Hašek Jaroslav – Osudy dobrého vojáka Švejka

Osnova:

  1. – Úvod
  2. – Autor
  3. – Děj a kompozice
  4. – Postavy
  5. – Jazyk a styl
  6. – Závěr
  1. – Úvod

Jedná se 4- dílný humoristický až satirický, protiválečný a pitoreskní román s autobiografickými prvky. Je velice těžké říci, který žánr tento román zahrnuje. V díle se autor Jaroslav Hašek vysmívá tehdejšímu režimu a vojenství Rakousko-Uherské monarchie. Švejk se již objevil v několika povídkách, které napsal Hašek před první světovou válkou. Během první světové války se ke Švejkovi vrátil, když byl v ruském zajetí. První díl tohoto románu byl vydán roku 1921, druhý a třetí díl roku 1922 a poslední čtvrtý díl byl vydán roku 1923, ale bohužel nebyl dokončen, protože Jaroslav Hašek zemřel dříve, než ho stihl dopsat.

  1. – Autor

Jaroslav Hašek

Narodil se roku 1883 v Praze a zemřel roku 1923 v Lipnici nad Sázavou. Vystudoval Československou obchodní akademii a vyučil se drogistou, avšak se později stal bankovním úředníkem v bance Slavie. Toto zaměstnání mu nevyhovovalo, protože měl dobrodružnou povahu. Stal se novinářem a redaktorem. Také se stýkal s pražskými anarchisty a bohémy, díky čemuž se na krátkou chvíli dostal do vězení. Po vypuknutí války narukoval do Českých Budějovic a později byl poslán na haličskou frontu. Pokusil se dezertovat a v roce 1915 se mu to povedlo. Dostal se Československých legií v ruské armádě.

Hašek byl považován za podivína. Hodně pil a žil bohémský život. Velice se podobal postavě Švejka, proto by se dalo říci, že jeho román je autobiografický. Choval se podivínsky a jako Švejk byl „geniální blbec“. Nebylo o něm jasné, jestli je opravdu hloupý nebo jestli se jen chová tak, aby ostatní přesvědčil, že je blbec a přitom se snažil tuto pozici využít.

  1. – Děj a kompozice

Román nemá žádnou hlavní dějovou linii. Skládá se z mnoha odboček, vyprávění a epizod, tím pádem není dějová linie ucelená.

  1. díl – V zázemí

Začátek knihy se odehrává před první světovou válkou. Švejkovi oznámí jeho posluhovačka, že zabili Ferdinanda v Sarajevu. Švejk nejprve neví, o kterém Ferdinandovi mluví, ale posluhovačka mu řekne, že se jedná o arcivévodu Ferdinanda d’Este. Švejk se vydá do hostince U Kalichu, kde se setkává s hostinským a tajným policistou Bretschneidrem, který později hostinského i Švejka zatkne. Švejka zatkne, protože tvrdí, že vypukne válka díky atentátu na arcivévodu, a hostinského, protože řekl, že dal obraz císaře pána na půdu, protože „na něj srali mouchy“. Oba dva jsou zatčeni za velezradu. Před soudem je Švejk prohlášen soudními lékaři za úředního „blba“ a je zproštěn viny a poslán do blázince. Z blázince ho po chvíli vyhodí, protože je jen blbec.

Vypukne válka a Švejk je předvolán k odvodům. Jelikož trpí revmatizmem a nemůže chodit, tak poprosí posluhovačku, ať ho k odvodům odveze na vozíčku. Cestou vykřikuje mnoho vlasteneckých hesel jako např. „Vzhůru na Bělehrad“. Způsobím tím velký rozruch a další dny se o něm píše i v novinách jako o chromém vlastenci a je všem dáván za příklad. U odvodu je poslán do nemocnice pro simulanty, protože si rakouský lékař myslí o všech Češích, že to jsou simulanti.  V nemocnici podstupuje procedury vyplachování žaludků a klystýrů. Během pobytu ho navštíví hraběnka a obdivuje ho za jeho vlastenectví. Dále se Švejk dostane do garnizóny, kde potká polního kuráta Katze, který si ho velmi oblíbí. Švejk se stane jeho sluhou, ale Katz ho prohraje v kartách a Švejk se stane sluhou nadporučíka Lukáše. Lukáš je vyhlášen svými milostnými aférami, ale je to velice inteligentní, přísný a zásadový člověk. Lukáš dá Švejkovi úkol sehnat mu psa. Švejk se úkolu velice dobře zhostí a poprosí kamaráda, aby mu jednoho takového psa ukradl. Ten ho ukradne služce, když ho venčí. Lukáš je velice pyšný na svého psa, ale k jeho smůle, ho potká plukovník Kraus von Zillergut, kterému právě tento pes byl odcizen. Plukovníka to velice naštve. Toto je příčina odchodu nadporučíka Lukáše do Českých Budějovic k 91. pěšímu pluku.

