– období starověku (3000 p. n. l. – 476. n.l. – zánik západořímské říše)
– nejstarší civilizace se objevovaly podél řek (Eufrat, Tigris, Nil)
– rozvoj architektury (zikuraty, pyramidy), výtvarného umění (fresky, mozaiky, malby na keramických nádobách, sochy bohů a králů) a hudby (loutna, harfa, flétna, trubka)
– mezi nejvyspělejší starověké kultury patřili: Sumerové, Akkadové, Babyloňané, Asyřané a Peršané ( na území Mezopotámie), Arameici, Féničané, Židé (východní pobřeží Středozemního moře), Čína, Indie (Dálný východ)
MEZOPOTÁMIE
– řeky Eufrat a Tigris (dnešní Irák)
– rozvoj městských států od poloviny 4. tisíciletí před naším letopočtem
– Sumerové, Akkadové, Babyloňané, Asyřané
– 6. století p.n.l. – území ovládáno perskou říší
– 4. století p.n.l. – za Alexandra Velikého – řecký vliv – v řecké kultuře označováno jako Helénistické období
– zlatý věk pro toto území je kolem roku 6000 p.n.l, kdy začínají vznikat první městské státy
– kolem roku 3300 p. n. l. Vynalezeno klínové písmo
– literární památky nejprve tradovány ústně, později zapisovány na hliněné destičky
klínové písmo – do hliněných tabulek byly rákosovým pisátkem vtlačovány znaky, jejichž jednotlivé tahy měly podobu klínku, toto písmo se postupně rozšířilo po celém Předním východě
– přibližně do roku 2000 p.n.l. je v Mezopotámii vládnoucí kulturou Sumerská kultura
Sumerská literatura
– obsahově velmi rozmanitá
– literatura vznikala v archivech a knihovnách, které byly součástí chrámů a paláců
– literární památky se opisovaly v písařských školách
– existovaly různé sbírky přísloví, hádanek a tzv. Svárů (= jednotlivé předměty byly personifikovány, každý z nich vypočítává své přednosti a hádají se, kdo je lepší a užitečnější (svár mezi motykou a pluhem, mezi ovcí a obilím)
– velká část Sumerské literatury byla překládána do Akkadštiny, kterou mluvili Babyloňané a Asyřané
– Babyloňané a Asyřané přejímali sumerské literární památky a tvůrčím způsobem je rozvíjeli
– vrcholnou literární památkou (sumersko-akkadskou) je: Epos o Gilgamešovi
Epos o Gilgamešovi
– Gilgameš byl sumerský vládce, který žil ve městě Uruku kolem roku 2700 p. n. l.
– epos je vrcholné literární dílo sumersko-akkadské literatury (starý cca 2500 let)
– dílo se dochovalo pouze ve zlomcích a to v podobě 12-ti tabulek, jejichž stáří sachá až do 6. – 7. století p. n. l.
– jedno z nejstarších básnických děl světa
Gilgameš postavil město Uruk na březích Eufratu a kolem města postavil vysoké hradby z pálených cihel. Vládl tvrdou rukou – muži stavěli hradby každý den za dozoru vojáků. Gilgameš nebyl spokojen s rychlostí stavby, proto museli muži stavět i v noci, do práce zapojil dokonce i malé děti. Uručtí obyvatelé se obraceli na bohy, aby jim z této situace pomohli, tak vznikl z hlíny divoch Enkidu a byl mu vdechnut život. S Enkiduem se utkal i Gilgameš a stali se z nich přátelé.
