Erben Karel Jaromír – Kytice (2)

 

Romantismus v české literatuře

  • společnost na dva tábory: Starší generace, v čele s Josefem Jungmannem a Václavem Hankou, Mladší generace (Karel Hynek Mácha a Karel Sabina)
  • s rozvojem měšťanské společnosti – poptávka po knihách i po spotřebním zboží
  • několik organizací: osvětová organizace Matice česká, Jednota pro povzbuzení průmyslu v Čechách, pražská Měšťanská beseda
  • rozvíjelo se divadlo (Stavovské divadlo, Kajetánské divadlo) a vycházely české časopisy (Časopis Českého muzea, Česká včela, Květy)
  • emancipační hnutí žen – školy pro české dívky

 

Literatura

  • zájem o lidovou kulturu
  • začátek příklonu k postupům romantismu přinesl také diskuzi o poslání literatury
  • v romantismu představuje literatura autonomní tvorbu, která sleduje „pouze“ estetický cíl. Romantismus se v česku nerozvinul plně. Jediným skutečným romantickým básníkem Karel Hynek Mácha
  • v rámci českého romantismu se rozvíjely žánry poezie, prózy i dramatu
  • velmi oblíbeným útvarem lyricko-epická balada a pohádka
  • literatura objevila nové estetické hodnoty, jako kontrast, smysl pro barevnost, obraznost, lidová mluva, hudebnost a zvukomalebnost
  • k oblíbeným tématům patřilo putování, dálky, cesta, poutníci a jezera, děj se často na rozpadlých hradech či na opuštěných místech v přírodě. Hlavní hrdinové představovali příslušníky měšťanské vrstvy.
  • rozvoj romantismu – 30. a 40. let 19. století, zvýšila se náročnost literatury a charakteristickým znakem se pro ni stala polemika mezi Josefem Kajetánem Tylem a Karlem Havlíčkem Borovským

 

České národní obrození

  • úsilí o zrovnoprávnění češtiny (u nás převládala němčina)
  • začalo z několika zdrojů: divadlo, věda, lidová slovesnost, drobní učitelé a kněží
  • čeština převážně na venkově, obroditelé chtěli češtinu vyzdvihnout zpět jako národní jazyk a zatlačit rozmáhání němčiny.

 

Etapy národního obrození

  1. Obranná – obrana češtiny; hledání vlastenectví a nabádání k obrodě českého jazyka. Počátky ryze českého divadla a básnictví.
  2. Ofenzivní – období přesvědčování lidí k vlastenectví; generace Jungmannova
  3. Vyvrcholení – vítězství NO; generace Palackého

 

30.-40. léta: 3. generace národního obrození

  • hledání východiska z krize světa, je v lásce, která je mocnější než všechny problémy (Tyl)
  • romantický světobol a rozervanost (Mácha)
  • důraz na národ, vychází z lidové tvorby a přetvářejí ji (Erben)
    1. prolínání romantismu s realismem – venkovská próza, idylické dětství, sny o lepším světě s harmonickými lidskými vztahy (Němcová)
    2. Satira – boj proti útlaku a za národní svobodu (Havlíček)

 

Další: Wolker a Bezruč také balady

 

Karel Jaromír Erben

  • poč. 19. st.
  • český básník, historik folklorista, archivář, sběratel a překladatel, 3. etapa NO
  • představitel české romanticky orientované literatury, který vycházela z folklóru a národních tradic
  • sbírání a vydávání lidové slovesnosti, Prostonárodní písně a říkadla (příroda, život člověka, narození – smrt)
  • narodil se v podkrkonošské řemeslnické a písmácké rodině
  • po studiích na gymnáziu do Prahy filozofii a později práva. Tam se seznámil s Františkem Palackým, se kterým spolupracoval celý život.
  • úředník u soudu, jako zaměstnanec Královské české společnosti nauk, sekretář Českého muzea, archivář, ředitel pomocných úřadů pražských
  • zabýval se naukovou činností, věnoval se dějinám literatury, národopisu, připravil k vydání a odborně komentoval řadu památek starého českého písemnictví. Svoji pozornost však věnoval především sběratelství

