Český realismus a naturalismus
- poslední čtvrtina 19. století
- národnostní nesnášenlivosti mezi Čechy a Němci
- oba národy zakládali vlastní divadla (Národní divadlo – 1968), školy, sportovní kluby, politický strany i noviny
- České země byly průmyslově nejrozvinutější a hospodářsky nejvýkonnější částí monarchie
- toto období poznamenaly dva skandály: zpochybnění pravosti Rukopisů královédvorského a zelenohorského a vystoupení Tomáše Garrigua Masaryka proti antisemitismu (podstata sporu – stavět národní identitu na nepravdě, mýtu a pověře, nebo na kritickém vyrovnání se s nimi)
Literatura
- upřednostňovali prozaické žánry před poezií
- historický román, vedle historických fresek líčících události na úkor lidských charakterů vznikaly romány, v nichž kladen na vykreslení charakteru postav a jejich poslání v rámci dané doby
- vesnický román, vesnická povídka – autoři v nich zachycovali vztahy mezi lidmi z různých sociálních vrstev
- v přístupu k podání látky se mnohdy mísily realistické a naturalistické prvky
- realistické drama – drama historické, autoři čerpali za života soudobé vesnice a jejich sociálních problémů, děj podán objektivně, hry byly prány civilním jazykem i dialektem
Autoři daného období
- Karel Havlíček Borovský – Král Lávra (poezie – satirická skladba)
- Božena Němcová – Babička (próza – novela)
- Alois Jirásek – Proti všem (próza – román)
Alois a Vilém Mrštíkové
- Narozeni v Jimrámově (u Nového Města na Moravě)
- Tvorba spjata s Moravou, okolím Brna. Čerpali ze života na vesnici, ovlivnění tradicí a folklorem. Hlavní postava inspirace životem Marie Turkové z Těšan u Židlochovic.
Alois
- prozaik, dramatik, učitel na jihomoravském venkově. Správce školy v Divákách u Hustopčí zázemí bratru a rodině. Starší.
- románová kronika Rok na vsi – realistický román,
Vilém
- dramatik, překladatel, literární kritik, publicista, prozaik, právnická fakulta (nedokončeno). Překlady ruským realistům, studie o fr. Naturalismu, příspěvky do časopisů: Ruch, Zora, Lumír. Kritika výtvarného umění. 1895 jeden se signátařů manifestu České moderny. Sebevražda.
- román s lyr. prvky Pohádka máje (nenaplněná láska k neteři básníka V.Hálka)
- román, městské prostředí Santa Lucia – vlastní zkušenosti, Jiří Jordán chudý, jde studovat do Prahy, studium práv, Praha – milá vlídná žena poté zlá vysávající, sebevražda, přirovnání Santa Lucia
- Román Zumři, studentské prostředí, nedokončen
Maryša
- Doba a místo děje: v říjnu 1886 – neděle po mši. Třetí jednání dva roky poté. jihomoravská dědina – okolí Brna.
- Žánr: tragédie – smutný děj, tragický konec
- Druh: drama, dějová linie, přenášen přímá řeč – monology, dialogy, jméno, scénické a režijní poznámky – Divadelní hra
- Kompozice: chronologická
- Rozsah: 5 jednání expozice, kolize, krize, peripetie a katastrofa
- Premiéra: jaro 1894
- před premiérou předsudek, druhořadá hra bez valné hodnoty, která by do Národního divadla vůbec neměla patřit. Po prvním představení, nevídaný úspěch a stala se hrou velmi oblíbenou.
- Prostředí klasické české vesnice 19. století se všemi zvyklostmi a tradicemi – hlavní příčinou tragédie, jež stihne hlavní hrdinku.
- Hlavní myšlenka: Manželství uzavřené bez lásky a pouze kvůli prospěchu nemůže být šťastné. majetkové rozdíly na vesnici. Občas rodiče svým dětem kvůli penězům ničí budoucí život.
Charakteristika hlavních postav
- Lízal – otec Maryši, svou dceru prodal; vychytralý, bezcitný a lakomý; starý bohatý sedlák, nemyslí na dobro Maryši
- Lízalka – matka Maryši, umíněná, tvrdohlavá; surovější než Lízal, přísná a krutá
- Vávra – starý ovdovělý mlynář; krutý opilec, jenž svou první manželku, s níž měl děti, utýral k smrti; zlý, sobecký a agresivní; má vysoké sebevědomí a je všude nechvalně známý; Maryšu si vzal jen kvůli penězům; i po slibu se nezměnil, Maryšu bije
- Maryša – Lízalova dcera; mladá a velmi tvrdohlavá; citlivá a umí i vzdorovat; žije podle společenských a náboženských zásad; miluje Francka
- Francek – mladý vojín prudké povahy; statečný, věrný, energický, hrdý a velmi
- Rozárka – služka u Vávrů
- Horačka – matka Francka
- Strouhalka – teta Maryši
- Strouhal – její muž (Tomáš)
- stařenka – babička Maryši
- hospodský – Franckův poručník
- muzikanti, chasa, mládci, sedláci, děti
Styl jazyka
- velmi realistické popisy moravské vesnice a venkovského života
- lidové písně a živou muziku, kroje, skutečnou podobu loučení s rekruty
- hodně nářečních slov, kombinuje hanácký, slovácký a brněnský dialekt
- v mluvě patrné i rozvrstvení generací
- jazyková forma: Nespisovná čeština – hodně nářečí a nářečnických výrazů
- personifikace (zosobnění, neživým věcem se přisuzují lidské vlastnosti) Tam, kde zahrádky u Lízalova statku až po dveře sahají, stojí u zápraží lavička.