Gilgameš touží po nesmrtelnosti (ze 2/3 bůh a z 1/3 člověk). Vydává se do cedrového lesa, kde žije Chumbaba, který byl příčinou všeho zla na světě. Chumbaba byl Enkiduem a Gilgamešem přemožen a s pomocí bohů ho donutili, aby se vzdal. Enkidu a Gilgameš Chumbabu zabili. Gilgameš šel poděkovat bohům za jejich pomoc a bohyně lásky Ištar chtěla Gilgameše za muže. Gilgameš Ištar odmítl, ta se urazila a žádala svého otce, aby na něho seslal nebeského býka. Býk pustošil po 7 let celou zemi, ale Enkidu s Gilgamešem ho nakonec zabili. Ištar opět pomýšlí na pomstu. Seslala na Enkidua zhoubnou nemoc a Enkidu zemřel. Gilgameš naříkal nad mrtvým 6 dní a 7 nocí a pak mu vystrojil honosný pohřeb. Po pohřbu Gilgameš opustil palác a zastavil se u brány Podsvětí. Enkidu vystoupil z Podsvětí a vyprávěl Gilgamešovi o životě v záhrobí. Poté město zachvátil mor a mnoho lidí umíralo. Gilgameš velmi silně zatoužil po nesmrtelnosti a vydal se ji hledat. Jediný člověk, který utekl smrti byl Uta-napištim. Gilgameš se za ním vydává, aby mu poradil, jak získat nesmrtelnost. Po cestě k němu zažil mnohá dobrodružství (střetl se se lvy, potkal obry). Dostal se k Uta-napištimu, který mu vypráví příběh o potopě světa: Uta-napišim žil na březích řeky Eufrat a bohové si usmyslili, že zahubí celé lidstvo. Bůh moudrosti ho ale varoval a poradil mu, aby vystavěl loď a z každé rostliny vzal jedno semeno a od každého zvířete jeden pár. Bouře trvala 7 dní a 7 nocí a jediný kdo přežil byl Uta-napištim a jeho žena. Uta-napištim prosil bohy, aby napravili špatný skutek a tak je udělali nesmrtelnými.
Uta-napištim Gilgamešovi poradil, aby 6 dní a 7 nocí neusnul a když se mu to podaří, tak zůstane nesmrtelným. Gilgameš usnul hned 1. noc a tak se musel vrátit mezi lidi. Dále Uta-napišim Gilgamešovi poradil, aby našel rostlinu, která vrací mládí. Rostlinu našel, ale když se vracel do Uruku, snědl mu ji had. Gilgameš před sebou vidí město, které vybudoval a uvědomil si, že člověk nemůže najít věčný život, ale jeho dílo se může stát nesmrtelným.
– epos o hledání nesmrtelnosti, přátelství, lásce a o hledání smyslu života
– na světě není jiné jistoty, než smrt
SYROPALESTINA
= území kolem Středozemního moře, kde dnes leží Sýrie, Libanon, Jordánsko a Izrael
– od starověku tuty vedly obchodní cesty, spojující Egypt, Malou Asii a Mezopotámii
– nejvýznamnější národy: Izraelité, Aramejci, Féničané
architektura – výrazně ovlivňována silnějšími sousedskými říšemi
– kolem měst byly budovány ochranné hradby (kvůli vojenským tažením)
– pro rozvoj obchodu a cestování byly vybudované silnice
– např. Šalamounův chrám v Jeruzalémě (za krále Heroda Velikého byl honosně přebudován a vyzdoben, roku 70. n. l. ho však Římané vypálili)
malířství – rozvíjelo se méně výrazně, plnilo především úlohu dekorativního řemesla
– nacházíme zde nástěnné malby, fresky, malovanou keramiku
sochařství – sochy sloužily k výzdobě chrámů a paláců
– do sochařství patřili i reliéfy a zdobené hlavice sloupů
– sochy vznikaly i z kamene nebo bronzu
– např. Skalní město Petra – vytesané v pískovcové skále
hudba – patřila k všednímu života, ale i k náboženským obřadům
– dochovaly se hudební nástroje dechové, strunné a bicí
– rytmická složka převládala nad složkou melodickou
– významným dokladem o hudbě jsou žalmy, které byly za hudebního doprovodu zpívány v chrámech
FÉNIČANÉ – od 12. století obývali oblast podél dnešní Syrskolibanonské hranice, také vlastnili kolonie kolem Středozemního moře. Byli to významní námořníci. Vytvořili 1. abecedu dnešního typu na světě, abeceda měla 22 znaků, které zaznamenávaly souhlásky. Fénickou abecedu přejali a upravili Řekové kolem roku 900 p.n.l. tu pak přejali Římané a stala se základem tzv. latinky.
