ZAŘAZENÍ ČLOVĚKA DO SYSTÉMU ŽIVOČICHŮ
– součástí kmenového vývoje obratlovců
– důkazy díky kosterním pozůstatkům
– systém:
NADŘÍŠE: eukaryota
ŘÍŠE: živočichové (Animalia)
ODDĚLENÍ: triblastica
β řada: druhoústí (Deuterostomia)
KMEN: strunatci (Chordata)
PODKMEN: obratlovci (Vertebrata)
NADTŘÍDA: čelistnatci (Gnathostomata)
TŘÍDA: savci (Mammalia)
PODTŘÍDA: živorodí
ŘÁD: nehetnatci (Primates)
NADČELEĎ: hominoidea
ČELEĎ: hominidea
ROD: člověk (homo)
– nevyvinuli jsme se z opice, měli jsme pouze společného předka
ŽIVOČIŠNÍ PŘEDCHŮDCI
– první žili na území Egypta
– hypotézy dokazovány díky nálezům kosterních pozůstatků
– určování stáří nálezů:
a) přímé – uhlíková metoda:
– na základě poločasu rozpadu nuklidu 14C
– 14C během života konstantní množství, po smrti pouze ubývá
– poločas rozpadu 14C je asi 5730 let
b) nepřímé:
– porovnávání blízkých nálezů (vedle sebe, ve stejné geologické vrstvě)
– snadné určení při nálezu „něčeho“ vedle trilobita (určitě vymřeli
v prvohorách)
Aegyptopithecus zeuxis
– malé rozměry, primát
– připomíná vřešťana
– asi před 30 mil. Let
– 5-6 kg
– znaky pravých opic i lidoopů
Proconsul africanus
– východní Afrika
– 22-14 mil. Let
– 18 kg
– drobný lidoopí
Dryopithecus
– východní Afrika, Evropa, Asie
– lidoopí
– 35 kg
– podobnost s dnešními lidoopí
– tlupy
– nebyl předkem dnešních lidoopů, natož člověka!
Australopithecus afarensis
– Etiopie, Tanzanie
– 3,6-2,6 mil let
– zřejmě přechodná forma mezi lidoopem a člověkem
– možná už chodil vzpřímeně
HOMINIZACE (POLIDŠTĚNÍ)
– vývojové změny směřující k člověku:
– napřimování postavy (dlouhé kosti; dvojesovitě prohnutá páteř; pánev)
– předozadní (dorzoventrální) zploštění hrudníku (větší rotace ramenního kloubu)
– obličejová část lebky (vertikální, zvětšuje se mozek à vyklenutí lebky)
– změny v chrupu
– palec à možnost uchopovat
– bipední chůze
Australopithecus africanus
– gracilní forma (opak robustní)
– robustní formy – robustus, boisei, aethiopicus
– vegetariáni
– před 2 mil let
– J Afrika
– stavba ruky à používání kostěných nástrojů
– bipední chůze
Homo habilis
– člověk zručný
– 2-1,4 mil. let
– Tanzánie, Keňa
– 125-135 cm; 30-40 kg
– mozkovna 650 cm3
– savany, všežravec
– kamenné nástroje
– přirozené úkryty (jeskyně, …)
Homo erectus
– člověk vzpřímený
– fosílie – Afrika, Evropa, Asie
– 1 mil-350 tis. Let
– 150-170 cm
– mozkovna 770-1250cm3
– využívání ohně
– nástroje z křemene, dřeva, bambusu, kostí
– kočovní lovci a sběrači
– lebka – výrazný nadočnicový val
SAPIENTACE
= přechod k Homo sapiens
– „zmoudření“ (vývoj abstraktního myšlení, řeč, kultura, …) ß to, čím se člověk liší od ostatních živočichů
– antropocentrický pohled („člověk je něco extra“)
– moderně – odmítání, nebyl to ostrý přechod
Homo heidelbergensis (archaický Homo sapiens)
– naleziště v Německu (Heidelberg)
– 700 000 let (žije s Homo erectem), Afrika
– zvětšení mozku – téměř na úrovni moderního člověka
– zachované nadočnicové oblouky
Homo sapiens neanderthalensis (Homo neanderthalensis)
– před 130 000 lety, Blízký východ, J Evropa, Asie
– obličejová část lebky – velká, masivní, velké očnice, výrazné nadočnicové oblouky
