Ernest Hemingway (1899-1961):
- Jeden z nejslavnějších spisovatelů všech dob
- Americký prozaik
- Nositel Nobelovy ceny za literaturu a člen tzv. ztracené generace
- Narodil se v Ilionis (USA) v rodině lékaře
- Odmalička miloval sporty, přírodu, lov a dobrodružství – jako mladý hrál na violoncello a boxoval
- Po střední škole začal psát pro kansaský list Star – poté byl dobrovolníkem v 1. Svět. Válce (zdravotníkem na italské frontě) – těžce raněn a později silně ovlivněn válečnými hrůzami¨
- Po válce se stal zahraničním zpravodajem a začal lit. Tvořit –skupina amerických intelektuálů kolem Gertrudy Steinové v Paříži (ztracená generace)
- Odpor proti fašistů
- V letech 1953 a 1954 získal Pulitzerovu a Nobelovu cenu za literaturu
- Dlouho žil na Kubě a jezdil do Afriky na lov, kde šťastně přežil leteckou nehodu
- 1961 pravděpodobně spáchal sebevraždu
Zajímavosti: účastnil se mimo jiné španělské občanské války, byl vyhlášen gurmánem a miloval whisky, byl čtyřikrát ženatý a měl 3 děti, je známý zejména svým úsporným jazykem (tzv. novinářská próza), který je typický strohostí a jasně danou výstižnou pointou, hrdinové jeho děl jsou většinou dobrodružně žijící stateční muži, jeho díla se vyznačují častými autobiografickými prvy
Literární druh a žánr: dobrodružná novela (próza, epika)
Literární směr: vydáno r. 1952 (pozdní období autorovy tvorby), dílo i autor se řadí do období tzv. ztracené generace, obecně jde o období světové poválečné prózy
Slovní zásoba: převažuje spisovný jazyk, občas nalezneme výrazy z profesní mluvy (rybářské), bohatá slovní zásoba, časté a precizní vyjadřování tělesných a duševních pocitů a rozpoložení hl. postavy
Stylistická charakteristika textu: velice úsporný jazykový styl (typický pro Hemingwaye) = až novinářská strohost, preciznost a jednoduchost textu, krátká souvětí, občas delší monology hl. postav
Vypravěč: vypravěčem je autor – nezávislý vnější pozorovatel děje, vyprávění probíhá v er-formě (vypravěč nic nevysvětluje, jen konstatuje)
Kompozice: pointa příběhu je až v závěru, lineární (chronologická) kompozice vyprávění
Prostor: kubánské pobřeží blízko Havany (rybářská vesnice, pláž) + přilehlé moře
Čas: během 3 dnů
Hlavní myšlenka díla: nezdolnost a nezlomnost, víra v psychickou a fyzickou sílu člověka
Kontext literárního vývoje: období ztracené generace
Postavy:
Santiago – starý kubánský rybář, zkušený, nezlomný, statečný, skromný a tvrdě pracující
Manolin – mladý chlapec a Santiagův oddaný přítel, vyhlížející k jeho charakteru a osobnosti
Děj:
Starý kubánský rybář Santiago a jeho mladý přítel (chlapec Manolin) loví bez úspěchu. Manilon je na nátlka okolí nuce se Santiagem přestat lovit. Santiago se jednoho dne rozhodne vyjet na moře brzy ráno. Brzy se vzdaluje od ostatních na otevřené moře. Chytí jen malého tuňáka, pomalu ztrácí naději. Najednou ucítí velkou rybu, která málem převrhne jeho loďku. Rybu je složité zabít, navíc ho táhne směrem na širé moře. Santiagovi rychle docházejí síly (sní tuňáka a doplní síly vodou). Souboj s rybou trvá až do rána a po celý další den. Konečně se mu ji podaří zabít. Zjišťuje, že jde o největší rybu jeho života. Musí ji nechat ve vodě a táhnout ji přivázanou k loďce. Zabije 2 žraloky přivábené rybou, ale ztrácí harpunu i poslední zbytky sil. Brání zbytky ryby před dalšími žraloky. Zcela vyčerpaný doráží v noci na pláž s ohlodanou rybí kostrou. Odejde do své chatrče usne. Probudí ho chlapec Manolin a Santiago mu vypráví, co zažil. Venku na pláži se mezitím schází dav lidí, kteří obdivují kostru obrovské ryby (merlin – česky mečoun obecný