 

Další díla

  • Sládci – drama – veselohra
  • České pohádky: Zlatovláska, inspirace Grimy, Rozum a štěstí, Tři vlasy děda vševěda

 

Kytice z pověsti národních

  • sbírka 13 balad
  • Erben čerpá a vychází z lidové (slovanské) tradice, bájí a pověstí)
  • některé balady motivovány křesťanstvím (litování svých činů- odpuštění)
  • často se zde objevuje otázka mezilidských vztaků
  • hlavní je vina a trest

 

Druh a žánr knížky

  • Poezie – část literatury psaná ve verších, základním stavebním prvkem je verš. Dělí se na epickou, lyrickou a dramatickou.
  • Lyricko epická balada – často smutný až ponurý děj líčí s citovým zaujetím, závěr mívá tragické vyznění
  • Čas není určen – cyklický
  • Místo: často vesnice, chalupa, les, jezero, venkovské prostředí

 

Kytice je stěžejní, další navazují jako květy, oživoval národní pověsti – Věštkyně, mýty, legendy – Záhořovo lože.

Předem promyšlené rozvržení básní, zrcadlové protilehlé básně se shodnými atributy, Kytice obsahuje přání, aby se sbírka líbila všem slovanským národům

Nadčasovost – kritika toho, že se i dnes zapomíná na důležitější věci (poklad)

Zobrazují etnické kořeny českého národa

Staré totemistické prvky: holoubek, vrba, lidé věřili, že jejich předkové byli rostliny, či zvířata

K odpuštění jen přes pokání, většinou ale neúměrný trest

Člověk by podle Erbena neměl chtít znát svou budoucnost

Nad vším vládne osud, který nelze změnit, morální zákony lze překonat pouze láskou, odpuštěním, pokáním (prvek křesťanství)

 

Hl. myšlenkou: potrestat postavy za špatné skutky

 


 

Popis děje

 

Kytice

  • Duše zemřelé matky, na jejímž hrobě truchlí sirotci, se převtělí v kvítek mateřídoušky, aby potěšila opuštěné děti. Ale jen těm, kteří milují vlast, je umožněno najít cestu ke květině, a tím i k mamince.
  • Hlavní myšlenka: Matka = symbol národa a vlasti
  • báseň ukazuje jak krásu jazyka (mateří – douška), tak i krásu naší vlasti
  • květy mateřídoušky jsou vlastně i prosté pověsti naší země

 

Styl jazyka

  • Epiteton (zdůrazňuje vlastnost nějakého jevu, předmětu nebo osoby) drobnolistý kvítek, vlasti milé
  • Inverze (převrácení dvou nebo více slov) Vlasti naší milé
  • Apostrofa (oslovení nepřítomné osoby, fiktivní osoby a neživé věci; není očekávána odpověď) Vy prosté naše pověsti!
  • Personifikace (zosobnění, neživým věcem se přisuzují lidské vlastnosti) Duše její se vrátila
  • Anafora (opakování jednoho nebo více slov po sobě následujících veršů Poznaly dítky.. poznaly ji
  • Rým: střídavý

 

Poklad

  • Na Velký pátek šli lidé do kostela na mši. Za nimi i matka s dítětem. Chudá vdova spatřila skálu s otevřeným vchodem. Vešla dovnitř a zaslepena touhou po zlatě odložila dítě, aby mohla odnést co nejvíce. Zlato se doma proměnilo v kamení a matka, která porušila zákon mateřské lásky ztrácí nejen bohatství, ale především dítě, které zůstalo v jeskyni. Po roce utrpení a pokání se s ním na Velký pátek na stejném místě opět setkává…
  • Hlavní myšlenka: Často se necháme odradit od důležitých věcí kvůli slávě a bohatství, až příliš pozdě přijdeme na to, že jsme to dobré propásli a připravili se o to vlastní hloupostí
  • Rým: střídavý

 

Svatební košile

Dívka tři roky čeká na návrat milého z vojny. V zoufalství se v modlitbě rouhá, prosí o návrat milého, nebo o svoji smrt. Milý se vrací v podobě mrtvého. To pozná až ve chvíli, kdy se ocitá na hřbitově, kam je odvedena. Zachraňují ji pouze modlitby.