– úzká a dlouhá mozkovna 1300-1700 cm3 (větší než má současný člověk)
– velikost mozku podobná jako u anatomicky moderního člověka
– malí, velmi robustní (velké silné kosti à svalnatí – velmi silní)
– max. 170 cm, 80 kg
– Palestina à Evropa až před 35-30 tisíci lety (sapiens + neanderthalensis)
– život vedle Homo sapiens
– slepá vývojová větev (vymření před cca 20 000 lety)
Homo sapiens sapiens
– anatomicky moderní člověk
– před asi 100 000 lety, Afrika
– „out of Africa“
– rozsáhlá území, organizovaný lov, pohřbívání mrtvých
– jeskynní malby, sošky
– Dolní Věstonice:
– soška Venuše:
– nejstarší keramická soška na světě
– symbol plodnosti, zobrazení soudobé ženy
– Předmostí u Přerova
– Cro-Magnon
RASY, RASISMUS
– etnická antropologie – zabývá se studiem proměnlivosti tělesných znaků a vlastností člověka
Homo sapiens v prostoru a čase
– lidská plemena – následek postupného genetického rozlišování, k němuž docházelo po
rozsáhlých migracích lidí v době ledové
– rozdíl v pigmentaci díky působení životního prostředí (světlá pleť – mírné až
chladné podnebí; žlutá pleť – tropické pralesy, vysoké srážky; tmavá pleť –
oblast bez lesů, silné sluneční záření)
– komplex populací – člověk na celém světě, vznikl z jediné skupiny společných předků
– 4 základní lidské rasy:
– europoidní („běloši“) – indoevropská, semitská a matinská skupina
– mongoloidní („asiaté“) – mongolská a indiánská skupina
– negroidní („černoši“) – afričtí a američtí černoši, melanéská skupina
– australonéská – Drávidové, Papuánci
– rasismus – teorie popírající rovnocennost plemen (ras)
– zvrácené rasové teorie (např. nacistická myšlenka árijské rasy a ras méněcenných)
– dáno prostředím a izolovaným vývojem právě v různých prostředích
– pouze fyzické rozdíly, žádná rasa není nadřazená nebo podřazená
Aleš Hrdlička (1869 – 1943)
– antropolog a lékař
Tři všeobecné zákony šíření lidstva:
1. ve směru nejmenšího odporu
2. ve směru největších slibností, zvláště co se týká potravy a podnebí
3. tlakem vnitřním neb silou zezadu hladem, epidemií, tlakem svých, či jiných lidí
Teorie:
– v plemenných poměrech se pozorují nápadně malé rozdíly – doklad pro jednotný původ lidstva
ONTOGENEZE ČLOVĚKA
Prenatální období:
– oplození vajíčka ve vejcovodu à zygota à morulace (rýhování) – začíná už ve vaječníku, zvětšuje se počet buněk, ale nemění se celková velikost (chybí výživa) à stádium moruly – shluk buněk
– blastogeneze – vycestování některých buněk na povrch à vytvoření blastocoelu (prvotní tělní dutina) a blastodermu (povrchové buňky), blastoporus (spojení dutiny a povrchu)
– nidace (zanoření) zárodku (embrya) do děložní sliznice asi po týdnu od oplození
– gastrulace:
– přechod do stádia gastruly
– tvorba zárodečných listů:
a) entoderm
b) ektoderm
c) mezoderm
– vývoj zárodku v zárodečných obalech:
– amnion – vnitřní; vylučování plodové vody
– chorion – vnější
– alantois – váček, odkladiště odpadních produktů
metabolismu embrya
– mezi zárodečnými obaly – plodová voda (produkována
děložní sliznicí)
– proces organogeneze:
– tvorba orgánů ze zárodečných listů
– entodermální – výstelka střev a žaludku, plíce, štítná žláza, příštítná tělíska, brzlík
– mezodermální – kosti, svalstvo, oběhová soustava
