Novověká filosofie jako obrat v řešení filosofických problémů

Novověk ve filosofii

  • 17. stol.
  • subjekt-objektový rozvrh – na jedné straně jsem já a na druhé svět
  • Aristoteles poznává věc, ale Descartes ideu věci – rozdělení světa na subjektivní a objektivní – proto začíná v 17. stol. Descartesem

 

Dělení filozofie v tomto období

  1. Gnozeologiké (17. Stol. – počátek 18. Stol.)
  • Potřeba vyřešit, zda má pro poznání větší význam smysly proti rozumu
  • Racionalismus x Empirismus
  • Rene Descartes, John Locke, George Barkley
  1. Osvícenství (počátek 18. Stol – 70. Léta 18. Století)
  • Potřeba osvítit (dát vzdělání, vyvést z temnoty nevědomosti)
  • Osvícenství
  • Voltaire, Charles Luis Montesquier, Jean Jacques Rousseau
  1. klasická filozofie (70. Léta 18. Století – polovina 19. Století)
  • Literární romantismus
  • Vlna národních obrození
  • Německá klasická filozofie – vrchol u Hegela a Kanta
  • Filozofie už není všezahrnující věda
  • Hlavní síla – měšťané, buržoazie
  • Občanské i náboženské války, absolutismus
  • Literatura – v národních jazycích i filozofické spisy
  • Filozofie jednotlivých osobností
  • Filozofové mají často své mecenáše
  • Požadavek – rovnost lidí
  • Ideální poznání – matematika
  • Imannuel Kant, George Hegel

 

Francis Bacon (1561 – 1626)

  • předchůdce empirismu, řadíme ho renesance/novověk
  • dílo: Nové Organon, Nová Atlantida, Eseje
  • dílo „Nová Atlantida“ je vizí ideální organizace společnosti, které vládnou vědci
  • ctižádostivý
  • možný autor Shakespeara
  • bojovník proti předsudkům, které ovlivňují naše základní poznání
  • hledal metody k poznání skutečnosti
  • teorie idolů – idol = modla, to co nám brání v poznání, musíme to zbořit a poznávat znovu a správně
  • idoly = nesprávné pojmy, zaměstnávají nás a zmocnily se našeho rozumu
  • matoucí předsudky rozdělil je do 4 tříd
    • idoly rodu (rozumu) – jsou dané omezeností našich smyslů a sklonem ke zjednodušování a výkladu z našich vlastních hledisek, tato překážka vzniká přirozeně, rozum ve věcech vidí větší stupeň uspořádání, než ve skutečnosti je
    • idoly jeskyně – klamy vyvolané naší subjektivní povahou, výchovou a návyky, vychází z individuality člověka, kolik lidí, tolik idolů jeskyně
    • idoly trhu – klamy řečové komunikace, plynoucí z nepřesného používání pojmů
    • idoly divadla – klamy, které přejímáme z tradice, v níž se necháváme klamně ovlivňovat spory a hádkami jednotlivých filosofů
    • musíme se od nich odprostit!
  • Nové organon (nový nástroj pro vědeckou práci)
  • Vědecká opozice k Aristotelovi (u Aristotela organon – metody poznání)
  • Metoda indukce a dedukce
  • Dedukce – z obecného do konkrétního
  • Indukce – z konkrétního do obecného
  • Preferuje indukci
  • Nová Atlantida
  • Dílo, ideální společnost budoucnosti
  • Mytický ostrov – zničen potopou
  • Společnost, kterou řídí vědci
  • Kritika Anglie

 

Racionalismus

  • Jeden ze směrů gnozeologické filozofie dedukce
  • hlásá suverenitu lidského rozumu (racio)
  • tvrdí, že poznání vyrůstá z racionálního myšlení, které je zárukou platnosti
  • předpoklad, že smysl jsou nedokonalé a omylné, zdrojem klamů
  • díky rozumu se dobereme k pravdě
  • vyzvedá přirozené poznání člověka, zdůrazňuje význam vědy, vzdělání, osvěty a kultury
  • Důraz na matematiku a mechaniku
  • Matematika = vzor pro filozofii (funkce vyjadřují fungování přírody)
  • hlavní představitelé jsou René Déscartes, Baruch Spinoza, Gottfried Wilhelm Leibnitz

