Franková Annelies Marie – Deník Anny Frakové

 

Annelies Marie Franková

  • června 1929, Frankfurt nad Mohanem, Německo Smrt:březen 1945,Bergen Belsen, tyfus
  • Rodina žila v německém Frankfurtu nad Mohanem, poté, co se Hitler stal kancléřem, se přestěhovali do Holandska, kde se odehrává příběh o zadním traktu
  • židovská dívka, spousta přítelkyň i tajných ctitelů; působí vesele až bezstarostně, což okolí často vytýká; ve skutečnosti všechno vnímá a dotýká se jí to víc, než si ostatní myslí; často se cítí osamělá a má pocit, že jí nikdo nerozumí; nerozumí si se svou matkou, v  otci vidí vzor
  • k narozeninám dostane deník, do něj píše dopisy vymyšlené kamarádce Kitty, která jediná jí může porozumět, přála si být spisovatelkou, chtěla tak žít i po smrti.
  • říká – „papír je trpělivější než lidé„
  • Po Bibli nejpřekládanějších kniha na světě
  • V dubnu 1988 byla na počest vydána v Izraeli poštovní známka

 

Záhada autentičnosti

  • Spekulace o autorství. Podle odborníků nemožné, aby tak mladé děvče mělo tak vyspělé myšlení, názory a postoje. Nakonec potvrzena.
  • Na první stranu napsala: „Doufám, že se ti budu moci se vším svěřit, jak jsem ještě nikdy nikomu nemohla, a že mi budeš velkou oporou.“

 

Další spisovatelé spojováni s 2. sv. v.

  • M. REMARQUE (Jiskra života)
  • STYRON (Sophiina volba)
  • HELLER (Hlava XXII)
  • MAILER (Nazí a mrtví)
  • Existují další deníky židovských dětí a mladých dívek.
  • 2006 Deník české dívky Věry Kohnové,  někdy  jako „česká Anne Franková“. Dvanáctiletá židovská dívka z Plzně si psala deník od prázdnin 1941 do ledna 1942 – do odjezdu transportu plzeňských Židů do Terezína a poté do tábora v polském městě Izbica, z něhož se nikdo z rodiny nevrátil.

 

Kompozice a celková charakteristika

  • válečná literatura, oblast beletrie, autobiografický román a dokument z období 2. světové války
  • z dopisů fiktivní kamarádce Kitty
  • přepis nedokončen
  • finální kniha smíchaná texty z původního a přepisovaného deníku, starší vydání postrádají části o vztahu Frankových na žádost Annina otce (znovu přiřazeny v roce 2001).
  • více variant, rozdílem překlady a různé množství zveřejněných dat, též jména se mohou lišit
  • ilustrace
  • autentické dílo, není uměle dokresleno, podává relativně přesný obraz toho, co takový člověk, jenž se musel schovávat před nacismem, prožíval a cítil

 

Jazyk a styl

  • ich forma
  • deníkovými záznamy
  • spisovný, hovorový

 

Okolnosti vzniku

  • původně jako osobní poznatky, které nechtěla dát nikomu přečíst. Později slyšela v rozhlase, že válka se chýlí ke konci a že by měly být uchovány vzpomínky Nizozemců na německý útisk, např deníky. Začala přepisovat, některé pasáže odstraňovala, jiné připisovala, jména členů své rodiny za pseudonymy.
  • Po smrti, se do cenzury deníku vložil Otto, odstranil nepěkné pasáže o ženě a části, jež souvisely se sexem. Když zemřel, vyšla i necenzurovaná podoba deníku.
  • Sestavil z obou verzí, z původní (verze A) a z přepracované (verze B), třetí zkrácenou „verzi C“.
  • vyšla 1947 v Nizozemí,
  • Anna vyjadřovala svou nechuť a hněv stejně neskrývaně jako svoji náklonnost.
  • Z dcery naprosto užaslý. Odhalil úplně jinou, než jakou znal. Dočetl se, že zamýšlela napsat po válce knihu o svých zkušenostech v zadním traktu.
  • Vyšla o dva roky později pod názvem „Het Achterhuis“ (Zadní trakt), nejprve v Nizozemí, později v dalších zemích. Lidé na celém světě si ji chtěli přečíst
  • přeložena do více než 55 jazyků, prodalo se 25 milionů výtisků, inspirovala řadu her a filmů. Dům na amsterdam. ulici Prinsengracht, kde se ukrývala, ročně 800 tisíc lidí.

