Mezinárodní ekonomická integrace, ČR a Evropská unie

Mezinárodní integrace

  • = proces rozvoje vzájemných vztahů a dělby práce mezi národními ekonomikami, který vede k vytváření mezinárodních komplexů
  • Důležitým subjektem mezinárodních ekonomických vztahů jsou mezinárodní ekonomické organizace
  • Ekonomiky zemí se propojují nejen v důsledku vzájemných tržních vztahů, ale i pod vlivem rozhodnutí svých vlád
  • Mezinárodní ekonomická integrace posiluje vzájemný obchod mezi zeměmi a další formy mezinárodních ekonomických vazeb
  • výhody: vyrovnávání ekonomické situace, celková prosperita, větší moc a vliv, prohlubování specializace, snadnější reakce na nepříznivé ekonomické vlivy, urychlení technického pokroku
  • nevýhody: zvýšení konkurence pro malé podnikatele, nutnost vzdát se části suverenity ve prospěch celku

 

Globalizace

  • = rostoucí mezinárodní pohyb zboží, práce a kapitálu, ale i technologií či politických a kulturních hodnot spojený s rozvojem dopravy a komunikace, který vede ke zvyšujícímu se ekonomickému, politickému a kulturnímu propojení osob, podniků i národních ekonomik současného světa
  • Projevy: růst mezinárodního obchod, rychlý růst přímých zahraničních investic, rozvoj mezinárodních ekonomických organizací a dohod (MMF, OPEC, WTO…), rozvoj nadnárodních podniků působících současně ve velkém počtu zemí
  • Přínos: volný obchod a volný pohyb práce a kapitálu pro hospodářský růst, světový obchod roste v důsledku liberalizace rychleji než světové hospodářství, roste nabídka a kvalita zboží a služeb, klesají výrobní a prodejní ceny
  • liberalizace obchodu vede k internacionalizaci podnikání, a to stimuluje ekonomický růst a vede ke vzniku nových pracovních příležitostí
  • internacionalizace podnikání zostřuje konkurenci v globálním měřítku, a ta vede k růstu životní úrovně jednotlivých zemí
  • informační technologie umožňují šetřit čas a náklady a vedou ke vzniku nových možností komunikace a rychlému šíření nových informací a vědeckého pokroku
  • Nevýhody: růst ekonomických rozdílů mezi zeměmi – bohaté si polepšily více
  • světová ekonomika se stává náchylnější k náhlým kolapsům, ke vzniku tzv. globálních krizí
  • globální ekonomika může výrazně ovlivnit distribuci bohatství mezi zeměmi, vyvolat růst
  • hrozbou se stane rostoucí nezaměstnanost, s rostoucí konkurencí bude docházet k likvidaci neefektivních výrob a poroste mezera mezi likvidací pracovních míst a jejich vytvářením, nezaměstnanost poroste také díky odlivu kapitálu ze zemí s drahou pracovní sílou do zemí s levnější pracovní sílou
  • globalizace může zvýšit sociální rozdíly, vyvolat silné vnitřní pnutí ve společnosti a vést k sociální explozi
  • zhoršuje se životní prostředí

 

Regionalizace

  • = proces členění území na regiony na základě stanovených kritérií
  • Základními druhy jsou regionalizace fyzickogeografická a sociálněgeografická.
  • Regionalizace může mít i účelovou formu, např. administrativní členění nebo vymezení plánovacích či zemědělských regionů.
  • Výhody: liberalizace obchodu a zmenšení rozdílů cen výrobních faktorů, diverzifikace a ekonomická specializace integrujících se zemí, otevírání ekonomiky globalizaci.
  • Nevýhody: nebezpečí vzniku obchodních válek mezi regiony, možnost silných ekonomik vnucovat slabším svou vůli

 

Mimoevropská integrace

Světové organizace

CEFTA (Středoevropské sdružení volného obchodu, Central European Free Trade Agreement)

  • Středoevropská zóna volného obchodu, sdružuje jihovýchodoevropské země, které nejsou členy Evropské unie, ale o členství v EU usilují
  • uzavřena r. 1992 mezi Českou republikou, Maďarskem, Polskem a Slovenskem. Postupně se připojily Slovinsko, Rumunsko, Bulharsko a Chorvatsko.
  • Po vstupu zmíněných států do EU tato organizace prakticky zanikla
  • Režim volného obchodu zahrnuje všechny průmyslové výrobky a 90 procent zemědělských výrobků.


