Autor: Karel Václav Rais
Rok vydání: 1968
Karel Václav Rais:
- byl český spisovatel s regionálním zaměřením na Podkrkonoší
- představitel realismu a tzv. venkovské prózy, který svým dílem navazoval na Němcovou, Hálka a Světlou.
- venkovská próza – Typickými rysy tohoto žánru je popis prostředí a způsobu života v daném kraji
- Narodil se v Bělohradě, pocházel z chudé rodiny
- nejdříve učitel – Jičín
- zakladatel časopisu Zvon
- realistická díla, obrazy venkova a života venkovanů, střet tradičního a nového způsobu života, rozpad rodinných vztahů mezi rodiči a dětmi
Literární směr: český realismus – venkovská próza (2. polovina 19. století)
Venkovská próza – znaky:
- typickými rysy tohoto žánru je popis prostředí a způsobu života v daném kraji, postupně nabýval na významu nejen popis krajiny a života lidí
- do románů začala vstupovat i snaha popsat sociální problémy typické pro daný region
- v dílech jsou často ukazovány napjaté mezilidské vztahy, velmi často je zdůrazňováno nerovné postavení ženy.
- v mnoha dílech objevuje řada nadčasových problémů jako jsou generační spory, lidé toužící po majetku a panském životě, kteří jsou stavěni do protikladu s lidmi se smyslem pro cit, dobro a lidskost
- Za historicky první významné dílo tohoto žánru lze považovat Babičku od Boženy Němcové, která však líčí venkov velmi zidealizovaný. Další: Vítězslav Hálek, Karolína Světlá, Antal Stašek.
Znaky realismu
– Komplexní, pravdivé a věrné zachycení skutečnosti
– Přesné a všestranné studium společenského života, nitra člověka, zobrazení každodenního života
– Zobrazuje průměrného člověka, realistický román je zrcadlem společnosti, mravy společnosti
– Autor není v díle přímo účasten
– Autorova objektivita je ale podmíněna – vybírá fakta, volí hrdiny, prostředí → není 100%
objektivní, jelikož vybírá = svým způsobem hra na objektivní postoj
– Hrdina se vyvíjí – je dobově a společensky podmíněný
– Je uplatněna typizace – autor se snaží postihnout obecné, tj. typické, příznačné rysy lidí v
jedinečném hrdinovi
– Vztah autorů k tématu minulost – vyhýbají se jí, upřednostňují současnost (pokud se k minulosti
vracejí, tak v případě posluhujícím současnému životu lidí)
– Umělec už není ten, který umí zachytit jen krásu.
– Díla realismu jsou spíše studií společnosti.
– Hlavní žánry – román, povídka, drama
Literární druh: epická próza
Literární žánr: román
Vznik: časopisecky 1892 ve Světozoru, knižně 1895
Místo děje: vesnice Ostružín – Podkrkonoší
Motivy: vina, zločin a trest
Kompozice: ER-forma (vypravěč), chronologický děj
Stylistická charakteristika textu: dialogy, bohaté popisy – míst, přírody, venkova, úvahy, kontrasty
Jazyk: mírně archaický (zastaralý), prvky nářečí a vesnické mluvy, zapadá do prostředí, jednoduchá stavba, snaha přiblížit se k lidem
Slovní zásoba: archaismy, nářečí, nespisovný jazyk
Postavy:
Vojta Kaliba – Dobrosrdečný pracovitý muž, který touží po rodině a po lásce. Žije v přesvědčení, že dívka, kterou oddaně miluje, jeho lásku opětuje, je trpělivý a nedokáže si připustit, že ho Karla nemiluje až do chvíle, než zjistí její nevěru.
Karla – Pohledná, avšak vypočítavá mladá dívka, která jako mladá provdává za o několit lket staršího, ale hodného Vojtu Kalibu. Snadno se dá ovlivnit svou matkou, které jí je ve všem „při ruce“.
Paní máma Boučková – Hamižná zlomyslná žena, která dceru ve všem špatném, co dělá, velmi ráda podporuje. Je nenávistná především ke svému zeti a jeho otci. Dokáže se ovšem také přetvařovat, aby tak dosáhla toho, co chce.
Starý Kaliba – dobrý člověk, výminkář
Hlavní myšlenka: Právě nahlédnutí do myšlenek dává celému příběhu stupňující se dramatický ráz a velmi pěkně ukazuje, jak se z hodného, slušného a skromného člověka může stát vlivem jeho okolí neovládající se šílenec.