EGYPT
– Egypťané žili na březích Nilu, kde se Egypt rozkládal, žijí zde od 4. století před naším letopočtem
– z hlediska historického se dějiny Egypta dělí na 3 období:
1) Stará říše (pyramidy)
2) Střední říše (získání nových území, zefektinění zemědělství)
3) Nová říše (poslední období rozmachu Egypta, 2. tisíciletí p. n. l. – konec rozvoje)
Literatura
– hieroglyfické egyptské písmo – mělo asi 700 znaků, střídaly se tzv. fonogramy a ideogramy
fonogramy = znaky, které představovaly jednotlivé hlásky nebo skupiny hlásek
ideogramy = obrázky, které blíže uváděly význam slova (obrázkové písmo)
– od poloviny 2. tisíciletí se používaly papyrové svitky a hieroglyfy byly psány štětcem
Nejznámější egyptské památky:
1) Achnatonův hymnus na Slunce
2) Vlastní životopis Sinuhetův
Vysoký královský úředník, který se z tajně vyslechnutého rozhovoru dozvěděl o vraždě krále a o tom, že se na ni podílel i harém patřící pod Sinuhetovu správu. Přestože se cítí nevinen, prchá do Sýrie. Ožení se s knížecí dcerou, proslaví se jako úspěšný vojevůdce. Stále touží po návratu do Egypta, aby zde mohl být pohřben. Text je uložen v berlínském muzeu a posloužil finskému Voltarimu k napsání světového románu Egypťan Sinuhet.
3) Knihy mrtvých (soupis rad a magických zaříkadel, která mají mrtvému pomoci při jeho cestě podsvětím k posmrtné blaženosti)
INDIE A ČÍNA
– v Číně se rozvíjela kultura asi od roku 2200 p. n. l.
– v Indii osídlili povodí řek Indus a Ganga kolem roku 1600 p. n. l.
– Árjové, z nichž pochází dnešní Indové
– historický vývoj Indie a Číny ovlivňovaly jednotlivé filozoficko-náboženské proudy
architektura – unikátem Indie v sobě před příchodem Árjů byly stavy vyspělé harappské kultury
– domy byly patrové
– významné byly indické chrámy
– v Číně patří k nejvýznamnějším stavbám Velká čínská zeď (budována asi 2000 let)
malířství – mezi nejstarší malířské výtvory v Indii patřily obrazy zvěře a lovců na skalních stěnách, vyobrazení mytologických postav a bohů
– cenné jsou také miniatury
– čínští malíři používali pro malbu speciální papír, štětce a tuž (písmo-malířství = kaligrafie), obrazy krajiny nebo zvířat
sochařství – indické sochařství; kulturní a náboženské tradice
– dochovaly se sochy hudebníků, akrobatů, ale i božstev
– v Číně se sochařství nerozvíjelo tak intenzivně, rozšíření buddhismu – vznikají Buddhovy sochy
– oblíbeným motivem byl a je čínský drak
hudba – nejstarší doložená hudba Indů vychází védské tradice
– světská hudba se rozvíjela buď jako instrumentální nebo jako doprovod milostné lyriky
– v Číně byla hudba významná jako umění a doprovod vojenských tažení
Literární památky Indie
– ovlivněny buddhismem a hinduismem
– nejdůležitější buddhistickou památkou jsou knihy: Trojí koš (sepsán v období 3. – 2. století p. n. l. Buddhovými žáky, knih je 5 a je zde patero základních předpisů:
- nezabíjej živé
- neber, co ti nedávají
- nelži
- neužívej omamných látek
- nebuď necudný
– nejvýznamnější hinduistickou památkou jsou Védy = posvátná kniha buddhismu
– vznikaly od 12. do 6. století p. n. l.
– zahrnuje 4 sbírky: – Védy
– Brahmány (kniha o kněžských rituálech)
– Lesní knihy (úvahy o člověku a vesmíru)
– Upanišády (filozofické texty, zákon karmy)
– Zákon karmy = každý člověk sklidí ovoce svých činnů v přítomném nebo v budoucím životě (= reinkarnace, tzn. znovu narození člověka)
Mahábhárata – vzniká od 4. století p. n. l., 200 000 veršů, líčí boje mezi rody Bhárátovců
Ramájana – vypráví o princi Rámovi, který vysvobozuje za pomoci krále opic Hanumana manželku Situ, unesenou obávaným vládcem (vznikal ve 3. – 2. století p. n. l.)
Kamasútra – 1. století n. l., příručka sexuálního života
Literární památky Číny
– psána od 12. století p. n. l.
