Lustig Arnošt – Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou (2)

Česká literatura v letech 1958-1968

Společensko-historické pozadí
V roce 1960 KSČ rozhodla, že v Československu bylo dosaženo socialismu a stvrdila to novou ústavou. Na přelomu 50. a 60. let se projevily příznaky ekonomického úpadku – zahájení ekonomických reforem. Veřejné mímění žádalo rozsáhlejší demokratizace režimu. Uvolnění politických směrů – se projevilo v politické reformě směřující k socialismu s lidskou tváří. V srpnu 1968 byla ČSSR obsazena vojsky pěti států Varšavské smlouvy. Projevy odporu byly násilně potlačeny a moc převzali konzervativní komunisté. Otevřená kritika režimu zazněla na IV. sjezdu Svazu československých spisovatelů v roce 1967. Po pokračování reforem volala výzva Ludvíka Vaculíka Dva tisíce slov.

Architektura
Významná událost v architektuře byla světová výstava EXPO 58 v Bruselu. Hlavní cenu získal František Cubr (Restaurace EXPO 58). V architektuře převládalo masové stavebnictví. Stavěla se nákupní střediska a velká sídliště s činžovními domy.

Malířství
Malíři hledali nové výtvarné možnosti zejména v abstraktní malbě a v umění nové figurace. Abstraktní obrazy – Mikuláš Medek (Stůl projektanta věží), Figurální tendence – Květa a Jitka Válových, a s technikou koláže byl básník a výtvarník Jiří Kolář (Stupně vítězů)

Sochařství
Tvorba českých sochařů byla zaměřena především na hledání nových výtvarných materiálů a způsobů jejich zpracování- Figurální plastiky používal Olbram Zoubek (Otec, matka, syn) i kovové kostra na které nanášel cement.

Hudba
Česká hudba začala navazovat větší kontakty se západní tvorbou a dostávalo se více svobody experimentům všeho druhu. Vystoupila nová generace skladatelů (Jan Klusák, Josef Berg). Populární hudba prožívala svoje zlatá léta. Mladí talentovaní lidé se sdružovali kolem divadla Semafor (Karel Gott, Waldemar Matuška, Eva Pilarová) či Rokoko (Helena Vondráčková, Václav Neckář)

Literatura
V české kultuře se projevovala především uvolněním kontroly nad vydávanými pracemi a rozšířením publikačních možností i dříve zakázaných autorů. Docházelo tak ke scelování povolené a zakázané literatury. Česká kultura také začala pozvolna navazovat kontakty se zahraničním. V literatuře se projevil zejména vliv západní kultury, rockové hudby, písní Rolling Stones a Beatles i hnutí hippies. Významné byli také překlady zahraničních autorů (Samuel Beckett). V rozšíření publikačních možností spisovatelů hrály klíčovou roli především literární časopisy. Nadále vycházely Literární noviny, Světová literatura.
V letech 1958-1968 reagovali spisovatelé na schematismus hledáním nových způsobů vyjádření svých názorů i pocitů. V českých podmínkách se uplatnil i nový román, absurdní drama a experimentální poezie.
V poezii se uplatnily zejména existenciální rysy. Pocity strachu a úzkosti pronikly i do básní autorů „poezie všedního dne“ (Miroslav Holub, Jiří Kolář). Mladá básnická generace hledala nové způsoby vyjádření svých názorů a pocitů. Na jejich základě vznikla také experimentální poezie. Prozaici obrátili zájem k psychologické analýze člověka (Druhá vlna válečné prózy – Arnošt Lustig, Ladislav Fuks).
V dramatické tvorbě se uplatnili prvky absurdního dramatu. Kulturním fenoménem se staly malé scény (Semafor, Divadlo za branou)

 

Autoři v daném období

František Hrubín – Srpnová neděle (drama – divadelní hra)

Ladislav Fuks – Spalovač mrtvol (próza – novela)

Josef Kainar – Nové mýty (poezie – básně)

 

Arnošt Lustig

Prozaik, publicista, scénárista i autor rozhlasových her. Psal zejména o okupační a židovské problematice a řadil se k autorům tzv. druhé vlny válečné prózy.

Narodil se v rodině židovského maloobchodníka. Z rasových důvodů byl vyloučen ze střední školy. Učil se krejčím a byl i s částí rodiny deportován do Terezína. Přežil koncentrační tábory Osvětim a Buchenwald a podařilo se mu uprchnout z transportu smrti. Po válce studoval žurnalistiku. Pracoval jako redaktor v rozhlase i v časopisech, později jako televizní scénárista. Získal mezinárodní Cenu Franze Kafky za literaturu.

Jeho tvorba má výrazné autobiografické rysy, je ovlivněna jeho zkušenostmi z války. Nejznámější jsou jeho povídkové soubory a novely s tématy holocaustu, života v ghettu a v koncentračních táborech. Hlavními hrdiny jeho próz jsou především Židé – děti, dospívající, starci, velmi často ženy (lidé, kteří se ocitají v neustálém ohrožení života). Vypráví v er-formě, důraz klade na psychologickou analýzu hrdinů.

