Jirotka Zdeněk – Saturnin

Zdeněk Jirotka

  • (1911 – 2003) český autor humoristických románů a povídek.
  • Prvním dílem „Saturnin“. Ohlasy už žádné z dalších děl nepřekonaly.
  • Možná jen román „Muž se psem“, paroduje detektivky. Inspirace suchým anglickým humorem. Také se nesnažil všechny vtipy osvětlit, nechal pointu často skrytou, nevyřčenou
  • Sedmilháři

 

Společensko-historické pozadí

  • Poč. 2. světové války, kdy lidi mají strach a obavy z toho co s nimi dál bude
  • Doba útisku, vznikaly vynikající básnické sbírky (množství matafor a alegorií – (jinotaj – vyjádření děje, jevu pomocí příběhu)
  • Obrat k tradičním hodnotám – vlast, rodná země, kraj, výrazné postavy naší kultury, slavná národní minulost, doba kdy zdůrazňují krásu českého jazyka – metodičnost

 

Saturnin

 

Obecná charakteristika díla

  • Literární druh: epika
  • Literární směr: meziválečná literatura
  • Literární žánr: humoristický román
  • Námět: Dobrodružství pána a jeho sluhy
  • Motivy: Přátelství, humor, láska
  • Prostředí: Starý byt v Praze, později loď, dědečkův dům a jeho okolí
  • Bibliografické údaje: nakladatelství Šulc-Švarc v Praze 2013. Ilustroval Michal Hrdý. Počet stran: 199.
  • Jazykové prostředky: spisovnou češtinou místy s drobným využitím archaismů. Přísloví a lidová moudra. Pro pobavení často použit suchý anglický humor a ironie. Ich-forma, není přímá řeč, ironie, citace dopisů
  • Kompozice: chronologická
  • Hlavní myšlenka:  zaujmout, pobavit obyvatele, zkroušené válkou. Přibližuje formu suchého brits humoru. Legrace musí být za každé situace, i kdyby absurdní.
  • Humoristická literatura: Důraz kladen na zesměšnění, kritiku a jiný pohled na současné romány, na lidské vlastnosti
  • Základem zesměšnění módních literárních forem
  • Kritika a aktuálnost: úspěšně zfilmována režisérem Jiřím Věrčákem
  • dobře popisuje tehdejší dobu první republiky. Zároveň se v ní objevuje spousta komických až groteskních situací, které ovšem nejsou v takovém počtu, aby působily trapně až nudně. Právě naopak. Autor zvolil vhodné chvíle a okamžiky.

 

Další autoři

  • Jaroslav HašekOsudy dobrého vojáka Švejka za světové války
  • Miroslav ŠvandrlíkČerní baron
  • Jaroslav Žák – Cesta do hlubin študákovi duše
  • Jan Werich – Fimfárum

 

Jazykový prostředky

  • spisovnou češtinou místy s drobným využitím archaismů. Přísloví a lidová moudra. Pro pobavení často použit suchý anglický humor a ironie. Ich-forma, není přímá řeč, ironie, citace dopisů
  • Kompozice: chronologická

 

Hlavní myšlenka:  zaujmout, pobavit obyvatele, zkroušené válkou. Přibližuje formu suchého brits humoru. Legrace musí být za každé situace, i kdyby absurdní.

 

Postavy

  • Jiří Oulický (vypravěč)– mladý gentleman žijící obyčejným životem, který se ovšem změní po najmutí Saturnina do svých služeb; zamilován do slečny Barbory
  • Saturnin– Jiřího sluha, který ze všeho nejvíc v životě touží po dobrodružných a netradičních zážitcích, či povelech. Vybrané chování a rád si často vymýšlí, velice rafinovaným manipulátorem se zvláštním smyslem pro humor
  • doktor Vlach– Muž ve středních letech, který se velmi dobře baví, když se v jeho okolí děje něco zajímavého.
  • slečna Barbora – mladá, krásná, veselá dívka která hned padne do oka nejen Jiřímu ale i Miloušovi
  • Milouš– rozmazlený syn tety Kateřiny. Díky jejímu vlivu nemá šanci dospět a stát se pořádným mužem, je však evidentní, že v jádru je to hodný chlapec.
  • teta Kateřina– Přehnaně starostlivá matka Milouše, jíž leží na srdci pouze blaho její a jejího syna. Ve své mluvě používá opravdu mnoho pořekadel.
  • dědeček– starší muž a bývalý voják; bohatý na životní zkušenosti i jměním; zábavou, když jeho příbuzní soupeří o jeho majetek a přízeň; často vypráví příběhy a občas se v nich ztrácí; někdy je vypraví i víckrát, neboť mu už paměť příliš neslouží; rád si dělá legraci z tetičky Kateřiny