 

Postavy

  • Anne Franková: 13 letá dívka, autorka
  • Margot Franková: starší sestra Anne
  • Otto Heinrich Frank „Pim“: Annin otec
  • Edith Franková: Annina matka
  • Petr Van Daan: syn Van Daanových
  • Augusta Van Daanová
  • Hermann Van Daan „Putti“: Ottův obchodní partner
  • Albert Dussel: zubař
  • Miep van Santen: zaměstnankyně, zasvěcená
  • Eli Vossenová, pan Koophuis, pan Kraler
  • Henk van Santen: manžel Miep, jediný zasvěcený, který nepatřil mezi pracovníky ve firmě
  • Harry Goldberg: Annin ctitel
  • Petr Wessel: Annina láska před potopením

 

Anna uvažuje a píše jako spousta třináctiletých dívek – nikdo jí nerozumí, všichni jí štvou, na všech vidí jejich chyby a věří že vidí svoje, ale nevidí je, a hlavně je centrem všech sporů, každý by si představoval, aby byla jinak – lépe – vychovaná. Nemá ráda paní Van Daanovou, hloupá a koketa, ani s  matkou si nerozumí; myslí si, že se nechová jako správná matka, a proto ji nemiluje tak, jak by si matka představovala. Petera za nudného. Postupně stárne a stává se z ní žena.  Mění se charakter. Postupně si uvědomí, že má Petera ráda, nemůže ho milovat, protože nemá silný charakter, a nesnaží se to změnit, nesnaží se nebýt uzavřený zbabělec, i když  jasné, že být takový mu nepřináší radost. Potřebuje někoho, ke komu bude vzhlížet a bude stejně silný

Rodinu van Pelsovu přejmenovala na rodinu van Daanovu. Fritze Pfeffera pojmenovala Albert Dussel. Z Miep Giesové Miep van Santenová… Otto tato jména většinou převzal. V novějších vydáních pod svými pravými jmény.

 

Obsah díla

  • Od 12. června 1942 do 1. srpna 1944
  • Ke třináctým narozeninám 12. června 1942 dostala Anne malý zápisník, který ukázala otci několik dní před tím ve výloze obchodu (kniha na podpisy a autogramy s červeno-bílou čtverečkovanou vazbou a malým zámečkem na obálce). Ze začátku o rodině, škole, přátelích a o místech, která by ráda navštívila. Postupně začíná popisovat změny, které nastaly s německou okupací. O žluté hvězdě, jíž byli všichni Židé nuceni nosit na veřejnosti, a vyjmenovává i všechna omezení, kterým byla vystavena.
  • V červenci Margot předvolání od Ústředny pro židovské vystěhovalectví, měla být přesídlena do pracovního tábora. Otec Anne plán – rodina se měla schovat do místností  Ottovy firmy jménem Opekta
    V pondělí ráno 6. července  se  rodina přesunula do úkrytu. V bytě zanechali nepořádek, že odešli náhle a ve spěchu. Otto zanechal dopis, naznačoval, že odjeli do Švýcarska.
  • Popsaná cesta do zadního traktu, nesměli mít kufry, oblečení měli navlečené na sobě, ostatní majetek se tam nosil postupně před potopením.
  • Útočiště ze dvou malých místností s koupelnou a toaletou. Vchod do úkrytu byl zatarasen regálem s šanony.
  • tom, kde se nachází, vědělo jen několik nejbližších zaměstnanců firmy, kteří rodinu zásobovali běžnými denními potřebami i zprávami o vývoji politických událostí.
  • Na konci června se k rodině Frankových připojili van Pelseovi, v listopadu přibyl rodinný přítel Fritz.
  • Nejprve byla z nově příchozích nadšená, protože si měla s kým povídat, ale později ji život s tolika lidmi na stísněném prostoru začal iritovat a ona si čím dál více stěžovala na své spolubydlící. Nejblíže jí byli její otec, sestra Margot a šestnáctiletý Peter van Pelse.

