Molière J.B. – Lakomec (3)

 

Klasicismus

  • Francie 17. st,  vláda Ludvíka XIV. „král slunce“
  • Inspiruje se hlavně starověkými vzory (tvůrčí kázeň, umělecká krása, dokonalost)
  • důraz na rozum a povinnost
  • Všeobecná kritika společnosti
  • dodržení jednoty místa, času a děje
  • Krása v pravdě a přírodě
  • Střízlivost a účelnost

Architektura

  • Vycházela z antiky
  • Typická jednoduchá výzdoba, rovné čisté linie, trojúhelníkové štíty a antické sloupy
  • Typickým příkladem francouzské parky a zahrady (geometrické plány, altány, aleje, keře jsou sestříhány do geometrických tvarů)
  • Staví se většinou paláce (pařížský Louvre), veřejné budovy (Stavovské divadlo v Praze)
  • Stavby: Vítězný oblouk v Paříži, Národní galerie,

Malířství

  • zobrazovali ideální typy postav
  • Snaha vyjádřit souměrnost a ušlechtilost
  • Snahou zachytit výjevy každodenního života
  • Představitelé: Jacques Louis David – Napoleon Bonaparte, Nicolas Poussin – Čtvero ročních období

Hudba

  • Symetrie skladby a princip periodicity
  • Oblíbeným nástrojem klavír
  • Představitelé: Wolfgang Amadeus Mozart, Ludwig van Beethoven

Literatura

  • zejména epická a dramatická tvorba
  • Dramata musela dodržovat trojjednotu (místo, čas a děj)

Autoři v klasicismu:

  • Pierre Corneille – Cid (drama – tragikomedie)
  • Jean Racine – Faidra (drama – tragédie)
  • Jean de la Fontaine – Bajky (próza – alegorické příběhy)

Moliére

  • (1622 – 1673)
  • Vlastní jméno: Jean – Baptiste Poquelin
  • Režisér, spisovatel, režisér a dramatik, herec
  • mistrem francouzské divadelní komedie
  • nejslavnější představitel evropského klasicismu
  • Narodil se a vyrůstal v Paříži. Matka brzy zemřela. O výchovu se staral dědeček, který byl milovníkem divadla. 1644 založil tzv. Slavné divadlo, neprosperovalo a Moliére strávil několik měsíců ve vězení pro dlužníky.
  • Přidal se ke kočovné divadelní společnosti, putoval po francouzském venkově. Když se vrátil do Paříže, předvedl svá představení králi. Moliére se stal organizátorem společenského života u královského dvora.
  • celkem 33 her. Navázal v nich na tradice evropského lidového divadla a záměrně v nich narušil zásady vyžadované klasicistním dramatem např. jednotu místa, času a děje. Pro komedie používal prvky typické pro tragédii.
  • Psal frašky, veselohry, zápletkové i charakterové komedie. K jejich hlavním námětům patří otázka mravnosti, přetvářky a touha po majetku a penězích.
  • Zápletky jeho her založeny na konfrontaci lidských chyb se zdravým rozumem a lidskou morálkou. Výsměch šlechtě a její morálce, odsuzoval pokrytectví, snobství, postavení žen ve společnosti.
  • Na jevišti předváděl lidské chyby, negativní vlastnosti, lakoty, náboženské pokrytectví.
  • Zemřel po představení Zdravý nemocný.
  • Církev ho proklela.
  • Nadčasový a moderní je také bohatý slovník. V jeho hrách najdeme archaismy, neologismy, hovorové i nářeční prvky.

Další díla:

  • Tartuffe – (drama – komedie)
  • Zdravý nemocný – (drama – komedie)
  • Chudák manžel – (drama – komedie)

Lakomec

  • z nejvýznamnějších děl vrcholného francouzského klasicismu
  • Inspirován dílem Komedie o hrnci – Titus Maccius Plautus

Druh a žánr knížky

Drama – příběh se vypráví pomocí dialogů a monologů

Komedie o pěti dějstvích – literární nebo dramatický útvar, který končí vždycky šťastně, od komedie se očekává humorný nadhled nad lidskými sladkostmi a lidskou nedostatečností

O díle

  • Doba a místo: st, Francie, Paříž, jeden čas, jedno místo, jeden děj
  • Kompozice: chronologická, reálný čas
  • Útvar: epika – k předvádění na jevišti, monology, dialogy, přímá řeč
  • Klasicistní prvky: záporné – kladné postavy, důraz na rozum, návrat k antice
  • Téma: zesměšnění maloměšťáctví, Lakomství, hrabivost, ukazuje jak tyto vlastnosti komplikují život.