 

René Déscartes (1596 – 1650)

  • francouzský filosof a matematik, studie na jezuitské škole, skeptik
  • během 30leté války cestoval po Evropě (zavítal i do Prahy)
  • proti empirismu (smysly klamou)
  • dílo: Rozprava o metodě, Meditace o první filosofii, Principy filosofie
  • v analytické geometrii zavedl systém pravoúhlých souřadnic (kartézská soustava), zavedl pojem funkce a proměnné veličiny, ve fyzice rozpracoval učení o relativnosti pohybu částic hmoty
  • v nejisté době usiloval o vyvedení filosofie z temnoty
  • hlavním cílem bylo objevit nový počátek filosofie a jistotu ve válkou zmítaném světě
  • smysly klamou, nemůžeme jim věřit – argument souvislého snu (nejsem si jist jestli jsem ve snu nebo ne), argument zlého démona – nevíme jestli je Bůh dobrý, možná on nás klame
  • jediná jistota je že pokud myslím, tak jsem – „Cogito, ergo sum.“  – vše zpochybním, dojdu k závěru, že jsem
  • Hledá to, co je nezpochybnitelné
  • Metoda skepse – o všem pochybuje
  • Bůh – nemám ho v mysli, není v okolí, okolí je nedokonalé, nemohli jsme stvořit něco, co je objektivně dokonalé -> Bůh existuje (teologický důkaz boží existence)
  • Theodicie- ospravedlňování Boha (vytvořil dokonalý svět, ale dal člověku svobodu)
  • Rozlehlost –možnost pohybu (impuls – pochází od Boha)
  • Předchůdce zákona o zachování energie
  • Obě složky mají být spojeny v člověku
  • Člověk
  • Kogito (rozum) a velikost, kterou zaujímáme ve světě
  • Zvíře nemá tuto složku (složité nástroje)
  • pokud něco poznávám jasně a zřetelně tak je to pravdivé
  • poznání není věcí jako takových, ale jejich obrazů v naší mysli – Ideje
  • víc druhů idejí: 1) vrozené – idea Boha, nejvyšší, zákonitosti, s kterými se narodíme

2) získané – získáme je během života

3) mnou samým vytvořené – fantazie

  • v díle „Meditace o první filosofii“ říká, že jsoucno je tvořeno dvěma na sobě nezávislými substancemi – duchovní a hmotnou = dualismus
  • res cogitans (věc myslící), duchovní substance – nezávislé a soběstačné bytí; vlastností této substance je myšlení
  • res extensa (věc rozlehlá), hmotná substance – rozkládá se v prostoru; její vlastností je rozlehlost; neoduševnělá, sama sebou nepohybuje
  • Morálka
  • Mají se poslouchat zvyky a tradice (nejstarší)
  • Držet se vlastních názorů
  • Zaměřit se na sebe než měnit svět
  • Člověk si má vybrat to nejpříhodnější
  • Kvůli racionalismu – kritizován církví
  • Antropocentrismus – člověk je vrchol poznání
  • Ke všemu lze dojít logickou úvahou
  • Nedůsledný materialista – věří v Boha plus dualista
  • jak se navzájem ovlivňují? – psychofyzický problém
  • následovníci Descarta – okasionalisté (když má bůh příležitost, zprostředkuje spojení mezi res extensa a cogitans – problém: bůh chce abych někoho zabil?)

 

 

Baruch Spinoza (1632 – 1677)

