Autor: Božena Němcová
1.vydání: 1856
Rok vydání: 1987, edice Slunovrat – malá řada
Literární druh: epika
Literární žánr: povídka – je prozaický epický útvar kratšího rozsahu než román. Od románu se liší také tím, že zachycuje pouze jeden aspekt života, ne život jako celek. Hlavními rysy povídky jsou jednoduchý děj a neměnnost charakteru hlavní postavy.
Literární směr: prolínání se romantického snění s realistickým líčením (naivní realismus)
- Spadá do závěrečné etapy Národního obrození s Havlíčkem Borovským a Tylem
Znaky realismu:
- pravdivý obraz skutečnosti (bez idealizace); přesné a všestranné studium života společnosti a nitra člověka
- typizace (na jednotlivém je zobrazeno obecné); literární hrdina se proměňuje, vyvíjí (je dobově a společensky podmíněný); někdy je jeden ústřední hrdina nahrazen kolektivem
- objektivní přístup ke skutečnosti ⇒ autor neužívá autostylizace (autor není v díle účasten, stojí jakoby nad příběhem, svůj názor uplatňuje výběrem faktů, tématu, postav)
- upozorňují na společenské křivdy, nedostatky
- román je analýzou skutečnosti; oslabuje se sevřený děj
- autoři se vyhýbají minulosti, upřednostňují současnost (ale v některých případech na minulost odkazují, je-li jejich cílem poukázat na lepší současnou společenskou situaci)
v knize: popisnost, snaha poukázat na křivdu
Znaky romantismu:
- podstatou je člověk individualista ⇒ osamocený člověk; člověk uzavřený okolnímu světu
- důraz na city a fantazii
- protiklad snu a skutečnosti (člověk sní, ale společnost ho neuznává), jedince a společnosti (individualismus)
- hlavní hrdina bývá výjimečný a autor se s ním ztotožňuje (splývá s hlavní postavou); je neschopný nebo nemá zájem se přizpůsobit společnosti
- pocit osamění, odcizenosti, skepse
- obdiv k minulosti, mystice, k přírodě, exotice, únik do vlastního nitra, odvrací se od reality
- časté téma: nešťastná láska
- hudebnost, zvukomalebnost jazyka, obraznost
v knize: individuální hrdinka, motiv romantické lásky
Božena Němcová
– jedna z nejznámějších českých spisovatelek
– zakladatelka novodobé české prózy
– pocházela z 12 sourozenců
– rodné jméno Barbora Novotná, později Panklová, matka Terezie vypomáhala ve Vídni, otec Jan Pankl byl panský kočí – vzali se až půl roku po jejím narození
– jejími rodiči byli pravděpodobně jiní lidé (nejčastěji se uvádí, že matkou byla sestra kněžny Zaháňské Dorothea – nápadná podoba)
– dětství prožila na Starém Bělidle v Ratibořicích, panství Kateřiny Zaháňské → vliv babičky Marie Magdalény Novotné – odtud inspirace k jejím dílům, životní zkušenosti přenáší do svých děl
– navštěvovala školu v České Skalici
– na vychování dána do Chvalkovic do rodiny panského úředníka, zde se začala zajímat o literaturu
– byla půvabná, líbila se mužům
– v 18 letech provdána za Josefa Němce (finanční úředník), který byl o 15 let starší a za své názory často překládán na jiná pracoviště – velmi často se stěhovali (Červený Kostelec, Josefov, Praha, Litomyšl, Domažlice, Nymburk, Liberec) – námět na její cestopisy
– 4 děti, 3 synové (Hynek, Karel, Jaroslav) a dcera Theodora
– manželství nebylo šťastné, manžel ji bil
– měla milence (zřejmě čtyři), neuměla rozumně hospodařit s penězi, darované peníze utrácela za nepotřebné věci
– žila v Praze, živila se praním a úklidem
– syn Hynek zemřel na tuberkulózu r. 1853, po jeho smrti napsala povídku Babička
– žila v ústraní, objevila se jen na pohřbu K. H. Borovského
– přátelila se sestrami Rottovými – spisovatelkami Karolinou Světlou a Sofií Podlipskou
– Němcová se od manžela odstěhovala do Litomyšle – velmi nemocná, vrátila se zpět – předčasné úmrtí
– život prožila v podstatě v neustálé chudobě
– velkolepý pohřeb, je pohřbena na Vyšehradě
– snaží se idealizovat hlavní postavy – obrana proti katastrofám, které na ni dopadaly – smrt syna, rozchod s manželem
Místo a doba děje: příběh se odehrává v 19. století ve vesnici Vestci v Ratibořickém údolí.