NAFTA
(Severoamerická dohoda o volném obchodu, North American Free Trade Area)

  • největší obchodní zóna světa
  • Smlouva ustavující vytváření zóny volného obchodu mezi Kanadou, Mexikem a USA vstoupila v platnost 1. 1. 1994
  • snaha omezit obchodní a celní bariéry, liberalizovat obchod a podpořit kooperaci mezi členskými státy
  • Sídlem jsou hlavní města všech členských států (tedy Ottawa, Washington D.C. a Ciudad de México).

 

MERCOSUR

  • sdružení volného obchodu a celní unie států Latinské Ameriky založené r. 1991.
  • členové: Argentina, Brazílie, Paraguay, Uruguay a Venezuela.
  • V roce 1997 doplnilo sdružení ustavující dokument o nutnost všech členů být demokraciemi.
  • Byla přijata demokratická klauzule, která umožňuje přerušit ekonomickou kooperaci se státem, který demokracii nedodržuje.

 

OPEC (Organizace zemí vyvážejících ropu, Organization of the Petroleum Exporting Countries)

  • mezivládní organizace sdružující 12 zemí exportujících ropu
  • OPEC koordinuje ekonomickou politiku členských zemí, a to zejména v oblasti vyjednávání s ropnými společnostmi ohledně objemu produkce a cen ropy. Sídlo organizace je ve Vídni.
  • Členské země OPEC dnes kontrolují 75 % veškerých světových ropných zásob, v celosvětovém měřítku tak zajišťují jednu třetinu veškeré ropné produkce a celou polovinu z objemu vývozu ropy.
  • OPEC založilo na konferenci v Bagdádu dne 14. září 1960 pět zemí, jejichž export ropy výrazně převyšoval domácí spotřebu.
  • členské země: Alžírsko, Angola, Ekvádor, Irák, Írán, Katar, Kuvajt, Libye, Nigérie, Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty,Venezuela
  • potenciální členské země: Bolívie, Súdán a Sýrie byli přizváni ke vstupu do OPEC, Brazílie v současné době členství zvažuje kvůli nově nalezeným zásobám ropy v Atlantiku.

 

G8 (Group of Eight)

  • sdružení osmi nejvyspělejších států světa (Francie, Itálie, Japonsko, Kanada, Německo, Spojené království, USA a Ruska). Dohromady tyto státy představují 65% světové ekonomiky.
  • Jako první byla vytvořena skupina G6, která vznikla 1975, když se šest tehdejších největších ekonomických velmocí (Francie, Západní Německo, Itálie, Japonsko, Spojené království a Spojené státy americké) dohodlo na každoročním setkávání.
  • O rok později se na summitu v Portoriku ke skupině přidal sedmý člen – Kanada a vznikla tak skupina G7.
  • Rusko (tehdy jako Sovětský svaz) se začalo účastnit jednání už v roce 1991, od roku 1994 pořádalo samostatné mítinky se členy G7. Tato skupina se označovala jako P8 (Political 8) nebo G7 plus 1. Až v roce 1997, díky iniciativě tehdejšího prezidenta Spojených států Billa Clintona, se Rusko oficiálně připojilo ke G7 a vznikla tak nynější skupina G8.
  • G8 je neformální sdružení, z čehož vyplývá, že nemá žádnou vnitřní strukturu či hierarchii jako mezinárodní organizace typu Světové banky.
  • Na jednotlivých ministerských setkáních se probírají záležitosti společného zájmu i globálního významu a zahrnují témata jako zdraví, uplatňování zákona, práce, ekonomický a sociální rozvoj, energetika, životní prostředí, zahraniční záležitosti, právo, terorismus nebo obchod. Rusko jako jediný stát z G8, není členem WTO.

