Filosofie jako specifická reflexe světa, filosofie a mýtus, základní filosofické problémy, předsokratovská filosofie

Filosofie

  • etymologický výklad – filein (milovat) + sofia (moudrost)- láska k moudrosti
  • moudrý – žít rozumně, soustředit se na sebe, naplňovat svoje poslání -> cesta k pravému životu
  • její kolébkou je Řecko
  • poprvé toto slovo použil Pythagoras
  • poprvé se objevuje v 7. – 6. století př. n. l.
  • mnoho věd z ní vychází – postupně se vydělily
  • určitý postoj ke světu:
    • je přirozený (ráno musím do školy, nakoupit) – žijeme přirozeně a na nic se neptáme, věci, které používáme, jsou k něčemu užitečné, neptáme se, co vlastně jsou, po smyslu bytí…
    • pohled je teoretický (filosofický) – může to být pávě filosofie, nebo i náboženství, umění, věda…, zastavím se a jakoby koukám na svět shora jako bůh, zamyslím se nad podstatou světa a podobně, příčiny: údiv, nuda, pochybnosti, ohromení, životní událost, snaha ptát se co věc doopravdy je, proč tady jsme…
  • předcházeli jí mýty
  • Kosmogonické mýty – předcházely filozofii -> náb. Poetické vize o světě
  • Teogonické mýty – např. o vzniku světa, vysvětlení všeho z hlediska Bohů; pokud se ptám po vzniku člověka a světa, tak pouze z pohledu Bodů; zpopularizováno Homérem
  • Po vzniku filozofie si lidé jevy racionálně zhodnocují
  • Filosofie a věda – filosofie není věda, ta je specificky zaměřená, má své obory a hypotézy jak by měl svět fungovat aby, něco platilo, ty hypotézy ověřuje experimenty, sbírá fakta, ale neptá se, co to je
  • náboženství zase není schopno připustit, že není bůh, také je to pohled na svět
  • mýtus – určité vyprávění, návod jak se chovat ve světě, člověk je v něm obětí osudu nebo boží vůle, odpovědi na otázky už jsou předem dané

 

Základní filosofické otázky

  • předmětem zkoumání filosofie je v podstatě bytí samo
  • bytí je vše, co obnáší příroda, člověk, Bůh, technika, politika, mravnost, …
  • vychází z potřeby člověka vidět svět v celistvosti a získat na něj ucelený názor (pojmout svět jako celek)
  • nejde o výčet vědomostí
  • dělení otázek
  1. ontologické (metafyzické) – nauka o bytí (děj) a jsoucnu (výsledek děje)
  2. kosmologické (kosmos = svět, vesmír) – týká se vesmíru a řádu, vědy, vědění (logos); př. Co je svět?, otázky jsou předměty specializujících se věd
  3. gnoseologické – gnosi (poznání); týkají se toho, kde je hranice lidského poznání
  4. logické – logos (rozum); logika – ideální způsob myšlení, nauka o zákonitostech myšlení
  5. antropologické – týkají se člověka
  6. etické – týkají se chování lidí vůči sobě, otázky morálky
  7. estetické – estetika = věda o krásnu

 

Vztah filozofie k ostatním vědám

  • každá věda má mít konsensus – musíme se v závěru bádání shodnout
  • je třeba verifikace (lze si výrok ověřit)
  • není shoda na přesném předmětu filozofie
  • se snaží seřadit výsledky věd v jeden ucelený obraz světa
  • k pochopení f je třeba znát její dějiny
  • základem je pochybování
  • filozofie (debata) x ideologie (přesvědčovat někoho svým názorem)
  • důležitá kritičnost a otevřenost k námitkám
  • výsledky máme díky racionálnímu zkoumání

 

Immanuel Kant – 3 základní otázky, hledal na ně odpovědi

  1. Co můžeme vědět? Jak si představit svět..
  2. Co mám dělat? Jak mám žít…
  3. V co mám věřit? Otázky víry…

 

Přírodní filosofové

  • první řečtí filosofové, kteří věřili, že existuje nějaká pralátka, která je za všemi věcmi, které jsou – tuto pralátku nazývali arche
  • Základní otázka – odkud vše pochází?
  • zajímali se o přírodní procesy a snažili se je vysvětlit a k jejich vysvětlení nepoužívali mýty, bohy, náboženství
  • jejich myšlenky známe od Aristotela, který je cituje, jejich vlastní záznamy se nedochovaly
  • Arche
    • je počátkem a koncem všeho, vším prostupuje
    • jednoduchá pralátka
    • je označením toho, co jsoucnu propůjčuje jeho bytí
    • může být jen jedna (monismus)
    • má aktivní charakter, je obdařena hybnou silou
    • všechny věci jsou z tohoto „materiálu“

 

Různé názory na arché

  1. počátek – to co všemu ostatnímu předchází
  2. zdrojem – věci z něj pocházejí a zůstávají s ním v kontaktu
  3. vládce – všechny ostatní převyšuje

 

Milétská škola

  • snažila se o hledání základní pralátky, z které vychází svět a která je základem všech věcí
  • pralátka není jen materiálem, je oduševnělá, obdařená vnitřním zdrojem pohybu a vývoje

 

Thales z Milétu (625 – 545 př. n. l.)

