Filosofie 19. a 20. století a její hlavní problémy

Scientismus

  • Scientia = vědění
  • Přeceňuje úlohu vědy v kultuře, přisuzuje ji jednoznačně pozitivní úlohu
  • Nastává pokrok

 

Karel Marx

  • vyhoštěn z Pruska, 1848 do Londýna
  • dílo: Komunistický manifest – ovlivnění 20. století, inspirace pro Lenina, spolupráce s Engelsem
  • Kapitál – nedokončené, Kritika politické ekonomie
  • Dobrý pozorovatel skutečného života –nemohl převzít Hegelův fakt, že základem světa je Bůh
  • Podstata všech věcí je ve společnosti samotné – v ekonomické a materiální základně

Dělení jeho učení

  • 1. Filozofie – historický a dialektický materialismus – základem světa je hmota, veškeré duševno závisí na materiálních podmínkách – duchovno je produktem hmoty
  • hybatelem je vývoj materiálních podmínek
  • pohyb = každý druh změny
  • dialektický skok – přechod kvantity v kvalitu
  • nejdřív změna kvantity, pak kvality – lze to aplikovat na cokoliv
  • hromadění negativních společenských jevů – revoluce = nové poměry
  • převzal teorii vývoje od Hegela (podle něj vývoj po spirále, převzal od Herakleita – vývoj v kruhu, výrok pantha rhei)
  • vývoj – rozpor
  • hmota = věčná, nezničitelná
  • teorie poznání – je nekonečné, racionalismus, smysly, důležitá je práce s pojmy
  • teorie pravdy – navázání na Aristotelovu koncepci
  • způsob verifikace – jsou dva druhy pravd
  • a) absolutní
  • b) relativní
  • většinou jsou relativní, částečně absolutní pravdy
  • objektivní a subjektivní pravda = jako relat. a abs. Pravda
  • může být jen jedna
  • a) Omyl – přirozená nepravda/pravda
  • b) lež – záměrná
  • bytí určuje vědomí – vstup do vztahů
  1. Politická ekonomie – Kapitál (pojem nadhodnota)
  • peníze hýbou světem – podstatné
  • přecenil ekonomicko materialistické stránky lidské existence
  1. Teorie vědeckého socialismu – teorie mezinárodního dělnického hnutí
  • marxistický dějepis: hlavní motory vývoje jsou výrobní síly a výrobní vztahy: VS – zkušenosti, postupy…, VV – vztahy vlastnictví, lidé je mají mezi sebou
  • vlastnictví výrobních sil – zdroj všeho bohatství
  • mezi nimi nerovnováha
  • VS se vyvíjejí hodně rychle, VV zaostávají, pomaleji se mění – když už mezi nimi velká propast, tak dojde k revoluci = vyrovnání
  • fáze ve vývoji: 1) prvotně pospolná společnost – není soukromé vlastnictví ani spol. role…
    2) antické otroctví

3) středověký feudalismus
4) kapitalismus – 2 společenské vrstvy: 1) vlastníci VS, buržoazie, ovládající třída, přisvojuje se práci pracující většiny
2) proletariát, dělníci – většina, která pracuje, ale nemá VS

pracují, ale z té práce mají jen malou část – dělník tvoří nadhodnotu, kterou si přisvojí buržoazie

  • dělník nemá vztah ke své práci = odcizení
  • napětí mezi třídami, antagonistický vztah – třídní boj
  • musí být revoluce
  • z kapitalismus se stane socialismus a z toho komunismus = zánik soukromého vlastnictví, beztřídní spol.
  • historický proces má vést ke komunismu = cíl vývoje
  • člověk dělá náboženství, náboženství nedělá člověka (bůh není, člověk si ho vymyslel, není bohem stvořen)
  • náboženská víra je výrazem skutečné bídy člověka (čím je na tom člověk hůř, tím více si vymýšlí náboženství, pomáhá mu v životě), = opium lidstva, nevede lidi k aktivitě

 

Vývoj Marxova učení

  1. revisionistický socialismus (soc. dem.) – změna pokojnou cestou
  2. revoluční komunismus – VŘSR – leninismus a stalinismus

 

Vliv na Marxe

  1. NKF (Hegel)
  2. Anglická politická ekonomie
  3. utopický socialismus – vědecký komunismus

Lenin

  • VŘSR – v Rusku na ní nejsou dobré podmínky -> diktatura, vládne jeden člověk
  • Přehlédl, že kapitalismus řeší i sociální problémy