Další díla:

Dita Saxová – (próza – novela)

Hořká vůně mandlí – (próza – povídky)

Démanty noci – (próza – povídky)

 

 

 

Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou

-Volně inspirovaná skutečnou událostí

Druh a žánr knížky

Próza – veškerý psaný neveršovaný text, člení se do odstavců (epika)

Novela – prozaický žánr kratšího nebo středního rozsahu podobně jako povídka, soustřeďuje se na jeden jednoduchý, ale poutavý a nápaditý příběh, nečekaný konec (pointa), má málo postav

Postavy a jejich charakteristika

Kateřina Horovitzová – židovka, 19-letá tanečnice, měla 6 šest sester (Soňa, Ludmila, Irena, Eva, Věra, Lea) je tichá a statečná, na cestě je donucena si vzít Hermana Cohena, aby mohla být propuštěna, věří že je vše dobré a že vše vyjde, nakonec však zjistí, že vše byla lež

Herman Cohen – je mluvčím obchodníků, vykoupí Kateřinu, aby ji osvobodil, je rozumný, ale musí poslouchat rozkazy Němců, kterým se pak zcela oddal

Bedřich Brenske – velitel, cílevědomý, krutý, dokáže manipulovat s lidmi, chce od židů vymámit peníze a pak je poslat do plynu, naslibuje jim, že můžou osvobodit i rodinu přitom jim lže, chce jen peníze

Rabín Dajem z Lodže – zpívá mrtvým ženským vlasům, stále se modlí pro Kateřinu, má ji rád a chtěl by ji pomoct, při obřadu ji naznačuje, že její rodina je mrtvá, tím že zpívá o mrtvých

Krejčí – dělá oblečení pro Cohena a Kateřinu, snaží se ji pomoc a nechá ji napsat vzkaz pro rodinu na dno kufru, za to je však za trest přiřazen do komanda Brenskem

Rappaport-Lieben – z Chicaga, majitel akcií tamějších jatek, vlastnil velký kabaretní dům Gondola, už dopředu věděl, že to co jim napovídal Brenske, je lež, na všechno se ozval a měl připomínky a doplatil na to, byl zastřelen

Popis děje

Kateřina Horovitzová je dívka, která se snaží pomocí peněz od muže, Hermana Cohena, který se jí ujal, dostat z koncentračního tábora Terezína, kam byla odvezena společně se svou rodinou.
Němec, pan Brenkse, slibuje bohatým Židům, že je dostane ze země a že ukončí jejich muka v koncentračním táboře, když patřičně zaplatí. Ve skutečnosti je to však Němec, jehož cílem je dostat z Židů peníze a pak se jich pod nějakou záminkou zbavit.
Všichni tedy podstupují cestu vlakem k lodi, s níž údajně mají plout do slíbené země.
Brenkse chce při cestě stále více peněz a požaduje i účty od příbuzných a známých. Někteří přistupují na tyto podmínky, někteří však ne. Například muž, který se vzpíral, byl ihned zastřelen.
Kateřina Horovitzová si během jízdy ve vlaku vezme Hermana Cohema (z knihy jsem pochopila, že to bylo proto, aby mohla být zapsána do jeho pasu).
Zanechává tedy za sebou v koncentračním táboře rodinu, kterou nemohla vzít s sebou, což jí je samozřejmě ukrutně líto.
Po čase všichni přijedou do přístavu, ale nastávají různé nesrovnalosti. Lidé však stále doufají, ostatně co jiného jim zbývá.
Najednou jim je však řečeno, že se musí vrátit zpět do koncentračního tábora, kde bude provedena desinfekce. Prý je potřebná k tomu, aby mohli opustit zemi. Všichni jsou tedy odvedeni do sprch. Musí odložit všechno oblečení a cenné věci ale také americké pasy. Kateřina s ostatními čekají ve sprchách na vodu. Kateřina je jediná žena mezi tolika muži a němci kteří je hlídají, Kateřinu provokují a prohlíží si jí toho Kateřina využívá a beze zbraň jednomu z nich a zastřelí ho. Ona je však zastřelena také. Zbylí lidé zjišťují, že ze sprch neteče voda, nýbrž jsou to sprchy s plynem, neboli plynová komora. Všichni nakonec nešťastně bez důstojnosti zahynou.
Kateřina však ani po smrti nedostojí klidu. Její tělo je odvezeno do sušárny a její krásné černé vlasy jsou použity na výrobu matrací a látek.
Styl jazyka

-kniha je napsaná v er-formě
– historický fakta
– znalost lidské psychiky
– často se objevují dvojsmysly (Bedřich Brenske)

– často se vyskytuje přímá řeč

– spisovný jazyk s prvky slohově zabarvených slov
– dlouhé věty, většinou klidně plynoucí, mísí se zde česká a německá slova

– slova z židovského jazyka (rabín), odborné termíny z židovského náboženství

– přísloví (Kdo jinému jámu kopá..)