  • Milétos byla řecká kolonie v dnešním Turecku
  • byl velmi chytrý (změřil velikost pyramidy – změřil svůj stín, když měřil stejně jako jeho postava a v tu chvíli změřil stín pyramidy, který musel být stejně dlouhý jako výška pyramidy)
  • základem všeho je voda
  • všiml si, že voda je proměnlivá (tekutá, pára, led) – říkal, že voda je plná bohů, je naplněná božskou silou a je životodárná, má duši
  • voda = základní hybný princip, ze kterého vycházejí všechna jsoucna – je ve 3 skupenstvích, může být základem čehokoliv
  • vlastnosti: vlhkost – život, sucho – smrt
  • země = plochá deska ležící na hladině světového oceánu, vlnobití -> vznik zemětřesení
  • „poznej sám sebe“ – pochopíme sebe, pochopíme svět

 

Anaximandros z Milétu (610 – 547 př. n. l.)

  • ze všech přírodních filosofů byl nejabstraktnější filosof
  • žákem M
  • domníval se, že látka, ze které vznikly všechny věci (viditelné i neviditelné), musí být sama neviditelná a neomezená
  • za pralátku považuje apeiron (= neomezené, nemající pevné hranice) – je neomezená proto, že by se jednoho dne mohla vyčerpat
  • vznikají z něj 4 základní živly a ty se pojí s určitou vlastností: oheň (teplo), vzduch (chlad), voda (vlhko), země (sucho)
  • náš svět je jenom jeden ze světů, které existují právě v apeironu – tyto světy se neustále rodí a hýbou
  • celý svět je plný střetů, je bojištěm, vše se pohybuje v kruhu, čas od času se něco oddělí a vytvoří se protiklady (mokro x sucho, dobro x zlo)
  • byl nesmírně chytrý, jako první zkonstruoval planetárium, zakreslil mapu Země, zformuloval i myšlenku o vývoji druhů (předpokládal, že nejprve žili ve vodě; odvážil si říct, že máme zvířecí předky) – navázal na něj Darwin
  • Hýlozoismus (Hýlé = látka, Zoé = život)

 

Anaximenés z Milétu (585 – 525 př. n. l.)

  • pralátka určitě musí být nekonečná, neomezená (ale pouze z kvantitativního hlediska)
  • za základní substanci považuje vzduch – neviditelný, neurčitý, neomezený
  • projevuje se pohybem, chladem, teplem, zhušťováním (ochlazením) vznikají mraky, hmota, vítr, ředěním (ohříváním) oheň
  • vše co žije tak dýchá
  • spojen s životem – dýcháme ho
  • měsíc má světlo od slunce x Země je plochý kotouč nesený vzduchem

 

Herakleitos z Effezu

  • základem světa je dění (oheň – je schopen přetvářet věci)
  • podstatou dění je boj protikladů a zároveň jejich harmonie
  • existence LOGOS = světový rozum, dopad toho, že svět někam směřuje
  • člověk má také logos – může pochopit základy světa
  • nic nemá trvání, všechno plyne“ = panta rhei, „nikdy nevstoupíš dvakrát do téže řeky“

 

Pythagoras ze Samu

  • Centrum řecké filosofie se přesouvá na Sicílii a jih Itálie
  • Pralátka musí být omezená – se všemi jsoucny jsou spojena čísla
  • Číslo se chápe jako rozměr
  • Svět protikladů: lichá čísla = řád (dobro, muž čtverec); sudá čísla = chaos (zlo, žena obdélník), 1 je počátkem všeho
  • Víra v reinkarnaci
  • vytvořil bratrstvo Orfikové, které připomínalo dnešní mnišský řád (asketický způsob života, meditace)
  • když přišel do města Kroton, tak byl překvapen zdejším životem obyvatel (nežijí spořádaně) – svou autoritou dokázal město srovnat
  • označoval, že naše těla jsou hroby pro duše (věřil v převtělování)
  • v bratrstvu se zavázali slibem mlčenlivosti – ostatní nakonec školu Pythagorejců zapálili
  • důraz na přátelství
  • lidský život přirovnávali k přímce, která se táhne od narození ke smrti
  • život bohů je naopak nekonečný – přirovnávali jej ke kružnici
  • čtyři živly (oheň, voda, vzduch, země) – ty se přeměňují

 

Eleaté

  • 500 př. n. l.
  • v řecké kolonii Elea (dnes u Neapole)
  • určitý protipól Milétské školy

 

 

Xenofanés z Kolofónu (569 –  447 př. n. l.)