Stařičkého kubánského rybáře Santiaga už několik měsíců (84 dní) provází smůla. Nejen, že se mu nepovedlo chytit žádnou větší rybu, ale kvůli jeho neúspěchům na moři ho musel opustit jeho mladý přítel, jehož otec mu poručil jezdit rybařit s úspěšnějšími rybáři. Stařec sám sebe charakterizuje jako podivného, protože i když už je velmi starý, jeho oči mají stále zvláštní jiskru veselosti. Jednoho dne se Santiago vydává na moře prolomit svoje smolné období. Stejně jako ostatní rybáři, i on vyplouvá časně ráno, avšak neplánuje lovit blízko u břehu tak, jako jeho kolegové. Až do úsvitu žene loďku směrem od pobřeží, dokud i nejbližší čluny nevidí jako malé tečky na obzoru. Teprve poté ponoří do hlubin návnady, kterých se však kromě malého tuňáka žádná ryba ani nedotkne. Stařec už ztrácí naději, když vtom se na jednu udici chytne ryba takovou silou, že málem chatrnou loďku překotí. Zkušený rybář hned pozná, že jde o obrovskou rybu, kterou nejde zabít jednoduše – naváže tedy na udici záložní kotouče šňůry a čeká, až se ryba, která usilovně táhne loďku směrem od pobřeží, unaví, aby ji mohl harpunovat. Protože nemůže přivázat šňůru k loďce, aby se nepřetrhla, začíná být Santiago, který šňůru drží svýma zjizvenýma rukama, po pár hodinách unavený a vysílený. Když začíná padat tma, ryba stále táhne stejnou rychlostí a stařec začíná pomalu upadat do mdlob. Sní tedy tuňáka, kterého chytil předtím, a doplní síly vodou, které ale nemá nazbyt. Souboj starce a ryby pokračuje až do rána a i další den. Ani tak velká ryba ale nemůže táhnout loďku věčně, a tak když začne pod loďkou kroužit a snaží se zbavit háku, svitne konečně starci naděje. Po dlouhém a vysilujícím boji se starci konečně podaří rybu zabít harpunou, a když vidí její ohromné rozměry, je mu ihned jasné, že jde o největší rybu, jakou ve svém životě chytil. Právě kvůli jejím rozměrům a hmotnosti však nemůže rybu naložit na loďku, a tak ji přiváže k boku, nastaví plachtu a vyrazí směrem, ve kterém doufá svůj domov, Havanu. Stařec má konečně příležitost si odpočinout, ale ne nadlouho – po pár hodinách zaútočí na Santiagovu rybu žraloci, kteří jsou přivábeni vůni krve. Stařec se ale nevzdává a oba žraloky, kterým se podaří velkou část ryby ukousnout, zabije harpunou. Už v tu chvíli je mu ale jasné, že to nebyli poslední žraloci, které potkal. A má pravdu, po pár hodinách se mrtvá ryba opět stane terčem útoku žraloků, které se starci opět povede zabít, avšak při útoku ztratí svou harpunu. Nemíní se však vzdát, a tak k pádlu přiváže nůž a očekává útok dalších žraloků. Ten přijde po chvíli a Santiago svou rybu, z níž už polovinu sežrali žraloci, usilovně brání. Nůž však není stavěný na prolamování žraločích lebek, a tak se rychle zlomí a stařec je najednou bezmocný. Další žraloky se snaží umlátit kyjem, jež má na usmrcování ulovených ryb, ale je to jako boj proti větrným mlýnům – žralokům starcovy zoufalé údery nepůsobí žádnou bolest a z ryby ohlodají poslední kousky masa. Po pár hodinách Santiago konečně dorazí do noční Havany, ale pouze s kostrou obrovské ryby. Dobelhá se do své chatrče, kde okamžitě upadne do hlubokého spánku, ze kterého ho probere až chlapec, který o něj měl strach a je nesmírně rád, že ho vidí v jeho posteli vystlané novinami. Chlapec brečí, zatímco mu stařec vypráví příběh uplynulých tří dnů. Kolem starcovy loďky se zatím shromáždí dav, který obdivuje kostru obrovské ryby, která se povaluje na pláži.