 

Pozitivismus

  • =vědecký, hladký a užitečný
  • Nejrozšířenější směr současné filozofie
  • Hlavně v anglosaských zemích
  • Rozšířený hlavně v 19. Stol. (pokus stát se filozofií moderní vědy)
  • Snaha o – Omezit vědecké poznání na pouhý popis faktu – tedy toho, co je nám přesně dáno ze zkušenosti nebo předem připravených experimentů
  • Proti tradiční metafyzice (nemá cenu se zabývat podstatou, kterou nemohu dokázat)
  • Dbá na průkazné zjišťování souvislostí mezi fakty
  • Vzorem pro práci ve vědě (i humanitní) -> uplatňovány přírodní metody (pozorování, experiment)
  • Pozitivní skutečnost – mám jev, který pozoruju, vytvořím si zákon
  • Rozmach přírodních věd a pokrok
  • Navazuje na utilitarismus (požaduje ve všem užitečnost)
  • Vliv z osvícenství, amerického pragmatismu
  • Důraz na význam vědy
  • Představitelé, A. Comte, Herbert Spencer a John Stuart Mill

August Comte

  • katolík – ovlivnění
  • osobní sekretář Saint-Simona, pak v bídě
  • akademik na École Polytechnique, zemřel v blázinci
  • dílo: Kurz pozitivní filosofie
  • teorie 3 stádií jak přistupujeme ke světu: 1) Náboženství – přírodní jevy jsou vysvětlovány pomocí nějaké božské síly
    2) Metafyzické stádium – přírodní jevy vysvětlovány pomocí abstrakcemi o světě, ty však nejsou vědecky doloženy, spíše vznikly na základě fantazie
  • tyto dvě fáze jsou negativní – lidé si vysvětlují věci pomocí něčeho co není
    3) Pozitivní – jediné co je, je fakt (ne spekulace)
  • fakt = danost vědomí, to co jsme schopni okusit, něco za co už nemůžu domýšlet
  • svět je vysvětlován vědou
  • nic není stálé
  • společenské vědy zaostávají za ostatními
  • třídění faktů -> vznik věd
  • kritický přezkum poznatků
  • pravdivost a skutečnost jen faktu – konec metafyziky

 

Novopozitivismus

  • 19./20. století
  • Logický positivismus – velký důraz na matematiku a logiku, téměř všichni filozofové jsou dobrými matematiky a logiky
  • Odmítá tradiční metafyziku

Ludwig Wittgenstein

·         Spolu s Rudolf Carnap – Vídeňský kroužek

·         filosofie je jen čistá spekulace – sama o sobě nenese žádnou pravdivost, stává se logikou vědy, má být popisná a přesná

·         nezkoumá, nemá žádný předmět – studuje strukturu jazyka = struktura myšlení

·         „co nelze vyslovit, jakoby nebylo“

  • předmětem filosofie není obsah vědomí, ale jazyk, kterým o ní hovoříme – nejvhodnější jazyk je v matematické logice -> jazykové výrazy odráží realitu světa
  • pokud zmizí z jazyku nesmyslné výrazy -> odstraní se nedorozumění
  • shoda výpovědi o realitě -> zaručuje pravdivé poznání

 

Voluntarismus

  • z latinského voluntas = vůle

Artur Schopenhauer

  • Dává přednost vůli před rozumem
  • Slepá vůle, skrytá za světem – manipulace nás díky vůli
  • Svět – podrobován procesem ustavičné přeměny (něco se děje)
  • Výsledek přeměny – neprůhledná hra temných sil – určitá energie (vůle)
  • Nejsilnější je vůle k životu
  • Proti lidem, má rád zvířata
  • Lidé – sobečtí, tvůrci zla, nemají dost
  • Stav nedostatku-> přesycení

 

Svět jako vůle a představa

  • Navazuje na Kanta
  • Svět je uspořádán v prostoru a čase
  • Rozumně uspořádané jednotlivosti
  • Propojeny kauzalitou
  • Dva světy
  • A) Svět o sobě (uspořádán, mnoho jednotlivostí)
  • B) vůle (skutečný svět)
  • Chápeme svět jako celek
  • Akt vůle – tělo x činná vůle -> tvoří celek

 