Kompozice: chronologická – podle časové posloupnosti
Postavy:
Bářina matka – Bára, osamělá žena, která si za muže vzala pastýře Jakuba a spolu měli dcerku Báru, po 2 letech zemřela na trápení.
Pastýř Jakub – Bářin milovaný otec, silný muž, ne moc hezký, často býval zamračený, ale měl velmi dobré srdce, miloval Báru a nedal na ní dopustit.
Bára – statná dívka, dcera Jakubova a jeho ženy Báry, nehezká, ale hodná, milá, poctivá, pro druhé by se rozkrájela, měla husté havraní vlasy, orlí nos, nehezkou postavu, veliké modré oči, svalnaté tělo, nepodobala se vůbec dívkám svého věku, byla velmi samostatná, Bára miluje přírodu a vše živé, nebojácná.
Elška – drobná dívka s plavými vlasy do pasu, milující přírodu, z části naivní, vnímavá, měla moc ráda Báru takovou, jaká doopravdy byla, bylo jí jedno, co si o tom ostatní myslí, byla její nejlepší kamarádkou.
Panna Pepinka – sestra pana faráře, teta Elšky, malá, starší, baculatá hospodyňka, neměla moc ráda Báru, ale protože ji měla ráda Elška, tak ji začala mít ráda i ona – později si Báru oblíbila pro její dobrosrdečnost.
Pan farář – starý pán, moudrý, zkušený ve všech směrech, většinou býval dost tichý, bratr panny Pepinky.
Pes Lišaj – věrný pes, Bářin nejlepší kamarád a společník v krutých chvílích, nikdy se k ní neotočil zády, oddaný přítel člověka.
Jozífek – rusovlasý, malý chlapec, Bára byla jeho „statnou“ oporou, měl ji rád proto, že byla silná a dokázala ho ubránit před škodolibými chlapci z vesnice, byl dobrosrdečný, kamarádský, syn Kostelníkovic (ti mu nedovolovali se stýkat s Bárou, protože je prý podle nich ošklivá a hloupá, byli plni předsudků), Jozífek byl úplně odlišný než oni.
Myslivec – zamilovaný do Báry, její ženich
Téma: Příběh vypráví o životě nebojácné pastýřovi dcery Báry, která zbaví svou kamarádku Elšku nemilého nápadníka a sama se provdá za myslivce, kterého miluje.
Námět: Božena Němcová čerpá náměty ze svého okolí a píše idylicky o životě na vesnici a o lidech, které přímo nebo nepřímo znala.
Jazyk: v díle převažuje spisovný jazyk. Objevuje se zde i zastaralý slovosled, zastaralé a typické vesnické výrazy (kravka, Kostelníkovic) a časté jsou i zdrobněliny. Výjimkou nejsou ani dlouhá souvětí. Zvláštní je, že Bára Elšce vyká. Celá kniha je psaná er-formou.
Jazykové prostředky:
archaismy – Rejdy, všickni, běžíc
zdrobněliny – tichounko
historismy = pojmenování již neexistující věci (koleska, loktuše, husopas, šerka)
umělecké prostředky:
– přirovnání – Hrubé jako žíně, černé jako havran, košile bílá jako padlý sníh
– metafora – život plyne jako luční potok
– metonymie – na kříž stéblo v cestu neuložila, pěknými slovy oči zasypat, koleska Žižku pamatuje
– eufemismus – Ležet na svatém poli
– personifikace – Slunce polilo zlatou září zelené údolí
– hyperbola – vydívala jsem ho ještě mnohonáctekráte
– inverze – přál si ještě syna mít, by lépe dívat se mohla
Určení smyslu díla: Povídka vyzdvihuje dobrotu srdce a ryzí povahu hlavní hrdinky, která je důležitější než její vzhled.
