Politické ideologie a jejich zásady, politické strany a hnutí

Ideologie

  • soustava idejí, teorií a názorů, vyjadřující zásadní životní postoje a cíle určité sociální skupiny
  • zabývá se základními problémy společnosti a státu, vnitřní i mezinárodní politiky, problematikou hospodářského a sociálního vývoje
  • 4 základní funkce:
  • pomáhají vysvětlovat politické jevy a události (příčiny krizí, válek)
  • poskytují hodnotový systém a jeho kritéria (co je dobré, horší)
  • poskytují vědomí identity a (sou)náležitosti k určité sociální skupině
  • nabízejí základní rysy politického programu a cíle politické činnosti
    • Liberalismus (liberty = svoboda, liberare = osvobodit) – formoval se hlavně v Anglii od 19.stol.
      • ústřední hodnotou tohoto směru je svoboda jednotlivce a důraz na jeho individualitu, každý má stejnou možnost dosáhnout cílů jakých chce
      • stát by měl plnit pouze funkci ochrany svobody a majetku občanů proti nepříteli a zachování vnitřního státu
      • maximálně mají být omezeny pravomoci vlády ve prospěch svobody podnikání
      • vládní formou liberalismu je parlamentní demokracie
      • práva jednotlivce mají vždy přednost před právem společnosti
      • práva a svobody mají univerzální platnost (nezávislé na původu)
      • právo na soukromé vlastnictví
      • velká tolerance z hlediska morálky a náboženství
      • NEVÝHODY – odtržení člověka od tradice a kulturních vzorů, může polarizovat společnost – nestabilita
      • občané se zde podílejí na správě veřejných věcí prostřednictvím svých svobodně vytvořených organizací, diskuse a všeobecného a rovného hlasovacího práva
      • Momentálně existují dva proudy liberalismu 1) klasický (ekonomický) – zdůrazňuje negativní svobodu proti pozitivní (svoboda od státu, institucí, autority), práva přirozená před pozitivními, na stát se dívá s nedůvěrou.

2) moderní (sociální) – původ ve        Francii, pozitivní smysl svobody, klasický se snaží o omezení pravomocí většiny,           moderní o neomezenou pravomoc většiny.

  • Liberální strana jako typ pravicové strany
  • Každý se má postarat o sebe
  • Trh nemá být omezován
  • Minimální sociální zabezpečení a podpora občanů
  • Proti decentralizované státní správě (kraje)
  • Volí je – mládež, podnikatelé, inteligence (kvůli ekonomickému zaměření populace)
  • Dnes patří liberalismus k nejrozšířenějším a nejvlivnějším ideologiím. U nás se k jeho principům hlásí- ODS, ODA, US, DEU.
    • Konzervatizmus
      • Konservace – něco zachovat
      • věří v hodnoty, které co nejvíce zachovávají přítomný politický, sociální a ekonomický řád
      • preferuje tradiční hodnoty a osvědčené principy života společnosti, aby nějaká radikální změna nenarušila chod toho státu – skeptický vůči změnám
      • největší hodnota – řád, autorita, ochrana tradičních hodnot (vlast, rodina, náboženství, morálka)
      • tradice – často spjata s patriotismem – provincialismus (venkov, maloměsto), důraz na církve
      • směr vznikl v 18. stol. jako projev znepokojení šlechty a církve se šířením liberálních idejí a se snahami liberálů o zavedení parlamentní demokracie
      • Ve 20. století došlo k rozdělení konzervatismu na dva proudy, které se dají charakterizovat rozdílným názorem na ekonomiku – 1. Tradiční – zdůrazňuje spíše sociální jistoty a snižování nezaměstnanosti, což je důležité pro zachování politické stability.
  1.                               Libertariánský –      sbližování konzervatismu a liberalismu. Orientuje se především na tržní       ekonomiku. V podobě politického působení jde o Margaret Thatcherovou a            Ronalda Reagana – thatcherismus a reagonomika znamená syntézu liberálních             názorů na ekonomiku a konzervativních postojů v politice.  V politickém programu se soustřeďují na ochranu rodiny, která je pro ně základní sociální           institucí (proti interrupcím, pornografii, zvýhodňování svobodných matek), na       obranu společenského řádu(potírání kriminality, obchodu s drogami).