  • nejvýznamnější holandský myslitel, z Amsterdamu
  • měl se stát rabínem
  • těžký život – pro jeho nezávislé myšlení jej proklela židovská obec – vydědili ho
  • studium Bible -> kacíř, vyloučen z židovské obce
  • brusič skla – tuberkulóza
  • při práci (broušení skla) napsal vynikající dílo Etika vyložená způsobem užívaným v geometrii
  • složité dílo, nechtěl ho vydat, vyšlo posmrtně
  • byl přesvědčen, že filosofie musí mít matematickou jednoznačnost
  • východisko – substance (nové pojetí – ne jako hmota), něco ve spod, něco za něčím, něco skrytého
  • substance = to je příroda, Bůh
  • nekonečná, existuje sama za sebe, není nic mimo ní x modus (opak přírody) – to co není skrz samo sebe
  • naše jednání se řídí železnými zákony – naše svoboda – máme pochopit železné zákony
  • neurčujeme svůj život
  • neexistují pojmy – co je dobro (vše co podporuje zachování bytosti) a zlo
  • substance je něco nekonečného a neomezeného – musí být jen 1 jinak by se omezovali navzájem, vše co vidíme je odrazem té dokonalé (božské) substance
  • ztotožňuje Boha a přírodu – panteismus (vše na světě má božskou podstatu)
  • člověk není duševní a tělesná bytost ale má spol. substanci + tělesný a duševní ohled, způsob projevu substance – MODUS
  • Bůh = nekonečná substance – čtverečkovaný list papíru, jeden čtverec je dán ostatními
  • Ostatní určují mou svobodu, jak se chovat
  • Těleso – ohraničené, má omezené myšlenky
  • Člověk zodpovídá za své jednání -> člověk je rozumná bytost
  • 2 hlediska
  • 1. Myšlení – idea
  • 2. Rozprostraněnost – těleso (má prostor)
  • Člověk svou přirozeností usiluje o svůj užitek
  • Rozum – dává pudy do nějaké roviny
  • Svoboda jedince končí tam, kde začíná toho druhého (přesně vymezená – viz čtverec)
  • ani bůh ale nejedná podle své vůle, je ovládán nějakým zákonem, podle předem ustanovených zákonů
  • svoboda je tehdy, když rozumově poznáme tu nutnost co máme dělat, jednáme v souladu se zákonem

 

 

Gottfried Wilhelm Leibniz (1646 – 1716)

  • německý filosof a matematik, ovládal téměř všechny vědy, studie práv, filosofie a matematiky
  • od roku 1670 působí ve státních službách – diplomat v Paříži, od roku 1676 knížecí knihovník
  • o jeho filozofii víme z dopisů
  • výklad jeho filosofie – „Monádologie“
  • ve věcech jsou činné síly, tzv. monády, mají duchovní podstatu, stvořené bohem
  • jsou individuální – každá je odlišná od druhé
  • =silová centra
  • jednoduché, nedělitelné, oduševnělé, obdařené zvláštní sílou
  • liší se kvalitou, celý svět se skládá z monád
  • připodobnil je k hodinám
  • člověka jako stvořená bytost – je nedokonalý
  • Bůh dal člověku svobodu – záleží na jeho chování
  • Žijeme v nejlepších z možných světů
  • 3 Druhy zla
  • 1. Metafyzické
  • 2. Fyzické – vyplývá z metafyzického
  • 3. Mravní – člověk je nedokonalý -> z toho plyne zlo -> člověk musí hřešit
  • nejvyšší – božská pramonáda (zajišťuje fungování ostatních monád)
  • vyšší – lidské duše (vědomí)
  • nejnižší – nevědomé představy (sny)
  • idea předzjednané harmonie – zákonitost, podle které se monády zhmotňují
  • Rozdíl od Descarta – pohyb není nic jiného, než změna k ostatním tělesům (přesouvá se část prostoru)
  • Blízko k principu relativity
  • Těleso se zastaví (princip zachování energie)

 

Ostrovní empirismus

  • empiria = zkušenost, důraz na smysly
  • z Anglie -> vliv na osvícenství ve Francii, v podstatě počátek osvícenství
  • Locke – Tabula rasa (nepopsaná tabule) – nic není v rozumu, co dříve bylo ve smyslech
  • Klasifikace smyslových dojmů (ideí)
  • Senzace – vnější zkušenosti
  • Reflexe – vnitřní zkušenosti (dáno vnitřní činností člověka)
  • Vznik – Dva typy ideí
  • Primární – patří věcem samým (vše má tvar a pohyb)
  • Sekundární – vlastnosti, které dávají lidé
  • Rozum – vytváří komplexní pojmy
  • Substance kolem nás
  • Metody (vlastnosti) a relace (vztahy)
  • S ideami pracujeme
  • původ, pramen i platnost poznání odvozuje od smyslové zkušenosti
  • nepopírá racionální poznání, jeho úlohu však zužuje na pouhé pasivní spojování počitků a vjemů v představy a pojmy
  • popírá vrozené ideje i předpoklady pro možnost smyslového poznání
  • preferuje induktivní metodu (vyvozování obecných závěrů z pozorování a experimentu)
  • odmítá spekulace
  • hlavními představiteli jsou John Locke, George Berkley, David Hume