Hlavní myšlenka: kritika tehdejší morálky, pro kterou je nejdůležitější majetek a výše společenského postavení. Odsouzení jedince, který se odmítá ztotožnit s ostatními.
Společensko-historické období: Národní obrození /70. léta 18. století – 1848/
Národní obrození můžeme dělit do tří fází:
I.etapa – 70. léta 18. století – počátek 19. století – „obranná“, utvářely se základy české obrozenecké literatury, vliv klasicismus a osvícenství
- etapa – počátek 19. století – 20. léta 19. století – národní hnutí přešlo do ofenzivy, vytváření jazykového programu národního obrození. Vliv preromantismu
III. etapa – 20. léta 19. století – polovina 19. Století – vznik a rozvíjení revoluční síly – vedlo k vytváření podmínek pro zaktuálnění literatury. Doba romantismu a biedermeieru.
Další díla: Národní báchorky a pověsti – pohádky na lidové náměty, méně nadpřirozených bytostí (chytrá horákyně, čert a káča)
Babička – román, který vychází ze vzpomínek na svoji babičku Magdalenu Novotnou. Zachycuje závěr života babičky, která přijíždí na Staré bělidlo ke své dceři. Babička je prostá žena a výrazná osobnost, učí děti úctu k lidem, práci a věcem. Její moudrosti si váží i kněžna a pozve ji na zámek. Babička měla těžký život, je přesto smířená, vyrovnaná a smrt pro ní není těžká a umírá vyrovnaně. Vedlejší linií je příběh Viktorky, je krásná dívka, která přitahuje všechny muže – je osobitá, nápadníky odmítá – když přijde osudová láska, voják, který ji zničí život – zůstává sama s nemanželským dítětem – zblázní se a nakonec umírá při bouři.
V zámku a podzámčí – ukazuje extrémní bídu poddaných a proti tomu život šlechty. Hlavní postavou je šlechtična, která se změní, když ve městě vypukne epidemie.
Další autoři:
Charles Dickens (Anglie) – Oliver Twist
Honoré de Balzac (Francie) – Otec Goriot
Karel Havlíček Borovský – Král Lávra
Karel Jaromír Erben – Kytice
Karel Hynek Mácha – Máj
Inspirace: Němcová se stala inspirací pro mnoho českých autorů. (psali o ni: Seifert – Vějíř Boženy Němcové, Halas – Naše paní Božena Němcová, Baar – Paní komisárka). Erben velmi oceňoval práci Němcové a ve své Kytici například komponoval Zlatý kolovrat a Vrbu podle Němcové.
Tematicky podobné dílo: Karel Jaromír Erben – Štědrý večer (jedna z balad v Kytici): blízký vztah dvou přítelkyň, které chtějí znát svoji budoucnost.
Adaptace:
Československý film z roku 1949. Podle stejnojmenné povídky Boženy Němcové.
Režie: Vladimír Čech
Bára: Vlasta Fialová
Vojta: Josef Maršálek
Opera: Karel Kovařovic – Na Starém bělidle
Vliv na její tvorbu: Její tvorbu ovlivnila zejména babička Magdaléna Novotná, prostá venkovská žena, která ji byla vzorem pro psaní povídek. „Babiččini“ zkušenosti a znalosti přírody opsala Božena po smrti svého syna Hynka, v povídce Babička.