 

  • Mezi obyvateli hádky, řeší malicherné spory. Nikdo se nechce vzdát svých zvyků. Dussel chce mít pracovní stůl přesně v určenou hodinu, paní van Daanová nedá dopustit na své stříbrné příbory, kožich apod. žijí v neustálém strachu z prozrazení.
  • Vodu – na vaření, na záchod, na mytí se z misky – mohou používat jen když nikdo není v budově, protože jsou slyšet trubky. K jídlu sušené zásoby, věci jako fazole, a jídlo ke kterému se dostanou jejich lidi „zvenku“ na černém trhu, ani kvalitní ani velké množství. Záclony neustále zatažené, okna zavřená. Nemůže k nim lékař ani nikdo jiný zvenku, komu nemohou věřit.
  • Všichni si musí nějakým způsobem krátit čas. Nejdůležitější aktivitou se zdá poslouchání ilegálního rádia o postupu spojenců proti nacistům.
  • Zmiňován život a vzpomínky na život před potopením, co Anne chybí (např. vítr ve vlasech, volnost, škola), ve škole často vyrušovala „tlachalka“.
  • Anne se učí samostudiem těsnopis, matiku, francouzštinu, doufá v každé příští září, že už se vrátí do školy.
  • Zmíněné osudy ostatních Židů, Anne si myslí, že je nespravedlivé, že ona se má vlastně dobře.
  • Snaží se psát umělecky, napíše pár povídek.
  • „Lidé v zadním traktu nežijí společně, nýbrž jen vedle sebe. Existují pouze pasivně: čekají na policii, na smrt nebo na zázrak – na invasi. Přitom jim jejich vlastní život uniká mezi prsty.“
  • V roce 1944 už situace začíná vypadat lépe. Všichni věří v konec války a osvobození. Začínají plánovat, co udělají, až vyjdou ze skrýše. Mají naději a věří v lepší zítřek.
  • Deník končí náhle 1. srpna 1944.

 

Co v knížce nebylo

  • tři dny později vnikla do úkrytu policie a odvedla všechny jeho obyvatele k výslechu. Po odvedení rodiny našly dvě zaměstnankyně Ottovy firmy ležet její deník na podlaze – sebraly ho s ostatními věcmi s tím, že je rodině vrátí.
  • odvezeni do tranzitního tábora Westerbork. Skupina 3. září odvezena do vyhlazovacího tábora Osvětim. Rozděleni podle pohlaví, muži se se svými ženami již nikdy nesetkali. Zhruba polovina z tisíce příchozích byla poslána do plynových komor, včetně všech dětí do patnácti let. Anne čerstvých patnáct, takže selekci přežila. Spolu s ostatními ženami nucena se vysvléci a podrobit se desinfekci, oholena hlava a na paži vytetováno identifikační číslo. Ženy se využívaly na otrocké práce a v noci byly natlačeny do studených budov. Tam se šířily nemoci a Anne onemocněla svrabem.
  • října  vybírány ženy pro přesun do tábora Bergen-Belsen. Více než 8 000 žen, včetně Anne a Margot Frankových a Auguste van Pelsové, bylo transportováno, Edith zůstala a umírá.
  • V březnu 1945 vypukla v táboře epidemie tyfu, která zabila asi 17 000 vězňů. Svědci později vypověděli, že Margot byla tak slabá, že se zabila pádem z postele, a o několik dní později zemřela i Anne. O několik týdnů poté, 15. dubna 1945, tábor osvobozen.
  • Nebyl čas pohřbít všechny mrtvé pořádně. Házeni do velkých jam. Mezi nimi i Anna a Margot Frankovy.
  • Ze 110 000 židů deportovaných z Nizozemska během nacistické okupace přežilo jen 5 000.
  • Ze všech přežil jen otec Anne, jenž se vrátil do Amsterodamu. O něco později mu jeho bývalá zaměstnankyně vrátila dceřin deník a Otto začal uvažovat o jeho vydání.