POJEM A PŘEDMĚT PSYCHOLOGIE
- společenská věda, původně byla součástí filozofie, vznikla v 19 a 20.stol společně s proudem moderního, racionálního myšlení; problematika řešena už dříve (řešili filosofové/doktoři)
- název odvozen od psyché– duše, logos– věda
- za jejího zakladatele je považován Aristoteles (spis ,,O duši“)
- Osamostatnění od filozofie: 1879 založena experimentální laboratoř v Lipsku (Wilhelm Wundt – psychofyzika)
- Předmět: je předmětem prožívání a chování jedince , které jsou východiskem k poznání osobnosti člověka
- Zabývá se: osobností; jejím vývojem; krizemi, kterými prochází a jejich překonáváním; nacházením vlastní cesty
- Úkol: zkoumat zákonitosti a mechanismy vzniku, utváření a průběhu lidského prožívání a chování, které jsou vždy projevem osobnosti určitého člověka s jeho individuálními vlastnostmi a disposicemi ve vzájemném působení s prostředím
- Uplatnění: ve školství, zdravotnictví, ekonomice, politologii apod.
- Pomáhá: poznávat lidi; působit na ně; uspořádat věci a podmínky, ve kterých žijí
- Chování – Vnější projevy,které jsou zpracováním a vyjádřením a vnitřní situace člověka (prožívání). Zahrnuje všechny činnosti, pohyby, úkony, jednání, reakce, řeč, výrazy člověka (mj. i pocení, pláč, rudnutí, blednutí, smích, mimiku, změny v dýchání, držení těla apod.) Dvě formy chování:
– Expresivní (vyjadřují skutečné smýšlení a pocity – bezprostřední výraz prožívání)
– Adaptivní (účelně se přizpůsobující dané situaci – předstírání, zastírání, stylizace)
- Prožívání – Vnitřní subjektivní psychické procesy a stavy (např.: vjemy, představy, emoce, rozhodování,vybavování z paměti), které tvoří celek. Člověk si je uvědomuje jen do určité míry, a proto je můžeme rozlišit vědomé a nevědomé prožívání. Navenek se projevuje chováním.
- Duševní život – největší schopnost živé hmoty reagovat na podráždění
- Psychika – je určena dědičností (biologický stupeň vývoje) a společenskými podmínkami (sociální stupeň vývoje
- Empatie (= vcítění), porozumění emocím a motivům druhého člověka
- Vnímání a chápání cizích citů projevujících se výrazem, nikoliv slovním sdělením
- Je důležitým předpokladem fungování mezilidských vztahů jako vztahů skutečně lidských umožňuje chápat druhého
- Druh komunikace – v mimice osoby A je nějak zakódováno, co právě prožívá, osoba B tuto mimiku vnímá, dekóduje její význam a nějak na ni reaguje, např. lítostí nebo spoluúčastí
- Výraz tváře subjektu symbolizuje jeho vnitřní stav
- Nejvýrazněji se projevuje ve vztahu matka-dítě
- Vztahuje se k mimickému výrazu a k neverbální komunikaci
- Mentalita – způsob myšlení, duševní a duchovní uzpůsobení jednotlivce nebo skupiny závislé na individuálních dispozicích, určitém věku, výchově, tradici, společenských podmínkách aj
- v užším smyslu – smýšlení, způsob myšlení a smýšlení jednotlivce
- v širším smyslu – souhrn psychických vlastností a procesů (zejména způsobu reagování na vnější podněty) typický pro nějakou osobu, skupinu osob či dobu
SYSTÉM PSYCHOLOGICKÝCH DISCIPLÍN
Základní (teoretické): využívány praktickými disciplínami
- Obecná psychologie (=psychologie osobnosti) – věnuje se základním teoretickým otázkám psychologie a podává celkový obraz o člověku. Zabývá se problematikou poznávacích procesů, dynamikou citového života, problematikou zaměřenosti a usilování člověka (motivy, zájmy, postoje apod.), autoregulací člověka apod. Je v úzké souvislosti s dějinami psychologie a psychologickou metodologií. Paměť, inteligence –vše, co je lidem společné
- Psychologie osobnosti – zabývá se strukturou a vývojem osobnosti, zkoumá podrobnosti a odlišnost mezi lidmi
- Vývojová psychologie
– Ontogeneze – se zabývá otázkami pojetí psychického vývoje člověka, zkoumá činitele ovlivňující vývoj, věnuje se charakteristikám vývojových období od narození do smrti.