 

Obsah díla:

Jiří Oulický, dobře zaopatřený mladý Pražan si najímá sluhu Saturnina. Ten se podle svých doporučení, krom jednoho chybějícího, zdá jako výborným a mírným sluhou. Opak pravdou. Saturnin ze všeho nejvíce touží po zajímavém životě, když vidí, že pán nic nenamítá, rozhodne se mu předělat jeho pověst. Z klidného Jiřího se stává dobrodruh a lovec, který prožívá jedno exotické dobrodružství za druhým. Jako Saturninovo mistrovské dílopřestěhování jeho pána z klidného pražského bytu na hausbót, kotvící poblíž mostu legií. Kromě těchto výstředností je na něj však naprostý spoleh. Dokáže zařídit, aby nezvaná návštěva, Jiřího teta Kateřina se synem Miloušem, opustila hausbót během jednoho jediného večera.

Během letních dnů se Jiří i se Saturninem vydávají strávit dovolenou u Jiřího Dědečka. Kde se setkávají s nezvanými hosty tetou Kateřinou a Miloušem, ale i se Slečnou Barborou a doktorem Vlachem.

Milouš, kterému, stejně jako Jiřímu, padne Barbora do oka, má nemístné pozvánky a snaží se sblížit. Jeho neslušné řeči o slečně Barboře však nemůže Jiří nechat nepotrestány a tak Saturnin dostává rozkaz, který jej opravňuje k neobvyklým a zajímavým činnostem. Během pobytu se postupně sbližují a zejména díky Saturninovi, ale i doktoru Vlachovi, je pobyt všech (až na Miloušův) veselý a příjemný. To končí, když při bouřce spadne most. Následně musí všichni návštěvníci dědečkova domu vyrazit na dvoudenní cestu do nejbližšího města, pro pomoc a zásoby. Před jejich pochodem se projeví mateřské pudy Kateřiny, která Milouše nacpe téměř vším jídlem, které mají schované na cestu. Milouš nevěděl, kde jídlo sebrala, a když se to dozvídá, představuje se jako téměř muž a chce za její chování nést následky. Jelikož však nejde o vážnou věc, žádné následky se nekonají.

Po cestě se krom dalších humorných situací, jako Jiřího nechtěný skok do jezera, dozvídá Milouš, že se Jiří s Barborou už dostatečně sblížily, a svůj boj tak vzdává. Když obejdou celou řeku až k pramenu a zpátky, přes řeku kde bydlí, zjišťují, že byl postaven most a tak byla jejich cesta zbytečná. Dědeček,  jež se během cesty poranil se vydává domů, kde o něj začne pečovat výhradně teta Kateřina, která chce pro sebe a Milouše dědictví. Dědeček se z jejího opečovávaní zjevně zblázní, ona však chce poslední vůli. Když však odkáže majetek potřebným, rozhodne se zbrojit.

Dědečkovi líp a Jiří, který odjíždí do Prahy, nechává Saturnina, aby si mohli založit „Kancelář pro uvádění románových příběhů na pravou míru“. Brzy přijde Jiřímu ukázka z jejich práce, spolu s dopisem osvětlujícím údajné dědečkovo šílenství. Celou habaďuru naplánoval dědeček za pomoci Saturnina, aby se Kateřiny zbavil.

Vše dobře dopadne a dokonce na konci odehraje svatba. Teta Kateřina se bohatě provdá a může tak přestat usilovat o dědečkovy peníze.