 

OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, Organisation for Economic Co-operation and Development)

  • mezivládní organizace 34 ekonomicky nejrozvinutějších států na světě, které přijaly principy demokracie a tržní ekonomiky
  • OECD vznikla v roce 1961, transformací Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci (OEEC), která byla původně zřízena roku 1948 k administraci poválečného Marshallova plánu.
  • OECD koordinuje ekonomickou a sociálně-politickou spolupráci členských zemí, zprostředkovává nové investice, prosazuje liberalizaci mezinárodního obchodu.
  • Cílem OECD je napomáhat k dalšímu ekonomickému rozvoji, potlačení nezaměstnanosti, stabilizaci a rozvoji mezinárodních finančních trhů.
  • V současnosti má OECD 34 členů. 20 zakládajících členů: Rakousko, Belgie, Kanada, Dánsko, Francie, Německo, Řecko, Island, Irsko, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Norsko, Portugalsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Turecko,UK, USA
  • Pozdější členové: Japonsko, Finsko, Austrálie, Nový Zéland, Mexiko, Česká republika (21. prosince 1995), Jižní Korea, Maďarsko, Polsko, Slovensko, Chile, Slovinsko, Izrael, Estonsko (2010)
  • Kandidáti: Rusko

 

Stupně integrace

  1. pásmo volného obchodu = nejvolnější seskupení; integrované země odstraní mezi sebou navzájem překážky obchodu (cla, kvóty, licence), ale vůči nečlenům vedou samostatnou celní politiku a mají svůj vlastní celní sazebník
  2. celní unie – integrované země odstraní mezi sebou překážky obchodu (cla, kvóty, licence), ale vůči nečlenům mají společnou celní politiku a jednotný celní sazebník
  3. společný trh – předpokládá čtyři svobody (volný pohyb zboží; volný pohyb služeb; volný pohyb pracovních sil; volný pohyb kapitálu); v rámci EU jsou stále omezení na trhu pracovních sil (měly by končit v roce 2011); není zcela uvolněn pohyb služeb
  4. hospodářská unie – předpokladem fungování je vytvořit společný trh; integrované země mají společnou hospodářskou politiku ve všech odvětvích kromě politiky měnové, zahraniční a obranné (v těchto spolupracují)
  5. měnová unie – předpokladem je vytvoření hospodářské unie; země mají společnou i měnovou politiku (obíhá jednotná měna; funguje společná centrální banka; jsou vymezeny podmínky pro vstup do měnové unie pro ostatní země)
  6. politická unie – už je společná i obranná a zahraniční politika; vytvořeny nadnárodní orgány, které celé seskupení řídí; omezuje se pravomoci národních orgánů členských zemí

Evropská unie (EU)

