experti.
  • Proti: Jednorázový příjem je nutné porovnávat s dlouhodobým přílivem peněz, které by neprivatizovaný podnik do rozpočtu odváděl
  • Jako příklad výhodnosti prodeje pivovaru do soukromých rukou na českém trhu např. dominantní Plzeňský Prazdroj či pražský pivovar Staropramen

 

 

 

Makroekonomické ukazatele výkonnosti české ekonomiky

Makroekonomie

  • = obor ekonomie, který se zabývá zkoumáním ekonomického systému jako celku
  • sleduje vztahy mezi agregátními veličinami jako například hrubý domácí produkt, agregátní nabídka, agregátní poptávka, inflace, nezaměstnanost, úroková míra a měnový kurz
  • popisuje, jakými mechanismy se tyto veličiny utvářejí, jaké faktory je ovlivňují a jakým způsobem je dosahováno ekonomické rovnováhy.

Mikroekonomie

  • je obor ekonomie, který se zabývá zkoumáním rozhodování jednotlivých tržních subjektů – jednotlivců (domácností), firem a státu
  • na rozdíl od makroekonomie se zabývá poptávkou a nabídkou v jejich individuálních a konkrétních podobách, makroekonomie se zabývá agregátní nabídkou a poptávkou, tj. komplexními trhy

Makroekonomické ukazatele

  • charakterizují celkovou výkonnost české ekonomiky
  • patří k nim HDP, HNP, Inflace, míra nezaměstnanosti, stav státního rozpočtu…

Hrubý domácí produkt (HDP)

  • Zachycuje finální produkci ekonomických subjektů na území státu, bez ohledu na národní příslušnost
  • Počítá se jen finální produkt (hotové výrobky/ služby určené ke spotřebě, př. chleba), nikoliv meziprodukt (dodávky mezi podniky, které teprve čeká zpracování, př. pšenice)
  • Dělení:
  • Nominální – vyjádřen v tržních cenách (= ceny daného roku – prudce se mění, což může způsobovat chyby)
  • Reálný – vyjádřen ve stálých cenách, častěji používán. Ceny roku, bez ohledu na skutečný vývoj. Zjišťujeme zrychlení / zpomalení aktivity země (př. 1995 122tis. Kč/osobu – inflace, 2011 349tis. Kč/ osobu – růst cen, lepší ekonomie)
  • Problémy při výpočtu:
  • měření odráží pouze to, co vyprodukovala oficiální ekonomika – existuje daleko výkonnější ekonomika (stínová, šedá), která se v měření neodráží
  • nezapočítáváme znečišťování ani škodliviny
  • Způsoby měření HDP
  1. výdajová metoda – výdaje se dělí do 4 kategorií
  2. osobní spotřební výdaje (C) – výdaje domácnosti za spotřební zboží, potraviny a služby
  3. domácí investice (I) – výdaje forem na nákup investičního majetku
  4. vládní výdaje (G) – financování platů státních úředníků, stavby silnic a dálnic; nepatří sem transfery; proti platbám nestojí žádné nové zboží nebo služba
  5. český export (X – M ) – rozdíl mezi vývozem a dovozem zboží; zboží vyrobené v ČR a vyvezené zboží se započítává a zboží vyrobené v cizině a dovezené do ČR se odečítá

                        HDP = C + I + G + (X – M)

  1. důchodová metoda
  • příjmový způsob výpočtu
  • každý výdej v ekonomice je něčí důchod nebo příjem
  • domácnosti mají 4 druhy příjmů:
  1. mzda nebo plat (W) – odměna za práci
  2. nájmy (R) – příjmy vlastníků z půdy a nemovitostí (renta)
  3. úroky (Int)
  4. zisky (P) – příjmy majitelů firem

                        HDP = W + R + Int + P + D (odpisy) + IBT (přímé daně)

  1. výrobková metoda
  • též produktová nebo zbožová
  • sčítá se hodnota finálních služeb a statků prodávaných firmami domácnostem
  • výrobek musí být vždy finální (finální statky = produkce vyrobená v 1 roce)
  • výdaje za použité zboží (second hand) se do toho nezapočítávají

 

Hrubý národní produkt (HNP)

  • představuje objem vyrobených statků a poskytnutých služeb (v penězích) výrobními zdroji, které jsou ve vlastnictví občanů a společností určitého státu (doma i v cizině)
  • zahraniční firmy, které mají v ČR zastoupení, se do něj nezapočítávají

 

