Jaro

První jarní den je vždycky nejhezčí. Sluníčko se konečně probouzí, protahuje se celé ospalé po dlouhé zimě a natahuje své paprsky co možná nejdál, aby všechny pohladilo a povzbudilo. Zima ustupuje a místo přebírá radostnější kamarádka.

Tráva se konečně zelená, má sytou barvu, už se neschovává pod sněhovou peřinou. Na louce ožívají všichni obyvatelé, menší i větší a derou se na zemský povrch, chytit první sluneční paprsky. Jezírko s rybkami už je také slyšet, ozývá se z něj veselé šplouchání. Rybičky hrají všemi barvami, od světlounce žluté až po křiklavě oranžovou, která bije do očí. Kolem jezírka vyráží dychtivě k nebi nový rákos a na hladině se na slunci vyhřívají sametově bílé lekníny. 

Kolem nových rostlin všechno bzučí, včelky jsou odpočinuté, připravené vyrazit na první let. Třepotají křidélky a vybírají si nejhezčí a nejlákavější květy. Dokonce i babiččin pes Don je na nohách. Není to sice žádný mladík, příchod jara mu však dodal spoustu energie a tak běhá po celé zahradě, radostně ňafe na včely a občas strčí čumák do jezírka a poplaší tak ryby.

Za plotem zahrady se také všechno probouzí. Stromy se česají a krášlí, napínajíc větve, připravené s novými pupeny ukázat světu, kdo že je v lese nejhezčí. Jelen se drbe o kůru, něžně pomáhá své družce a pod jeho nohama mizí poslední známky sněhu. 

Jaro je pro všechny nová příležitost, nový začátek. Dny už nejsou tak temné a nebudíme se do tmavých spárů noci. Každý den je o něco delší a noc slábne čím dál víc. Probouzí nás světlo a teplo, svěží jarní vánek. Všichni cítí změnu, nový elán a spoustu energie.