Objektivizace vůle = ideje

  • Jsou viditelné
  • Skrze čas a prostor
  • 4 druhy vůle
  • Mechanická příčinnost
  • Vzruchy – vegetativní formy přírody
  • Neuvědomělé motivy
  • Jednání je ovlivněno instinkty a pudy
  • Uvědomělé motivy – účel (člověk)
  • Člověk projde všemi etapami, jedná pravůle
  • Člověk – jediná snaha přežít, myslí si, že žije vlastní život, ale vůle ho klame
  • Vůle = zdrojem pohybu

 

Fridrich Nietsche

  • Atypický, za všechno kritizován
  • Zpočátku žák Schopenhauera – člověk je vláčen životem
  • Vůle k moci – důležitá
  • Kritika křesťanství – dělá z lidí lůzu, slabými a otroky
  • Ubermensch = nadčlověk – je veden vůlí k moci
  • Podle něj je Evropa dekadentní – není v ní aristokracie, nastoupila místo ní stádnost
  • Bůh je mrtvý, byl zabit
  • Svět nemá smysl, dokud ho nemá ubermensch
  • Lidé jsou si rovni- nesmysl
  • Nihilismus (nihil = nic)

 

Popírá svět každodenní zkušenosti

  • Ontologický – popírá existenci věcí
  • Logický – pravdu
  • Gnozeologický – možnost poznání
  • Etický – závažnost norem
  • Náboženský – existenci bohů

 

7x anti

  1. antimoralistický – (páni – akce, otroci – reakce)
  2. antidemokratický – evropská morálka je stádní, zvířete
  3. antisocialistický – člověk
  4. antifeministický – podle něj úpadek
  5. antiintelektuálský – instinkt je nejvyšší druh inteligence
  6. antipesimistický – kdo ví, že život je na nic, sám je na noc
  7. antikřesťanský

 

Existencialismus

  • Vznik po 1 světové válce v Německu – reaguje na válku
  • Rozvoj do Francie a USA
  • Uplatňuje se v literatuře – Sartre, Camus

Martin Heidegger (1889 – 1976)

  • seznámen s Husserlovým dílem – stal se filosofem
  • kontroverzní – vstoupil do NSDAP
  • žačka a možná i milenka, židovka Hannah Arendt
  • dva důležité pojmy
  • 1. Sein (být)
  • 2. Zeit (čas)
  • Lidská bytost – vržena během narození do světa, který si nemohla vybrat
  • Svět – ovlivňuje nás, my ovlivňujeme jeho
  • Svět – je absolutní, existuje i bez člověka
  • Ten mu dává nějaký smysl
  • Smysl života – aktivně zasahovat do světa, měníme ho a někým jsme -> člověk v pohodlnosti zapomíná na svoje poslání, vystačí si s přežíváním
  • Pobytí = neustálá starost
  • Člověkův čas je omezen
  • Život = bytí ke smrti
  • Pocit osamocenosti – když člověk umírá, tak je sám, smrt se s nikým nedá sdílet
  • Úzkost = určitá zkušenost, ve které si uvědomujeme svoje bytí a dosavadní život vidíme s odstupem
  • Svět – je absurdní
  • Vzdálenost a prostor se zmenšují – nevytváří to pocit blízkosti
  •  Očekáváme něco, nevnímáme to, co už tu je -> chaos, uspěchaná doba
  • Člověk je aktivní sebetvůrce – nejdřív byl jenom pouhá jednotka, sám ze sebe dělá to čím je
  • Chce do světa zasahovat

 

 

  • snaží se obnovit metafyziky – 1. období fundamentální ontologie, programem bylo myslet bytí samotného – dostat se k tomu co je bytí samo
  • do teď se metafyzika dostává k bytí skrze nějakou věci, ale on chce odhalit to bytí jako takové – fundamentální
  • k němu se dostaneme skrze zvláštní jsoucno (Dasein = Pobyt) – tím je člověk, rozumí svému jsoucnu nějakým způsobem
  • Dasein – vím o tom že jsem (zvířata toto vědomí nemají)
    • už nějakým způsobem svému bytí rozumíme, má pro nás nějaký smysl
    • máme o své bytí starost
    • nemůže si vybrat že jsem = vrženost, jsme uvrženi do toho našeho bytí
    • dáváme svému bytí rozvrh vzhledem k budoucnosti, ten rozvrh to dává smysl jen vůči nějakému konci, cíly
    • časovost – žijeme v čase a uvědomujeme si to

 

 

Existencialismus

– rozšiřuje se po 1SV

– sein = být, Zeit = čas -> da sein (být tu)

– lidská bytost byla narozením „vržena do světa“, který si nemohla vybrat -> svět ovlivňuje ji i ona svět

