Jižní Afrika

JAR, Angola, Botswana

 

JAR

Přírodní poměry – JAR se rozkládá v nejjižnější části kontinentu. Vnitrozemí vyplňuje náhorní plošina s průměrnou výškou kolem 1200 m, jež se k východu a jihovýchodu zvedá k tzv. Velkému srázu, stupňovitě klesajícímu k pobřeží. Podnebí JAR je tropické, k jihu 30°C jižní šířky subtropické, ve vnitrozemí výrazně kontinentální. Na jihozápadě i na plošině Vysokého Veldu se mohou noční mrazíky vyskytovat v průběhu šesti měsíců. Při pobřeží Atlantiku se rozkládá poušť Namib.

 

Historický vývoj – JAR se neblaze proslavila politikou apartheidu v afrikaans což označovalo rasovou segregaci – rozdělení obyvatelstva na bělochy, Afričany, míšence a Asijce určovalo, kde a jak smí kdo žít, rozhodovalo o druhu činnosti, kterou smí vykonávat, o přístupu jednotlivých ras ke vzdělávání, o uspokojování sociálních i kulturních potřeb. Rozdělení na čtyř bělošských provincií, deset tzv. bantustanů ( národních domovin Bantuů ). V devadesátých letech 20. Století se situace výrazně změnila k lepšímu. V prvních všerasových volbách v roce 1994 zvítězil Africký národní kongres Nelsona Mandely, který se stal prvním černošským prezidentem. Některé problémy dosud přežívají. Přelomová situace v zemi vyvolává četné výstřelky, včetně ozbrojených střetů, zločinnosti. Po 46 letech vlády apartheidu se však otevřela nová, demokratická kapitola v životě celé Jižní Afriky.

 

Obyvatelstvo – Přes 40 milionů černochů ( Zulů, Khosů, Sutů, Tswanů aj. ) nemělo donedávna rovnoprávné postavení s 5 miliony bílých spoluobčanů, zpoloviny Afrikánců ( potomků Búrů, nizozemských přistěhovalců, kteří založili Kapské Město ), dále Angličanů a míšenců. Asijci ( hlavně Indové a Pákistánci ) tvoří 2-3% populace.

 

Sídla – Johannesburg = přezdívaný město zlata, mezi místními známý také jako Jo’burgJozi a JHB, je největším městem Jihoafrické republiky. Se svými 3,2 milióny obyvatel je průmyslovým a ekonomickým centrem Jihoafrické republiky.

Kapské město = je druhé největší město Jihoafrické republiky, hlavní město provincie Western Cape a zároveň legislativní hlavní město Jihoafrické republiky, sídlí tu jihoafrický parlament a další vládní instituce. Díky svým přírodním scenériím (mimo jiné Stolová hora nebo mys Dobré naděje) je označováno jako jedno z nejkrásnějších měst světa a stalo se oblíbeným turistickým cílem. Kapské Město bylo první evropskou osadou na území dnešní Jihoafrické republiky, proto je jihoafričany často označováno jako „Mother City“ – mateřské město.

 

Průmysl – Vyspělá průmyslově zemědělská země. Do 40. Let minulého století vyvážela téměř jen suroviny. Za války se rozvinul zpracovatelský průmysl. V JAR se těží bezmála všechny důležité suroviny kromě ropy, plynu a bauxitu. Vedoucí postavení má však zpracovatelský průmysl, a to jak počtem zaměstnaných ( 20% bělochů ), tak i hodnotou produkce. Na území JAR jsou dvě významné rudné oblasti. Bushveldský intruzivní komplex v provincii Transvall. Soustřeďuje zásoby platinových kovů, ryzího zlata, chromitů, železo-titano-vanadových rud, sulfitů mědi i niklu, polymetalických rud, magnezitu atd. Witwatersrand je rudná oblast v Transvaalu a Oraňsku. Zahrnuje stejnojmenná unikátní naleziště zlata a uranu. Witwatersrand je nejvýznamnější průmyslovou oblastí celé Afriky. Jeho střediskem se stal Johannesburg s těžebním, hutním, strojírenským, chemickým, spotřebním i potravinářským průmyslem. Zlato tvořilo donedávna 25-30% hodnoty exportu JAR.

Zemědělství – Zemědělství zpravidla plně kryje potřeby obyvatelstva. Rostlinná výroba dáva 2/3 zemědělské produkce. Hlavní zrninou je kukuřice, značná část sklizně se obvykle vyváží. Rozšířeno je pěstování cukrové třtiny. Významnou roli má zelinářství a ovocnářství ( banány, ananasy, citrusy ). V živočišné výrobě v suchých oblastech vede chov skotu.

