Světová literatura mezi válkami
- neklidné příměří mezi válkami, na kontinentu probíhá vlna revolucí
- uspořádání státu řešil Versailleský systém
- rozšiřování fašismu, souboj demokracie a totalitních režimů
- hospodářská krize vyústila v politiku appeasementu a Německo sílilo
- běžné obyvatele ovlivnil zejména nástup totalitních režimů a světová hospodářská krize (klesla produkce a mnoho lidí přišlo o práci)
Literární kontext
světová próza 1. poloviny 20. století (meziválečná literatura), spadá do tradičního proudu
Znaky:
- válka se významným způsobem odrazila v tvorbě světových autorů
- převažují realistické často autobiografické prožitky hrůz z válečných bojišť
- zachycení psychických proměn hrdinů
- vlastenecké prvky, sílící nenávist k jakýmkoliv projevům války
Literatura
- neorealisté v románech a ságách navazovali na realismus a naturalismus, důraz na hlubší souvislosti mezi dílčími jevy skutečnosti
- společenskými tématy se zabývala próza se sociální tematikou, popisující tíživé životní podmínky nižších společenských vrstev
- tvůrci se začali uchylovat k filozofickým tématům a hledání příčin vzniku těchto politických systémů
- vývoj vědy: teorie relativity – Einstein
- autoři se odvrátili od příběhu i lineárního času a přiklonili se k vnitřnímu času tak, jak jej prožívá hrdina v proudu svého vědomí
Autoři daného období
- John Steinback – O myších a lidech (próza – román)
- James Joyce – Odysseus (próza – román)
- Theodore Dreiser – Americká tragédie (próza – román)
Antoine de Saint – Exupéry
- narozen 1900, šlechtická rodina z Lyonu, francouzský letec, prozaik a publicista, studoval ve Švýcarsku a v Paříži, již v dětství psal básně a věnoval se letectví, jmenován Rytířem čestné legie
- otec hrabě Jean de Saint-Exupéry brzy zemřel, a tak Antoine a jeho sourozenci trávili většinu mládí u příbuzných
- neúspěch u přijímaček na námořní akademii, studium architektury, budoucnost nejvíce ovlivnilo nastoupení k vojenskému letectvu. Během své služby (již jako civilní pilot) často vysílán do zahraničí (Buenos Aires, Moskva, Španělsko), využil při psaní svých knih.
- 1944 vzlétl z Korsiky, již se nevrátil. Není známo, zda byla příčinou neštěstí porucha stroje, nebo byl sestřelen nepřátelským letounem.
- další díla: Kurýr na jih, Země lidí či nedokončená Citadela. Mnoho z děl autobiografické prvky.
Malý princ
- nakladatelství Albatros v Praze 1972. Z francouzského originálu Le petit prince přeložila Zdeňka Stavinohová. Počet stran: 100.
- Literární druh a žánr: epika- próza, román – fylozofická pohádkový příběh
- Prostředí: Místa planety Země (poušť, zahrada, …), planetky/hvězdy (s vladařem, pijanem aj.)
- Námět: Příběh letce, který ztroskotal na poušti, a malého prince, jehož zde pilot potkal.
- Vliv díla: muzikál Lewreho, operetně, animovaně
- Hlavní myšlenka: Každý z nás má v sobě malého prince, přestože jsme již dospělí. Často se chováme jako děti.
- Motivy: Dětství, přátelství, lidská hloupost, pečování, starost, chamtivost
Hlavní postavy:
- malý princ– citlivý a vnímavý, hodný, milý, přátelský, mladý, lehce dětinský, malé postavy, světlé vlasy, zvědavý, neodpoví na otázku, vždy trvá na své otázce, starostlivý, usměvavý
- pilot– nejspíše samotný autor díla; zčásti vypravěč příběhu
- liška– moudrá, přátelská; kamarádka malého prince, který si ji ochočil; tomu na oplátku pomohla najít skutečný smysl života (láska, přátelství); oři loučení byla velice smutná a sklíčená
Kompozice:
Novela – 27 krátkých kapitol. Každá vlastní drobnější téma a motivy, které postupně směřují děj k hlavnímu tématu, které je rozebrané v několika závěrečných kapitolách.
Kompozičně rozděleno do dvou částí – úvod a závěr mají jednotný, ucelený děj (chronologie), zatímco zbylá část knihy (princovy návštěvy planet) spíše zřetězením několika volně navazujících epizod (retrospektivní). Z tohoto zařazení mírně vybočuje první kapitola, ve které autor vypráví své dětské zážitky, a poslední, vzpomínková kapitola, která se odehrává šest let po hlavním ději.
Jazyk:
- metafora (obrazné pojmenování na základě podobnosti) Stará opuštěná skořápka. Kroužek barvy měsíce.
- Přirovnání (Je rozeznatelný díky přirovnávacímu příslovci jak, jako; zdůrazňuje vlastnosti věcí, jev nebo děj) Klesl pomalu, jako padá strom.
- personifikace (zosobnění, neživým věcem se přisuzují lidské vlastnosti) Např.: Hvězdy se tiše smějí, vítr dlouho spal. Studna zpívá.
