Šlejhar Josef Karel – Kuře melancholik

Autor: Josef Karel Šlejhar

Literární druh: epika

Literární žánr: povídka s naturalistickými prvky

Rok vydání: 2008

Literární směr: naturalismus

Znaky naturalismu:

– umělecký směr snažící se zachytit nezkreslenou realitu

– vznik 70. Léta 19. Století ve Francii z klasického realismu

– typický pesimismus- lidská bída, smrt, stáří

– důraz na detailní popis prostředí a situací

– na rozdíl od realismu- naturalismus nezobrazuje jen „obyčejné lidi“, ale lidi něčím výjimečné, buď na okraji společnosti, nebo na jejím vrcholu

– hlavní postavy zvláštní, něčím poznamenané, vyřazené, typická fyzická/psychická narušenost

– pojetí člověka jako přírodního tvora, pro něhož zlo, sobectví, prosazování silnějšího nad slabším jsou přirozené zákony, vítězící nad city, ohledy, sounáležitostí

 

-naturalismus této povídky tkví především v tom, že jsou děcko a odstrkované kuře stavěny na stejnou rovinu. Oba tvorové se nacházejí v situaci, kdy se ve svém utrpením musí zaměřit na nejzákladnější potřebu- přežít. Nezáleží však na tom, že děcko je člověk, obdařený rozumem a citem a kuře je pouze zaostalé, protože ho příroda neobdařila vhodnými geny

-Prvky naturalismu, které se zde objevují, jsou zejména popisy fyzických stavů dítěte v době nemoci nebo naturalistické popisy kuřete. Můžeme zde také najít naturalistickou osudovost – nejprve smrt matky, příchod macechy, ztráta zázemí – propuštění starého služebnictva a přivedení nového, fyzické i psychické týrání, odsunutí do kuchyně, posléze do kůlny.

Josef Karel Šlejhar:

– narozen v Podkrkonoší, vystudoval reálnou školu v Pardubicích

– studoval chemii v Praze- studia pro nemoc zanechal

– pracoval jako technický úředník v cukrovaru, sedlák na zděděném statku, učitel na obchodních školách v Hradci

– celý život existenční i rodinné problémy

-hluboký pesimismus, čtenáře šokuje děsivými detaily

– postavy jsou lidskou zlobou či vnějšími okolnostmi tlačeni do tragických konfliktů, kde je často smrt jediným východiskem

– často píše o životě na vesnici, který je líčen v nejhorších barvách

 

Doba a místo děje: Vesnice asi 19. století. Není blíže uvedeno.

 

Kompozice: chronologický děj, vypravěč – er forma

 

Postavy:

 

Malý chlapec– není blíže jmenován a není blíže určen jeho věk, může mu být kolem 3 let. Je příliš malý na to, aby chápal smrt své matky, musí snášet neustálé projevy opovržení a bití od macechy a nové služebné Pepky, poté si uvědomuje pravou ztrátu matky a útěchu nalézá v přátelství s kuřetem, které je také nositelem citu, který chlapec nenachází u žádných lidských postav.

 

Kuře – zaostává za ostatními kuřaty jak vzhledem, tak fyzickými silami.

 

Maminka– laskavá, milující matka, dobrá, spravedlivá žena, zemře na nemoc

 

Otec– tvrdý, k dítěti lhostejný pán domu

 

Katla– stará služebná, dobrá postava, má s dítětem dobrý vztah, macecha ji vyhodí

 

Macecha– „mladá příbuzná“- nová manželka otce po smrti matky, nenávidí dítě a je jí přítěží

 

Služebná Pepka– krutá služebná, spolu s macechou dítě tyranizuje

 

Jazykové prostředky:

– zvláštní stavbou vět a slovosledem, nářečím a neobvyklými, slangovými výrazy v tehdejší hovorové mluvě

– hojně využívány přechodníky (na slunci vyhrávše)

– autor hojně využívá kontrastu mezi harmonicky líčenou okolní přírodou a zvířaty a krutý svět venkovských lidí

– Šlejharův styl má blízko k expresionismu, který se uvádí na začátku 20. Století, protože obdobně vyjadřuje lidské pocity tísně a úzkosti, které člověka napadají z nedůvěry v moderní civilizaci.