Nevýhody – není včasná reakce na problémy ve společnosti (zdržitelný k některým otázkám) – např homosexualita, potraty

Výhody- podpora lidí v nouzi, bezbranným, postiženým

  • Sociální demokracie – ideologie rovnostářská a antikapitalistická, získávala podporu ve společnosti díky prohlubujícím se sociálním rozdílům
  • Změna moci pokojnou cestou (demokratické volby), proti násilnému převratu
  • Chce sociálně spravedlivou společnost, silný stát
  • Solidarita k ostatním
  • Svoboda jedince, ochrana jejich práv
  • Silná sociální politika (postárání se o potřebné) – spolupráce s odbory
  • Jsou pro integraci (NATO, EU) a sociálně tržní ekonomiku
  • první zastánci usilovali o zlepšení pracovních a životních podmínek dělnictva
  • ve 20. stol. uskutečnili soc. demokraté jako silná strana řadu politických a sociálních reforem (zlepšili postavení a sociální jistoty pracujících)
  • důležitým bodem byly státní zásahy do ekonomiky
  • v průběhu kladli stále větší důraz na demokracii – svržení kapitalismu nahradili požadavkem jejího prohlubování
  • po 2. světové válce se sociální demokraté zcela odpoutali od marxistické tradice a jejich politika slavila úspěchy v mnoha evropských zemích
  • Socialismus (socialis = společenský) – polit. a ekonom. koncepce vedená ideálem rovnosti a bratrství, stát má nám zajistit základní potřeby, protože každý nemá stejné možnosti
    • snahou je podřídit jedince společnosti, která si stanoví za cíl vítězství obecného dobra nad individuální zájmem
    • Reformní cesta k socialismu musí být slučitelná s demokratickými principy, čímž se zásadně liší od komunismu.
    • odmítá volnou konkurenci a soukromé vlastnictví výrobních prostředků
  • Komunismus (communis = společný) – vize beztřídní společnosti, sociální rovnosti
    • jeho budování je předpokládáno v teorii marxismu-leninismu po vybudování socialismu
    • důraz na násilné převzetí moci
    • reakce na rozvoj trhu a průmyslu (těžké postavení dělníků, není sociální zabezpečení)
    • navázání na utopistické učení – vymyslet dokonalý společenský řád (Thomas Moore – Utopia, Karl. Marx a Friedrich Engles – Kapitál (ekonomická teorie) a Komunistický manifest (výzva k proletářské revoluci)
    • Cílem je naprogramovat a v praxi aplikovat optimální ekonomické, politické a sociální uspořádání společnosti (sociální inženýři) založené na společném vlastnictví výrobních prostředků a rozdělování dosaženého důchodu dle potřeb, což povede k vytvoření beztřídní a rovnostářské společnosti.
    • Po Marxově smrti došlo k ideovému rozštěpení komunismu. Jedni pokračovali v Marxovým tezích, druzí se rozhodli pro totalitní ideologii – Lenin, Stalin. Podle Lenina je třeba po násilné revoluci vytvoření diktatury, veškerá moc ve straně má být podřízena vůdci. Na to navázal Stalin, především rozvíjel myšlenku, že proletariát je neuvědomělý, proto by se revoluce měly uskutečňovat jen v zaostalých zemích.
  • Nacionalismus – ideologie vycházející z přesvědčení o výjimečnosti vlastního národa
    • vede k netolerantnosti, nepřátelství až agresivitě vůči jiným národům (může být podepřen rasismem)
  • Fašismus (fascis = sjednocení) – nacionálně rasistické hnutí a diktátorská forma vlády, vůdcovský princip, inspirace Machiavellim
    • 2 základní typy představuje italský fašismus a německý nacismus
    • v Itálii poprvé uplatněn – vznik z krize mladých demokracií po 1. sv. v.
    • v praxi vyústil v agresivní politiku, terorismus, útočné války a genocidu
  • Rasismus – snaží se legitimizovat biologické nerovnosti mezi lidmi (zvýhodnit jednu rasu)
    • diskriminace „nižší“ rasy spočívá v nerovnosti před zákonem, nepřítomnosti hlasovacího práva, nižší mzdě za stejnou práci
    • velkého rozměru nabyl rasismus zaměřený proti černochům v USA
    • jako oficiální ideologie byl zaveden v nacistickém Německu, kde sloužil k ospravedlnění 2. sv. války
    • Mezi rasistické a nacionalistické teorie patří i sociální darwinismus. Jedná se o aplikaci Darwinova principu evolučního vývoje na společnost. Podle něho ve společnosti stejně jako v přírodě probíhá vývoj selektivně na základě přirozeného výběru.
  • Anarchismus (anarchia = bezvládí) – odmítá jakoukoliv formu politické autority, státní moc i právní řád
    • hlásá neomezenou svobodu, spravedlivé rozdělení hmotných statků a dobrovolné rozhodování
    • radikální anarchismus používá k dosažení svých cílů i násilných prostředků
    • touha po odstranění všech norem, pravidel zákonů
    • zlo – popírání lidské přirozenosti -> chce odstranit stát
    • zrodil se v 19. stol. na půdě vznikajícího dělnického hnutí
    • Anarchismus se dělí na dva hlavní směry 1) individualistický – Max Stirner, zastává až extrémní egoismus, člověk může jednat, jak chce. Veškeré řízení věcí by přenesli na soukromou sféru, takový systém ja pak založen na soukromém vlastnictví a svobodné konkurenci;

2) kolektivistický – zdůrazňuje naopak společné vlastnictví. Mezi nejvýznamnější teoretiky kolektivistického           anarchismu patří Michail Bakunin a Petr Kropotkin.