Kniha písní (vzniká od 12. do 7. století p.n.l., sborník básní, lidových písní a náboženských hymnů)
Konfucius – filozof Staré Číny, žil na přelomu 6. a 5. století p. n. l., učil hledat harmonii a mír v mezilidských vztazích, podmínkou k dosažení vnitřní radosti je odpovědnost, přísná kázeň vůči sobě a laskavost vůči druhým, jeho učení je zachyceno v Hovorech, které sepsali jeho žáci, skládají se z 20 knih, každá kniha z odstavců a každý odstavec je samostatný úvahový celek
HEBREJSKÁ LITERATURA
– nejvýznamnější památkou je Starý zákon, součást Bible (soubor židovských a křesťanských textů)
– Bible – nejrozšířenější kniha planety – přeložena do 1800 jazyků
– nejstarší překlad Starého zákona do řečtiny, vznikl v Alexandrii 3. století p.n.l.
– nejvýznamnější překlad Bible v době českého humanismu – Jan Blahoslav – Bible Kralická
Starý zákon
– hebrejská památka (psán hebrejsky a aramejsky)
– většina textu starého zákona vznikala v průběhu 1. tisíciletí p.n.l.
– základem Starého zákona je 5 knih Mojžíšových (Tóra = učení, zákon – Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri, Deuteronomium)
– další částí jsou tzv. Knihy prorocké (zde najdeme vyprávění z dějin Izraele, jsou zde líčeny boje mezi Židy a jejich nepřáteli, např. Knihy Jozue, Kniha soudců, Knihy královské, Skutky a výroky proroků)
– další částí jsou tzv. Knihy básnické (nejmladším souborem, např. Kniha Šalamounova – Píseň písní, obsahuje žalmy a přísloví)
– všechny texty Starého zákona jsou žánrově velmi rozmanité (kronikářské texty, pověsti (David a Goliáš), příběhy připomínající novelu (Příběh o Josefovi a jeho bratřích), lyrické skladby (milostná lyrika – Píseň písní), právní předpisy, praktické instrukce, různá proroctví, mnohé texty jsou na hranici poezie a prózy)
– Genesis – najdeme zde příběhy o stvoření světa a člověka, příběh o Adamu a Evě, o jejich 1. hříchu, vyhnání z ráje, příběh o Kainu a Abelovi, o potopě světa, o zmatení jazyků při stavbě Babylonské věže, o vyvolání Abraháma za patriarchu Židů, o osudech jeho potomků, praotců Izáka, Jakoba, Josefa, o zajetí Židů v Egyptě, vyvedení z Egypta Mojžíšem, o cestě izraelského národa do zaslíbené země
– Exodus – vyvedení otroků z Egypta Mojžíšem, Izraelité opouští Egypt – přecházejí suchou nohou, DESATEO – na hoře Sinaj
– Leviticus – rituální a kultické předpisy pro kněze
– Numeri – ustanovení pro národ
– Deuteronomium – Mojžíšovy proslovy, kniha končí Mojžíšovým požehnáním 12 kmenům
O stvoření světa 1. den – světlo a tma
- den – nebe a pevnina
- den – souš, vodstvo a rostliny
- den – slunce, měsíc a hvězdy
- den – ptáci, vodní živočichové
- den – člověk (Adam a Eva), savci
- den – odpočíval
Vyhnání Adama a Evy z ráje
Adam byl stvořen 6. den. Evu Bůh stvořil z Adamova žebra. Žili v ráji, kde měli povoleno jíst ze všech stromů, kromě jednoho uprostřed zahrady. Had, který žil na stromě, navedl Evu, aby ochutnala toto ovoce, Eva ochutnala a dala i Adamovi. Když přišel Bůh do zahrady, zjistil, že ochutnali ovoce ze zakázaného stromu a vyhnal je z ráje.
Kain a Abel
Synové Adama a Evy. Kain byl zemědělec, Abel pásl ovce. Bratři přinesli dary Bohu, Bůh však přijal jen dary od Abela. Kain ze žárlivosti Abela zabil a Bůh ho proklel. Kaina nikdo nemohl zabít, poznačil ho znamením („Kainovo znamení“).
Příběh o potopě světa
Bůh se rozhodl seslat potopu na Zemi, protože viděl, že člověk je zlý a dělá špatné věci. Jediný Noe byl hoden života. Bůh mu řekl: „Udělej si archu z geferového dřeva. Délka archy bude 300 loket, šířka 50 loket a výška 30 loket. Archa bude mít světlík na loket. Uděláš v ní spodní, druhé i třetí patro. Vezmi s sebou svou ženu, své 3 syny a jejich ženy. Od každého druhu zvířat vezmi po páru.“. Tak Noe učinil. Zemi začala zaplavovat voda, prvního dne desátého měsíce se opět ukázaly vrcholy hor. Noe vypustil holubici, aby se přesvědčil, že voda ustoupila, holubice se však vrátila. Za 7 dní ji vyslal znova a holubice se vrátila s olivovým lístečkem. Za dalších 7 dní ji opět vyslal a holubice se nevrátila.