– atmosféra prostředí v kontrastu s tragickým dějem → až lyricko- epické líčení → západ slunce v kontrastu s chlapcovým umíráním → časté krátké pasáže popisu atmosféry – zpomalení děje

 

Hlavní myšlenka:

– paralela mezi trpícím chlapcem a nemocným kuřetem

-Vyjadřuje Šlejharovo přesvědčení, že moderní civilizace spěje k rozkladu mravních hodnot

– Autor poukazuje na to, že když někdo strádá psychicky projeví se to i na fyzické stránce.

 

Téma: příběh chlapce, kterého postihne nenávist macechy a okolí a nikdo mu není ochoten pomoci

Motivy: nespravedlnost, nenávist, smrt, život

Další díla: Dojmy z přírody a společnosti, Co život opomíjí

Další autoři:Karel Matěj Čapek- Chod, Vilém Mrštík, Emile Zola

Adaptace:  Dílo zfilmováno 1999 Jaroslavem Brabcem, film oceněn Českým lvem za nejlepší kameru a režii.

 

Vliv díla:

– Zásadní obrat ve vývoji vesnické prózy → realistický obraz z autorovým subjektivním pohledem a kritikou

– dílo bylo hodnoceno rozporuplně → kladná kritika F. X. Šalda → vrchol moderní české prózy

-kniha ukazovala, že je v lidech zlo

 

Obsah:

Hlavní postavou celého děje je malý chlapec ve věku kolem tří let, jehož jméno v díle uvedeno není. Celý děj se počíná jednoho rána, kdy chlapec vyjde před vrata venkovského statku, kde bydlí, uvažuje přitom o dvou událostech posledních chvil. Tou první je narození kuřat, tou druhou pak smrt jeho matky. Chlapec je ještě příliš malý na to, aby si plně uvědomoval dosah této smutné události, takže to celé nese beze smutku, spíše mu připadá celá záležitost zvláštní. Služebnictvo a lidé z okolí nesou její skon těžce. Jiný je ovšem postoj hochova otce, který sice zachovává smutek, ale je na něm poznat, že tak činí pouze formálně a navíc se už v okolí dost povídá o tom, že si přivede brzy novou ženu. Zároveň s tímto příběhem pozorujeme příběh paralelní – a to život již zmíněných kuřat. Jedno z nich je nevzhledné, zpomalené, velmi neprůbojné, neustále ostatními kuřaty ode všeho odstrkované, toho si všimne chlapec a začne mu pomáhat, čímž se mezi nimi vytvoří jakési pouto, které se po čase ukáže být poutem osudovým. Brzy po pohřbu začne otec odjíždět na cesty, z nichž si nakonec přivede domů novou paní. Do jejích rukou pak svěřuje celou domácnost. Nová hospodyně vyhodí dlouholeté služebnictvo a nahrazuje je čeládkou novou, které vévodí uštěpačná a hubatá děvečka Pepka. Postupně je zlikvidováno veškeré domácí uspořádání a zvyky, které v domě panovaly. Nová paní, která zpočátku chlapce stále líbala a litovala, nyní začíná čím dál silněji dávat najevo, jak je jí dítě na obtíž. Začíná to postupně – od drobných ústrků až po bití a odpírání jídla. Hoch nemá nikde zastání, neboť otec přenechává veškerou péči o syna maceše a sám se o něj prakticky nezajímá. I nová čeládka se k děcku chová stejně jako paní. Jediným společníkem v této stále se zhoršující situaci mu je ono odvržené kuře. Oba v současné době sdílejí společný osud – jsou odstrkovanými tvorečky bez zastání. Chlapec již nesmí jíst z talíře, ale jen z misky, nespí doma v posteli, ale v kůlně. To už povídka vstupuje do závěrečné fáze. Hoch slábne, hubne, stává se apatickým a nakonec onemocní. Když už to s ním velmi vážné, je přivolán lékař. Pepina hocha převlékne do čistého, uloží do postýlky. Lékař už ale předepisuje pouze utišující léky. Chlapec je potom opět přesunut do kůlny. Tam pak ve společnosti kuřete, svého jediného životního společníka, umírá.

 

Můj názor na knihu:

 

Tato kniha byla velmi krutá a velmi drsná. Dokázala ve mně vyvolat velké emoce. Velice mě naštvalo chování macechy k malému chlapci. Chlapce mi bylo velmi líto. Opravdu silné byly popisy jak chlapec umírá, jak leží v kuchyni nemohoucí ve zvratkách a špinavý. Co jsem nepochopil byl název díla. S označením přišla ještě stará služebná Katla, která povídala chlapci o kuřeti, které je odstřené od ostatních, že je melancholik. Přesto jsem název díla nepochopil.