– ektodermální – pokožka a její deriváty, základy NS (mícha), výstelka počátku
a konce TS
– 1. týden:
– žaberní oblouky
– ocas, hlava (už i základ čočky)
– 4 mm
– 8 týdnů:
– již vytvořeny základy všech životně důležitých orgánů
– zárodek (embryo) à plod (fetus, 3 cm)
– výživa plodu skrz placentu:
– spojení matky a plodu
– CS matky a dítěte není propojená
– žláza, produkce hormonů
– vznik z buněk zárodku (z chorionu), vrůstání do děložní sliznice à výměna živin,
dýchacích plynů, … (ale i drog)
– spojení s placentou pomocí pupečníkové šňůry
– zakončení těhotenství = porod:
– většinou po 38-42 týdnech těhotenství
– vyvolání mechanickými vlivy + zvýšenou tvorbou oxytocinu
– obvykle hlavička tlačí na krček dělohy à otevírání dělohy
– 3 fáze:
a) rozšíření děložního hrdla
b) porod plodu
c) porod placenty (asi 20 minut po porodu dítěte)
– přestřihnutí pupečníkové šňůry po porodu
– obvyklé proporce – asi 50 cm a 3 kg
– pokud dítě nedýchá, dostane ránu před zadeček
– lidské novorozeně = nejdokonalejší ontogenetické stadium člověka (vydrží dlouho
bez kyslíku, potravy, …)
– císařský řez – jen v nutných případech
– interrupce:
– nerovná se potratu (potrat = samovolné přerušení těhotenství)
– v ČR legální
– žádost může žena podat do 12. týdne těhotenství
– do 8. týdne – pilulka
– po 8. týdnu – chirurgické odstranění
postnatální období:
– novorozenecké období (narození – 28. den):
– adaptace na podmínky mimo dělohu
– reflexy – uchopovací, sací, polykací, dýchací
– kojenecké období (do konce 1. roku života):
– kojení mateřským mlékem:
a) sociální význam
b) biologický význam – vyvážený zdroj živin (H2O, sacharidy, tuky, proteiny,
protilátky, vitaminy, Ca2+)
– 4. měsíc – „pasení koníčků“ (zvedání hlavičky)
– sedání si – asi 6 měsíců
– koncem tohoto období začíná růst mléčný chrup a dítě začíná chodit
– pláč, řev, mimika
batolecí období (1-3 roky):
– hra, chůze, řeč
– asi ve 2 letech – chození na nočník (kontrola vyměšování)
– sociální návyky
předškolní věk (4-6 let):
– kolem 6. roku vypadávají 1. mléčné zuby
– jemná motorika
– začíná hra ve skupinách
– rozvoj myšlení, fantazie, paměti
školní věk (7-14 let):
– 2 fáze:
a) mladší školní věk:
– zátěž s nástupem do školy (omezení pohybu, soustředěnost, duševní
napětí, únava)
b) starší školní věk:
– nastává puberta
– dívky v 9-12 letech
– chlapci až okolo 13. roku
– vývoj primárních pohlavních znaků (začínají být funkční)
– vývoj sekundárních pohlavních znaků
– vyrovnávání se se sebou (hledání si vlastního místa na zemi)
– období vzdoru
adolescence (dorostenecké období; 15-18 let):
– dokončování růstu, dotvoření organismu
– tvorba mravních hodnot, duševní dospívání
dospělost (19-30 let):
– psychická i fyzická aktivita
– založení rodiny, výchova dětí
zralost (31-45 let):
– snaha uplatnit zkušenosti
– největší pracovní aktivita
střední věk (46-60 let):
– u žen ukončena činnost vaječníků (menopauza) – konec schopnosti mít děti
stáří (61-75 let):
– snížení činnosti některých orgánů
– řídnutí kostní tkáně
– snížení podílu vody v organismu
– snížení regenerační schopnosti buněk
– klesá vitalita
vysoké stáří (nad 75 let)
smrt – neodvratný konec