 

 

John Locke (1632 – 1704)

  • anglický filosof, senzualista, teoretik státu, práva a hospodářství
  • senzualismus – druh empirismu, který odvozuje veškeré naše poznání z počitků
  • dílo: Eseje o lidském rozumu, Dvě pojednání o vládě
  • „Nic není v rozumu, co nebylo dříve ve smyslech.“ – vše co přichází do naší mysli přišlo zevnějšku, nejsou žádné ideje, člověk je nepopsaný list
  • na základě zkušeností získává člověk představy, které se různě spojují a kombinují
  • zkušenost může být vnější (senzace) nebo vnitřní (reflexe)
  • jednoduché ideje (představy) jsou vyvolávány kvalitami vnějších věcí – tyto kvality dělí na primární (patří věcem samým; např. tvar, váha, nevnímáme je) a sekundární (vznikají působením těles na naše smysly; např. barva, vůně)
  • z jednoduchých idejí vytváříme ideje složené (komplexy, pojmy)
  • státotvorné otázky
    • vychází z myšlenky společenské smlouvy a přirozeného práva, přirozený stav lidí byl stav svobody
    • panovník je povinen respektovat přirozené právo a dodržovat zákony, ne je vyhlašovat (to je úkol zákonodárného sboru)
    • 3 druhy svobody – přirozená (neomezuje), ve společnosti (pravidla společnosti), pod vládou (podřízení moci a zákonům)

George Berkley (1684 – 1753)

  • procestoval celou Evropu, žil v Americe
  • dílo: Pojednání o základech lidského rozumu
  • společnost je ovládána dvojicí mechanických sil – odstředivostí a dostředivostí
  • odstředivost – lidský egoismus, dostředivost – sdružovací pud
  • „Býti je totéž, co býti vnímán.“ (Esse est percipi.) – aby něco existovalo, musí to být nejdříve vnímáno, pociťováno, a to jedním, více nebo všemi lidmi
  • Hmota nemá smysl – tělese = spojení představ v nás, mimo naší mysl neexistuje počátek našich počitků
  • Schopenhauer – svět je má představa
  • Ideje – jsou dány od Boha, dává nám je všem stejně (př. Existuje slunce)
  • Přírodní zákony – zákony podle nichž Bůh spojuje ideje v myslích lidí
  • Vychází z Locka, ale tvrdí, že všechny kvality jsou relativní (nejen ty primární), proto subjektivní a existují jen v mysli
  • ideje jsou v lidech vyvolány Bohem – přírodní zákony jsou pouze zákony, podle kterých v nás Bůh vyvolává ideje
  • představitel solipsismu (něco je vnímáno, proto existuje – když to přestane být vnímáno, přestane to existovat = svět je závislý na člověku – reálně existuje jen člověk)
  • „existovat znamená vnímat“

 

 

David Hume (1711 – 1776)

  • Významný filozof, vliv na Kanta
  • Poukázal na nedostatky empirismu
  • Skeptik a agnostik
  • Kritika teorie kauzality (příčnosti), kritika indukce
  • Humova břitva – proti zázrakům (nevěří na ně) – porušují přírodní zákony
  • Důsledný ateista, není ani deista (Bůh = tvůrce)
  • Navazuje na Locka ,důraz na smyslovou zkušenost -> projevuje se dojmy (empresions – díky představivosti (imagination) > vznikají ideje (komplexní představy)
  • Rozumová činnost – hledáme mezi ideami souvislosti
  • Dva druhy soudů
  • Vypovídají mezi vztahy mezi idejemi o reálných faktech – výroky, které jsou závislé na tom, že se opakují
  • Jednoduchý dojem – počitek (malá část věci)
  • Složený dojem (vjem) – vnímám věc celkově
  • Představa (vzpomínka) – věci si představuji (jednoduchá idea)
  • Složená idea – poskládaná díky rozumu
  • Lidské poznání funguje na základě empirické zkušenosti