  • předchůdce Elejské školy
  • jako první kritizoval antropomorfické představy o bozích (vypadají jako lidé) – skutečný Bůh, má-li být dokonalý, musí být pouze jeden, všeprostupující a nehybný (kdyby se hýbal, musel by vedle Boha být ještě volný prostor, v kterém by se pohyboval) – panteistická teorie

 

Parmenidés (540 – 480 př. n. l.)

  • dal svému spisu název „O přírodě“
  • domnívá se, že všechno, co tu je, tu bylo vždycky, je to věčné a nemůže vzniknout z ničeho
  • žádná změna není možná (proti výroku pantha rhei)
  • bytí – stálé, neměnné, nedělitelné,nelze nad ním uvažovat
  • to, co je, se nemůže přeměnit v nic jiného než v to, co právě je
  • když něco plyne tak se to mění, v 1 okamžik to je a pak zase není – neexistuje to – to znamená, že pohyb neexistuje
  • jsoucno je jenom jedno – je trvalé, neměnné
  • kdyby existovalo nebytí, existoval by prázdný prostor, do kterého by se jsoucno mohlo přelévat, proměňovat se
  • každá myšlenka je myšlenkou bytí – nemůžu myslet na něco, co není
  • otec metafyziky – arche nahradil jsoucnem (to, co existuje)
  • logiku staví na první místo (rozumové uvažování se řídí přísnými pravidly)
  • rozum si umí představit jen to, co existuje
  • protikladem jsoucna je nejsoucno (nedá se vyslovit, ani se nedá domyslet, co to je)
  • odmítá teorii, že všechno vzniká ze sváru protikladů
  • nebere ale ohled na denní zkušenost

 

Zenón z Eleie (490 – 430 př. n. l.)

  • snažil se Parmenida a elejskou filosofii obhájit
  • některé jeho paradoxy, aporie (obtížně řešitelné problémy) jsou namířeny proti existenci pohybu
  • Aporie
  1. dichotomie (rozdvojení) – princip půlení; někdo se chce dostat z míst A do místa B, ale než se dostane do B, musí projít bodem C, který je v polovině mezi A a B; dále dělí, až do nekonečna – nikdy se do místa B nedostane a zároveň nikdy nezačne cest
  2. letící šíp – to, co se pohybuje, v daném okamžiku zaujímá prostor, tím pádem se nepohybuje a je v klidu; šíp nedosáhne svého cíle
  3. Achilles a želva – závod mezi Achillem a želvou; želva má náskok; i přesto, že se vzdálenost mezi nimi zmenšuje, Achilles nikdy želvu nedostihne (nejrychlejší nedohoní nejpomalejšího, byť nejpomalejší bude mít náskok)
  • označován za otce dialektiky (logicky dokazovat pravdivost pronášených výroků)
  • dialektiku přetvořili na eristiku (= umění vedení sporu a přesvědčování lidí bez ohledu na to, jestli je to pravda nebo lež)
  • opíral se o poznání rozumem a dedukcí, odmítal smyslovou zkušenost

 

Odpůrci: atomisté

Empedoklés ze Sicílie (asi 493 – 433 př. n. l.)

  • 6 základních principů – 4 pasivní (oheň, vzduch, voda a země), 2 aktivní (láska a nenávist
  • svět plyne podle zákonů vznikání a zanikání, Láska s Nenávistí dává elementy dohromady a zase je rozlučuje

 

Demokritos

  • tvůrce filosofického směru atomismu (základy mu dal Leukippos, ale Démokritos ty základy rozvinul)
  • atomos = nedělitelné
  • vše, co existuje, je hmotné povahy a utvořeno z atomů
  • atomy jsou malé, neviditelné částice, dále nedělitelné, lze je poznat pouze rozumem (použil pojem idea, což dále sehrálo roli v učení Platona), jejich vlastností je pohyb
  • všechny změny jsou pouze spojování a rozdělování
  • Primární – hustota, tvrdost
  • Sekundární – barva, vůně