CHARAKTERISTIKA UMĚLECKÉHO TEXTU
J. B. Moliere – Lakomec
– zařazení do kontextu
Molierova díla tvoří převážně satirické komedie, které se tématicky zaměřují na nešvary francouzské vyšší společnosti (snobství, lakota, pokrytectví, naivita. Používá humorné zápletky, živé dialogy a výbornou psychologii postav. Některé postavy a fráze z jeho her jsou natolik známé, že přešly i do běžné řeči (např. slovo harpagon označuje lakomce).
Stejně tak jeho dílo Lakomec, napsané 1668 v Paříži patří mezi satirické komedie a stalo se jeho nejznámějším dílem. Ve stejném roce měla hra i premiéru v pařížské Palais Royal a sám Moliere zahrál roli Harpagona. Za Molierova života však hra příliš velký úspěch neměla. Pro měsíci byla vyřazena z repertoáru. Dnes patří díky své aktuálnosti k nejhranějším hrám světového repertoáru.
Uchytila se legenda, že Harpagonem je vlastně Molierův otec, kterým se nechal inspirovat při psaní hry. Nové bádání ukázalo, že to tak není. Motiv vzal z latinské komedie Aulularia (česky Komedie o hrnci), kterou sepsal římský dramatik Titus Maccius Plautus.
– žánr
Drama je literární žánr založený na přímých promluvách postav a scénických poznámkách. Využívá monologů a dialogů. Hlavní dvě formy jsou komedie a tragédie. Další jsou například fraška, činohra, tragikomedie, melodram, absurdní drama, muzikál, opera, opereta a další.
Komedie je forma dramatu s humoristickým pojetím komické situace. Zakládá si na výsměchu lidským vlastnostem. Konec bývá šťastný a smírný. Komedie navazuje na lidové a pololidové hry a získává si tak sympatie prostého publika
-doba vzniku
Dílo Lakomec spadá do období klasicismu, který vznikl ve francii v 17. století v době rozkvětu absolutistické monarchie. Hlavním cílem bylo nadčasově pojaté zobrazení různých lidských charakterů (hrdina, padouch).
– Klasicismus vyzdvihuje nutnost společenského řádu a pevné morálky, schvaluje absolutní moc vládce. V té době vládl ve francii Ludvík XIV. nazývaný také „král slunce“. Motiv slunce tudíž můžeme nalézt i v dobové architektuře, jako úctu k panovníkovy.
– Klade se důraz na přesnost, srozumitelnost a jasnost .
– V této době upadá poezie, ovšem nastává rozmach divadla dramatu.
– Je ovlivněn antikou. Dodržuje Aristotelovy zásady – jednoty místa, času, děje (trojjednota)
– Cit ustupuje rozumu.
– Krása je nalézána v pravdě a obrazu přírody.
V této době komedie spadala do tak zvaných nízkých žánrů (společně se satirou, bajkou a románem), která zobrazovala jednodušší téma z neurozené vrstvy společnosti.
Do vysokých žánrů patřily eposy, ódy, hymny a tragédie, které líčily příběhy urozených hrdinů a přinášela vznešená témata.
-dílo
Lakomec je komedie o 5 dějstvích. Děj zapadá do poloviny 17. století ve Francii, v Paříži. Odehrává se v jeden čas, na jednou místě a má jeden děj. Je psán prózou, v originále je francouzsky. Dílo je plné komediálních a důvtipných zápletek, dochází k úsměvným nedorozuměním a hlavní postavy jsou detailně charakterizovány. Postavy zůstávají na konci hry stejné jako na začátku. Moliere se přizpůsobuje ideálu tří jednot a pěti aktů. Vypráví o pařížském lichváři, který za peníze obětuje i vlastní rodinu.
Hra zpracovává a kritizuje až chorobnou lásku k penězům, rozpor mezi láskou a povinností poslechnou otce. Autor v ní rovněž kritizuje špatné lidské vlastnosti a maloměšťanství.
Všechna Molierova díla jsou do dnešních dnů velice aktuální. Ve své době si ale za ně zasloužil kritiku za porušování klasicistních norem (děti odmítali vyplnit vůli rodičů…) a za nemorálnost byl dokonce pronásledován církví.