 

  • Enviromentalismus (enviroment = prostředí) – zabývá se vztahy mezi přírodou a společností
    • usiluje o změnu společenských, ekonomických a politických mechanismů, které brání snahám o ochranu životního prostředí
    • Prosazuje decentralizaci a osobní zodpovědnost na nejnižších úrovních. Je jak v společenské (Greenpeace, Duha, Děti Země), tak v politické sféře (zelení). Mají blíž k levici (kolektivní odpovědnost), ale spolupracují i s pravicí (vychovat jedince k ekologickému cítění).
    • ideově zastřešuje řadu protestních ekologických hnutí (včetně radikálních ekoteroristů)
  • Feminismus – ženské hnutí, které prosazuje společenské, politické a ekonomické zrovnoprávnění žen
    • po svém vzniku na konci 19. stol. se zaměřoval na získání volebního práva žen
    • První zemí, kde si ho sufražetky vybojovaly, byl Nový Zéland (1893), poslední Švýcarsko (1971).
    • přívrženci feministického hnutí zakládají sdružení, poukazují na vžité sexuální stereotypy nebo organizují kampaně týkající se potratů, pornografie, domácího násilí vůči ženám či stejných mezd
    • Gendre – pohlavní role

 

Politická strana

  • = organizovaná skupina která usiluje o získání moci nebo její udržení,
  • snaha získat přízeň a podporu občanů, politickými prostředky usiluje o získání podílu na moci, nezbytné pro demokracii
  • = právnická osoba – druh daňového subjektu (firma nebo společnost)
  • = seskupení lidí, které prezentuje obecný zájem, zakládá více lidí – rozložení rizika
  • musí být registrovaná
  • vždy odděleny od státu
  • zákaz ozbrojování nebo působení v ozbrojených silách
  • charakteristika
  • Vlastní pol. program, kde jsou vysvětleny zákl. hodnoty, zájmy a cíle
  • Účast ve volbách do nejvyšších zákonodárných orgánů a do orgánů místní samosprávy
  • Působení na veřejnosti, získávání členů, voličů, sympatizantů
  • Disponují stálou, demokraticky volenou organizační strukturou
  • Činnost financují z členských příspěvků, příjmů z vlastní hospodářské činnosti, z darů od sponzorů a ze státních dotací (výše odvozena od výsledků voleb)
    • funkce pol stran: 1) Integrační (sdružuje občany)

2) Náborová (vybírá osoby pro pol aktivitu – volby),

3) mobilizační (mobilizace občanů k určitým otázkám)

4) zprostředkovatelská (most mezi lidmi a vládou, vnáší problémy do politiky)

5)socializační (učí se členy hrát politické role)

6)mobilizační (oslovení nerozhodnutých voličů)

7)rekrutivní (výběr politický elit, odborníků)

8)ústavní (důležité při sestavování vlády)

  • politická hnutí – mají politické cíle, ale nechtějí přijmout politickou zodpovědnost, neusiluje o politickou moc ve volbách, nezastupuje zájmy všech
  • lobisti ovlivňují politiku ale nechtějí do ní vstoupit, nereprezentují zájmy všech, jen malé skupiny
  • vznik pol. stran– spojeno s existencí britského parlamentarismu
  • rozšíření politických stran – 19. století

 