– Fylogeneze – zabývá se vývojem celého druhu (např.:zoopsychologie)
- Sociální psychologie – (vztahy mezi lidmi) řeší otázky forem a mechanismů začleňování lidí do mezilidských vztahů, sociálních skupin a společenských institucí i samostatné mezilidské vztahy a sociální skupiny
- Psychopatologie (=patopsychologie) – patologické (= negativní jev) prožívání a chování jedince, př. duševní poruchy. Zabývá se otázkami pojetí psychických poruch a potíží, zkoumá příčiny jejich vzniku, hledá léčebné metody, které je odstraňují
- Srovnávací psychologie (srovnává poznatky jednotlivých psychologických disciplín)
- Psycholingvistika (vztahy mezi myšlením, řečí a jazykem)
Aplikované (praktické):
- Pedagogická psychologie – (výchova a výuka). Zkoumá psychologické aspekty rozvoje člověka v podmínkách výchovy a zkoumá problematiku účinného vyučování i poznávání žáka
- Klinická psychologie – orientuje se na diagnostiku duševních nemocí a potíží a na psychoterapeutickou péči o nemocné, včetně somaticky nemocných lidí
- Soudní (=forenzní) psychologie – zabývá se studiem zločinnosti, psychologií pachatelů trestných činů, psychologickými expertizami pro soudní potřeby
- Poradenská psychologie – zabývá se školním, výchovným, profesním a manželským poradenstvím
- Vojenská psychologie – studie zvláštního chování vojáků, voj. jednotek a obyvatelstva v přípravě na vojenský konflikt. Poznatek: děti si na trauma zvyknou lépe
- Psychologie sportu, práce, zdraví, reklamy, obchodu, ekonomická, umění, politická, …
METODY VÝZKUMU V PSYCHOLOGII (Metoda = způsob, jakým dosahujeme cíle)
Psychologie je věda empirická = vychází ze zkušenosti, využívá celý soubor výzkumných metod
sběr empirických dat jejich interpretace
- Vědecké metody
- Pozorování (sledování člověka bez záměrného zasahování)
- Introspekce (pozoruji sám sebe)
- Extrospekce (pozoruji jiného člověka)
- Zaměřené (mám předem vytyčený cíl/záměr sledování)
- Volné (nemám předem vytyčený cíl/záměr sledování)
- Zúčastněná osoba (subjektivní)
- Nezúčastněná osoba (př. ředitel ve třídě)
- Experiment – záměrné zasahování do podmínek a vlivů na zkoumanou osobu tak, aby všechny proměny byly kontrolovány a ze změn se daly kvalitně vyvodit souvislosti.
Využíváme dalších výzkumných metod a technik např.: Dotazníky, rozhovor, analýzu výsledků činnosti, analýza slovních projevů apod.
- Rozhovor – nejužívanější (může být: ne/strukturovaný, ne/standardizovaný, hloubkový, řízený (směrem, jakým chci), neřízený (nechám druhé víceméně mluvit), individuální, skupinový…)
- Explorační (zjišťující) metody – sociálně psychologické výzkumné metody sloužící ke sběru dat (používání: rozhovorů, dotazníků, testů apod.)
- Sociometrie – zjišťování a analýza vztahů mezi členy malých skupina
- Obsahová analýza – zkoumá výskyt určitých témat v médiích a jinde, slouží k charakteristice určitých jevů a jejich historických proměn (např. pornografie), může také sloužit k identifikaci autora apod.
- Sémantický diferenciál – slouží k měření významu různých objektů a jeho srovnávání, dotazovaný je požádán, aby popsal něco/někoho pomocí několika připravených škál jejichž póly tvoří protikladná slova (např. chytrý 1 2 3 4 5 hloupý)
- Psychodiagnostické metody – Soubor metod postihujících úroveň vývoje člověka, vlastnosti jeho osobnosti, jeho aktuální stav, přítomnost symptomů a syndromů, potenciální možnosti dalšího rozvoje. Využívá např. výkonnostní testy, testy osobnosti, rozhovory, pozorování, analýzy slovních projevů, rozbory výsledků činnosti atd.
