Neruda Jan – Balady a romance


Státní pedagogické nakladatelství,
Praha, 1957

Volím slovo prosté,
chci tu báji vypravovat,
z úst jak lidu roste.

***

   Balada pašijová *1

Balada, ve které chce Bůh obětovat Krista za spasení lidí, Satanovi se zdají jeho muka malá a tak chce, aby Kristova matka stála pod křížem, aby Kristus viděl, jak ji srdce puká!

   Balada horská

Romance, kde se mladý chlapec táže babičky na zázračné léky, kterými pak v kostele uzdraví tělo Krista, takže nemá v boku žádné rány ani jediný trn v čele. Horská nejspíš proto, že jako o léky se jednalo o jitrocel a listí s lesního jahodí.

   Balada dětská

Balada. Matka usne na úsvitě. Malá Smrtka láká dítko, které nakonec podlehne nemoci a umře. A když matka vzhlédne, ihned pláče.

   Balada česká

Romance o smavém rekovi Palečkovi, veselém člověku, který rád vtipkoval, jedl a pil. Vesna nabídla mu jedno přání, však vtipně jen a hbitě. Paleček si přál, aby (až jednou umře) ho vždy vzbudila na osm dní. Od té doby ho budí a on opiv se zas usne.

   Balada o černém jezeře (starý motiv)

    Romance o Karlu IV.

Romance o kláli Karlu IV. (pozn.: přivezl do Čech první vinnou révu – z Burgund), jak pil víno s Buškem z Vilhartic. Po prvním doušku prsknul a začal nadávat, jaká bída je to a kvas, pak se ovšem do něj vpil (zprv trpké, ale milé zas –).

„Nu vidíš, králi: tak náš lid!
Má duši zvláštní – trochu drsná zdá se –
však kvete po svém, v osobité kráse – “
teď přerušil svůj náhle klid
hned rozveselen Vilhartice –
„ach přibliž k tomu lidu hled
a přitiskneš svůj k němu ret
a neodtrhneš více!“

   Romance o jaře 1848

    Romance italská

    Romance helgolandská

Balada. John chce dát dceři věno, tak navede nějakou loď na skálu. Dopluje k lodi, sekne do korábu a ozve se hlas. Člověk uvězněný v lodi mu za pomoc nabízí půlku celého nákladu. John chce však všechno, tak zmizí a vrátí se až za svítání. Když si proseká otvor a vyhoupla se mrtvola, zjistí, že to byl jeho budoucí zeť.

   Balada zimní

Balada. Čaroděj oživil tři zloděje visící na šibenici. Přikázal jim, co třeba. První polštář, co ukradl nemocnému dítěti, druhý víno, které mělo sloužit dalšího dne na mši, a třetí chléb přímo z rukou kněze pro nemocného na poslední posilnění. Hrom vtom bouchnul a vše ze začalo točil v ohromném víru.

Zimní ticho. Přišlo ráno,
s nocí den se plavě mísí,
nad silnicí trojram*2 lysý,
na něm čtyři chlapi visí.

    Balada stará – stará!

Balada o ženě, která skočila se svým novorozenětem do vody, protože neunesla to, že mladý mlynář jejich dítě nepřiznal.

   Balada tříkrálová

O třech králích, jak šli uklonit se malému Ježíškovi. Ježíšek však z kolébky jim pravil, že, dokud je teď ještě dítě, se uklánějí a dary mu skládají, ale až bude muž a bude mít spoustu žáků, začnou se bát a nechají mu nasadit trnovou korunu a ani k jeho poslední cestě, že se nedostaví žádný z nich.

   Romance štědrovečerní

Romance. Petr se ve svém snu objeví v stáji plném zpívajících andělíčků, kam spěchá všechen lid. Petr náhle zpozoruje dvanáct panen a třináctou Aničku, tu nejkrásnější, která má Ježíška za všechny políbit. Petr žárlí a ze snu se hází.

Jak se směje jak ji hladí,
jak se k Andulince tulí –
sotva dostal políbení,
už zas rtíky špulí.

   Balada májová

Romance. Žena prosí svatou pannu Petrolinu, aby ji dala muže.

Zajisté že muže svého
každého z tvé ruky beru,
napředpisuju ti věru,
svatá panno, nevybírám,
nemysli si že se vzpírám  –
jen ne, probůh, zrzavého.

Bohužel zbyl pouze jeden. Hajný chudý a rudý jako liška. Žena ho však neodmítne!

   Balada Rajská

Marie šla do ráje, každý ji zdravil, kromě svaté Eližběty, která vypadala jako umučení. Prý má dlouhou chvíli, protože je patronkou věrných žen. Už pět set let hledí, pátrá, ale nemá jedinou duši.

Balada o duši Karla Borovského (Zpola, ano i zcela národní)

Romance. Svatý Petr otevřel nebeské dveře dvěma dobrým duším, ale třetí nepustil. Sotva však usedne, zase klepe třetí duše. Dají mu šanci a zeptají se, kolik svátků posvětil, kolik pátku držel půst či kolik modliteb poslal ku nebíčku. Duše poví, že žádná svátek nepostil, ani žádný pátek nepoctil půstem, že jen jednu motlitbu poslal.

„Tedy duše, pěkně klekni,
modlitbičku svou nám řekni“ –

„Svatý Jane z Nepomuku,
drž nad námi Čechy ruku,
by nám Bůh dal, co dal tobě,
by náš jazyk neshnil v hrobě!“

A tak ho pustil svatý Petr a posadil ji vedle vdovy, co se do nebe dostala za malou almužnu.

   Balada o polce

   Balada o svatbě v Kanaán

Poznámky:

*1:  pašije – z latinského slova passio; církevní zpěv, zpívaný o Velikonocích, v nichž se líčí utrpení Ježíše Krista
*2: trojram – šibenice