Inspirace: ze skutečné zprávy v novinách o muži, který v zoufalství a afektu zabil svou manželku
Další díla:
Výminkáři – osudy starých lidí, odstrčení od svých dětí
Západ – psychologie – starý vesnický farář
Zapadlí vlastenci – osvětová činnost učitele Karla Čermáka v zapadlé vesničce
Odstrčený – tragický příběh postiženého mladíka Mariána
Další autoři:
Rusko – Gogol, Dostojevskij, Tolstoj. Čechov, Turgeněv
Polsko – Sienkiewicz
Francie – Stendhal, Flaubert, Zola
USA – Twain, London
Obsah:
Román začíná v domě u Kalibů. Zde si dělí pozůstalosti po zemřelé matce Vojty Kaliby. Nejvíce věcí z dělení se snaží získat manžel dcery Manky Smrž a druhá dcera Nána Nedomlelka. Oba chtějí co nejvíce pozůstalostí a Vojtovi nechtějí skoro nic nechat. Otec Vojty Kaliby už nechce dál hospodařit. Ovšem sedlák Vojta Kaliba není stále ženatý. Ve vesnici Ostružíně, kde žije není žádná žena, která by ho chtěla. Smrž se rozhodne mu najít ženu. Vydá se s ním do vesnice Vidovice a chce ho seznámit s dcerou své matky paní Boučkové . Vojta si Karlu, dceru paní Boučkové oblíbí. Vojta potom za Karlou začne běhat a často ji navštěvovat. Nakonec si Vojta chce Karlu vzít za ženu. Jeho otec se ho ptá, zda si všechno dobře rozmyslel. Stará Boučková chce, aby se Karla po svatbě stala poloviční vlastnicí chalupy i polí Kalibů. Naopak Vojtův otec se stěhuje na výměnek. Před svatbou dokonce umírá i starý Bouček, ale vzhledem k tomu, že s ním již dlouho nežijí, udělají rychlý pohřeb a rychle chystají svatbu. Po svatbě se postupně stěhuje stará Boučková a Karla k Vojtovi. Vojta veškeré věci odtahal sám, mezitím Karla s Boučkovou prohlíželi celé jeho hospodářství. Vojta stále pracuje a něco dělá. Karla mu pomáhá, ale stará Boučková ne. Vojtu mrzí, že Karla se k němu už nemá tolik jako před svatbou. Mezi Vojtou a Karlou dojde ke konfliktu. Dojde k němu u muziky, kdy Karla celý večer protančí a Vojta sedí u stolu a opije se. Poté jedou domů a panímáma Boučková Vojtovi vyhubuje, že se opil. Vojtovi se začínají posmívat všichni lidé ve vesnici. Dokonce Boučková šla o Vojtově opilosti říct i starému Kalibovi. Karla i Boučková odjíždějí do Vidovic se podívat domů. Mezitím do Vojty hučí jeho sestra Nedomlelka, že ho jen využívají a on akorát dře a oni nic nedělají a že ho mají všichni pro smích. Stará Boučková se ještě do toho začíná soudit s Konopáčem, že jí správně neodvádí výměnek. Karla se k Vojtovi chová stále více a více odmítavě. Vojtovi a Karle se narodí syn. Vojta má ze syna obrovskou radost. Běží to hned říct tátovi. Ovšem o syna se stará jen Karla a stará Boučková a Vojtu nechtějí k dítěti vůbec pustit. Tvrdí, že se ho dítě bojí. Vojta musí dokonce spát v malé komůrce. Stará Boučková se stále soudí s Konopáčem a Vojta stále platí soudy. Později z rozhovorů mezi Karlou a starou Boučkovou vyplyne, že dítě nejspíš není Vojty, ale Karly bývalého milence vojáka Rachota. Vojta už nevydrží věčné odstrkování a vyžene Boučkovou i Karlu z chalupy. Obě dvě se usadí u Smrže. Vojta chce, aby se vrátily zpět. Nejprve se je pokusí přesvědčit starý Kaliba, ale vzápětí tam vtrhne i Vojta. Prosí je, aby se vrátili. Oni ale nechtějí, tak se Vojta naštve a napadne Karlu i před svým vlastním otcem. Boučková dá Vojtu k soudu. Když odsoudí Vojtu na měsíc do vězení, Karla i Boučková se nastěhují zpět do chalupy a vyženou starého Kalibu. Tomu se velmi psychicky přitíží. Po pár dnech jde za Vojtou do vězení jeho sestra Nedomlelka. Oznámí mu, že otec umírá. Když Vojtu pustí z vězení, jde ihned zpět domů. Za oknem uvidí ale jak nějaký voják chová dítě a říká mu, aby opakovalo slovo táta. Tímto Vojtovi vše dojde a vtrhne dovnitř. V záchvatu zlosti se vrhne na Karlu s motykou a zabije ji. Voják uteče a Boučková to běží rychle rozhlásit po vsi. O pár dnů později Vojta umírá na mrtvici.
Můj názor na knihu:
V této knize se mi líbila sociologie postav. Zaujalo mě, jak autor dokázal popsat chování a především pocity muže, který je neustále ponižován a slovně napadán ženou, kterou ovšem velmi miluje. Překvapilo mě, že Vojta si vše nechával po velmi dlouhou dobu líbit a nechal se sebou hodně manipulovat. Možná proto, že byl zaslepen láskou. Toto jednání ze strany Vojty jsem moc nepochopil. Konec knihy mě zaskočil. Vojta byl po celou dobu velmi pracovitý a hodný muž. A proto mě závěr knihy velmi překvapil, kdy Vojta svoji ženu zabil.