 

 

Osvícenství

  • filosof = každý kdo o pronášel své myšlenky veřejně, spol. kritik
  • důležitý rozum
  • osvícenství = Platónská metafora světla, cílem bojovat proti nevědomosti, rozšířit světlo = vědění proti temnotě nevědomosti
  • vznik v Anglii -> Francie, Holandsko -> Německo ->  a dál
  • Diderot – velká encyklopedie (zahrnuje veškeré tehdejší vědění) – pálena, zakázaná církví

 

Charles Luis Montesquier

  • dílo: O duchu zákonů – 3 dělení moci (do dnes)
  • nové hospodářské myšlenky – merkantilismus se překlápí na fyziokratismus (základní bohatství je v zemědělství)
  • politologie – rozdělení státní moci
  • Perské listy („cestopis“)
  • Cesta Peršanů Francií
  • Kritika poměrů (absolutismus), církve, nesnášenlivosti
  • Satirické dílo
  • Duch o duch zákon
  • Vliv J. Locka
  • Staví ho na myšlence přirozeného práva
  • Člověka ovlivňuje plno faktorů a z nich se tvoří obecný duch
  • Faktory
  • 1. Teritorium – vliv na ústavu (větší oblast se hůř spravuje – je třeba ústava)
  • 2. Podnebí – stabilní společenský řád – je třeba teplejší krajina
  • 3. Společenské faktory – náboženství, mravy, dějiny, forma hosp. lidí, forma vlády
  • -> 3 státní formy – založeny na určitém principu
  • 1. Despocie – princip strachu
  • 2. Monarchie – princip cti
  • Republika – demokracie, aristokracie, princip ctnosti
  • Státní forma je dobrá, když zaručuje svobodu
  • Svobodu kontroluje státní moc
  • Dělba moci -> systém brzd

 

Francois Marie Voltaire

  • Zpřístupnil osvícenské myšlenky ostatním
  • vychován v duchu libertinismu (volnomyšlenkářství), protest proti církvi, tradicím, poté výchova jezuitů – kritika spol.
  • byl v Bastile a ve vyhnanství
  • deista = odmítá mýty, církevní výklad náboženství
  • Candide
  • Žijeme v jednom z nejlepších světů
  • Hlavní hrdina snáší příkoří

 

 

Jean Jacques Rousseau

  • proti osvícenství, prosazuje cit a emoce
  • soutěž – odmítá pokrok, kazí člověka (Rozprava o původu a příčinách nerovnosti mezi lidmi), vyhrál ji
  • lidé si nejsou rovni: nerovnost A) Přirozená – neměnitelná: např. muž x žena
  1.        B) Společenská – sociální: se vznikem společnosti +        vývoj společnosti je prohlubuje
  • potřeba návratu k přirozenosti, společnost ji zkazila „říkáme prosím, ale myslíme chci“
  • moderní společnost člověka kazí, dělá to co se očekává
  • dílo: Emil čili o výchově – výchova vycházející z přirozenosti, spol. surovost a zlo pochází z civilizace, proti náboženství, ale věří v Boha
  • někdo si přisvojil část půdy – nerovnost – vznik státu
  • z nerovnosti vyrůstá nesvoboda, všichni bychom měli mít vše společně
  • Vyznání – vylíčen jeho život, vydáno posmrtně
  • 1749 – Akademie v Dijonu vypsala soutěž na téma, zda pokrok vědy a umění přispěly k zlepšení mravů – ten tvrdil, že ne a vyhrál
  • Další soutěž – jak vznikla nerovnost mezi lidmi – společenská a majetková nerovnost není dána od přírody
  • Člověk se narodil svobodný, ale všude je v okovech
  • Ideální stav – všichni jsou zdraví – příroda sama uzná, koho nechá na světě
  • Společenská smlouva – vzdáme se svých práv, získáme však jistotu – svobodu
  • Společnost kazí člověka

 