Hlavní myšlenka: Neměli bychom se tak rouhat a nehodně prosit, velký důraz kladen na víru (kdyby se dívka nemodlila, zemřela by)

 

Styl jazyka

  • Anafora: a lampa ještě svítila, a lampa ještě hořela, Hoj má panenko tu jsem již! Hoj má panenko co děláš?
  • Eufemismus (zlehčování, přikrášlující pojmenování špatné nebo nepříjemné skutečnosti) Žel bohu! Kde můj tatíček? Již na něm roste trávníček!
  • Apostrofa (oslovení nepřítomné osoby, fiktivní osoby a neživé věci; není očekávána odpověď) Maria, Panno přemocná!
  • Epanastrofa (opakování stejného slova či slovních spojení na konci jednoho a na začátku následujícího verše) – Skoč a pojď, skoč a pojď a mě doprovoď
  • Epiteton (zdůrazňuje vlastnost nějakého jevu, předmětu nebo osoby)
  • Rým: Sdružený

 

Polednice

  • Matka v hněvu na své dítě přivolá Polednici. Ta skutečně přichází a matka ve strachu své dítě udusí…
  • Hlavní myšlenka: Kvůli maličkostem se člověk rozzlobí na svého bližního, a až příliš pozdě si uvědomuje, že to nebylo třeba, že dítě mělo matku rádo a chtělo, aby se mu více věnovala, matka si to však uvědomila příliš pozdě, sama se potrestá

 

Styl jazyka

  • Anafora: Pojď si proň…pojď, vem si ho zlostníka
  • Onomatopoie (slova napodobující různé přirozené zvuky) Ke stolu se plíží tiše, Polednice jako stín
  • Epizeuxis (opakování stejného slova nebo slovních spojení za sebou v jednom verši) – Běda, běda dítěti!
  • Rým: střídavý

 

Zlatý kolovrat

  • hodné Dorničce, zalíbí se princovi, kterou nevlastní matka s dcerou zabijí, princ si vezme její sestru. V lese Dorničku uzdraví kouzelný dědeček, který její končetiny a oči vymění za zlatý kolovrátek, který na hradě, kde nyní žijí zlé ženy, zazpívá pravdu…Král obě ženy potrestá a vezme si Dorničku. Zabity stejným způsobem.
  • Hlavní myšlenka: Autor poukazuje na lidskou závist, její následné potrestání, každý je po zásluze potrestán. Dobro vítězí nad zlem.

 

Styl jazyka

  • Metafora, Personifikace , Epiteton, Epizeuxis
  • Rým: Sdružený

 

Štědrý den

  • Sestry Hana a Marie chtějí o štědrovečerní noci poznat svůj osud. Nahlížejí do jezera. Hana vidí milého a svatbu, Marie pohřeb. Osud se do roka vyplnil… Hana je šťastně vdaná a Marie odpočívá na hřbitově. Z toho nám jasně vyplývá, že by člověk neměl chtít za každou cenu vědět to, co mu není určeno…
  • Hlavní myšlenka: je lépe v mylné naději sníti, nežli budoucnost odhaliti a strašlivou poznat jistotu (ponaučení na závěr balady)

 

Styl jazyka

  • Epiteton, Metafory: Sníh na šedé hlavě; panenská lilie
  • Perifráze (vystihuje určitý jev nebo děj pomocí typických znaků) Svatební šije košile
  • Apostrofa: Hoj ty štědrý večere
  • Personifikace: Vítr laškuje
  • Rým: střídavý

 

Holoubek

  • Mladá žena zabije manžela a už za tři dny chystá novou svatbu. Mrtvý choť se však vrací v podobě holoubka a žalostně zpívá nad svým hrobem. Žena to nevydrží a utopí se.
  • Hlavní myšlenka: Holoubek symbolizuje svědomí a to právě ženu dohnalo až k sebevraždě

 