Inflace

  • = proces postupného znehodnocování měny v důsledku růstu cen – lidé nemají peníze nebo ceny zůstávají stejné ale důchody a mzdy/platy jsou menší
  • Z lat. inflare = nafukovat
  • měření inflace
  • míra inflace je měřena pomocí tzv. cenových indexů (index spotřebitelských cen – vyjadřuje změny ve výdajích domácnosti na nákup tzv. spotřebního koše statků a služeb ve srovnání s výchozím období (vyjadřuje se v %), index cen výrobců, deflátor hrubého domácího produktu)
  • typy inflace
  1. Dle projevu navenek:
  2. otevřená (= zjevná) – skutečně dochází k vzestupu cenové hladiny. V ČR, hlídáno EU.
  3. potlačená – nedochází k vzestupu, protože je brzděn. U nás před rokem 1989, nedemokratické země, malé ceny -> černý trh
  4. skrytá – inflace nezaznamenána nebo špatně zaznamenána, nebylo zvolen koš
  5. Dle míry inflace:
  6. mírná (plíživá) – ČR, do 1%, spotřebitel prakticky necítí rozdíl
  7. pádivá (cválající)– rozdíl desítek/stovek %, problémová, snaha investovat (auta, byty…)
  8. hyperinflace – tisíce %, peníze ztrácí smysl, obnovení bartru
  • roční míra inflace – je jedním z ukazatelů, které vypovídají o stavu ekonomiky určité země
    • čím je míra inflace vyšší, tím vyšší je v ekonomice nerovnováha a tím závažnější jsou její dopady
    • vysoká míra inflace znehodnocuje úspory, zhoršuje schopnost peněz plnit funkci míry a uchovatel hodnoty a snižuje reálné mzdy
    • zvláštní mírou inflace je stagflace, která se objevila v 70. letech 20. stol., jde o inflaci, která je provázena vysokou nezaměstnaností a objevuje se v podmínkách stagnace či recese v ekonomice
  • příčiny inflace – nerovnováha cenové hladiny (původ na straně nabídky a poptávky)
  1. příčiny na straně poptávky
  2. růst množství peněz při stejné velikosti trhů; množství zboží a služeb je ovlivňováno tržními silami a produkčními schopnostmi hospodářství
  3. růst trhu při neměnném množství peněz – na velikost trhu působí populační růst (ovlivňuje velmi zvolna); příliv zahraničních investorů (ovlivnění výrazné)
  4. vliv psychologický – spotřebitelé očekávají, že se jejich finanční situace bude lepšit; roste poptávka
  5. pokles ochoty lidí držet peníze – poptávka převyšuje nabídku; ceny všeobecně rostou; pokud množství peněz v oběhu roste příliš rychle, lidé se snaží zbavovat peněžních zůstatků za každou cenu, inflace se prohlubuje → dochází k hyperinflaci – naprosté zhroucení peněžního oběhu (lidé se snaží zbavit všech svých peněz a jejich cena rychle klesá k nule)
  6. příčiny na straně nabídky
  7. růst produktivity práce – technický a technologický pokrok
  8. růst cen materiálových zdrojů – z důvodů jejich postupného vyčerpávání a horší výtěžnosti
  9. populační vliv – změna poměru produktivních ku neproduktivním členům společnosti; více neproduktivních složek společnosti (děti, důchodci) → dochází k poklesu nabídky
  10. výpadky produkčních kapacit – rozsáhlé přírodní katastrofy nebo zničení technické infrastruktury (energetické a dopravní sítě), dlouhodobý výpadek internetu v důsledku masivního výskytu nových virů, …
  • důsledky inflace
  • Vliv inflace na reálné důchody a bohatství
    • Za předpokladu, že cenová hladina a příslušný nominální důchod rostou rozdílným tempem. Bude-li inflace nevyrovnaná, reálné mzdy a jejich podíl na reálném HDP poklesnou. Inflace pak povede k přerozdělení reálných mezd ve prospěch jiných důchodů.
    • b) taxflace, neboli jev fiskální brzdy – efekt spojení inflace a zdanění. S růstem nominálních mezd, který je spojen s růstem cenové hladiny se příjemci mezd dostávají do vyšší důchodové skupiny s vyšší mírou zdanění (progresivní daně). Rostou-li reálné mzdy pomalu, klesá reálný disponibilní důchod domácností. Proti tomuto účinku se zavádí odečitatelné položky od základu daně.
      • Inflace zatěžuje ekonomické subjekty dodatečnými náklady
        • a) náklady spojené s řízením struktury aktiv – snaží se minimalizovat držbu peněz a vhodně investovat
        • b) náklady spojené se změnou ceníků, seřizování prodejních automatů, apod.
          • Vliv inflace na ekonomickou aktivitu
            • a) Inflace vytváří nejisté prostředí pro ekonomickou aktivitu. Pracovníci i podnikatelé tím mohou být destimulováni od své aktivity a také od tvorby úspor. Inflace tak může vést k posílení spotřebních výdajů na úkor úspor (jde spíše o dopady vysoké míry inflace, při nízké míře naopak se úspory mohou zvyšovat).
            • b) Inflace vnáší nejistotu do investičních plánů, podněcuje spekulace a překupnictví oproti dlouhodobým investičním plánům.

Deflace

  • = pokles cen, stoupá kupní síla peněz
  • Problém: není motivace k výrobě

Dezinflace – snižování míry inflace; dochází stále k růstu cenové hladiny

  • projevy – výše mezd (v závislosti na vývoje inflace); vynucený růst úspor; existence nedostatkového zboží

 

Obchodní a platební bilance

Obchodní

  • vyjadřuje rozdíl mezi objemem vývozů do zahraničí a dovozů v peněžním vyjádření, který označujeme jako saldo – může být aktivní (vývozy převyšují dovozy) nebo pasivní (vývozy jsou nižší než dovozy)
  • Typy:
  • Aktivní – více se vyváží než dováží – růst ekonomiky, saldo je v plusu
  • Pasivní – méně se vyváží než dováží – saldo je v mínusu
  • Vyrovnaná – pokud se saldo = 0
  • Platební – vztah mezi peněžními příjmy a platby do zahraničí

Platební

  • shrnuje objem všech plateb do zahraničí a ze zahraničí
  • skládá se z běžného a kapitálového účtu, devizových rezerv a vyrovnávací položky „chyby a opomenutí“
  • za kreditní položky se považují toky peněz do ekonomiky za debetní položky toky peněz do zahraničí
  • běžný účet se skládá z obchodní bilance a dále zahrnuje platby spojené s cestovním ruchem, službami …
  • kapitálový účet odráží toky krátkodobého a dlouhodobého kapitálu
  • přináší informace o vývoji mezinárodního postavení státu
  • Zachycuje hodnotu dovozu a vývozu služeb a zboží