Jako první eschatologický mýtus si zmíníme Ragnarök. Etymologický původ tohoto slova je možno vystopovat ve starogermánských slovech RAGNA, tedy mocnosti (bohové), a RÖK, tedy úděl či osud. Celou složeninu pak můžeme chápat jako úděl či osud bohů.
Tento severský a germánský mýtus je zaznamenán v Eddě (či přepracovaně v Soumraku bohů) v úvodní kapitole, Vědmině písni. Ta poodhaluje vznik světa, dotýká se historie bohů, lidí a celého universa. Její závěr však nese poselství právě o zmiňovaném Ragnaröku.
Z výše zmíněného vyplývá, že jde o věštbu. Ta je známa i samotným bohům, kteří se po celou dobu své existence na konec světa připravují, neboť dojde k bitvě, v níž poměří své síly mocnosti božské a jejich protivníci. Bohové samotní se cvičí v boji, připravují zbroj a opevňují své sídlo, Ásgard. Rovněž dochází ke shromažďování einherjů, což jsou válečníci, jež zemřeli hrdinskou smrtí (v boji či při rituální oběti). Ty do Valhally přivádějí nižší bohyně, Valkýry. I einherjové se celé dny cvičí v boji na život a na smrt. Odměnou jim pak je možnost stolovat po boku svých bohů, popíjet medovinu vytékající ze struků kozy Heidrún či pivo z bezedného kotle a krmit se masem kance Saehrímniho.
Valhalla však není jedinou síní, kam přicházejí mrtví, ač je největší. Mýtus praví, že v čase Ragnaröku projde každou branou 800 válečníků. Bran je zde 640 – z toho vyplývá, že kapacita Síně padlých je 512000 válečníků (do tohoto počtu nejsou zahrnuty desítky vikinských bohů). Tento závratný počet bojovníků jen dokresluje monstróznost samotného Ragnaröku.
Konec světa nebude nečekaným překvapením, ale bude na něj dlouho upozorňováno. Nejprve udeří krutá zima, jež bude trvat tři roky. Lidé zdivočí, bratr bude stát proti bratrovi, otec se bude přít se synem o potravu, jelikož veškerá půda promrzne do hloubky několika sáhů. Pojdou rovněž všechna zvířata, která ne neumí uložit k zimnímu spánku. Podobný osud potká časem i většinu lidstva. Bohové začnou cítit bezmoc.
Po tříleté zimě bude vlkem sežráno slunce a poté i měsíc. V tuto chvíli zatroubí bůh Heimdall na svůj roh, čímž upozorní všechny světy, že nadešel čas, že započal Soumrak bohů.
Pozření slunce a měsíce bude též provázeno oblevou, jež zapříčiní stoupnutí všech vod a zaplavení velké části pevniny; hvězdy začnou padat z oblohy.
Stoupnutí vod bude znamením pro tři největší odpůrce bohů – rodinný trojlístek Midgardsorma, Fenrira a Lokiho. Midgardsorm (též Jörmungandr; had či drak – záleží na interpretaci) se vyvalí z moře, jehož hladina kvůli oblevě stoupnula. Jeho dech je jedovatý, otravující vzduch i vodu. Vlny, které jsou zapříčiněny pohybem jeho gigantického těla, vyplaví z Helheimu (podsvětí) loď Naglfar, jež je vyrobená z nehtů nebožtíků, kteří zemřeli obyčejnou nehrdinskou smrtí. U jejího kormidla stojí Midgardsormův otec, obr a zrádný bůh Loki. Velitelem lodi je obr Hrym. Třetím a nejstrašnějším členem rodiny je další z Lokiho synů, Fenrir, nezměrně obrovský vlk, který byl v dávné minulosti spoután, avšak nyní je osvobozen. Jeho rozměry jsou tak neuvěřitelné, že pokud otevře tlamu, jeho spodní čelist se opírá o zem, avšak horní dosahuje nebeské klenby. K této rodinné sešlosti se záhy připojí ledoví obři z Útgardu, kteří se nalodí na Naglfar.
Celý boj se odehraje na ásgardské planině Vígrid. Proti bohům a einherjům se postaví Loki a jeho potomci, ledoví obři z Útgardů a ohniví obři z Múspellheimu pod vedením krále Surtra. Osud je předem všem předurčen, ale nikdo se mu nesnaží vyhnout – naopak – všichni, ať bohové či einherjové se snaží naplnit svůj osud do posledního detailu a se vší ctí.
První v boji padne Ódin, král bohů, který je zhltnut Fenrirem. Otce pomstí Vídar, jenž uchopí Fenrira za horní čelist a přišlápne mu spodní. V mžiku vlkovi roztrhne chřtán a vlk na následky zranění zdechne. Následuje boj hromovládce Thóra s Midgardsormem. Bůh zasadí hadovi smrtelnou ránu svým kladivem (Mjollnirem), ale padne k zemi mrtev – otráven hadím dechem. Bůh války, jednoruký Týr, bojuje s Garmem, čtyřokým psem původně strážícím podsvětí, obdobou řeckého Kerbera. Oba se navzájem zabijí. Heimdall se střetne s proradným Lokim a rovněž se oba zabijí. Bůh úrody a plodnosti Frey je zabit Surtrem. Ten jej sežehl svým ohnivým mečem. Sám Surt pak zůstane jediným vítězem celého boje. Zapálí všechny země a světy, plameny se dotýkají nebe. Změní se v obrovského ohnivého ptáka a odletí pryč.
Tímto skončí dle věštby věk bohů. Ale další věk se nachyloval. Poté, co ustanou plameny, se na nebi objeví nové slunce, dcera slunce starého. Vody ustoupí a z nich se vynoří nová pevnina. Několik bohů přežije konec světa a plameny způsobené Surtrem. Jsou to Vídar a Vali, synové Ódina, poté Módi a Magni, synové Thórovi. Módi a Magni s sebou přinášejí kladivo Mjollnir jako upomínku na otce a „staré dobré časy“. V troskách ásgardských sídel pak bohové naleznou zlaté kostky, které jejich otcům sloužily k ukrácení dlouhé chvíle. Po způsobu svých předků s nimi začnou hrát a vzpomínat na dřívější slávu Ásgardu, na otce a na vše dobré z minulosti.
Kromě několika bohů přežijí oheň i dva lidé, kteří se ukryli v lese (nebo v kořenech světového jasanu Yggdrasilu – podle interpretace). Jde o muže Leiftrasiho a ženu Líf. Potomci této dvojice znovu zalidní svět.
Není přesně řečeno, zda Ragnarök již nastal, nebo se jeho čas teprve chystá. Příběh je možno chápat jako vyprávění z minulosti nebo prozatím jako věštbu do budoucna.