  • Vznik
  • přípravný výbor – 3 osoby starší 18 let – 1 za ně jedná
  • podání návrhu na registraci a petice s podpisy 1000 občanů, kteří chtějí, aby strana vznikla
  • musí obsahovat rodná čísla a stanovy strany (jméno, sídlo, program, zásady, hospodaření atd.)
  • nutná registrace na ministerstvu vnitra(také rušení nebo změny stanov), stát nesmí bránit vzniku a fungování strany
    • Ukončení činnosti
      • z vlastní vůle
      • z rozhodnutí nejvyššího správního soudu – jen ministerstvo vnitra může dát podnět ke zrušení strany
      • důvody: porušení ústavy, strana směřuje k diktátorství, program ohrožuje mravnost nebo lidská práva občanů
        • Financování
      • Ze státního rozpočtu
        • státní příspěvky – přímé (přímo politické straně), nepřímé (bezplatné spoty ve sdělovacích prostředcích)
        • Stálý příspěvek – vyplácí se každoročně každé straně, která měla v posledních volbách více jak 3% – 2001 6 mil. Korun ročně
        • 2. 200 000 Kč – každé 0,1% navíc (od 3%) (maximálně 10 milionů)
        • 3. Příspěvek za mandát – od 2001, 900 000 KČ – poslanec/senátor, 250 000 Kč – krajský zastupitel
        • 4. Úhrada volebních nákladů – od 2002 (100 Kč za hlas straně, která získá aspoň 1,5 % hlasů)
      • Vlastní finance
      • členské příspěvky (max snahou je průhlednost)
      • dary, dědictví
      • úroky z vkladů
      • sponzorské dary
      • zakázané dary od státu a státních institucí, strana může podnikat, ale velmi omezeně
        • Kontrola financování PS
          • každá PS musí do 1.4. předložit výroční finanční zprávu, která zahrnuje přehled celkových příjmů, přehled o výši darů (max 100 tis Kč/os) – u dárce uvedeny osobní údaje – zveřejněny
          • PS nesmí přijímat dary od státu nebo ostatních organizací

 

Dělení

1) ideologické dělení: a) Křesťanské (lidové) – identifikace s hodnotami křesťanství (KDU-ČSL), důraz na socialitu a vzájemnou pomoc

  1. b) Liberální – svoboda jednotlivce, omezení vlády, svrchovanost lidu, důraz na individuální rozvoj, minimální zásahy státu, zdůrazňují nedotknutelnost vlastnictví (ODS)
  2. c) Konzervativní – důraz na tradice a zvyky, proti rychlým změnám společnosti (ČSSD)
  3. d) Sociálně demokratické (socialistické) – odmítají vykořisťování, prosazují volební právo, nutnost soc. solidarity, zásahy státu do ekonomiky – zdravotnictví, školství, ekologie…
  4. e) Komunistické – dělnická třída je nositelka nejpokrokovější způsob výroby, chtějí beztřídní systém (KSČM)
  5. f) Fašistické – radikální pravice, militantní postoj – chtějí boj, militaristický postoj – silná vojenská moc

2) podle místa v politickém spektru: a) Levice – soc. jistoty a soc. politika, regulace trhu, důraz na přímou demokracii, rovnost výsledků

  1. b) Pravice – podnikatelské aktivity, rovnost příležitostí, liberalizace trhu

vznik při velké fr. revoluci – vpravo seděli zastánci monarchist, vlevo zastánci republiky

3) strany jako organizace: a) Kádrové (strany elit, založeno na osobnostech)

  1. b) Masové (síla odvozena od velikosti členské základny, snaží se být lidnaté)
  2. c) Pro všechny (catch all party – po 2. sv. v. cílem oslovit co nejširší okruh voličů, přesvědčit lidi v kampani a přesvědčit nerozhodnuté voliče)
  3. d) Kartelové (propojeny se státem, spolupracují s ním, aby zamezili novým pol. aktérům vstoupit na scénu, překážka pro nové stany)

Politické strany v ČR

  • v ČR registrováno 83 politických stran
  • Česká pirátská strana, ČSSD, KDU – ČSL, KSČM, ODS, Strana zelených, TOP 09, Věci veřejné, SNK Evropští demokraté

ČSSD (Česká strana sociálně demokratická)

  • jedná se o stranu nalevo od středu politického spektra
  • prosazuje myšlenky „keynesiánství“ a sociálního státu
  • předsedou od r. 2001 V. Špidla, nahradil M. Zemana, poté S. Gross, J. Paroubek, teď Bohuslav Sobotka – premiér

ODS (Občanská demokratická strana)

  • strana napravo od politického spektra
  • prosazuje myšlenky liberalismu a představy o minimální úloze státu
  • předsedou v r. 1991 do r. 2002 V. Klaus, Topolánek, Nečas, v současnosti Petr Fiala

KDU-ČSL (Křesťanská a demokratická unie- Československá lidová strana)

  • strana ve středu politického spektra
  • prosazuje ideje křesťanství
  • předsedou P. Bělobrádek, předtím Kalousek, Čunek, C. Svobodu

KSČM (Komunistická strana Čech a Moravy)

  • krajně levicová strana navazující na Komunistickou stranu Československa z dob před listopadovou revolucí, předsedou je V. Filip

Ano 2011

  • Politické hnutí vedené miliardářem Andrejem Babišem
  • Zisk protestních hlasů
  • Skvělý marketing

 

Úsvit přímé demokracie

  • Předseda Tomio Okamura
  • Referenda a přímá demokracie
  • Rasistické výroky

 

TOP 09

  • Předseda Karel Schwarzenberg
  • Konzervativní strana
  • Účast ve vládě Petra Nečase