  1. Evropská integrace
  • samotná EU vznikla v roce 1993, ale počátky moderní evropské integrace se objevují i dříve
  • počátky integrace datujeme po druhé světové válce, která ukázala, že versailleský systém, který přivedl Německo po první světové válce do hluboké hospodářské krize a usnadnil nástup Hitlera, se nesmí opakovat
  • politici i obyvatelé západní Evropy byli nakloněni myšlence, že trvalý mír může zajistit jen sjednocená Evropa, ne státy samotné. Klíčová otázka byla otázka smíru mezi Německem a Francií a směr jakým by se integrace měla ubírat
  • důležitou postavou je Jean Monet, který vypracoval koncepci společné správy v odvětvích, které souvisejí s těžbou uhlí a výrobou oceli (jako nejsilnější průmyslová odvětví mají strategický význam pro vedení války a pro výrobu zbraní)
  • 4. 4. 1948 vznik severoatlantické aliance NATO
  • 5. 5. 1949 vzniká Rada Evropy (počátek napjatého ovzduší po 2. sv. v.)
  • 9. 5. 1950 Schumanova deklarace – ministr zahraničních věcí Francie Robert Schuman navrhuje, aby západoevropské země vytvořily společný dohled nad zásobami, těžbou, obchodem a výrobou s uhlím a ocelí
  • 18. 4. 1951 Pařížská dohoda: Smlouva o založení ESUO (zástupci Francie, Německa, Itálie, Belgie, Lucemburska a Nizozemí) podepisují dohodu o založení Evropského sdružení uhlí a oceli (na 50 let) – zakotvila zásadu, že pro obchod s uhlím a ocelí budou mezi šesticí zakladatelských státu zrušena cla, a pro obchod s třetími zeměmi budou centrálně cla stanovena, 23. 10. 1954
  • 25. 3. 1957 Římská smlouva: založení Evropského hospodářského společenství a Euratomu; cílem je mírové využití atomové energie; principy: zákaz cel, zavedení společného celního sazebníku a společné obchodní politiky vůči třetím zemím, zákaz překážek volného pohybu osob, služeb a kapitálu mezi členskými státy
  • 1960 vznik ESVO (Evropské sdružení volného obchodu) – zakladatelé Velká Británie, Dánsko, Norsko, Portugalsko, Rakousko, Švýcarsko, Švédsko
  • integrace VB – není zakladatelem ESUO, Euroatomu ani EHS; bála se vysokého stupně ekonomické integrace, přijala pouze zónu volného obchodu; 1961 – nastupuje nová konzervativní vláda dala přihlášku do ES – veto Francie (De Gaule): VB není dostatečně proevropská, nevyvázala se ze společenství kolonií, 1967 – podává přihlášku znovu – opět vetováno
  • 1973 ropný šok, zvýšení ceny ropy – zvýšení ceny produktů závislých na ropě – evropské firmy stojí proti nové konkurenci z Japonska a nově industrializovaných státu z Asie – pokles hospodářského růstu, zvýšení nezaměstnanosti – jednotlivé země začínají chránit své trhy – společný trh nedokončen
  • 80. léta obnovení integračních snah – nejen ekonomická, ale už i politická úroveň
  • nová iniciativa: Hans Dietrich Genscher (ministr zahraničí v Německu – chtěl přetvořit evropské sdružení na EU, podpořeno Itálií)
  • tři pilíře integrace – zastřešili EU
  1. evropské společenství
  2. evropský měnový systém
  3. evropská politická spolupráce
  • smlouvě se uvažuje až v roce 1993
  • Bílá kniha
    • dokončení vnitřního trhu (trh, který přesahuje jednotlivé národní trhy)
    • definuje určité překážky
  1. fyzické – kontroly na hranicích (brání volnému pohybu osob)
  2. technické – stěžují volný pohyb zboží (nejsou formy pro výrobu stejných produktů)
  3. daňové – odlišné daňové sazby v jednotlivých státech
    • aby byly tyto překážky odstraněny, je potřeba přijmout 300 nových právních aktů – 1987 revize zakladatelských smluv (Jednotný evropský akt), cílem bylo dokončení jednotného vnitřního trhu do roku 1992
      • 1986 – ES se rozrůstá na dvanáctku (počet hvězdiček na vlajce je 12, ale toto číslo má pouze symbolický význam)
      • rozpad SSSR – země bývalého sovětského bloku se přeorientovávají na ES
      • 1992 – Maastrichtská kritéria = vznik EU
    • EHS, Evropské sdružení pro atomovou energii a Evropské sdružení uhlí a oceli byly souhrnně označovány jako Evropská společenství (ES). Na základě tzv. Maastrichtské smlouvy (podle místa přijetí Maastrichtu) se v roce 1993 z ES vytvořila Evropská unie (EU)
    • Šlo přitom i o spolupráci v mimoekonomické oblasti. EU vznikla jako zastřešující entita, která stojí na 3 pilířích:
    • ) zakládající společenství (EURATOM, ES,ESUO – to však zaniklo v r.2002)
    • ) tzv. NOVUM = společná zahraniční a bezpečnostní politika
    • ) spolupráce ve věcech vnitra a justice, v těchto věcech si EU již vytvořila jistou pozici. Její dodržování a prohlubování pak má vést ke konečné cílené co největší jednotnosti EU.
      • 1993 přijata právní opatření – dokončen jednotný vnitřní trh
      • v 90. létech státy bývalého sovětského bloku mají zájem o vstup do EU – je třeba stanovit pravidla, který stát do EU může vstoupit – Kodaňská pravidla:

1.) Fungující tržní ekonomika bez korupčního prostředí

2.) Nadvláda práva

3.) Dodržování lidských práv

4.) fungující státní správa

  • 1995 Schengenská dohoda – smlouva o postupném rušení kontrol na společných hranicích, umožňuje společný hraniční režim a společnou imigrační politiku, byla základem pro všeobecné zrušení celních a pasových kontrol na hranicích vnitřních EU, čímž se vytvořil tzv. Schengenský prostor.
  • 1997 Amsterdamská smlouva – prohlubuje integraci, poprvé plány na společnou měnu, EURO jako měnová jednotka bylo zavedeno v roce 1999 a jako platidlo funguje od roku 2002
  • 2001 – 2003 Smlouvy z Nice (2003 proto, že tyto smlouvy musí ratifikovat všechny členské státy), stanoveny podmínky pro schválení přijetí nových členů. Upravuje počty zástupců v orgánech EU po rozšíření EU.

 

  1. Orgány EU
  • Evropská rada (Evropský summit)
  • vrcholný politický orgán
  • nemá stálé zaměstnance, rozpočet ani formální pravomoci, proto nebývá řazena mezi instituce
  • je tvořena z hlav států nebo předsedů vlád států (popř. ministrů) + předseda Evropské komise
  • v současnosti má tedy 28 členů, zasedá 4x ročně v Bruselu a Luxemburgu, aby se dohodla na celkové politice EU a zhodnotila její pokrok – schůzkám se říká summity – jejím úkolem je určovat směr rozvoje Evropské unie
  • předsednictví se odvozuje od předsednictví Rady EU.
  • funkce: přijímá zásadní politická rozhodnutí pro fungování EU, je přímo zodpovědná za oblast zahraniční a bezpečnostní politiky + justice)
  • po každém svém zasedání je povinna předložit Evropskému parlamentu zprávu o jednání
  • generálním tajemníkem je v současnosti Javier Solana
  • Evropský parlament
  • sídlí ve Štrasburku, výbory v Bruselu, generální sekretariát v Lucemburku
  • je nejvyšším zákonodárným orgánem EU
  • 785 poslanců, kteří jsou voleni přímo obyvateli jednotlivých států na dobu 5 let (ČR má 24 poslanců volených občany ČR), poslanci hájí zájmy státu
  • legislativní, kontrolní, rozpočtová pravomoc
  • má kontrolní právo vůči Evropské komisi (má právo vyslovit jí nedůvěru, interpelovat člena Komise)
  • parlament s Radou společně hlasuje o rozpočtu, má právo vydávat právní akty
  • parlament rovněž sleduje práci Rady EU (tedy rady ministrů)
  • předseda – Josep Borrell Fontelles (od r. 2004)
  • Rada EU (starší název Rada ministrů)
  • nemá pevné složení, schází se vždy ti ministři odvětví, jehož problematika se řeší
  • skládá se z ministrů členských států daného resortu – každé zasedání Rady je věnováno určitému tématu a ministři se ho účastní podle svých odborností
  • např. o otázkách životního prostředí – zasedání se účastní ministr životního prostředí = Rada ministrů životního prostředí (celkem existuje 9 různých složení Rady)
  • místa zasedání: Brusel, Lucemburk (duben, květen a červen)
  • rozhodnutí v Radě se přijímají prostřednictvím hlasování – ČR zde má 12 hlasů (celkem 345)
  • funkce: přijímání právních předpisů – schvaluje zákony
  • předsednictví rotuje v půlročních intervalech (ČR v r. 2009)
  • hlasování
    • jednomyslné – pro musí být všichni představitelé členských zemí
    • kvalifikovaná většina – každý představitel má určitý počet hlasů podle velikosti země – malé země mohou být přehlasovány velkými zeměmi, a proto musí být splněna podmínka, že musí být pro 62 % obyvatelstva

(ZATÍMCO Rada Evropy není vůbec orgán EU – tato mezivládní organizace (46 členů) se zaměřuje na ochranu lidských práv; založena 1949, jedním z výrazných úspěchů bylo sepsání Evropské úmluvy o ochraně lidských práv – proto byl také zřízen Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku)