Obsah:
Povídka vypráví o chudém pastýři Jakubovi, jež se oženil s chudou děvečkou Bárou. Po roce se jim narodila dívenka, kterou pojmenovali po matce. Matka však ještě v šestinedělí zemřela a Jakub zůstal se svou dcerkou sám. Lidé si mysleli, že při smrti Bářiny matky ji polednice vyměnila za jiné dítě, a tak začali Báře říkat „divá Bára.“ Byli přesvědčeni, že se v dítěti skrývají zlé nadpřirozené síly. Čím byla Bára větší, tím více o tom byli přesvědčeni. Ničeho se nebála, nebyla pověrčivá, nevěřila na strašidla a jako jediná z dívek ve vesnice uměla plavat. Byla velmi silná a mrštná, dovedla zkrotit i nejzdatnější dobytče, kterého se báli i chlapci. Mnozí lidé ji proto neměli rádi a někteří ji považovali za čarodějnici. Jedinými opravdovými Bářinými přáteli byl syn kostelníka Jozífek a neteř faráře Elška. Jozífek tajně Báru miloval a Elška byla její nejlepší přítelkyní již odmalička. Když děti vyrostli, odešel Jozífek studovat do města a Elščina tetinka paní Pepinka poslala Elšku na tři roky k její bohaté tetičce do Prahy. Bára zůstala sama doma s tatínkem a nadále mu pomáhala pást dobytek. Za tři roky se Elška vrátila domů a opět se s Bárou staly nejlepšími přítelkyněmi. Elška se Báře svěřila, že se v Praze zamilovala do doktora Hynka, kterého si chce vzít. To však netušila, že její tetinka Pepinka už ji ženicha vybrala. Měl to být bohatý a zbabělý vesnický správce. Elška byla velmi nešťastná a svěřila se Báře, že bude raději mrtvá, než by se měla provdat za správce. Bára chtěla své přítelkyni pomoci, a tak jednou, když odcházel správce z návštěvy z fary, kde Elška se svou tetinkou a panem farářem bydlela, přestrojila se Bára za strašidlo. Už jistou dobu se ve vsi vykládalo, že v tamějším lese prý chodí bílá smrtka a straší tam a pan správce měl namířeno právě přes ten les. Šli ho doprovodit i pan kostelník a jeho pomocník. Když procházeli lesem, zjevila se Bára před nimi a vyhrožovala správci smrtí, jestliže nepřestane chodit na faru za Elškou. Správce upadl do mdlob a kostelník i se svým pomocníkem utekli zpět do vsi, kde s sebou vzali i ostatní sedláky a šli hledat strašidlo, co je vystrašilo. Začali jej pronásledovat, ale na mostku přes řeku se jim ztratilo. Našli tam jen bílou plachtu a sukni, která patřila Báře. Ihned uspořádali shromáždění, aby vymysleli pro Báru trest. Nakonec rozhodli, že bude muset Bára strávit noc v kostnici na hřbitově. Lidé Báru litovali, někteří i prosili za její odpuštění. Ona však byla stále beze strachu. Dobrovolně šla do kostnice spát. V noci za ní přiběhl její otec i s jejím psem Lišajem rozhodnut, že tu s Bárou zůstane do rána. Ráno šel kolem hřbitova tamější myslivec, do kterého byla Bára tajně zamilovaná. Když uviděl Jakuba, šel se ho zeptat, co se děje. Jakub mu všechno vysvětlil a myslivec neváhal a vyrazil dveře do kostnice. Když překvapená Bára spatřila myslivce i on se ji svěřil se svojí láskou k ní a požádal ji o ruku. Jakub jim na místě dal své požehnání a do týdne byla veselka. Pan správce se již na faře víckrát neukázal, a když se pak paní Pepinka dozvěděla, že bohatá tetička z Prahy dává veškeré své jmění Elšce pod podmínkou, že si vezme doktora, svolila ke sňatku. Před svatbou se všichni lidé s vesnice s Bárou usmířili a popřáli ji hodně štěstí do nového manželství. Poté se Bára i se svým otcem odstěhovali do myslivny na kopci nad vesnicí, kde všichni společně spokojeně žili.
Můj názor na knihu:
Tato kniha se mi líbila. Zaujala mě postava Báry, která šokuje svou přirozeností a výjimečností. Bára se ničeho nebojí, má velkou odvahu a nebojí se projevit sama sebe.Zároveň mi jí ale bylo i trochu líto, jak se jí všichni vysmívali. Báře to ale vlastně vůbec nevadilo, naopak ona se vysmívala jim a jejich pověrčivosti. Závěr knihy se mi líbil, protože Bára dokázala nalézt štěstí, přestože jí společnost zavrhovala.