– svět je absolutní (existuje i bez člověka) i relativní (člověk mu dává smysl)

– životní rolí člověka je aktivně do světa zasahovat, měnit jej a být někým

– člověk ve své pohodlnosti zapomíná na své poslání a pouze přežívá

– pobývání je neustálou starostí

– člověk si stále uvědomuje svoji časovost, trpí úzkostí (celý jeho život je bytím k smrti)

– člověk má pocit osamocenosti, protože ví, že až bude umírat, tak zůstane sám (smrt s nikým nesdílí)

– úzkost je určitá zkušenost, ve které si uvědomujeme své bytí

– dosavadní život vidíme s odstupem

– absurdní rysy současného světa (vzdálenost a prostor se zmenšují, ale nevytváří to pocity blízkosti mezi lidmi, stále na něco čekáme a neradujeme se z věcí, které máme)

– člověk je aktivní sebetvůrce, nejdříve existoval jako pouhá jednotka a sám ze sebe udělá to, čím je

– Kafka, Orten, Mácha, Camus, Sartre

 

Preexistencionalismus

– existence = nejniternější jádro člověka, něco co je v člověku (vztah k sobě samému)

– radikální osamocenost, nutnost volit si svůj život -> v ničem není opora

– nevíme, co se stane, když ráno otevřeme dveře a vyjdeme z domu

– něco však dělat musíme

– i když nic neděláme, tak pořád existujeme

– záchrana: důvěra v existenci Boha

– víra v Boha je individuální (bez spoluúčasti církve)

– jeden z prvních filozofů, který si uvědomil nebezpečí odcizení člověka v rodící se masové společnosti (paradox: masová společnost x osamocení)

 

Vitalismus (=filozofie života)

– staví se proti osvícenskému racionalismu (chtějí pochopit skutečný život, který je rozumem neuchopitelný, skutečnost je pro ně organická – opírají se o biologii)

– metoda pravdivého poznání skutečnosti, dávají přednost vciťování se (intuici)

 

Anry Berkson?

– koncepce života jako dynamické dění hnaného životní silou

– východiskem je vztah prostoru a času (prostor je homogenní, skládá se z množství zaměnitelných bodů, lze libovolně přecházet)

– přírodní vědy, které využívají rozum, přechází od jednoho k druhému

– čas není homogenní (v čase nelze přecházet), každý moment je cosi jedinečného, nového a neopakovatelného -> čas je stálé nedělitelné plynutí

– bytí = přechod z jednoho stavu do druhého (zima/teplo, štěstí/smutek)

– dochází ke změně a střídání

– trvání není pouze střídání těchto okamžiků (existovala by pouze přítomnost)

– 2 způsoby poznání: jsou ve sváru, nejsou v jednotě (rozum a intuice)

– rozum má význam pro každodenní praxi, intuice je vhled do skutečnosti

 

Pragmatismus

– pragma (jednání, čin, praxe)

– americký životní styl – činorodost, vynalézavost, soutěživost -> odráží pragmatismus

– dostávají se tyto myšlenky i do Evropy

 

Charles Sanders Piers

– úplné počátky

– hodnota všech idejí je v jejich samotě (filozofické problémy jsou zbytečné, pokud je nemůžeme vyřešit – zda je svět hmotný či duchovní)

 

William James

– koncepce pravdy (měřítkem pravdy je prospěch, co je užitečné a účelné pro mě)

– z toho vyplývá, že pravda je relativní (různorodá, pro každého jiná)

 

John Dewey

– uplatnil pragmatismus v pedagogice (dodnes z toho těží)

– věd atd. jsou prostředky pokroku -> instrumentalismus (instrumenty=prostředky)

– zásadní rozdíl v pedagogice – nemusíme mít vědomosti, ale musím ovládat metody a umět řešit problémy

– pevné osnovy a učební plány

 

– pragmatismus v Evropě: k němu se hlásilo mnoho umělců, filozofů (Karel Čapek – Povětroň, Hordubal)

-‚koncepce užitečnosti pravdy může mít i katastrofální následky (to, co je pro mě dobré, je i pravdivé – totalitní režimy – čí je moc, toho je pravda)

 

FENOMENOLOGIE

–  řec. fenomenon = jev

– reakce na scientismus (přeceňuje vědecký výklad světa), behaviorismus, reflexologii

– výsledek není totožný (pokud chci pochopit svět vědecky a laicky -> výsledky nejsou stejné, např. vnímání hudby – tón, zvuk)

