Fuks Ladislav – Spalovač mrtvol (4)

Celý název: Spalovač mrtvol

 

Autor: Ladislav Fuks  (24. září 1923 Praha – 19. srpna 1994 tamtéž)

Datum prvního vydání díla: 1967

Literární druh: epika

Literární forma: proza

Literární žánr: novela

Kontext doby a autor:1967

 

Autor

-vystudoval gymnázium a pak Fildu na UK – pracoval v muzeích a s památkami, než na začátku 60.let vydal první knihu a stal se spisovatelem na plný úvazek a stal se členem Svazu spisovatelů

-režim ho nechal na pokoji nic, proti němu nepsal, občas pro něj něco napsal, aby měl klid (povídka Návrat z žitného pole)

-homosexuál = měl sám pocit ohrožení, uvědomil si totiž v době druhé světové války →možná díky tomu se tak dokázal vžít jako nežid do pocitu židů za války

-psychologická proza, tajemná, mrazivá až strašidelná atmosféra, absorudní a mrazivé scény, člověk v jeho knihách ohrožován a neustávající úzkost

-1968 natočil Juraj Herz skvostný film se stejným názvem a Rudolfem Hrušínským v hlavní roli, který ale skončil v trezoru

-další díla: Pan Theodor (psychologický román, žid se připravuje na pobyt v koncentráku, má halucinace nebo mluví se svým stínem, nakonec ho srazí auto), Mí černovlasí bratři (o osudech 5 mladíku z gymnázia z nichž jsou tři židé a za války se dostávají na okraj společnosti), Příběh kriminálního rady (vztah mezi přísným kriminálním radou a jeho mírným dospívajícím synem), Vévodkyně

 

Kontext doby

-svá největší díla napsal v 60. letech před normalizací, ale mohl psát i s klidem a co chtěl v době normalizace

-autoři píšící o židovské tematice v 60.letech, v době uvolnění – J.Škvorecký(Sedmiramený svícen, o druhé sv.v.-Zbabělci), žid se zkušenostmi z koncentračního tábora Arnošt Lustig (Modlidba pro Kateřinu Horovitzovou),L.Grossman(Obchod na korze) Ota Pavel (Smrt krásných srnců, není ani tak o 2.sv.v.- vydáno už v době normalizace), Jan Otčenášek – Romeo, Julie a Tma (vydáno ještě 50.letech), o tématu druhé světové války, ale né moc o židech např. B.Hrabal a Ostře sledované vlaky

 

Děj:

Hlavní postavou novely je Karel Kopfrkingl, dlouholetý zaměstnanec krematoria, který svou práci chápe jako poslání, jehož smyslem je pomáhat duším nalézt nové tělo. Smrt je proň zároveň „krásnou jistotou našeho života“ a nezřídka o ní mluví až s obdivem. Tuto filosofii si osvojil ze své oblíbené „knihy o Tibetu“. Prohlašuje o sobě, že je romantik, který nade vše miluje svou rodinu – ženu Marii, děti Zinu a Milivoje. Členy rodiny oslovuje poetickými přívlastky: nebeská, oblačná a čarokrásná, přičemž sám se nechává oslovovat jako Roman a manželku oslovuje Lakmé. Je popsán jako člověk laskavý, nesmírně vlídný, který se neprojevuje nijak nebezpečně.

To se však mění v době, kdy do Čech doléhá druhá světová válka a její etnické předsudky. Sám Karel Kopfrkingl má v sobě „kapku“ německé krve, jeho žena je naopak poloviční židovka. I přes to, že svou ženu miluje, si postupem času na naléhání svého přítele, nacisty Wilhelma Reinkeho, uvědomuje, že na rozdílu krve záleží. Na základě toho se rozhoduje přidat se k proněmeckému proudu a v podstatě se zříká své manželky.

Nastává rozvrat jeho osobnosti, který je dokonán ve chvíli, kdy se dozvídá, že pro Židy ve společnosti nebude místo. Rozhodne se „ušetřit rodinu utrpení“, svou manželku oběsí v koupelně(mrazivá scéna s ventilátorem) a syna zabije v krematoriu. Ve chvíli, kdy se chystá zabít i svou dceru Zinu, se mu zjeví výplod jeho choré mysli, jeho obraz a řekne mu, že je dálší Dalajláma, v zápětí jej tři muži v bílém(považuje za anděly) odvedou do sanitky a převezou ho do ústavu pro duševně choré. Když se vrací v roce 1945 domu vidí zástup vězňů vracejících se z koncetračního tábora a považuje je za lidi, které jako mesiáš rovněž spasil. Kniha končí slovy “Šťastné to lidstvo, spasil jsem je…“

 

Postavy:

Karel Kopfrkingel-hlavní hrdina, pracuje v krematoriu, vidíme jeho demonizaci, má rád knížku o tibetu, neustále o sobě mluví jako o asketovi a vzorném muži

Marie Lakmé (Nebeská)-žena Karla, hodná, Židovka

Zina -16let, dcera Karla, klavíristka, přežije

Mili-14let, slabý, otec ho zavraždí

Wilém Reinke-Karlův přítel z minulosti, nacista, přivede ho do strany

pan Strauss-pojišťovák

doktor Bettelheim-židovský lékař

pan Dvořák-zaměstnanec krematoria, spáchá sebevraždu, kouří

osazenstvo krematorie

 

Kompozice:chronologická

 

Jazyk:

er forma

monology pana Kopfkingla

až přehnaně spisovné a úslužné

neustále se opakující některé fráze (jsem abstinent)

mrazivá atmosféra

psychologie postav

prvky horroru