Havlíček Jaroslav – Petrolejové lampy

 

Meziválečná psychologická próza

Rozvoj od 20. Let, 20. St., největší rozmach 30. – 40. léta

Autoři využívali nejnovější poznatky z psychologie a psychiatrie

Před realistickými popisy upřednostňovali ponor do duševního života postav

Rozkvět v době okupace (o skutečném životě psát nemohou, uchylují se k alegoriím, kde rozebírají obecné principy zla)

V centru pozornosti člověka, patologické jevy

Hlavní hrdinové nějakým způsobem postiženi

Zabývají se duševními stavy člověka, vnitřními pocity, duševními úchylkami, dvojnictvím

Marie Pujmanová: Předtucha

Jarmila Glazarová: Advent, Vlčí jáma

Václav Řezáč: Svědek, Černé světlo

Ladislav Klíma: Utrpení knížete Sternenhocha

 

Společensko historické pozadí

Proběhla 1. Sv. v. – domácí odboj, myšlenky čechoslovakismu

První prezidenti TGM – demokracie, politické strany

ČR mezi nejvyspělejší země Evropy

Později větší vliv KSČ a fašismu

Hospodářská krize 30. Léta

Budování pohraničního opevnění, 2. Sv.

 

Jaroslav Havlíček (1896 – 1943)

představitel české, psychologické prózy v období mezi válkami.

z města Jilemnice, z rodiny učitele. Na jičínské reálce a gymnáziu, kde složil maturitu. v Chrudimi na přání rodičů studovat na Českém vysokém učení technickém v Praze obchodní vědu.

odveden do první světové války, zúčastnil se bojů v Rusku, v Itálii i na Slovensku.

Po válce v Živnostenské bance a pokoušel se při zaměstnání dokončit vysokou školu –  nepodařilo.

Zemřel mlád v Praze v důsledku zánětu mozkových blan.

Styl tvorby: Pečlivě vykresluje prostředí. Soustředí se na nitro člověka a jejich začleňováním do děje. Tragické lidské osudy, věnuje se degenerovaným jedincům – mentálně nebo vlivem postupující nemoci, duševní stavy často velmi narušených lidí a extrémní situace. Realistický obraz maloměsta a degradace jeho společnosti. Propracovanost psychiky románových postav, zvláště ženských hrdinek a schopnost lyrizovat realistický až naturalistický pohled na skutečnost typická pevná dějová linie, ironické napětí, smysl pro protiklady, záliba v bizardních situacích, střet dobra a zla a významnost detailu pro výklad celku.

do Národních listů. časopis – Cesta, Sever a východ, Lumír aj

Značná část literárního díla zůstala v rukopisech a byla postupně vydávána až po jeho smrti.

 

Neviditelný: román považován jako H umělecky nejdokonalejší; psychologickou studií patologické úchylky rodiny Hajnů; představa prochází domem neviděn, přichází sobecký a chladně vypočítavý muž (vypravěč), který líčí svou cestu z chudého prostředí přes sňatek k majetku, ale ani on neujde zhoubě svého osudu, když nejprve ztrácí ženu a duševně postižen je i jeho syn

Helimadoe: rodinné vztahy, příběh pěti sester (název podle počátečních písmen jmen), pozvolna stárnoucích a ovládaných podivínským otcem lékařem

Ta třetí: motiv smrti; st. mládenec vztah ke dvěma rozdílným typům žen, mladé výstřední krasavici, skromné a obětavé, hrdina povrchní a pokrytecký, volí smrt

Synáček: novela, příběh statkářského synka, rozmazlovaného ženami, nevhodná výchova způsobí, že z něho hrubián, který se svým kamarádem svými bujnými kousky pohoršuje městečko a nakonec se hrdina ožení, uklidní se a chce odčinit výstřelky mládí, končí smrtí při autohavárii; souvisí s cyklem z rodné Jilemnice (po Petrolejových lampách do něj patří román Vlčí kůže)

Vlčí kůže: nedokončen

 

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

  1. vyd. Praha: Odeon, 1983, s. 329.