 

Angola

 

Přírodní poměry – Většina území Angoly je pokryta rozsáhlou vnitrozemskou plošinou o výšce kolem 1500 m n. m. Jenom uprostřed země se zdvihá nejvyšší plošina Bié, které se místně říká Planalto, s masívem Morro Môco (2620 m n. m.). Směrem k pobřeží tato plošina klesá do úzkého pásu nížin. Na severozápadě země zasahuje rozsáhlejší nížina přes ústí řeky Kongo až k přístavu Cabinda. Podnebí na jihu Angoly a podél pobřeží je suché a tropické. Od listopadu do dubna na severu panuje období dešťů. Poměry: Angolský stát je velmi úzká pobřežní nížina, která přechází v náhorní plošiny.

Podnebí Angoly je tropické. Klima pobřežních oblastí ochlazuje studený Benguelský proud, zřejmě největší studený proud na světě. Tento proud upravuje počasí v zemi na velice přijatelné pro Evropany.

 

Historický vývoj –  dne 12. března 1983 UNITA ( = Národní svaz za úplnou nezávislost Angoly )

obsadila obec Alto Catumbela, kde zničila místní celulózku, papírnu a trafostanici. Při této akci unesla i skupinu československých expertů s jejich rodinami, kteří zde působili. Ve skupině 66 zajatých bylo 28 mužů, 17 žen a 21 dětí. Během únosu většina zajatých absolvovala pochod v délce 1320 km, při němž jeden muž zemřel. Následně byl proveden přesun nákladními auty na základnu Jamba na jihu Angoly. První skupina skládající se z žen, dětí a sedmi mužů se vrátila 1. července 1983. Druhá skupina složená ze zbylých 20 mužů se po roční internaci v buši vrátila do ČSSR 23. června 1984.

V roce 1994 byl zahájen mírový proces, který spočívá v zapojení UNITA do vlády. V roce 1997 byla nastolena vláda národní jednoty. Vůdce UNITA Jonas Savimbi získal statut vůdce nejsilnější opoziční strany. Boje ale pokračovaly a v roce 1999 musel generální tajemník OSN prohlásit mírový proces za neúspěšný.

 

  1. února 2002 byl Jonas Savimbi zastřelen a mezi frakcemi byl uzavřen klid zbraní. Nástupce J. Savimbiho Lucamba Gato uzavřel v dubnu téhož roku s vládní MPLA mírovou dohodu. Hnutí UNITA vzdala svou ozbrojenou činnost a postavila se do role nejsilnější opoziční strany. Zdá se, že se situace v zemi normalizuje.

 

Obyvatelstvo – V Angole jsou přítomny tři hlavní etnické skupiny: Ovimbundu, Kimbundu a Bakongo, mluvící různými bantuskými jazyky. Portugalci tvoří největší skupinu neangolského obyvatelstva. Portugalština je také nejdůležitějším a oficiálním jazykem. Na jihovýchodě se také vyskytují kmeny Křováků. Angola čítá cca 17 024 000 obyvatel, z toho 71 % jich žije na venkově a zbylých 29 % ve městech. Délka života je u mužů průměrně 43 let, u žen 47. Tedy asi o 25 let méně než v ČR. Úředním jazykem je portugalština, ale většina národa mluví bantuským nářečím. Mezi největší skupiny patří 39 % Ovimbundu a 25 % Kimbundu. Přibližně z poloviny převládá tradiční víra, dále pak římští katolíci a protestanti.

 

Sídla – Luanda = hlavní a největší město Angoly. Vzhledem k umístění na pobřeží Atlantského oceánu je Luanda hlavním angolským přístavem i administrativním centrem země. V aglomeraci žije přes pět milionů obyvatel. Zároveň je hlavním městem provincie Luanda a třetím největším lusofonním (portugalsky mluvícím) městem na světě po brazilských São Paulu a Rio de Janeiru.

Město převzalo název od ostrova, na kterém bylo založeno – Ilha de Luanda. Původ jména Luanda býval vysvětlován jako „plochá země“ nebo „místo, kde se vrhají sítě do moře“, pravděpodobně však vznikl zkomolením odpovědi na otázku, odkud jsou zdejší lidé: „atyilwanda“ – „z vnitrozemí“ nebo „ze savany“ (v jazyce kimbundu).

Město v současnosti prochází rozsáhlou rekonstrukcí, která jej má značně změnit.

 

Průmysl –  Kvůli čtvrt století trvajícím bojům měla Angola rozvrácenou ekonomiku. Po skončení občanské války (2002) začala intenzivněji využívat bohaté přírodní zdroje, mezi něž patří, zlato, diamanty. Především díky ziskům z ropy, prodávané hlavně do Číny, se Angola stala jednou z nejrychleji rostoucích ekonomik Afriky. Angolská vláda se v souvislosti s pořadatelstvím Afrického poháru národů 2010 rozhodla investovat miliardu dolarů na rozvoj infrastruktury (stavba stadionů, hotelů, telekomunikací, letišť a silnic

Zemědělství – Úrodná půda, lesy a vody bohaté na ryby. 85 % obyvatel se živí z vlastní zemědělské činnosti.