- metafora (je obrazné pojmenování na základě podobnosti) Každé má na sobě pírko. Chceš-li mně šlapat na krk, šlápnu já taky.
- elipsa Ty mně vyhrožovat!
- perifráze (vystihuje určitý jev nebo děj pomocí typických znaků) Doma je jí potřeba a ona tu sedí na besedě. Až přindeš do let, taky tak budeš mluvit – až budeš starší
- epizeuxis (opakování stejného slova nebo slovních spojení za sebou v jednom verši) Dyž přinde, přinde. Nikam, nikam! Co děti, děti!
- epifora (opakování slova, nebo skupiny slov na konci za sebou jdoucích vět nebo veršů) Co děti, děti! Šak só to hodný děti!
- hyperbola (zveličuje vlastnost nebo jev a přeháněním dosáhnout silnějšího emocionálního účinku) Do hrobu se připravit nedám.
- ironie (výsměch, její princip spočívá v tom, že se slova nebo výrok použije v opačném významu) No, na takový štěstí mám dycky času dost.
- básnické přirovnání (Je rozeznatelný díky přirovnávacímu příslovci jak, jako; zdůrazňuje vlastnosti věcí, jev nebo děj) Čas uběhne jako pěna – a voda po ní zůstane.
- dialektismy (nářečí) kmocháček, roba, lunt, zvostat, proč teda répeš, ešče, plkať
Popis děje
Maryša zamilovaná do Francka, který je chudý, a proto Maryšin otec Lízal vztahu mladé dvojice nepřeje. Chce dceru provdat za vdovce mlynáře Vávru, který vlastní celý mlýn a několik polí, ale je o dost starší než Maryša. Lízalovi se proto velmi hodí, že Francek odchází na vojnu. Tvrdohlavá a temperamentní Maryša se za Vávru nedobrovolně provdá, ale v jeho domácnosti trpí. Po nějaké době začnou svého kroku litovat i Lízalovi, protože zjistí, že mlynář je darebák a hamoun a nešťastnou Maryšu bije, protože vidí, že ho dívka nemiluje.
Po dvou letech se z vojny vrací Francek, který je do Maryši stále zamilovaný, a je rozhodnutý získat nebohou dívku za jakoukoliv cenu. Přemlouvá ji, aby s ním utekla do Brna, kde si sehnal práci. Maryša zpočátku odmítá, protože věří ve svátost manželskou a nechce udělat svým rodičům ostudu, nakonec ale své rozhodnutí změní, souhlasí, že s Franckem odejde, a chce se zbavit Vávry. Zoufalá Maryša nasype Vávrovi do kávy jed, její čin ji ale nakonec samotnou mrzí a chápe, že tím nic nevyřešila.
S postupným vývojem příběhu můžeme sledovat i změnu chování starého Lízala. Zpočátku hamižný muž a despotický otec s předsudky nakonec zjišťuje, že štěstí nezávisí pouze na penězích. Umíněná Maryša však na své rodiče zanevře kvůli křivdě, kterou na ní spáchali a není schopna jim odpustit, že jí zničili život. Původně veselá dívka zatrpkne a zahořkne a nenávidí celý svět včetně svých rodičů. Majetek, jehož součástí jako předmět obchodu se stává člověk a láska, se stane příčinou tragédie.
Hra má 5 jednání. 3. jednání je o 2 roky později než 1. a 2.
- dějství – Lízal se domlouvá s Vávrou, že se za něho Maryša provdá. Důvodem sňatku jsou peníze. Maryša ale miluje Francka, ten odjíždí jako voják pryč.
- dějství – Maryša nenachází v nikom podporu. Matka se těší, až odejde Maryša z domu a u otce převažuje touha po penězích, a tak se Maryša provdá, ač nerada.
- dějství – Francek se vrací z vojny a zjistí, že Maryša se nešťastně provdala. Hádá se s Lízalem. Nemá sice moc majetku, ale zato Maryšu miluje.
- dějství – Francek přijde za Maryšou a nabízí jí, aby s ním utekla do Brna. Maryša ho miluje, ale pro morální zásady nemůže opustit svého muže. Vávra se pokusí Francka zastřelit.
- dějství – Maryša to nezvládá. Dochází jí trpělivost. Proto se odhodlá Vávru otrávit jedem v kávě od žida, a ihned se ke svému činu přizná.
Inspirace
Původně se jednalo o Aloisův záměr vesnického románu, který na radu Viléma začal koncipovat jako drama. Podkladem byl nucený sňatek, který byl na vesnicích běžný. První a čtvrtý akt si autoři kompletně vymysleli, inspirací pro třetí bylo vyprávění jednoho z jejich přátel a pátý akt vycházel ze skutečného soudního případu, který se stal v Brně.