Lakomec-Moliére
Autor: Moliére (vlatním jménem Jean-Baptiste Poquelin)
Žánr: komedie.
Tématická vrstva:
Postavy:
Harpagon– bohatý lichvář; člověk, který kvůli svým penězům obětuje cokoliv a ztráta peněz by pro něj znamenala ztráta života, zamiluje se do Marie a chce si ji vzít.
Kleantes- Harpagonův syn, miluje Marii a brání jejich lásku proti svému otci.
Marie- mladá dívka, která se zamiluje do Kleanta, ale má si vzít Harpagona, kterého vůbec nechce.
Eliška- Harpagonova dcera, miluje Valeria.
Valerius-Harpagonuv sluha miluje Elišku a snaží se získat přízeň Harpagona, aby si Elišku mohl vzít.
Anselm – šlechtic, má si vzít Elišku proti její vůli; otec Valéra a Mariany (jak se na konci hry ukáže).
Jakub – Harpagonův kočí a kuchař, který falešně udá Valéra za krádež Harpagonova pokladu ,nemá rád Harpagona kvůli lakotě.
Frosina – všetečná rádkyně a dohazovačka, která pomáha Harpagonovi i Klaentovi.
Čipera (Šindel, Štika) – Je zcela oddaný svému pánu Kleantovi. S myšlenkou, že svému pánovi pomůže, ukradl Harpagonovi jeho skříňku s penězi.
Matka Klaudie
Policejní komisař
Prostředí: Paříž roku1670.
Děj: Hlavní postava Harpagon je tak lakomý, že nedá peníze ani svým dětem, kteří si tak musí peníze půjčovat. Jeho syn Kleantes si chce půjčit peníze, aby si mohl vzít Marii, chudou dívku do které je moc zamilovaný. Když však přijde k otci pro svolení k sňatku, je nemile překvapen, protože otec mu ještě předtím sdělí, že je do Marie také zamilovaný a chce si ji vzít. Kleantes se mu to snaží rozmluvit, protože Harpagonovi je už šedesát let, na rozdíl od mladičké Marie, ale Harpagon se nenechá obměkčit a je rozhodnutý si Marii vzít. Kleantovi domluví svatbu s jinou bohatou ženou, stejně jako svojí dceři Elišce, které dohodí zámožného pána. Ta je však tajně zamilovaná do Valeria, se kterým také plánují svatbu. Harpagon však myslí jen na jedno- vydat Kleanta ženě s velkým věnem a Elišku dát muži, který naopak věno nechce. Jediné, na co Harpagon myslí, jsou jeho peníze. Jejich ztráta by pro něj znamenala ztrátu života. Peníze pro něj tedy byly důležitější, než štěstí jeho dětí.
Harpagon si k sobě pozve pletichářku Frosinu, která má za úkol přesvědčit Marii, aby si ho vzala za muže. Frosina se snaží, ale když chce od Harpagona peněžitou odměnu a ten odmítne, nechce už pro něj dále pracovat. Kleantes a Marie se jí svěří o jejich tajné lásce a Frosina chce nyní naopak pomoci jim. Vymyslí si plán- chce za Harpagonem poslat svoji známou, která by se před ním vydávala za bohatou dámu s velkým majetkem a podepsáním svatební smlouvy by všechen její majetek patřil i Harpagonovi. Frosině bylo jasné, že by si Harpagon raději vzal ji, než chudou Marii. Plán se nakonec neuskuteční, protože Kleantes při hádce s otcem prozradí jaké city k sobě s Marií chovají a Harpagon mu řekne, že v žádném případě Marii nezíská, že jejím mužem bude právě Harpagon a nikdy ne Kleantes.
Po jejich hádce o Marii přiběhne za Kleantem jeho sluha Šindel. Nese v rukou malou truhličku. Tajně ji vzal Harpagonovi z jeho skrýše na zahradě. V té truhličce byly všechny Harpagonovi peníze- deset tisíc tolarů. Jakmile to Harpagon zjistí, je velmi rozčilený a panicky pobíhá po zahradě a hledá truhlu a zloděje. Obviní každého na svém dvoře, včetně svým dětí a dokonce i sebe. Ihned povolá komisaře, který má za úkol najít zloděje a dát mu pořádný trest. Začne podezřívat správce Valeria, který ale neví, o co se jedná a myslí si, že Harpagon mluví o jeho dceři Elišce. Přizná se mu tedy, že si chce Elišku vzít a žádá o souhlas. Do jejich hádky vstoupí Anselm a ukáže se, že je otcem Valeria a Marie. Domluví se s Harpagonem, že zaplatí obě dvě svatby- Kleanta s Marií a Valeria s Eliškou. Harpagon s tím tedy souhlasí, protože Kleantes mu slíbí, že pokud svolí ke sňatkům, řekne mu, kde jsou jeho peníze.
Komedie končí svatbou Kleanta i Elišky a Harpagon tak konečně nalezne své ztracené peníze. Ukáže se tedy, že peníze jsou mu milejší, než láska, kterou původně k Marii cítil.
Kompozice díla: chronologicky
Jazyk: spisovný, místy archaismy, vtipné a živé rozhovory mezi postavami.
Vyprávěcí forma: ich forma subjektivní.
Kontext doby: Moliére se zaměřil, ve svém díle na kritiku tehdejší vyšší francouzské společnosti a jeho kritika je v podstatě platí i dnes kdy se společnost řídí penězmi.
Zajímavosti:
- Moliére se insiporoval Plautovou komedií – Komedie o hrnci.
- Hra je i v dnešní době velmi často hraná a je populární.