Harpagon: chamtivý, lakomý, bezcitný lichvář, který pro peníze udělá cokoli, ztráta peněz znamená naprostou katastrofu, ztracení smyslu života a nenávist ke všem okolo, kteří mohli být klidně zloději; city jeho vlastních dětí pro něj pozbývají důležitosti před penězi
Kleant: syn Harpagona a zamilovaný do Mariany; pravý opak svého otce, nesdílí jeho lásku k penězům a kvůli Marianě by klidně i utekl ze svého pohodlného života
Eliška: dcera Harpagona a zamilovaná do Valéra
Mariana: chudá dívka pečující o svoji matku; budoucí nastávající Harpagona, ovšem zamilovaná do Kleanta; otce a bratra ztratila během lodního neštěstí, o kterém ji matka často vyprávěla (díky čemuž mohla poznat, že Valér je její bratr)
Valér: vyvolený Elišky; sluha pana Harpagona a správce jeho majetku; o rodiče se sestrou přišel během lodního neštěstí a vychoval ho kapitán plachetnice, která ho zachránila, v závěru se dozvídáme, že je to ve skutečnosti bratr Mariany a syn Anselma
Anselm: bohatý vdovec, kterému Harpagon přislíbil svoji dceru Elišku
Expozice: Harpagonův majetek
Kolize: láska Kleanta
Krize: Harpogonovo zamítnutí svatby Mariany a Kleanta
Katastrofa: ztráta peněz
Závěr: navrácení peněz, svatba Mariany a Kleanta, Elišky a Valéra
– spisovná i hovorová čeština, zvláštní slovosled a nezvyklé vyjadřování (např. bratr a sestra si vykají)
– archaismy a zastaralá slova
– satirický tón a sarkasmus
– metafora
– personifikace
-výňatek
Jedná se o část hry, kdy Harpagon zjistí, byl oloupen o svůj schovaný poklad. Majetek pro něj byl nejdůležitější na světě a při jeho ztrátě se mu zhroutí svět a téměř zešílí. Podezřívá z krádeže své vlastní děti a byl by ochoten je nechat i zatknout. Moliere se tak snažil poukázat na zkažeností jednotlivců, kteří staví bohatství nad svou rodinu a lidskost.
– autor
-francouzský herec, spisovatel režisér a dramatik období klasicismu.
Moliere, vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin, se narodil 15. ledna 1622 a byl synem bohatého měšťana po kterém měl převzít živnost. Studoval v Paříži práva. Jeho otec si přál, aby byl notářem, ovšem Moliere se proti vůli své rodiny stal komediantem.
Svými hrami se brzy proslavil, především mezi chudou vrstvou společnosti. Zabýval se nízkým dramatem, především komedií a fraškou. Ve svých hrách zesměšňoval společnost a poukazoval na témata, o kterých se příliš nemluvilo. Mimo jiné i postavení žen ve společnosti a v rodině, náboženského pokrytectví, nebo měšťanské snahy napodobovat šlechtu. Z tohoto důvodu jeho hry popuzovaly královský dvůr a církev a dostával se tak do častých sporů. Právě z tohoto důvodu používal přízvisko Moliere, aby neuvedl vlastní rodinu do hanby.
Spolu s dalšími 9 mladými lidmi založil roku 1643 divadlo Illustre Théatre. V Paříži příliš neuspěli, vydali se na turné a Moliere se začal pokoušet pro svou divadelní společnost poprvé psát hry.Psal jak charakterní komedie tak také frašky ve stylu komedie Dell’arte, kterou byl velice ovlivněn. Napsal celkem 33 komedií.
Zemřel 17. února 1673 na jevišti při výstupu, paradoxně když měl hrát umírajícího ve své hře Zdravý nemocný.
CHARAKTERISTIKA NEUMĚLECKÉHO TEXTU
Text je zřejmě výňatkem z odborné naučné literatury, která nás seznamuje s politickým děním ve Francii v 17. století. Poukazuje na touhu po moci a využití svého postavení pro osobní prospěch. Stejně tak jako Molierův Lakomec zobrazuje chamtivost jednotlivce. Ovšem zde je zmíněn Ludvík XIV. a jeho ministři a rádcové, zatímco Moliere se zabýval měšťanskou a chudou vrstvou společnosti.
– odborný funkční styl, užívá fakta a odbornou terminologii
– chronologicky řazený naučný výklad