SMĚRY PSYCHOLOGIE – (základní přístupy a směry )
– Oddělení od filozofie v 19.století -> vznik psychologie
– Založení 1.psychologické laboratoře (1879, W. Wundt, univerzita v Lipsku)
- Experimentální psychologie
– W. Wundt „zakladatel psychologie“
– oblast poznávání duševních pochodů pomocí introspekce
– co jsme schopni ( vidět, cítit…)
– jaké intenzity je podnět, abychom jej vnímali – dokázal
– vedle smyslových počitků zkoumal asociace, paměť, myšlení nebo také účinky léků na vědomí člověk
– spojeno s fyzikou (psychofyzika – snaha postihnout psychické děje fyzikálními zákony)
– Ebnghaus – křivka zapomínání
- Hlubinná psychologie
– zabývá se nitrem člověka
– zabývá se stavem nevědomí
– Sigmund Freud
– vědomí = uvědomuji si sám sebe a okolí, jsem ovladačem sebe sama, nositel osobní identity (pomáhá nám řeč)
– bdělost (vigilence) – určená jasností vědomí
– somnolence (velká ospalost) – malá úroveň vnímání
– sopor – tvrdý spánek (nepřirozený)
– kóma – nedokážeme reagovat, bez vědomí
– narkóza – (umělé bezvědomí)
–změněné stavy vědomí – díky spánku, alkoholu, drogám, hypnóze, meditaci, holotropnímu dýchání, exitaci …
– nevědomí = vše, co probíhá mimo vědomí, nejlépe charakterizuje naši osobu
-průkopník nevědomí – S.Freud (specializace na nervovou soustavu)
– neuróza – nemoc nervů (hluboká neuróza, křeče, obrna, ztráta řeči, halucinace, problémy s pamětí, porucha řeči)
– metody k odstranění symptomů (příznaků), metody psychoanalýzy
– metoda hypnózy
– jiné vědomí, problémy souvisí s něčím z dětství, špatné zážitky se odsunuly do nevědomí, později se mohou vrátit a „vyplout na povrch“
– bavení se o problému a jeho řešení (má problém zažít znovu) – poté katarze (očista), jsou schopni s tím fungovat, odejdou symptomy
– cílem je aby pacienti dosáhly katarze
– metoda tlaku
– metoda přeřeku – přeřekneme se, přeřeky mají hlubší smysl
– metoda zčervenání – cítíme se trapně
– metoda volné asociace – říkáme to, co nás napadne
– metoda výkladu snů – sny mají hlubší význam
-> sny : symbolická stránka; latentní stránka (skrytý význam)
– metoda zapomínání – zapomínání má hlubší význam
- Freud – myslí si, že všichni chceme slast
– Libido – sexuální touha, žene nás uspokojovat sex. potřeby
– Psychosexuální teorie – většina problémů má původ v dětství; tvorba sexuální orientace
- Orální stádium – saje mateřské mléko (kojenec)
- Anální stádium – (batole, 2-3roky) – slast z vyměšování, dítě se naučí oddalovat potřebu, regulovat sama sebe (pokud porušeno – shromažďování peněz, přehnaná čistota v dospělosti)
- Falické stádium – (4-6 let) – slast z pohlavních orgánů, latentní „masturbace“,
(narušení – v dospělosti problém navazovat sex. a cit. vazby)
Oidipův komplex – chlapci (5-6let) nenávidí otce, protože vlastní matku (podle Freuda přirozené)
Elektřin komplex – dívky – stejně jako Oidipův komplex
- Latentní stádium – (7-11 let) – období relativní stability, emoční a sexuální tužby ustupují do pozadí
- genitální stádium – (12-smrt) – nastupuje heterosexuální sexuální chování
– Strukturální model psychiky
ID (ono) – primitivní pudy, je iracionální, nebere ohled na realitu, jeho cílem je okamžité uspokojení svých přání, řídí se principem slasti. Id je zcela nevědomé. Podle Freuda představují sny splněná přání id a jsou bránou do nevědomí. I u zvířat
EGO (já) – řídí principem reality a má sebezáchovnou funkci. Je racionální, zvažuje činy a jejich následky. Přání id porovnává s realitou, dává jim přijatelnou formu a uspokojuje je ve vhodnou chvíli a vhodným způsobem. Ego je vědomé, předvědomé i nevědomé. Nevědomá část se pomocí obranných mechanismů vypořádává jak s nepřijatelnými přáními id, tak s extrémními zákazy superega. Silné ego je znakem zdravě vyvinuté osobnosti.
SUPEREGO (super já) – odlišuje nás od zvířat, vliv od rodiny, společnosti, přátel, medií, majetku, hodnoty, kultury, jazyka, zákonů, etiky, morálky… -> vznik sebevědomí. Ego někdy podléhá superegu, Zabývá se tabu (vražda, incest) ->společenský zákaz). Pokud se člověku zdá o tabu tématech nemusí si to nutně vybrat ve skutečnosti. Obsahuje vědomě či nevědomě internalizované (zvnitřněné) omezení, zákazy a příkazy ukládané dítěti rodiči a dalšími pro dítě významnými autoritami. Je zdrojem nevědomého pocitu viny, vnitřní tísně. Superego je moralizující silou v člověku, řídí se principem dokonalosti
–Narcismus – miluji jen sám sebe, já jsem ideál, obvykle u malých dětí, v dospělosti se nedá léčit
-Ideální ego –takové jací bychom chtěli být
-Reálné ego – takové, jací jsme, je důležité mít sny a cíle
- Analytická psychologie
– Kolektivní nevědomí (nedá se ovlivnit,vrozené intuice)
–archetypy (předobraz – každý je má stejný)
– Carl Gustav Jung
– zkoumá archetypy – př: stařec = moudrý, matka = rodí děti..