Nový zákon
– mnohem mladší než Starý zákon (vznikl na přelomu 1. a 2. století našeho letopočtu)
– vznikl v Judeji – náboženství založené na víře v jednoho boha
– napsán řecky
– křesťanský (Starý zákon – hebrejský, židovský)
– na základě hebrejské literatury vznikl Nový zákon
– základem Nového zákona jsou 4 evangelia (Matouš, Marek, Lukáš, Jan)
– nejstarší evangelium je Markovo (66 – 70 n.l., Řím), nejmladší Janovo (konec 1. stol. n. l., Efes, Malá Asie)
– další část jsou tzv. Skutky apoštolské (vyprávějí o působení Ježíšových nejbližších žáků a o rozvoji prvních křesťanských obcí)
– další částí je 21 apoštolských listů (=epištoly, dopisy), obsahují 13 epištol apoštola Pavla, které adresuje např. Římanům, Korinťanům
– k Novému zákonu řadíme také Zjevení Janovo (Apokalypsa) – vylíčení konce světa a zrození nového nebe a nové zemědělec
– každý z apoštolů popisuje život Ježíše Krista od narození po jeho ukřižování, vzkříšení a nanebevstoupení
Ježíš Kristus se narodil za panování Heroda Velikého v Betlémě v Palestině Panně Marii a Josefovi, zplozen nadpřirozeně Duchem svatým. Mládí prožil v Nazaretu → Ježíš Nazaretský. Byl pokřtěn Janem Křtitelem v řece Jordán. Ve 30 letech začal veřejně působit jako kazatel. Postupně kolem sebe shromáždil 12 učedníků (apoštolů), s nimi chodil po Palestině, konal zázraky (uzdravoval nemocné, křísil mrtvé – Lazar) a hlásal příchod Božího království na zemi. Hlásal lásku k Bohu, lásku k bližnímu a prohlašoval se za syna božího a Mesiáše (vykupitel). Ježíš byl původem i vyznáním Žid, vykládal židovské náboženství a popudil si tím proti sobě kněžskou hierarchii. Když přijel do Jeruzaléma, kde byl svými přívrženci uvítán jako Židovský král a Mesiáš (spasitel), byl s pomocí Jidáše zatčen, předveden před Piláta a ukřižován na hoře Golgota (lebka). Byl prohlášen za falešného proroka a Pilát pod nátlakem Židů Ježíše odsoudil k smrti. Třetího dne vstal z mrtvých, zjevil se svým učedníkům a po 40 dnech vstoupil na nebe – odtud má přijít v den posledního soudu, aby soudil živé i mrtvé.
– evangelia nejsou přesným historickým záznamem Ježíšova života, protože byla sepsána až po jeho smrti
Vánoční příběh
Marie byla zasnoubená s Josefem, ale počala z Ducha svatého. Josef chtěl Marii opustit, ale zjevil se mu anděl a on ho poslechl. Doprovodil Marii do Betléma, kde porodila Ježíše. Přišli se mu poklonit 3 králové (přinesli zlato, kadidlo a myrhu), kteří obešli Heroda. Josef s Marií a Ježíšem utíká do Egypta a Herodes nechává vyvraždit všechny chlapce do 2 let. Po Herodově smrti se vrátili do Nazareta.
kánon = soubor knih, které jsou přijaté církví a jsou chápány jako texty, které jsou církví schváleny
apokryfy = texty, které do kánonu nejsou zařazeny (Nikodémovo evangelium)
Jakým způsobem Bible ovlivnila vývoj literatury?
Bible (zejména Starý zákon) měla určující vliv na veškerou literární tvorbu středověku (v různé míře i v dobách následujících, motivy Bible se pravidelně objevují i v současné literatuře).
Českobratrský překlad z konce 16. století tzv. Bible Kralická (první překlad všech knih podle původního znění).
John Milton – Ztracený ráj
Thomas Mann – Josef a bratří jeho
Jan Neruda – Balady a romance
Ivan Olbracht – Biblické příběhy