  • Evropská komise
  • sídlí v Bruselu, nahrazuje „evropskou vládu“, je nejvyšším orgánem výkonné moci EU
  • 27 členů, předseda José Manuel Barroso (Portugalsko, od r. 2004)
  • navrhuje legislativu EU evropské radě, kontroluje dodržování této legislativy v členských zemích EU a zastupuje Evropskou unii vůči členským státům i navenek
  • je podřízena Evropskému parlamentu
  • kontroluje hospodářství EU a má právo sankcionovat fyzické i právnické osoby
  • spravuje z převážné části rozpočet EU (hájí zájmy celku nikoliv národní zájmy)
  • Evropská centrální banka
  • cílem řídit euro (jednotnou měnu EU), zabezpečovat stabilitu cen v zemích, které euro používají
  • odpovídá za definování a realizaci měnové politiky v eurozóně
  • pracuje naprosto nezávisle, není tedy podřízena žádnému jinému orgánu EU ani členských států
  • sídlo ve Frankfurtu
  • Evropská investiční banka
  • poskytuje půjčky pro kapitálové investice podporující vyrovnaný ekonomický rozvoj a integraci Evropy
  • podpora malých a středních podniků
  • sídlo v Lucemburku
    • Evropský účetní dvůr
  • každý stát má 1 kontrolora – kontroluje náklady na administrativu jednotlivých orgánů a plnění evropského rozpočtu
  • sídlí v Lucemburku
    • Soudní dvůr EU
  • sídlí v Lucemburku (založen smlouvou o ESUO 1952)
  • je nejvyšším soudním orgánem EU
  • tvoří ho 27 soudců jmenovaných na 6 let (v praxi každý členský stát navrhuje svého soudce, protože každý právní řád je jiný), 8 generálních advokátů
  • řeší spory mezi státy, institucemi, podniky i soukromými osobami podle evropského práva
  • dbá o to, aby zákony EU byly nadřazené zákonům členských států
  • Evropská banka pro obnovu a rozvoj
  • pomáhá zemím střední a východní Evropy při budování tržního hospodářství a demokratického prostředí
  • půjčky a investice jdou na rozvoj soukromého podnikání, privatizaci či restrukturalizaci státních firem či na podporu komunálních služeb
    • Evropský ombudsman
  • byl zaveden Maastrichtskou smlouvou
  • prvním ombudsmanem byl zvolen v roce 1995 Fin Jacob Söderman.
    • V Haagu sídlí Mezinárodní trestní tribunál v rámci OSN (např. spor Kosovo X Srbsko)
    • Ve Štrasburku sídlí tzv. Evropský soud pro lidská práva v rámci Rady Evropy

 

  1. Společné politiky

1) Zemědělská

  • Zemědělská politika EU zajišťuje dostatečnou potravinářskou výrobu Unie, ekonomickou životaschopnost venkova a hraje také důležitou roli při řešení environmentálních problémů (změna klimatu, vodní hospodářství, bioenergetika)
  • Politika EU producentům všech potravin (od obilnin, masa a mléka až po ovoce a zeleninu nebo víno) umožňuje produkovat dostatečné množství bezpečných, vysoce kvalitních potravin pro evropské spotřebitele, plně přispívat k rozmanitému ekonomickému rozvoji venkovských oblastí, splňovat přísné normy péče o životní prostředí a o zvířata
  • Spotřebitelé přisuzují stále větší význam kvalitě potravin. Při jejich výběru jim teď pomáhají různé evropské značky kvality
  • Podpora inovací v zemědělství a potravinářském průmyslu.
  • Lze použít poskytnutí pomoci ve výjimečných situacích, jako jsou přírodní katastrofy či propuknutí zvířecích nákaz (třeba kulhavky a slintavky)
  • Unie doplňuje příjmy zemědělců přímou podporou, aby jim zajistila přiměřenou životní úroveň. Zemědělci však na oplátku musí splňovat normy v oblasti hygieny a bezpečnosti potravin, zdraví a životních podmínek zvířat…
  • Do roku 2050 bude nutné zdvojnásobit světovou produkci potravin, a reagovat tak na nárůst populace. Zároveň bude nutné řešit dopady změny klimatu (ztrátu biologické rozmanitosti, úbytek půdy a zhoršující se kvalitu vody).
  • Vstup ČR do EU znamenal pro české zemědělce řadu výhod, zejména ve formě zvýšení příjmů a životní úrovně. Celkově se ale nepodařilo zastavit trvalý pokles podílu zemědělské produkce na celkovém HDP a na zaměstnanosti.