– Anima Animus – obraz duše – např: mužská = analytická, ženská = emfatická
-> převládání elementu (muž – homosexuál, žena – kariéristka)
-každý je introvert i extrovert (jedna složka převládá, ale máme obě)
– Carl Gustav Jung
–žák Freuda, léčil i schizofrenii
–rozštěp mysli – 5 příznaků -> metody k odhalení schyzofrenie
1.Halucinace
2.Bludy
3.Slovní salát (neuspořádané myšlení), porucha pozornosti
4.Emoce (nepřiměřené reakce a podněty)
5.bezradnost chování
- Individuální psychologie
–Adolf Adler
-Sourozenecká konstalace (pořadí narození dítěte má vliv na jeho charakter)
– Studoval společenský cit (potřebu jedince začlenit se do společnosti), touhu člověka po moci (potřebu sebeuplatnění, sebeprosazování, nejdříve definovanou jako “maskulinní protest”)
-Komplex méněcennosti – jako důsledek nerealizované potřeby sebeuplatnění a touhy po moci v dětství. Jedinec je v moderní společnosti značně závislý na sociálním okolí. Má tendenci se z této závislosti vymanit budováním pozice, kterou získává pocit svobody a moci ve svém soc. prostředí. Snahu o dosažení této pozice chápal Adler jako snahu o kompenzaci komplexu méněcennosti
-> neuróza je podle Adlera výsledkem selhání při překonávání komplexu méněcennosti
- Behaviorismus (chování)
– začátek 20.století
– vše se dá naučit, důležitá je výchova
– John.B. Watson – ,,Dejte mi tucet dětí a já z nich vychovám co budete chtít“
– malý důraz na vrozené záležitosti (neuznávají)
– odmítající se zabývat vnitřním duševním děním člověka (tzv. černá skříňka, black box), které je nedostupné objektivnímu pozorování
– I.P.Pavlov – rus, předchůdce behaviorismu
– metabolismus – důležitý
– > pozoruje jak tráví potravu psi -> psi mají nepodmíněné reflexy
– reagují na zvonek (znamení jídla, slintají)
– podmíněné reflexy – naučené
– klasické podmiňování – zvíře je pasivní
–Skinner, Thordire
– pokusy se slepicemi, myšmi a kočkami
– operantní podmiňování – zvíře hledá potravu samo
– př: slepice klove do čudlíku, za určitý počet klovnutí dostane jídlo – > zapamatuje si to
-myš -> bludiště za sýrem, zapamatuje si cestu
-Kognitvně behaviorální terapie
– léčba fobie (strach, omezuje nás)
– jde o zmenšení strachu
– př: arachcnofobici – mluví o pavoucích, kreslí je, pozorují ho, na konci dotek
–Expoziční terapie
-terapeut se vystavuje nebezpečí za nás (př: dotýká se pavouka jako první, aby ukázal, že není nebezpečný)
- Kognitivní psychologie
–zabývá se procesy smyslového poznávání, představivostí, fantazií, myšlením, abstrakcí, řečí a pozorností
-mind map – myšlenková mapa
-hlavu máme plnou asociací – ty se mapují různě
-mapa se nám rozšiřuje
–Kelly, Piaget, Erikson, Anderson – zabývají se myšlením, mapami …
- Transpersonální psychologie
– S.Grof – čech
-prý absolutně nevědecká
-zabývá se něčím mezi nebem a zemí
–holotropní dýchání -dýcháním změníme stav mysli
– zabývají se drogami (berou je také kvůli výzkumu)
– zkoušejí účinky (LSD, houbičky)
-meditační, relaxační cviky, jóga
–sugestivní techniky – hypnóza
–mystické zkušenosti – empatie ->hnutí new age
- Humanistická psychologie
–Maslow – pyramida potřeb (70.léta)
– orientuje se na seberealizaci člověka, na jeho schopnost aktivně utvářet svojí existenci
– Předpokládá, že je člověk přirozeně dobrý, svobodný a tvořivý a staví se k němu s láskou a úctou
– Jejím zájmem je každodenní existence
- Existenciální psychologie
-smysl života
-otázka identity,prázdnota, myšlenka svobody
-svoboda rozhodnutí – otázka svobody
–Rogers – terapie (důležitá individualita klienta) ->každý je specifický
-jaký je smysl života, lásky a koníčků
–Loboterapie – touha po nalezení smyslu života, orientuje se do budoucna