Fuks Ladislav – Spalovač mrtvol

 

Autor: (1923-1994)

– narodil se v Praze

– Intenzivně prožíval vpád hitlerovské armády a perzekuci židovských spolužáků.

– po válce studium psychologie, pedagogika, pracuje v továrně                                                       pak profesionální spisovatel

-introvert, homosexuál- odraz v postavách: odstrčení od společnosti

-téma: úzkost člověka ohrožovaného násilím, jinotaje, masky, náznaky

-díla částečně skrytě autobiografická
-Pro Fuksovu prózu je typické prostupování reálných událostí sny, iluzemi a halucinacemi, ztvárňujícími lidské nitro zdeformované úzkostí nebo fixní ideou. Jeho tvorba je silně poznamenána válečnou a židovskou problematikou, konfliktem bezbranného lidství s násilím a zlem.

Pan Theodor Mundstock– kratší novela, hlavním hrdinou je průměrný žid, kterého psychicky ničí očekávání transportu

-rozdvojí se mu osobnost- Mon- Mundstockovo alter-ego, rozmlouvá s ním, objeví se, když je Mundstock na dně

– pan Mundstock se rozhodne se na pobyt v koncentráku připravit- chodí s kufrem, spí na pryčně, vyprovokovává řezníka, aby mu dal pěstí atp.- systematičnost

– tragikomika

– Mon se začne vytrácet, hlavní hrdina začíná být vyrovnanější

-dostane povolávací rozkaz, jde v klidu k transportu, protože už to má naučené- cestou na seřadiště ho přejede auto a on umře- nácvik byl zbytečný

-nemůžeme se připravit na všechno

Kontext: židovská tématika: Jan Otčenášek

Arnošt Lustig (1926-2011)- prošel třemi koncentračními tábory, před koncem války uprchl z Osvětimi, účastí se bojů na barikádách v Praze, novinář, scénárista, po okupaci emigruje, v USA učí na univerzitě

– dílo: inspirace válkou, koncentračními tábory, osudy židů

-hrdinové: děti, dospívající, staří lidé- válka nejtíživěji dopadá na bezmocné vrstvy

-existencialismus: člověk se ocitne na hranici života a smrti- hrdinové si i v nelidských podmínkách zachovají důstojnost

Noc a naděje, Démanty noci: bez zveličování, běžní lidé, povídka: Sousto

Dita Saxová: 17letá dívka přijde ve válce o rodinu, těžce poznamenaná, neschopna normálního života, odjíždí do Švýcarska, nakonec páchá sebevraždu

Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou: skupina židů je zajata v Itálii, nacisté se z nich snaží dostat co nejvíce peněz, jeden z židů se rozhodne zachránit i Polku Kateřinu, když židé zjistí, že to byl jen podvod a mají stejně umřít, Kateřina sebere důstojníkovi zbraň a zastřelí ho

Děj: Zaměstnanec krematoria Roman Kopfrkingl nade vše miluje svou rodinu a snaží se pro ni dělat to nejlepší. Jednoho dne za ním přijde jeho známý z první světové války Reinke a začne ho přesvědčovat o nadřazenosti árijské rasy a apeluje na něj, že v sobě má přeci také německou krev. Pak Kopfrkingl těmto myšlenkám, i přes počáteční skepsi, nakonec uvěří, stává se postupně udavačem a členem NSDAP.

 

Pak ho Willi Reinke upozorní, že jeho žena Lakmé je napůl židovkou a že by mohla stát v cestě jeho kariérnímu vzestupu. Pak Kopfrkingl se napřed snaží své děti poněmčit, ale vzhledem k tomu, že jsou čtvrtinovými židy, na německé školy je nevezmou.

Lakmé s jeho nacistickým smýšlením přirozeně nesouhlasí a pošle děti na prázdniny z města. Následně pan Kopfrkingl svou Nebeskou oběsí, neboť má pocit, že ji tím ušetří utrpení v novém nacistickém světě, který on tak horlivě pomáhá vybudovat.

(všechny je zachráním!)

Pan Kopfrkingl nastupuje v krematoriu na pozici ředitele, jelikož ten předchozí byl na základě jeho udání zatčen. Jednoho dne vezme s sebou do práce i svého poněkud změkčilého a vystrašeného syna Miliho, kterého v krematoriu brutálně ubije železnou tyčí. Totéž se pokusí zopakovat i se svou půvabnou dcerou Zinou. V klíčový moment ho ovšem přepadne halucinace. Má pocit, že k němu přichází tibetský mnich a oznamuje mu, že je novým Dalajlamou. Tímto se pan Kopfrkingl definitivně zblázní, je odvezen a má blažený pocit, že spasil svět. Nacisté mu ještě předtím navrhovali, aby se stal hlavním vedoucím projektu hromadných žárovišť. Po válce vidí své bývalé židovské přátele navracející se z koncentračních táborů. Stále má pocit, že on je tím, kdo je spasil…

Chytrý kecy: groteskně hororová novela, opakování (bláznivý pár, dívka v šatech), mrazivě něžná oslovení, zvrhlost charakterů, postupný rozklad osobnosti, význam východní filozofie, opuštění původních ideálů o nenásilí, chorobná záliba v kremaci (prach jsi a v prach se obrátíš)

– ukázka toho, že v lidech je zakořeněné zlo -> pokud tomu dá doba možnost, toto zlo se projeví v plné síle (vliv ideologie a moci na vnitřní mravní svět a charakter člověka.)