  1. díl – Na frontě

Cestou vlakem do Českých Budějovic Švejk zapříčiní další nepříjemnosti Lukášovi, kdy v nesprávný moment a před nesprávným člověkem mluví o pleši. Slyší ho plešatý generální kurátor a velice se naštve. Švejk je vyhozen z kupé. Dá se do řeči s průvodčím o problematice záchranných brzd a čirou náhodou za ni zatáhne spolu s průvodčím. V Táboře je vyveden z vlaku a musí se sepsat protokol, ale vlak mu ujede. Švejk je nucen zaplatit pokutu, ale nemá u sebe žádné peníze. Stařík mu dá peníze na pokutu a na vlak. Bohužel tyto peníze propije a musí se vydat do Českých Budějovic pěšky. Cestou zabloudí a v jedné vesnici ho zastaví strážmistr Flanderka, kterému bylo řečeno, že ruští špióni se snaží infiltrovat rakouskou armádu, tak považuje Švejka za špeha. Odvede ho na stanici a po propité noci, během které sami četníci říkali o císaři pánu nehezké věci např. „císař pán je dobytek“, ho pošle s četníkem na okresní velitelství. Četník se cestou opije a Švejk musí četníka vést na velitelství. Tam už vědí, že se Švejk ztratil. Hned ho posílají zpátky ke svému pluku, kde je na několik dní zavřen do vězení. Opět se shledá s nadporučíkem Lukášem, který z toho není moc nadšený. Švejk se potká s mnoha dalšími zajímavými postavami např. poručíkem Dubem, který je v civilu gymnaziální profesor a také je proslulý svojí hláškou: „Ty mne ještě neznáš, ale až mne poznáš, já tě přinutím k pláči“.

Celý pluk se přesune na frontu do města Királhidy. Lukášovi se zase stane další milostná příhoda. Švejka pošle s dopisem za milenkou, ale toho cestou potká její manžel a strhne se rvačka. Švejk se opět ocitá ve vězení. Lukáš si musel najít nového sluhu. Tím se stal Baloun, který nadále působí Lukášovi především jen problémy, protože mu pokaždé sní všechno jídlo. Švejk je propuštěn a stává se vojenským poslem neboli ordonancem.

III. díl – Slavný výprask

  1. pěší pluk je opět přemístěn a vlakem je přesunut do Haliče na ruskou frontu. Předtím než vyrazí je Švejk pověřen, aby našel poručíka Duba. Poručík Dub je velice zásadový člověk a vojákům vyhrožuje vězením, pokud je najde v místních nevěstincích. Samozřejmě ho Švejk najde úplně opilého v místním nevěstinci. Odvede ho na velitelství a pluk začne nastupovat do vlaku.

Když vlak dorazí, je Švejk pověřen, aby zajistil nocleh ve Felštýně. Cestou jde okolo rybníka a vidí vojáka, jak se v něm myje. Zavolá na něho, ale voják se zděsí a uteče. Švejk zjistí, že to byl ruský voják, protože najde ruskou uniformu v trávě u rybníka. Říká si, jak by mu asi ruská uniforma slušela a oblékne se do ní. Cestou ho naneštěstí potká maďarská hlídka. Jelikož neumí česky, tak jim Švejk nemůže vysvětlit, že si jenom uniformu vyzkoušel. Odvedou ho na základnu a je uvězněn.

  1. díl – Pokračování slavného výprasku

Švejk je stále vězněn a také je předveden před soud. U soudu se zjistí, že je Švejk Čech a jednají s ním jako se zběhem. Odsoudí ho k trestu smrti. Na útěchu mu přidělí polního kuráta Martince. Švejk ho považuje za dalšího vězně a svými proslovy ho přivede skoro k šílenství. Martinec zděšeně z cely uteče a jde se opít do bezvědomí na důstojnický večírek.

Nakonec se vše vysvětlí a Švejk je propuštěn a vrací se ke svému pluku. Román končí proslovem poručíka Duba „S okresním hejtmanem jsme vždy říkávali: Patriotismus, věrnost k povinnosti, sebepřekonání, to jsou ty pravé zbraně ve válce! Připomínám si to zejména dnes, když naše vojska v dohledné době překročí hranice“.

  1. – Postavy

Švejk – mladý obtloustlý muž trpící revmatizmem. Je to takzvaný dobrák od kosti, ale pokud se mu dostane příležitost, tak situaci využije pro svoje dobro. Dalo by se o něm říci, že je podivín. V knížce byl označen za úředního blba a svým vystupováním jako blb vypadá. Švejk je geniální blbec.

Nadporučík Lukáš – velmi pohledný mladý muž, který je přísný, inteligentní a zásadový, ale má velkou slabost pro ženy a to mu způsobuje mnoho problémů. Ze Švejka je velice nešťastný, protože mu způsobí nejednu nepříjemnost.

Baloun – sluha, o kterého zažádá nadporučík Lukáš poté, co se ztratí Švejk, vše svému nadřízenému sní a vždy se vymlouvá, že musel vyzkoušet, jestli to není zkažené.

Poručík Dub – civilním povoláním gymnaziální profesor, který neustále šikanuje a nadává vojákům, ale sám všechny neřesti dělá, i když vojákům za ně vyhrožuje vězením.

  1. – Jazyk a styl

Hašek využil jazyka hovorového i nespisovného. Také použil vulgarismy, germanismy a vojenské termíny (Garnizóna – vojenské vězení).

  1. – Závěr

Tato knížka se mi velice líbila, ale podle mého názoru, je 1. a 2. díl mnohem čtivější a zajímavější. Většina zábavných událostí se stane v prvních dvou dílech, zatímco ve 3. a 4. díle se Hašek vyjadřuje především k válce. Píše obžalobu a odsouzení války, které postrádá nádech ze začátku knihy, který člověka dokázal velmi pobavit.

 

Použitá literatura:

  1. Andree, J. Dvořák, M. Fránek, K. Srnská, A. Štěpánková, V. Tobolíková. Literatura pro 3. ročník středních škol. Brno 2009 DIDAKTIS.

Pavel Dolejší. Školní slovník českých spisovatelů, Pavel Dolejší, nakladatelství a vydavatelství, 2005

Všeobecná encyklopedie, Encyklopedie DIDEROT, 1999

Věra Martínková a kol. Literatura 3 pro 3. Ročník středních škol. Praha 2002, TRIPOLIA, s.r.o.