 

Zimbabwe

 

Přírodní poměry – Téměř celé území Zimbabwe zaujímá náhorní plošina Matabele o průměrné nadmořské výšce 1000 až 1200 m. Východní okraj nejvýše ční horou Inyangani (2592 m n. m.) Na severu se plošina stupňovitě snižuje k údolí řeky Zambezi, na západě spadá k bezodtokové pánvi Makgadikgadi a na jihu klesá k řekám Limpopo a Sabi. Plošina Matabele je zároveň rozvodím řek Zambezi a Limpopo. Zambezi vytvořila známé Viktoriiny vodopády. Na hranicích se Zambií byla postavena obrovská přehradní nádrž L. Kariba. Podnebí Zimbabwe je tropické, horké. Na severu převládá vliv monzunů, jih je převážně v oblasti pasátů. Tropické podmínky zmírňuje nadmořská výška náhorní plošiny. Průměrná teplota nejteplejšího měsíce října nepřevyšuje většinou 23 °C, v nejchladnějším měsíci červnu kolísá mezi 2 °C až 15 °C, (Harare 22 °C a 14 °C). Srážky přicházejí většinou v létě v množství 500 – 1000 mm za rok, (Harare 860 mm). Východní svahy plošiny jsou vlhčí, údolí řeky Limpopo sušší.

Nejnižší bod země je ve spojení řek Runde (Lundi) a Save(Sabi) pouhých 162 m n. m. Zimbabwe je státem s velkým počtem řek a vodních ploch, čistě vodní rozloha zabírá 3910 km². Nejdelší řeky jsou Limpopo, Lundi,Sabi a Zambezi.

 

Historický vývoj – Po nezávislosti se prezidentem stal Canaan Sodindo Banana. Robert Mugabe byl v té době premiérem, po roce 1980 vládla vlastenecká fronta. Tato koaliční vláda vydržela jen do roku 1982, kdy se přišlo na plánovaný převrat, vedený Joshua Nkomem. Nkomo posléze musel odejít z vlády. Od roku 1983 až 1987 trvaly pogromy na minoritní Ndebele. V roce 1987 se v nově zřízeném prezidentském systému stal prezidentem Robert Mugabe, jehož diktatura trvá až do dneška. K jeho hegemonii dopomohl i fakt, že Nkomo a Mugabe se dohodli na spojení svých stran. V roce 1990 se tak Nkomo mohl stát Mugabeho a zimbabwským viceprezidentem. Mugabeho reformy a diktatura, dostaly zemi do hluboké ekonomické krize. Přerozdělováním půdy, kdysi ve vlastnictví bílých statkářů do rukou domorodých obyvatel, hlavně bývalých vojáků, si Mugabe získal obrovskou podporu. Tyto reformy měly za následek velikou neefektivitu zemědělství a nízkou produkci, což vyvolalo poptávku po základním zboží. Zimbabwe taktéž trpí hyperinflací, podle údajů z června 2008 byla roční inflace 11,2 milionů procent ročně – zdejší inflace je největší na světě. V listopadu už to byly triliardy procent. Zimbabwe poté desetmiliardkrát devalvovalo hodnotu své měny a na začátku roku 2009 ji konečně zrušilo. Tato fakta se odrážejí na každodenním životě, neboť po nedostatku produkce a importu chybí i ty nejzákladnější komodity. Podle údajů z roku 2011 je Zimbabwe druhá nejchudší země světa po Demokratické republice Kongu. Nezaměstnanost dosahuje oficiálně okolo 70 %, běžně se však operuje s číslem přesahujícím 90 %. Podle zdrojů Mezinárodního měnového fondu přesahuje státní dluh Zimbabwe 70 % HDP, podle zdrojů CIA tvoří asi 230 % HDP a je řazen na první místo na světě. 29. března roku 2008 se konaly prezidentské volby. Situace před jejich konáním byla komplikovaná .Proti Mugabemu se voleb zúčastnila opoziční MDC (Movement for Democratic Change), vedená Morganem Tsvangiraiem. Volby byly zfalšovány. Ve věznicích byli například vězni nuceni odevzdat své hlasy Mugabemu. První kolo velmi pravděpodobně vyhrál Tsvangirai, což ale strana ZANU popírá. Před druhým, rovněž nelegitimním kolem voleb, které proběhlo 27. června 2008 Mugabeho jednotky povraždily desítky stoupenců opozice a asi 100-200 tisíc jich vyhnaly z domovů. Mugabe sám navíc výslovně prohlásil, že pokud prohraje volby, půjde do války, takže Tsvangirai nakonec odstoupil a vyzval své voliče, aby k volbám nechodili. Vládní jednotky a stoupenci zavedli před druhým kolem systém značení voličů barvou a registraci čísel volebních lístků, který jim má umožnit překontrolovat, kdo šel k volbám a jak hlasoval, pročež se opozice i zahraniční komentátoři obávají dalšího teroru. Státy EU i řada dalších odmítly výsledek „voleb“ uznat.