 

Edmund Husserl

– německý filozof

– filozofie se nemá zabývat tím, co se jeví, co je nepochybně dáno (co je

fenoménem) – jakýkoliv jev ve své podstatě (bez předpokladů)

– fenomén = vše, co se ukazuje ve zkušenosti (jak se svět projevuje)

– vnější zkušenost (všechny vnější věci – dům, strom, auto) x vnitřní zkušenost (co

se děje v nás – přání, touhy)

– jak postupovat: fenomenologická redukce (nejprve je potřeba „uzávorkovat“ –

prohlásit za dočasně neplatné všechny neprověřené teze o světě i o nás

samotných) -> zbývá nám čisté vědomí

– co je prokazatelně existující: všechna jsoucna, která dokážeme smyslově uchopit

– odrazy jsoucen, které jsou zbaveny detailu jsou čisté fenomény (prvotní)

– rozlišuje svět přirozený a svět, který zkoumá věda (tyto dva světy jsou naprosto

odlišné) – jak vnímáme čas

– cílem je obnova původního prožitku našeho života (zaměřit se na smysl života a

jeho význam) – snaha prověřovat motivy, hodnoty a cíle

– evropské myšelní je zaměřeno vědecky, ale nepomůže nám najít smysl života

– jeho dílo bylo ohroženo nacismem, Jan Patočka se zasloužil o ochranu jeho díla

 

NOVOTOMISMUS, NOVOSCHOLASTIKA

– rozvoj koncem 19. století v zemích, kde převažuje římsko-katolické vyznání

– 1879 – enciklika papeže Lva XIII. (zaměřila se na to, aby se dílo Tomáše Akvinského dostalo do popředí)

– navazuje na dílo Akvinského

– vznikl z potřeby církve vyrovnat se s novými objevy a novými fakty

– 2 prameny: křesťanské zjevení (Bible), tomismus (opírá se o Aristotela)

 

Jacques Maritaine

– novoscholastika – širší pojetí

– zaměření na přiblížení se církve všednímu dni (navazuje na sv. Augustina)

 

FILOZOFICKÁ ANTROPOLOGIE

– jako směr se ustavila zásluhou 3 německých filozofů (Max Scheller, Helmud Plesnr, Arnold Geller?)

– všechny předchozí směry se zabývaly člověkem, ale chyběl komplexní pohled -> FA se pokusila najít to, co tvoří základní vlastnost člověka (antropinum) – na základě výzkumu všech dispozic lidské existence

– antropinum je vlastnost, z níž se člověk uvolňuje ze své přírodní předurčenost (Darwinova evoluční teorie)

– rozšiřuje původní pohled na člověka jako součást přírody -> na kulturní a sociální prostředí

– problém těla a duše: přestal být problémem na metafyzické úrovni

– život: je časové bytí (člověk jako organismus – i v klidové fázi a v každém okamžiku se něco děje) -> nadčasové bytí

– duch a život: podstatou odlišné, ale jsou to 2 principy, které jsou v člověku spojeny

– duch dává životu smysl, život je schopen uvést v činnost ducha

 

FILOZOFIE JAZYKA

Ludwig Wittgenstein

– pozitivismus je předchůdce

– lze najít formu, jak se srozumitelně a jasně vyjadřovat

– význám výrazů je dán jejich shodou se skutečností

– platná a smysluplná slova jsou ta, která mají předobraz v realitě

– v pozdním období to doplňuje: jazyk používáme v konkrétní jazykové situaci (je to shoda s realitou, na druhé straně je jazyková situace)

– účastníci se musí shodnou na tom, co míní -> nejde o verifikaci, ale o konsenzus

 

KRITICKÝ RACIONALISMUS

– Vídeňský kroužek spoléhal na možnost verifikovat vědecké výroky (porovnával se skutečností) – hrozí nebezpečí, že preceníme nějaký aspekt -> založeno na popření (falsifikaci) -> otevřeme možnosti vědě se dále rozvíjet

– deduktivní testování teorií – metoda kritického testování

 

NEOMARXISMUS

– změna názoru na revoluci vůči klasickému marxismu

– konzumní společnost vede k ničení

– petice, stávky, agrese, násilí

– mění se i vyznavatelé neomarxismu (příslušnící jsou z kruhu intelektuálů – mladí vzdělaní lidé velmi často)

– forma nátlaku na společnost: anarchismus, terorismus