- hyperbola (zveličuje vlastnost nebo jev a přeháněním dosáhnout silnějšího emocionálního účinku) Nekonečná poušť.
- zvukomalba Např.: Zanechávaje za sebou lehký kovový šelest.
- epiteton (zdůrazňuje vlastnost nějakého jevu, předmětu nebo osoby) Chvějící se slunce.
- oxymóron (spojení slov, jejichž význam se navzájem vylučuje) Jste krásné, ale prázdné.
- symboly liška-chytrá; růže-krásná, pyšná; baobab-symbol expanzivního a pustošivého zla
- vnitřní monology- když princ uvažuje o květině (Strašně by ji to mrzelo, řekl si, kdyby to viděla..)
- přímá řeč: Tady je mé tajemství, úplně prostinké: správně vidíme jen srdce. Co důležité, je očím neviditelné.
- nepřímá řeč: pokaždé když princ opouští nějakou z navštívených planetek (Dospělí jsou rozhodně moc a moc zvláštní, říkal si v duchu cestou
O díle
Přeloženo do 250 jazyků, prodáno přes 200 miliónů kopií, jedna z nejčtenějších knih. Autor vlastnoručně ilustroval.
Nespočet menších či větších témat, zabalených do pohádkového hávu, která mají mladší čtenáře pobavit a starší vést k zamyšlení.
Svým způsobem se jedná o obžalobu chladného a přísně rozumového světa dospělých, jenž je kladen do kontrastu se zdánlivě nelogickým, ale duševně čistým a bezstarostným světem dětí. Tuto myšlenku vyjádřil skrze obyvatele planetek. Jejich chování ukazuje na různé nešvary lidské společnosti – byznysmen se považuje za nesmírně důležitého, na nic čas, pijan se nedokáže vyrovnat sám se sebou, zeměpisec chce přísně vědecky popsat celý svět, nezná ani svou planetku. Největší část knihy, především závěr, věnuje autor zamyšlení nad rozdílem mezi materiální hodnotou věci a její osobní, citovou hodnotou, a přeneseně pak nad podstatou přátelství, což je ukázáno na vztahu prince a růže, potažmo prince a lišky.
Popis děje
Začátek příběhu se odehrává na poušti, kde jeden mladý pilot letadla havaruje. Jednoho dne, kdy se pokouší své letadlo opravit, potká malého prince. Malý princ mu začne vyprávět svůj příběh. Spadl na zem ze své malé planetky, která byla strašně malinká. Každý den musel vykopávat kořínky baobabu a vymetal vyhaslé sopky. Jednou mu mezi kořínky baobabu vyrostla růže. Zprvu byla spíše zahleděná do sebe a o malého prince se nezajímala, ale když jí řekl, že odjíždí, ukázalo se, že ho měla ráda – bylo jí to líto, jak se k němu chovala. Cestoval vesmírem a navštěvoval jiné podobné planetky a jejich obyvatele. Ti většinou představovali samé pokřivené charaktery – král, který chtěl vládnout všemu, opilec, který chtěl zapomenout na stud z pití, byznysman, který myslel, že mu patří všechny hvězdy a stále je počítal, domýšlivec, který chtěl, aby se mu všichni obdivovali a smutný lampář.
Ani na jedné planetě nenašel porozumění, ale jen zlobu, zášť a faleš. Byl smutný a osamocený. Na poslední planetce nalezl zeměpisce, který mu doporučil, aby navštívil Zemi, když se mu nikde jinde nelíbí. Vydal se tedy na planetu Zemi. Když přiletěl na Zem, první, koho potkal, byl had. Pověděl mu, že na Zemi je velmi mnoho lidí, ale i mezi nimi se člověk může cítit sám, že když se bude chtít vrátit domů, že mu pomůže.
Potom potkal lišku a ta mu řekla, že když si ji ochočí, tak už nebude pro něj liškou, jakých jsou na světě statisíce, ale že bude jeden druhého potřebovat a že bude on pro ni tím jediným a naopak. A tak si ji ochočil. Ke konci příběhu hledají oba studnu, protože letcovi došla voda a stroj stále ještě neopravil. Nakonec ji našli a druhý den se Malý princ nechal uštknout hadem a vrátil se na svou planetku.Pilot nalezne malého prince pozdě, had ho již uštkne a chlapec umírá (autor tím chtěl říci, že každý jednou musíme dospět a opustit dětství). Nezbude mu tedy nic jiného, než se vypravit domů sám, neboť tělo malého prince záhadně zmizí. Letec má po šesti letech stále starosti o svého přítele i jeho květinu.
Citát z knihy:
„Tomu, kdo chápe život, by se to zdálo mnohem pravdivější. Nechci totiž, aby se má kniha četla lehkovážně. Je to pro mne velmi bolestné, když mám vypravovat tyto vzpomínky. Už je tomu šest let, co můj přítel odešel s beránkem. Snažím-li se ho tu popsat, dělám to proto, aby na něho nezapomněl. Je smutné zapomenout na přítele. Každý nemá přítele.“