-I v tomto románu je patrná Fuksova typická obliba v propojování reálného světa s iluzemi, sny a halucinacemi. Hranice mezi realitou a fikcí, mezi skutečností a její stylizací je záměrně rozostřována a zpochybňována, většina událostí si zachovává dvojakou podobu. (východní filozofie, Dalajláma, Tibet)

-Pro kompozici knihy je typické opakování podobných motivů: několikrát se v knize objevuje růžolící dívka v černých šatech s mládencem, šílená žena s pérem na klobouku a tlustý pán, který jí vše vysvětluje, a novinové titulky, reklamy či fráze nacistické ideologie vytržené z kontextu.

SPALOVAČ MRTVOL

Ladislav Fuks

Karel Kopfrkingl je zaměstnancem krematoria a svou práci spalovače považuje téměř za posvátnou. Živote je podle něj dobou trápení, ze které člověka vykoupí jedině smrt. Nebojí se svou filosofii šířit nejen mezi členy rodiny. Karel má na rodinu abnormální vliv. Všichni mu rádi naslouchají a jeho výpovědi považují za pravdivé.

Do krematoria přichází nový zaměstnanec, mladý pan Dvořák. Karel panu Dvořákovi s chutí předvádí důmyslné mechanismy „Chrámu smrti“. Karlova zaujatá řeč už leccos napoví o jeho duševním rozporu.

Blízkými přáteli Kopfrkinglů jsou manželé Reinkovi. Karel Kopferkingl a Willi Reinke spolu bojovali na frontě v I. světové válce, ani jeden nemá rád násilí. Willi i přesto vstoupil do SdP a nyní si nemůže vynachválit výhody strany. Pozval pak Karla i s jeho synem, Milim, na Hitlerův oblíbený sport, na box. Mili naváže přátelství s německým boxerem. Karel je rád, že si Mili vybírá důstojné přátele, začne si uvědomovat, co ideologie fašismu a německého nacismu vlastně vyžadují a začne se ztotožňovat s německým národem. Na radu Williho se Karel vydává v přestrojení za žebráka k židovské synagoze a zde pozoruje komunitu a všímá si její zbytečnosti.

Karlova pozice po vstupu do SdP postupně roste. Dokonce je pozván na schůzi straníků. Na schůzi je mu nabídnuto místo ředitele krematoria. Původní ředitel je žid, proto není hoden svého místa. Karel na jeho post může nastoupit ihned, jakmile se zbaví své židovské manželky. Tu oběsí a na policii nahlásí sebevraždu. I jeho syn začíná být nepohodlný. Synova zženštilost nevyhovuje německým ideálům, nemohl by studovat na německé škole, a proto ho vlastní otec raději zabije železnou tyčí přímo v krematoriu. Jeho mrtvolu ukryje do rakve k příslušníkovi SS, jenž zrovna čeká na zpopelnění. I Karlova dcera má v sobě židovskou krev a proto není hodna být součástí Karlovy rodiny. Úderu tyčí ale uniká, zachrání si život.

Postavy příběhu tvoří bizarní panoptikum. Některé postavy záměrně nemají vlastní jména, aby se ještě více přiblížily režimem ovládaným figurkám. Kniha je psána er-formou, hojně je zde použita i přímá řeč. Časté monology, zejména Karla Kopfrkingla, ve čtenáři budí pocit, že se také stává součástí mašinérie, kterou důmyslně a účelně řídí vyšší moc.

„V krvi a lidském popelu není rozdíl.“

Karel Kopferkingl je příkladným otcem rodiny, přesto navštěvuje nevěstinec. Často poukazuje na svou abstinenci v alkoholu i cigaretách. Sám o sobě tvrdí, že je citlivý romantik, proto dává lidem i věcem kolem sebe až afektované přezdívky (sám sobě říká „Roman“, manželce „Lakmé“, dětem přezdívá „čarokrásné“ a krematrium nazývá „Chrámem smrti“). Karel je citlivý a možná právě proto se tak snadno nechá zmanipulovat ideologií režimu a pozabíjí proto svou milovanou rodinu.

Marie Kopferkinglová vnímá manžela jako autoritu. Ten ji sice podvádí v nevěstinci, o jeho nevěře ale, zdá se, nic neví. Nechá sebou manipulovat natolik, že přistoupí i na manželův rozkaz oběsit se.