EMO

Dnešní mladí lidé mají spoustu zvyků, přání a pravidel, podle kterých se chovají. Většina z nich chce být něčím originální, netuctoví, chtějí se zviditelnit, nesplynout s davem. Někdo k tomu využívá své koníčky, nadání, někdo je rád středem pozornosti, vypráví vtipy a je ho všude slyšet a někdo se zviditelňuje svým stylem. Stylem oblékání, projevování své osobnosti navenek, povrchově. V dnešní době je spoustu vyhraněných stylů, ale mě vždy nejvíce udivoval a zároveň zajímal emo styl.

Typická emo dívka má na sobě černou skládanou sukni, černé síťované silonky, černé boty s vyšší podrážkou, černé triko s červenými dlouhými rukávy a červeným nápisem a přes něj černou koženou bundu. Dlouhé rovné ebenové vlasy (kdoví, jestli je tato barva přírodní), má sepnuté malou nenápadnou sponkou. Kluk má také delší vlasy v barvě havraního peří, s patkou, která mu padá do čela i očí a zakrývá půlku jeho obličeje, takže si lidé v jeho okolí musí myslet, že nic nevidí. On si ale už zvykl koukat na svět škvírkami, a když už mu hodně překáží, trhne rychle hlavou zleva doprava, aby mu vlasy trochu uvolnily výhled. Za ucho by si ale vlasy nikdy nezastrčil. Na sobě má šedočernou kostičkovanou košili zastrčenou v černých upnutých kalhotách a také koženou bundu. Jejich obličeje mají sněhově bílou barvu a vystupují z nich dvě výrazné černé oči. Oba mají tlusté černé oční linky nad i pod víčky. Vypadají bledě, smutně, depresivně, nemají žádný výraz.

Jenže u „emařů“ nejde jen o to, jak být oblečený, jak se malovat nebo jak mít upravené vlasy. Jde o psychiku. Způsob myšlení. Typický emo člověk vidí vše černě, smutně, má věčně špatnou náladu, na nikoho se neusměje. A velice často se lidem zároveň se slovem emo vybaví žiletka… Sebepoškozování, pokusy o sebevraždu… Představujeme si, že když se těmto lidem stane něco zlého (a oni vše vidí pesimisticky), neumí to řešit. Když mají problémy doma, pálí si zapalovačem kůži, když mají problémy s přítelem, vyřezávají si jeho jméno třeba na ruku, na stehno, polykají nadměrné množství prášků, nebo si lehnou do vany plné vody a podřezají si žíly…

Být emo ale neznamená neradovat se, být jen v černé a každý druhý den se zkoušet zabít. Znám pár lidí, kteří říkají, že jsou emo, ale jen protože se jim líbí tento styl oblékání, přitom se věčně něčemu smějí a v hlavách to mají srovnané, co se týče života a smrti. Ale stejně ve mně asi napořád zůstane zakořeněný obrázek „emaře“, této pochmurné bytosti s černými vlasy, u které jako by chyběl jeden sval v obličeji, aby na něm šel vykouzlit úsměv…

Autor: Julie Krulišová