2) Obchodní

  • S podílem 20 % na světovém dovozu a vývozu je Evropská unie největší obchodní velmocí na světě.
  • Volný obchod mezi jejími členy byl jednou z prvních zásad, které stály u jejího vzniku.
  • Unie podporuje liberalizaci světového obchodu, protože příznivě ovlivňuje ekonomiky bohatých i chudých zemí.
  • Do světového hospodářství se díky globalizaci zapojuje čím dál více zemí, chudých i bohatých, a tím se na světových trzích zvyšuje konkurence.
  • Pro hospodářství EU jsou velmi důležité konkurenceschopnost a dodržování mezinárodně uznávaných pravidel.
  • Česká republika se vstupem do EU formálně vzdala práva uskutečňovat samostatnou obchodní politiku a připojila se k celní unii, která na dovozy a vývozy do třetích zemí uplatňuje jednotné úpravy obchodních vztahů, závazné pro všechny členské státy EU.

3) Dopravní

  • V odvětví dopravy je v EU přímo zaměstnáno přibližně 10 milionů lidí a vytváří se zde asi 5 % HDP.
  • Logistika (např. přeprava a skladování zboží) tvoří 10–15 % nákladů evropských podniků na konečný produkt.
  • Průměrná domácnost vynakládá 13,2 % svého rozpočtu na dopravní služby a produkty.
  • Nové vysokorychlostní tratě nabízejí v celé EU občanům bezpečný, rychlý, pohodlný a ekologický způsob přepravy.
  • Přetížení – roste osobní doprava, ta by se do roku 2030 měla zvýšit o 34 % a do roku 2050 o 51 % oproti roku 2005.
  • Závislost na ropě – Doprava je sice energeticky stále účinnější, ale přesto závisí z 96 % na ropě. Ropy bude v příštích desetiletích čím dál větší nedostatek, protože se stále více zdrojů nachází v nestabilních zemích. Do roku 2050 by se cena ropy měla vyšplhat na dvojnásobek úrovně z roku 2005 (59 dolarů za barel).
  • Emise skleníkových plynů – Pokud chceme omezit globální oteplení na pouhé 2ºC, musí EU do roku 2050 dosáhnout v dopravě 60% snížení emisí (oproti hodnotám z roku 1990). Má-li být tohoto cíle dosaženo, musí EU do roku 2050 snížit celkové emise o 80–95 % pod úroveň roku 1990.
  • Rozvoj infrastruktury – ve východních zemích často chybí vysokorychlostní železniční tratě a ostatní železniční sítě jsou většinou ve špatném stavu.
  • Letecká doprava – Liberalizace přinesla intenzivnější hospodářskou soutěž, nižší ceny a větší propojení členských zemí. Tzv. jednotné evropské nebe umožní v tomto trendu pokračovat. Uvolnila se rovněž transatlantická doprava. Dohoda s názvem „Otevřené nebe“ mezi EU a USA umožňuje, aby jakákoli unijní letecká společnost provozovala lety z kteréhokoli letiště v EU do kteréhokoli města v USA.
  • Evropská unie zpřísňuje předpisy týkající se bezpečnosti na mořích, včetně důkladnějších inspekcí lodí, sankcí za znečišťování způsobené hrubou nedbalostí a rychlejšího vyřazování tankerů s jednoduchým trupem z provozu.