Immanuel Kant

  • Němec a představitel německé klasické filozofie
  • Celý život prožil v Královci
  • puntičkář a pedant, měl svůj denní rozpis
  • vychovatel ve šlechtických rodech
  • dílo: Kritika čistého rozumu, Kritika praktického rozumu, Základy metafyziky mravů
  • Kritika čistého rozumu – zabýval se člověkem (bytost poznávající)
  • Důraz na matematiku
  • kritika empirismu a racionalismu (transcendentalismus)
  • nemůže si být jistý, že myšlenka nemá oporu ve skutečnosti (kritika racionalismu)
  • nemůžu si být jistý, že myšlenky ze zkušeností jsou platné (kritika empirismu)
  • kritika poznání: Kopernikánský obrat – předpokládáme, že něco co poznáme ovlivňuje naše myšlení, realita podmiňuje přemýšlení o ní – ale to nemusí být pravda
  • naše poznání podmiňuje ten předmět, ne naopak
  • předměty jsou uspořádané (nahoru, doleva…)
  • formy smyslovosti – uspořádají ty věci, jsou v nějaké formě, tu jí dává to naše poznaní
  • dva druhy soudu: soudím o skutečnosti kolem nás – analytická (nemůžeme z nich přijít na něco nového, analyzujeme už  to co známe), syntetická (přináší něco nového)
  • zkoumá zde předpoklady našeho poznání, snaží se zejména popsat rozdíl mezi stránkou smyslovou a rozumovou, popř. mezi zkušeností a tím, co je nám vrozeno
  • naše poznání má tedy 2 části:
  1. apriori
    • to, co je nám dáno předem, co je vrozeno (čas a prostor, možnost, nutnost a příčina, syntetizující schopnost – schopnost spojovat jednotlivé smyslové vjemy ve zkušenost)
  1. aposteriori
  • je nám dáno dodatečně, ze zkušeností
    • naše empirie jsou utvářeny vnějšími předměty -> musí mít nějaký zdroj – tím je nějaká věc (Ding an sich – věc sama o sobě)
    • je zdrojem našeho vjemu
    • věc nevypadá jako můj vjem věci
    • těleso působí na moje smysly
    • vybaveny apriorní hříčkou -> to přetvoří, nemohu poznat věc samu o sobě
    • všechny poznatky o světě má člověk ze zkušeností, kterou jsme nabyli smysly a rozumem (rozum – důležitý předpoklad, jak vnímat svět)
    • Zákon příčinosti (kauzality) = vlastností rozumu
    • Nelze poznat svět sám o sobě, ale svět pro nás
    • Nevíme, jaké věci jsou (př. Díváme se na svět přes brýle)
    • Kritika praktického rozumu – zabývá se etikou
    • Člověk jako bytost jednající
    • Předmět etiky – praktická činnost
    • Největší roli má rozum
    • Kategorický imperativ – vždy platný příkaz
    • Kde jedná dobře z povinnosti – není třeba žádná výhoda z toho
    • 2 způsoby
    • Jednej vždy tak, aby maxima tvého jednání sloužila jako vzor
    • Jednej tak, aby ostatní lidé byli cílem tvého jednání
    • Rozum je to, čím člověk převyšuje ostatní ve vesmíru
    • Neřídíme se jím – upadáme do primitivního stavu
    • „Hvězdné nebe nade mnou, mravní zákon ve mně“
    • Kritika soudnosti
    • Zabývá se estetikou
    • Hledá objektivní kritérium pro posuzování citů
    • Hlavně krásy
    • Vše je v přírodě krásné = účelné
    • rozvažování – používám ke kombinaci smyslových dat x myšlení – čistá myšlenková aktivita
    • zavedl pojem Ding au Sich (Věc o sobě) – poznávaná věc je sama o sobě nepoznatelná, přístupná pouze skrz naší mysl, která podle svého proměňuje objektivní podklad, na kterém hmotná skutečnost spočívá. Mysl mu vtiskuje formy přirozené našemu vědomí. Těmito formami jsou především prostor a čas. Mimo prostor a čas nejsme s to nic vnímat.
    • Samotná „věc o sobě“ leží mimo prostor a čas, nelze ji vnímat, ani poznávat.

