Starověký Řím

a)

Periodizace:

  • Doba předřímská 2000-8.st.BC=kmeny v Itálii
  • Doba královská 8.st.BC-6.st.BC=vláda Etrusků a založení Říma (753BC)
  • Doba republiky
    -Rané – 6.st.-3.st.BC= ovládnutí Apeninského poloostrova
    -Vrcholné – 3.st. – 2.st.BC = ovládnutí Středomoří
    -krize a pád – 1.stBC=občanská válka a pád
  • Doba císařství
    -Principát – 27BC-284Nl=císařové co ctili tradice republiky, rozmach říše
    -Dominát – 284-476 = už jen samostatná vláda císaře, rozdělení říše a pád ZŘŘ

Doba předřímská

2000-8.st.BC
-na Apeninský polostrov přicházejí kmeny a kolonizují jej různé národy

  • Galové
  • Kartáginci (Féničané)
  • Řekové
  • Latinové (Italikové)
  • Etruskové → nejdůležitější

Doba královská

8.st-6.st.BC

Etruskové

nejasný původ(Toskánsko x Tyrhénské moře…) a mnoho nejasností
zdatní obchodníci, namořníci a vojáci(přejímali techniky od ostatních národů)
polyteismus a věštba
jejich zvyky přejímali Římané (jídlo v polosedě nebo tři jména)
nebylo jednotné království, ale více hlavně v Toskánsku

Založení Říma

-podle pověsti hrdina Aennes z Troje připlouvá do míst, kde dnešní Řím, má dva syny Romula a Réma, ti odkojeni vlčicí a Rémus později v dospělosti zabit Romulusem

-ve skutečnosti nejspíš jako strategické místo, kde na jednotlivých pahorcích vznikala opevnění

-konec Římského království vyhnáním posledního krále Tarqunie Superba asi v roce 509BC

Doba republiky

Raná republika

6.st.-3.st.BC
sjednocení Itálie pod hesel “Divide et imperia“

  • Italiky a Etrusky podrobili a začlenili do svého státu
  • Gali při útoku na Řím vyplatili a časem je vytlačili ze Severní Itálie
  • Tarent a ostatní Řecké osady sice vítězili (velitel Pyrhoss), ale ztráty postupně neúnosné, tak časem kapitulace
  • s Kartágem dobré vztahy

 

Společnost

Patriciové x Plebejci

  • Patriciové
    -starší muži
    -muži s rodinami
    -starousedlíci
  • Plebejci
    -muži bez rodin
    -přistěhovalci
    -mladší muži

-patriciové a plebejci nemohli mezi sebou uzavírat sňatky

Systém patron a klient=
patron, většinou bohatý a z patricijských rodin, má politickou moc
klient, plebejci volí patrony a na oplátku jsou chráněny a dávají politickou podporu při volbách, ale nemají politickou moc

  • Senát
    z počátku 300členů
    -jen patriciové
  • konzulové
    v čele republiky a nejvyšší úředníci
    -byli dva
    -volil senát na 1 rok
    -moc správní, vojenskou a soudní
  • kvestor
    starali se o finance
    -z řad senátu
  • praetor
    nižší soudci
    -ze senátu
  • censor
    dohlíží na mravy obyvatelstva
    -z řad senátu
  • diktátor
    -zvolen v případě ohrožení na půl roku
    -bez omezených pravomocí

Patriciové tvořili, hlavně jezdecké jednotky a plebejci pěchotu, postupně rozkol= plebejci chtěli více, i kvůli tomu, že pěchota časem důležitější  → plebejci začli postupně užívat seccesio plebis=odchod plebejců z Říma  → aby dosáhli svých požadavků  → úspěch tak si postupně prosazovali rovnoprávnost:

  • vznik úřadu Tribuna lidu v roce 444BC = nejdříve 2 a pak i 10, ti měli právo vetovat zákon, vynést rozsudek smrti, byli chráněni zákonem, voleni pouze plebejci a chránili je
  • zákon desek v roce 440BC
    -první římský zákoník
    -rovnost patrícijů a plebejců před zákonem
  • možnost uzavírat sňatky=začíná vznikat nobilita=smíšená vrstva plebejců a patrícijů
  • SPQR=senát a lid římský
  • 367BC možnost být zvoleni do senátu
  • 366BC možnost stát se konzulem

-plné rovnoprávnosti dosáhli až roku 287BC

Vrcholná republika

264-133BC

expanze směrem:

  • Východ-Řecko
  • Jih-severní Afrika
  • Západ-Gálie a Španělsko

na dobytém území provincie, kde jiné zákony a v čele správci proprétoři nebo prokonzulové(výjmky třeba Egypt, v čele prefectus Augustialis)
-první stálé provincie na území Sicílie, Korsiky a Sardinie po 1. punské válce
-Itálie nebyla provincí, k ní se pak připojila v roce 42BC Předalpská Gálie(dnešní Lombardie)
-do čele provincie senátoři, co často před tím zastávali důležitou funkci
-provincie často vykořisťovány jejími správci(publikáni si mohli odkoupit právo vybírat daně)
-v provinciích vojenská posádka, její velikost na základě umístění provincie

změny v hospodářství →vyčlenuje se vrstva bohatých

  • střední statek=villa
  • velký statek=ludipunium

pracovali na nich otroci
nejsou moc malý zemědělci

vrstvy v době republiky:

  1. patricijové, ale ubývá jich
  2. nobilita
  3. plebejci
  4. otroci

Ovládnutí středomoří

Punské války

jsou tři, Řím proti Kartágu, které je obchodní a námořní velmocí
kvůli sporům o vládu ve středomoří  → začátke na Sicílii

1.Punské války

264-241BC
Kartágo převaha na moři a Řím převaha na souši → naučili se používat taktiku padajících mostů na lodích, kdy se přiblížili k nepřátelské lodi a vtrhli na její palubu
→vítězství Říma a zisk Sicílie, Korsiky a Sardinie
Kartágo se zaměří na Hispánii

2.Punské války

218-201BC
vojevůdce Hannibal
v Hispánii shromáždil 60 000 tis armádu se slony a přešel Fr a Alpy  → obrovské ztráty, ale doplnění o Gali
Hannibal postupuje Itálií, ničí jí a vyhraje všechny důležité bitvy u Trasimentského jezera a u Cann(216BC) →není ale dost silný na dobytí Říma, Řím postupně doplňuje stavy

až se Římané vylodí v severní Africe  → Hannibal se musí vrátit do severní Afriky  → zde svede bitvu u Zamy v roce 202BC s Římany pod vedením Scipia Africana  → Hannibal prohrál  → podmínky pro Kartágo drtivé  → musí zničit loĎstvo a zaplatit až 60 tun stříbra, ztratili území na úkor Nummidie a Říma

3.Punské války

149-146BC
Nummidie má dálší požadavky vůči Kartágu  → to se brání Řím chápe jako akt agrese  → Kartágo nakonec obléháno a zcela zničeno, přeživší prodáni do otroctví a půda posolena

→ Římané vnímali Punské války až do válek na konci Římské říše, jako nejtěžší a nejvíc nebezpečné pro existenci říše

Makedonské války

215-168Bc
bitvy proti Řeckým státům a Makedonii  → definitivně končí ovládnutím Řecka, Makedonie a východního středomoří po bitvě u Pyndy v roce 168BC
eliminace falangy

Krize republiky

130-30BC
občanské války
povstání
politické spory:

  • Řím spory s provinciemi
  • Řím spory s obyvateli Itálie
  • Velkostatkáři spory se středními a malými rolníky

Populárové x optimáti

2 strany v Římě

  • Optimáti
    -měli rádi systém co platil doposud
    -nobilita a bohatí
    -odvozovali svůj původ od patríciů
  • Populárové
    -zbytek obyvatelstva
    -chtěli změny, ač byli třeba bohatí
    -původ o plebejců
    např. reformy bratří Grachů → chtěli rozdělit velkostatkářskou půdu mezi lid  → prospěšné, protože kdo měl půdu musel sloužit v armádě  → nakonec zabiti (byli to tribuni)