Postavy a jejich charakteristika

  • Harpagon – harpago= loupit, lakomý, chamtivý a bezcitný. Zajímá se jen o své peníze a je pro ně ochoten obětovat všechno, jsou pro něj důležitější i než jeho rodina. Bohatne půjčováním peněz a vysokou lichvou. Chce výhodně provdat a oženit své děti. Sobec.
  • Kleant – syn Harpagona, mladý muž, má velmi dobré společenské vychování, je zamilovaný do Mariany a chce si jí vzít
  • Eliška – dcera Harpagona, zamilovaná do Valéra, bojuje za svoji lásku a štěstí, nechce se provdat za muže, kterého ji vybral otec
  • Mariana – krásná, miluje Kleanta a nešťastně přihlíží Harpagonovu dvoření, skromná, plachá, stará se o svou matku
  • Valér – zamilovaný do Elišky, pracuje v domě u Harpagona jako správce, aby byl Elišce nablízku, snaží se co nejvíce zalíbit Harpagonovi
  • Anselm– navenek bohatý starý muž, ve skutečnosti štědrý a dobrosrdečný šlechtic, otec Mariany a Valéra
  • Frosina – chytrá intrikářka, dohazovačka, jako jediná zná poměry v celé rodině
  • Štitka – sluha Kleanta, je si vědom Harpagonových vlastností
  • Jakub – Harpagonův kuchař, podlý a pomstychtivý

 Popis děje

První dějství

Eliška miluje Valéra, který pracuje v Harpagonově domě jako správce a podlézá mu a donáší na ostatní sluhy, aby se mu co nejvíc zalíbil. Eliška se chce svěřit svému bratrovi o její lásce, ale on ji překvapí a svěří se jí jako první, že miluje jednu dívku jménem Mariana. Pan Harpagon, otec Elišky a Kleanta, je lakomý a zajímá se jen o své peníze. Proto se rozhodne provdat Elišku za starého bohatého muže jménem Anselm a jeho syna oženit s bohatou vdovou. On sám si chce vzít krásnou Marianu.

 Druhé dějství

Kleant si chce vypůjčit peníze od neznámého muže, které potřebuje, aby si mohl vzít Marianu. Zjistí, že neznámý muž je jeho otec a pohádají se. Sluha Čipera se setká s Frosinou, která má Harpagonovi dohodit sňatek a doufá ve finanční odměnu. Ten ji dá za úkol, aby domluvila schůzku s Marianou a s Anselmem.

 Třetí dějství

Harpagon rozdává příkazy na přípravu večera, ale nesmí to být drahé, protože nechce dávat hodně peněz za večeři. Večer všichni přijdou a navzájem se seznamují. Kleant věnuje Marianě prsten, který však patří Harpagonovi a snaží se, aby nepoznal jejich lásku.

Čtvrté dějství

Frosina, Kleant a Mariana chtějí překazit sňatek Mariany a Harpagona. Frosina má sehnat herečku, která ho „oblbne“. Harpagon něco tuší a předstírá před Kleantem, že je pro Marianu možná moc starý, že by si ji mohl vzít on. Kleant se mu svěří, že Marianu miluje. Harpagon ovšem zakáže Kleantovi lásku k Marianě a přikáže mu vzít si vdovu, kterou mu určil. Hádku ukončí kuchař Jakub, který hraje na obě strany. Harpagonovi řekne, že Kleant je ke všemu svolný a Kleantovi řekne, že mu otec povolil vzít si Marianu. Pokus sluhy se nepodaří a hádka začne nanovo. Čipera ukradne Harpagonvoi peníze ze zahrady, kde je měl ukryt.

Páté dějství

Harpagon hledá své peníze. Zavolal si komisaře a vyšetřují krádež. Jakub křivě obviní Valéra. Ten mu oznámí, že se zasnoubil s jeho dcerou, ale on si stále myslí, že mu ukradl peníze. Přijde Anselm a zjistí se, že je otec Valéra a Mariany. Kleant ví, kde jsou Harpagonovi peníze a vyhrožuje mu. Když svolá sňatek s Marianou, vrátí mu peníze. Harpagon souhlasí i se sňatkem Valéra a Elišky. Anselm zaplatí obě svatby i komisařovu práci.

Expozice: Harpagonův majetek

Kolize: Láska Harpagonova syna Kleanta

Krize: Harpagonovo zamítnutí svatby Mariany a Kleanta

Katastrofa: Ztráta peněz

Závěr: navrácení peněz, svatba Mariany a Kleanta, Elišky a Valéra

Styl jazyka

  • er-forma, spisovný jazyk, dialogy plné hovorových obratů (u služebnictva), běžná měšťácká mluva
  • Scénická poznámka (píše se do závorek; slouží k tomu, aby herci věděli, jak se mají chovat)
  • Satira (pomocí humoru a komiky zesměšňuje realitu a kritizuje její nedostatky)
  • Neobjevují se archaismy
  • Občasné vulgarismy (mizera, parchant)
  • Metafora: Jdi mi z očí.
  • Hovorové výrazy: Musím se mrknout na své penízky. Takový kus křováka křováckého. Nevyzvonils mu to ty?
  • Apostrofa: Můj ty božínku!
  • Personifikace: Láska nezná bratra.
  • Nespisovná řeč: On sám vám dal kvindle. Pro nás je to pořád pět

Inspirace a dobové vnímání:

  • hraje se dodnes, Chladné přijetí, zásluha až po smrti, aktuální (peníze)
  • Inspirace Plautem – Zlatý hrnec
  • Zfilmován
  • Přeložilo Saudek, 284 stran