 

FORMA:

Věnováno Památce mého otce
tři části: Lampy svítí a prostírá seSytý u stoluLampy zhasínají; každá část je ještě rozdělena na menší očíslované celky

 

ZNAKY:

Poprvé vydáno, přes autorův odpor, pod názvem Vyprahlé touhy; kniha měla být první samostatnou částí zamýšlené trilogie z maloměstského prostředí; Štěpa je groteskní, ale velmi lidská figurka, která se do neštěstí uvrhne sama, a přesto neztrácí naději a odhodlání; gradace děje i P šílenství; příběh uvěřitelný, životný

 

Doba a místo:

v autorově rodné Jilemnici na přelomu 19. a 20. století. Doba prudkých společenských přeměn, kdy i do oblastí v Podkrkonoší přichází kapitalismus.

 

Kompozice

Psychologický román, Epický: děj, příběh, větší rozsah, řada událostí soustředěných kolem společného jádra, mnoho postav i děj. linií

3 části: Lampy svítí a prostírá se (33 kapitol); Sytý u stolu (22 kapitol); Lampy zhasínají (11 kapitol)

původně trilogií o Štěpce Kiliánové a městě Jilemnici (stihl přepracovat PL a napsat torzo románu Vlčí kůže, neukončený děj přichystán pro další knížku (Vlčí kůže)

Kompozice: chronologická (autor dodržuje časovou posloupnost)

Umělecké a kompoziční prostředky: propracovaná psychika románových postav (zvláště žen), dramatická gradace příběhu, naturalistické prvky(snaží se zachytit nezkreslenou realitu), působivé scény zachycující atmosféru maloměsta.

Er-forma.

 

Hlavní postavy

Štěpka Kiliánová: hl. postava, vývoj od dětství až do jejího ovdovění, pracovitá, dobrosrdečná, energická, kypřejší tvary, krásy příliš nepobrala a je prostořeká. Touží po dětech a ze strachu, že zůstane starou pannou, se provdá za Pavla Malinu, svého bratrance

Pavel Malina: původem z Vejrychovského statku, bratranec Štěpky. V dětství hodný, milý, inteligentní. Vojenská škola, ovlivnit pitím, zálibu ve hře v kartách a ženách, namyšlený, vypočítavý, nesnesitelný, škodolibý a zlý

Stavitel Kilián: Štěpčin otec, pracovitý, za svůj život zmnohonásobil svůj původní majetek, šetrný a hrdý na to, co dokázal

Anna Kiliánová: matka, zbožná, vždy se snaží dodržovat zásady, které odpovídaly jejímu vyššímu postavení ve městě.

Josef Malina: bratr Anny K. Přežil své mladší dítě, syna Petra. Zpočátku neměl Štěpku v lásce, později pochopil, že má dobré srdce srdce

Jan Malina: starší ze synů, pracovitý, poctivý a dobrý hospodář, dlouho dřel jen na bratrovy dluhy. Proto se v pozdějším věku zatvrdil

 

OBSAH:

Lampy svítí a prostírá se

Dětství štěpky, život na Vejrychovsku, proměna Pavla

Sytý u stolu

Pavel vymyslel, že si vezme Štěpku, svatba, zhoršení Pavlova ZS, dohodo o tom, že Štěpka bude s Janem společně hospodařit

Lampy zhasínají
smrt Kiliána, Pavel začne bát smrti. Všichni ho opouštějí, protože Štěpka se rozhodla věnovat naplno matce. Anně je taková péče na obtíž, ale z lásky k dceři to snášela, přestože jí Štěpka svou přemírou pozornosti ničila klid posledních chvil. Obě se domnívaly, že si navzájem vyhovují a obě se hloupě mýlily.
Pavel zmizí s kočárem. Tajně ho odvezou do blázince v Praze. Zemře. Do očí titulek o válce. Přemýšlí o Pavlovi a lituje, že na něj byla ke konci zlá. Pak jí přijde, jako by k ní utěšlivě promluvil otec. Následují matčina slova o Vejrychovsku a nakonec se jí zjeví Pavel, jenž jí řekne: „Ty jsi Štěpko, taková dobrá klisna!“ Štěpka pláče a cítí se osvobozená.
Po Pavlově pohřbu sedí starý Malina, Jan a Štěpka v kuchyni. Štěpka v duchu lituje, že nemá žádné děti. Malina se ozve, že co není, může být. Jan se případných dětí naopak bojí, natož nějaké Štěpčiny další svatby. Umiňuje si, že až pomine období truchlení, sám ji požádá o ruku a tuší, že bude souhlasit…

