Navoněné doplňky

Nesnáším je! Nesnáším ty přepudrované paničky s gelovými nehty v lodičkách s jehlovými podpatky, jak si v podpaží nesou „ty rozkošné čivavy v růžovoučkých oblečcích“. Jejich mazlíčci mají vše, co by měla mít každá správná dilinka. Vlastním parfémem začínaje, kozačkami konče! Zvedá se mi z toho kufr.

Tyhle módedámy tvrdí, jak nade vše milují své mazlíčky, ale svou lásku dávají najevo naprostým ničením zvířecí podstaty. Berou své pejsánky do salónů krásy na čokoládové masáže, okurkové zjemňování srsti a bublinkové koupele, kdy okolo těch chudáčků plavou litry oleje, okvětní plátky růže a kdovíco ještě.

Tyhle načančané osůbky, co si jen stěží můžou hrát na páníčky, pak vyjdou se svým miláčkem z psího salónu a vyndají zvířátko z kočárku, aby se pár metrů proběhlo. Pejsek radostně udělá pár kroků ve svých nových botičkách a vezme za vděk první mrtvé žábě, kterou najde, aby se v ní vyválel a alespoň trochu ze sebe dostal ten nechutný pach šampónu. Znechucený jekot jeho paničky se ozývá ještě několik ulic odtud…

Takže dámy, měly byste si uvědomit, že vaše doplňky, kterým říkáte pejsci, by chtěly žít normální psí život, ale nemůžou. Samozřejmě, toho smradlavého čokla byste ve své blízkosti nesnesla! Zvířata mají smůlu. Jejich největším neštěstím je, že musí existovat na této planetě s námi lidmi…

Autor: Julie Krulišová