 

 

Georg. W. F. Hegel

  • ovlivnil Marxe, idealista
  • obdivoval řecko, Herakleita, Napoleona – považoval ho za zakladatele filosofie
  • Fenomenologie ducha – jak se zjevuje ve světě absolutní duch, navazuje na Fichta – ale nesouhlasí s Já a NEJá
  • když chci vědět podstatu věci tak musíme vědět jak vznikla, základem světa je absolutní duch
  • ve světě se uskutečňuje: 1) teze – kladná stránka kladení absolutního ducha, na počátku vše nerozlišené, nepohnutí existje jako jsoucno mimo prostor a čas
  • Bůh = substance(postrádá vědomí o sobě

2) antiteze – popírá sama sebe, nerozlišená substance -> stvoření materiálu

3) syntéza – v ní teze i antiteze, nová kvantita, má z obojího      kousek (Hegelovská triáda), k sebepoznání musí vzniknout bytost nadaná duchem > člověk

  • Člověk . duchovní a tělesná část
  • Není sám, žije ve společnosti
  • Rodina, stát, morálka, společnost, morálka -> člověk může poznávat
  • Poznání není absolutní, je k tomu potřeba vědu
  • 1. Umění 2. Náboženství 3. Filozofie
  • Penomenologie ducha
  • Jednotlivec žije a musí se obětovat pro obec
  • Jen jako občan může dojít k sebepoznání (sebeuvědomění si) -> chod společnosti (zákony)-> zhmotnění ducha
  • Střídání války a míru > společnost se díky válce povznese
  • Herakleitos – „boj je otcem všeho“
  • Pokud války nebudou – svět upadne
  • Hodnotu člověk získává jako občan
  • Věda o logice
  • 3 části dialektiky
  • Pokud nechápeme svět dialekticky, tak ho nechápeme
  • 1. Princip dialektiky – princip všeobecné souvislosti, neexistují izolované jevy, vše plyne
  • 2. 3 zákony dialektiky
    • A) zákony jednoty a boje protikladu, každý objekt má protikladné stránky
    • B) zákony přechodu změn – vývoj není rovnoměrný, ale ve skocích, změny kvantitativní – jsou neustálé, až tam kdy už kvalitativní změna nelze -> musí se změnit kvantina
    • C) zákon negace negace – (proletariát x buržoazie)
  • 3.  Kategorie dialektiky
    • A) změna podstaty
    • B)vzájemné působení podstaty a jevů
    • C) každý jev je současně příčinou a následkem
  • připouští, že i jeho tvrzení může být negováno – neustálý vývoj
  • teze a antiteze nejsou omezeny
  • částečně zrušeny, částečně zachovány -> do vyšší roviny
  • cesta k vysvětlení dějin, zneužit Marxem
  • ovlivněn Herakleitem – veškerý pohyb v kruhu, pantha rhei
  • Hegel – má pohyb po spirále
  • střetávání myšlenek = dialektika
  • filosofie dějin: rozum vládne dějinami – člověk je aktivním tvůrcem svých dějin, to je smysl lidské činnosti
  • pravá svoboda člověka spočívá v dějinách, v uvědomění si nevyhnutelnosti a směru vývoje
  • jediným pevným bodem je sama historie, ve které se vyvíjí světový duch – ten může být interpretován nábožensky – starohegelovci – nebo být ztotožněn se sociálně-materiální zákonitostí dějin – mladohegelovci (např. mladý Marx)
  • lidstvo prochází stále hlubším sebepoznáním a rozvojem, rozum je dynamicky se vyvíjející proces
  • Jinobití
  •  Pojem (hmota) – druhotná
  • Zastaralé názory
  • Vývoj ducha: 3 základní stupně vývoje
  1. stupeň= subjektivní duch = poznání probíhá ve vědomí člověka – SD je tvořen poznatky z psychologie a antropologie o člověku jako jednotlivci
  2. stupeň = objektivní duch = poznatky jsou v realitě , vedle nás, OD je tvořen poznatky historie práva, etiky, státovědy ( názory) na společnost jako celek
  3. stupeň = absolutní duch = dochází k prozření světového ducha – sebepoznání
  • Hegel – objektivní idealista
  • Základem je nemateriální substance – absolutno
  • Ucelený popis světa

Jeho smrt – konec éry NKF