Styl jazyka

  • Přirovnání (Je rozeznatelný díky přirovnávacímu příslovci jak, jako; zdůrazňuje vlastnosti věcí, jev nebo děj)
  • Metafory
  • Personifikace: Žel její zahynul, běží časy, běží
  • Epiteton
  • Epizeuxis: Běží časy, běží
  • Rým: střídavý

 


 

Záhořovo lože

  • Mladý hoch odchází do pekla. Cestou potkává zločince Záhoře, který jej pustí dál pouze pod podmínkou, že mu hoch, až se vrátí, poví vše o pekle. Ten svému slibu dostojí a Záhoře se zmocní obrovský strach z pekelných trestů. Dává se na pokání a konečně po devadesáti letech dojde odpuštění… Z toho plyne, že i nenapravitelné činy mohou dostát odpuštění, je-li zasloužené.
  • Hlavní myšlenka: Víra v Boha vede k vykoupení,
  • Hlavní postavy: poutník, Záhoř, zločinec

 

Styl jazyka

  • Metafory, Personifikace, Anafora , Epifora
  • Rým: střídavý, sdružený, obkočný

 

Vodník

  • Dívka neuposlechne zákazu matky a vydává se sama k potoku. Tam ji chytí vodník a učiní svou ženou. Stýská se jí po matce, ale zároveň ji poutá láska k dítěti – malému vodníčkovi, se kterým žije v říši jeho otce. Vodník dívku pouští na den za matkou pod podmínkou, že se do večera vrátí. Dívka slib kvůli matce nesplní a je potrestána smrtí dítěte.
  • Hlavní myšlenka: Mateřská láska, lidová slovesnost a pověsti o vodnících

 

Styl jazyka

  • Personifikace
  • Epiteton: o, i, k
  • Přirovnání
  • Onomatopoie: Vyvalily se vlny zdola
  • Ironie (výsměch, její princip spočívá v tom, že se slova nebo výrok použije v opačném významu) Tam na zemi za kostelem u černého kříže, aby má matička zlatá měla ke mně blíže.
  • Hyperbola (zveličuje vlastnost nebo jev a přeháněním dosáhnout silnějšího emocionálního účinku) Stokrát jsem tě prosila.
  • Anafora:Vari od našeho prahu, vari pryč ty lstivý vrahu
  • Rým: sdružený

 

Vrba

  • Manžel chce vyléčit ženu z bezduchého spánku. Pokácí vrbu, se kterou žena sdílí život. Tím zabije obě dvě. Vyrobil kolébku a píšťalu, nahrazovala její hlas, náručí.
  • Rým: sdružený

 

Lilie

  • Na hrobu mrtvé dívky vyroste bílá lilie. Pán si ji vezme domů, kde se z květiny stane krásná dívka, která však nesmí na světlo. Pán musí nutně odjet, tak svou ženu svěří do rukou vlastní matky. Ta ji ale neuhlídá, a když se pán vrací, nachází místo ženy zvadlou lilii…
  • Rým: sdružený
  • Přidaná, původně 12.

 

Dceřina kletba

  • Rozmluva matky s dcerou, která usmrtila své dítě. Vinu však přikládá i matce a manželovi…

 

Věštkyně

  • V nešťastných chvílích přináší národu naději v lepší časy. Vyvozuje tak z nebeských a přírodních zákonitostí.
  • Hlavní myšlenka: Vlastenectví, víra v budoucnost národa, snaha probudit vlastenectví v čtenáři

 

  • Kytice – Věštkyně = víra v lepší budoucnost, vlastenectví
  • Polednice – Vodník = záporné nadpřirozené bytosti
  • Poklad – Dceřinná kletba = narušení vztahu, matka, ditě
  • Košile – Vrba = přeměna člověka, vztah mrtvých k živým
  • Kolovrat – Záh. lože = Vina, vykoupení, trest
  • Štědrý den – Holoubek = štěstí se smutkem, život se smrtí

 

Vliv díla

  • nadčasové, mnoho podob. Erben díky Kytici zakladatelem moderní české balady a nesmrtelným básníkem.
  • Film (2000) režie Brabec. 7 skladeb., Semafor- parodie Suchý
  • Hudební skladatel A- Dvořák symf. báseň – Zlatý kolovrat, Polednice