Prezident Zimbabwe Robert Mugabe podepsal v Harare 15. září 2008 s opozičním vůdcem Morganem Tsvangiraiem a šéfem odštěpenecké skupiny poslanců Arthurem Mutambarou dohodu o rozdělení vládní moci, která ukončila dlouhodobou politickou krizi v zemi.[5] Novým předsedou vlády Zimbabwe se 11. února 2009 stal Morgan Tsvangirai. Po měsících sporů s prezidentem Robertem Mugabem se tak naplnila dohoda o koaliční vládě.

 

Obyvatelstvo –  Zimbabwe je země s 12,38 miliony obyvatel. Úředním jazykem je angličtina, ale mimo úřady se obyčejně používají bantuské jazyky většinových etnik. Nejpočetnějším etnikem je Shona, které tvoří 4/5 celkového obyvatelstva a používá jazyk šonštinu. Druhým nejpočetnějším etnikem je Ndebele, žijící převážně v západní části země, používající jazyk Sindebele. Ostatními, už minoritními etniky jsou např. Nyanja, Lozi, Nsenga, Tonga aj. Všechna tato etnika spadají do nigero-konžské jazykové rodiny. Kromě bantuských klanů zde žije i domorodé obyvatelstvo z khoisanské rodiny a to klan Hietsware a evropské obyvatelstvo, převážně Angličané jako pozůstatek koloniální minulosti. Obyvatelstvo Zimbabwe tvoří také běloši většinou britského, ale také afrikánského, portugalského, řeckého a nizozemského původu. V roce 1975 tvořili běloši 5,5% populace země s asi 296 000 obyvateli. Po získání nezávislosti a katastrofální vládě Roberta Mugabeho jich v roce 1999 v zemi zůstalo 120 000 a v roce 2002 už podle censu tvořili méně než 50 000. Většina emigrace směřovala do anglofonních zemí jako JAR,Austrálie, Nový Zéland a Velká Británie. Tento dramatický pokles byl způsoben rozsáhlým vyvlastňováním půdy bílých statkářů a dosazováním prezidentových nohsledů na jejich místa. To byla také hlavní příčina postupného rozkladu a nakonec úplného ekonomického kolapsu Zimbabwe. V současnosti je počet bílého obyvatelstva v Zimbabwe zanedbatelný. Zimbabwské obyvatelstvo se nábožensky orientuje na vlastní synkretické náboženství s prvky křesťanství a místního animismu. Takto definované náboženství vyznává asi polovina místních obyvatel, ostatní vyznávají buďto křesťanství, anebo domorodá náboženství zvlášť.

 

Průmysl – Průmysl tvoří asi 10 % zdejší ekonomiky. Potýká se taktéž s vysokou neefektivitou. Průmysl má především těžební charakter s ohledem na zdejší nerostné bohatství. V Zimbabwe se těží především zlato, uhlí, nikl, chróm, křemík, měď, cín a další. Zimbabwe je tranzitní zemí, přes kterou proudí drogy do JAR, především konopí, dále heroin a metamfetaminy z jižní Asie. JAR už z těchto, ale i dalších důvodů umístila na hranicích vojska. Ostatními a hlavními důvody je myšlena především nelegální migrace za prací. Průmysl funguje asi ze čtvrtiny své kapacity. Jedna cukrová rafinérie spuštěna jeden den v týdnu. Zimbabwské státní dráhy v roce 2005 zavádějí opět provoz deseti parních lokomotiv na uhlí, protože v zemi je příliš drahá ropa. Veřejný dluh dosahuje 260% HDP 2008. Nezaměstnanost překročila 80%. Hrubý domácí produkt na osobu v paritě kupní síly byl minulý rok pouhých 200 USD, což je nejnižší hodnota na světě.

 

Zemědělství –  Zemědělský sektor se na zdejší ekonomice podílí 66 %. Zemědělství produkuje hlavně obilí, cukrovou třtinu, kukuřici, ale populární komoditou je i tabák. To, co Zimbabwe vypěstuje, především exportuje, bez ohledu na zdejší hladomor. V chovatelském zemědělství se využívají tradičně ovce a kozy, zejména kvůli hornatému charakteru země.