 

matka pochází ze starého selského rodu, otec je stavitelem. Stavitel, původně chudý zedník Kilián, se domůže pracovitostí a podnikavostí významného postavení. Vezme si za manželku dívku Annu Malinovou, dceru z Vejrychovského statku. Společně pak vychovávají jedinou dceru. Štěpka nežije příliš šťastným životem, přestože má všeho dostatek. Lidem vadí její přímé, otevřené, často drsné chování, mají ji za společenského neotesance. Útěchy se jí dostává na matčině rodném statku, kde dovádí se dvěma bratranci, jakéhosi uznání dosáhla i díky výborné recitaci a hraní divadla, což ji velmi bavilo. Štěpka dospívá, ale žádní nápadníci o ni neusilují, přestože je mezi mládeží pro svoji vyřídilku a veselost celkem oblíbena. Každá započatá známost po chvíli končí. Touží mít muže a děti. Na statku na Vejrychovsku žije bratr Anny Kiliánové Josef Malina, ale ten už je starší pán, a proto se o statek stará převážně Jan Malina. Jeho mladší bratr Pavel odchází ze studií a dává se k armádě. Stane se z něho „zmetek“ Téměř všechny peníze padnou na placení jeho dluhů. Nakonec jej kvůli dluhům suspendují a Pavel se vrací na statek, je zchátralý, zestárlý. Nechce pracovat, pokračuje ve svém rozmařilém životě. Jan jej odmítne dál živit, protož on se na statku musel vždy dřít, aby uživil svého bratra, který přivedl statek na mizinu. Ale Pavel vymyslí skvělý plán, který by měl zachránit i Vejrychovsko před bídou. Nabídne Pavel Štěpce sňatek a ona, posedlá touhou po muži a dětech, svoluje, uvěří slibům, že skončí s dosavadním životem a vrátí se k hospodaření. Otec nesouhlasí, ale nakonec ho umluví, vykoupí statek ze dluhů a postaví novomanželům obrovský dům hned vedle starého statku Malinových. Brzy po svatbě zažívá zklamání. Pavel o ni vůbec nestojí, dozvídá se, že se s ním nikdy dětí nedočká, trpí vážnou nemocí. Štěpka je však statečná, s pomocí J vede statek, trpělivě snáší rozmary stále více chátrajícího muže. Pomalu stává šílený a Štěpka je nucena ho dát do blázince, kde umírá. Až po jeho smrti začíná Štěpce svítat na lepší časy. Čeká ji nový život s Janem.

 

Jazykové a umělecké prostředky

V popředí je syntaktické členění promluvy, logická stavba vět, obvyklá intonace, gramatická pravidla

Připomíná přirozenou formu běžné řeči

Typické pro vyprávění nebo v dramatu, pro vypravěče a postavy, text členěn do odstavců, kapitol

spisovný jazyk, obecná čeština, přímá řeč. klon k výrazové střídmosti. Vyprávění ve 3. osobě zprostředkovává nejen vnější skutečnosti (popis prostředí, dialogy), ale i bohatý vnitřní svět jednotlivých hrdinů. Častým stylovým prostředkem je prolínání vypravěčského pásma s vnitřním monologem postav.

Dramatická gradace, prvky naturalismu

Převaha dialogů, monology

 

Význam díla v současnosti: 1971 natočen stejnojmenný film. Divadelní zpracování Petrolejových lamp se hraje doteď. Např. v Klicperově divadle v Hradci Králové.