4) Měnová

  • V rámci jednotného trhu a tak velkého obchodního bloku jako EU vyvstává potřeba koordinovat hospodářskou politiku jednotlivých členských států. Unie tak může rychleji reagovat na nové skutečnosti, jakou je například současná hospodářská a finanční krize.
  • Základním rámcem pro spolupráci v oblasti hospodářské politiky je hospodářská a měnová unie (HMU), jejímiž členy jsou všechny členské státy. Zde vznikají společné postupy týkající se ekonomických otázek. Díky těmto postupům dosahujeme vyššího hospodářského růstu, vzniká více pracovních míst a všichni občané mohou využívat vyšší úroveň sociálního zabezpečení.
  • Unie již od samého začátku finanční a hospodářské krize v říjnu 2008 koordinovala zavádění protikrizových opatření. Vlády členských států, Evropská centrální banka a Evropská komise společně usilují o to, aby ochránily bankovní vklady občanů a vytvořily spolehlivější systém finančního řízení. Cílem není pouze nastolit stabilitu, ale rovněž vytvořit podmínky pro hospodářský růst a vyšší zaměstnanost.
  • V květnu 2010 byl zaveden balíček evropských stabilizačních opatření, který poskytuje finanční pomoc členským státům EU v potížích, a chrání tak finanční stabilitu EU před silnými tlaky na trzích se státními dluhopisy v eurozóně.
  • Díky tomu, že je euro společnou měnou pro velkou část Evropy, bylo pro EU jednodušší reagovat na globální úvěrovou krizi koordinovaným způsobem. Navíc se díky společné měně podařilo udržet vyšší stabilitu, než by jinak bylo možné.
  • Euro používá denně více než 60 % obyvatel EU. Jednotná měna přináší výhody pro všechny: V eurozóně již neexistují poplatky za směnu peněz při cestování nebo obchodování. Spotřebitelé a podniky mohou snadněji porovnávat ceny, což podněcuje hospodářskou soutěž.
  • Eurozóna je také zárukou cenové stability. Evropská centrální banka stanovuje základní úrokové sazby tak, aby inflace v eurozóně zůstala ve střednědobém výhledu pod 2 %.
  • Euro by měly zavést všechny členské státy EU, jakmile to stav jejich ekonomik umožní. Země, které k EU přistoupily v roce 2004 a 2007 se proto k eurozóně postupně připojují. Dánsko a Spojené království se na základě zvláštních politických dohod rozhodli zatím euro nezavádět.

 

  1. Aktuální problémy EU
  • Řecko
  • Euro
  • Turecko – O možném vstupu Turecka do EU se vedou debaty již po desetiletí. Turecko podalo oficiální přihlášku v roce 1987, ale Evropská unie zahájila s Tureckem rozhovory o vstupu do EU v roce 2005. Očekává se, že přístupové rozhovory budou trvat „nejméně 10 let“. Zastánci přijetí Turecka poukazují na to, že by to znamenalo stabilizaci jeho institucí a právního řádu a posílilo by to význam ekonomiky EU ve světě. Vstup do Evropské unie by byl také jakousi odměnou za jeho dlouholeté členství v NATO a pokrok v oblasti ochrany lidských práv. Odpůrci Turecka v Evropské unii naopak poukazují na to, že jeho převážná část leží mimo Evropu a dále argumentují tím, že má velmi špatné vztahy se sousedním Kyprem a Arménií. Mnozí z nich také pochybují o pokroku v oblasti dodržování lidských práv a upozorňují zejména na etnické spory s tureckými Kurdy. Kritici přijetí Turecka do EU se dále obávají změny mocenské rovnováhy v Evropě (předpokládá se, že by Turecko bylo v době vstupu nejlidnatějším státem EU, navíc s většinovou muslimskou populací).
  • Švýcarsko – V roce 1992 podala švýcarská spolková vláda přihlášku do Evropské unie, ale bez podpory parlamentu a voličů. Obdobně jako v Norsku občané odmítli v referendu již samotná přístupová jednání. Panovaly obavy ze ztráty tradiční švýcarské neutrality, omezení suverenity a politických práv, dále také z masivního zvýšení daní na úroveň EU. Švýcarsko zvolilo cestu bilaterálních smluv s Unií. Např. v rámci Bilaterálních smluv II. přistoupilo od roku 2006 k dohodě o Schengenském prostoru.