Pan prezident

Od doby, co jsem byl ještě malé pískle, se toho v naší malé zemi moc nezměnilo. Pořád je tu pivo levnější než voda, tramvaje zásadně nejezdí na čas, jsme schopni si stěžovat téměř na cokoliv a vlády se tu mění rychleji než kolekce v módních buticích. Jako malý a nevzdělaný jsem tedy nějaké politické pikle neřešil.

Nyní, už jako velký a pořád nevzdělaný ve věcech politických, začínám zjišťovat, že prezident má i jiné funkce, než viset na obrázku na zdi. Z eskapád naší současné hlavy státu znám jen ty nejpropíranější, a nebojme se použít to označení, trapasy. Jelikož nás nejmenovaný pán, obývající Pražský hrad, zásobuje dávkami smíchu na pár let dopředu, neušlo mi, že nejen já se rád napiju, že na Hradě možná mizerně učí angličtinu, peprné výrazy však náš prezident pálí rychleji než pistolník na Divokém Západě.

Vzhledem k mé tehdejší nezletilosti jsem se neúčastnil voleb prezidenta, ovšem zcela kategoricky můžu vyloučit mou případnou volbu pro následného vítěze. Pravda, kolovaly vtipy, že kandiduje Rakušan, „Avatar“ Franc, Žid, Čech a Moravan. Taky se říká, že po bitvě je každý generálem, a já jako správný čecháček dovedu házet špínu na všechno, co se mi nelíbí. Ovšem všichni víme, že v současnosti není nutno jakkoliv prezidenta ztrapňovat. On to zvládne hravě sám.

Můj vysněný prezident v konečných volbách nemusí být náš, ale náš současný prezident rozhodně není můj.

Autor: Martin Škeřík