čím dál tím více u moci populárové

od 121BC, opět v senátu u moci optimáti  → ruší např. pozemkové reformy  → názory čím dál tím více odlišné  → půtky a bitky v ulicích nebo politické vraždy

→ dvě vůdčí osoby

Lucius Cornelius Sulla
-chtěl původní systém i za použití síly
-optimát

x

Gaius Marius
chtěl krom reforem i dát občanství všem lidem v Itálii
-populár

→ sporu využívají Numidie a Germánie a útočí na hranice říše  → pak na konzulský post Gaius Marius vyhrává a vytlačuje nepřátele, zvolen 4x za sebou (104-100BC)
Mariovy reformy:
-vojenské reformy(12let, i bezzemci, stály žold) →profesionální armáda
-dává Římské občanství všem lidem v Itálii

časem se začínají bouřit východní provincie říše  → spor o to kdo vzpouru potlačí

1.Občanská válka

88-82BC
Mariovi stoupenci prosadí, aby na tažení jel Marius  → Sulla dobije Řím a vyráží na tažení místo něj  → Marius dobývá opět Řím  → Sulla se pak vrací z Itálie, jako vítěz  → dobijí Řím a stááv se vládcem
Sullova diktatura
82-79BC
vládl jako diktátor a vydává proskripce=seznam jeho nepřátel  → mnoho mrtvých

79BC umírá a obnovena normální republika

Spartakovo povstání

v Itálii mnoho otroků a ty nespokojeni  → povstání otroků už v letech 136-132BC a 104-101BC

73-71BC největší povstání otroků, v čele gladiátoři, které vede gladiátor Spartakus  → počet roste až na 60 000 několikrát porazili Římská vojska, co měli potlačit povstání  → nakonec v roce 71BC poraženi a 6000 je jich ukřižováno podel silnice Via Appia

  1. Triumvirát

“smlouvy tří“
vzrůst moci a popularity vojenských vůdců  → vznikají tajné dohody vojevůdců a ambiciozních politiků o spolupráci za cílem zrealizovat své cíle  → kladou požadavky senátů = spory o moc

první vzniká 60BC

  • Pompeius
    -zásluhy na potlačení odboje v Hispánii a tažení do Sýrie
  • Crassus
    -potlačil povstání otroků
  • Caesar
    -politicky nejvyspělejší, ctižádostivý, obratný diplomat
    -59BC konzulem
    -úspěšný i vojensky → ovládl a spravoval Gálii + vylodění v Británii + tažení za Rýn

vzájemná spolupráce trvá od 60-49BC

  1. Občanská válka

49BC umírá Crassus
soupeření o moc  → Ceasar(vedl populáry) x Crassus (senát)
Ceasarova armáda překročila Rubikon  → Caesar ovládl Itálii  → pak pronásleduje Pompeia do Řecka  → zde ho poráží  → pronásleduje ho dále do Egypta, zde Pompeius zabit a rozhoduje ve sporech mezi Ptolemaiovci pro Kleopatru VII. → dále upevňuje moc v Malé Asii, vítězství v Numidií a nakonec v roce 45BC vítězí nad posledními stoupenci Pompeia v Hispánii

Ceasar

49-44BC
Ceasarova diktatůra

  • doživotní vládce, ale přesto fungovaly republikánské úřady, na které dohlíží
  • neomezený velitel vojska (imperátor) a nejvyšší kněz
  • právo jmenovat úředníky, senátory a rozhoduje o státní pokladně
  • juliánský kalendář(365,25dní)
  • dal římské občanství i lidu z provincií

jeho vláda, ale měla odpůrce  → v březnu 44BC zabit na půdě senátu vrahy vedli Marcus Brutus a Gaius Cassius  → po smrti neměli jeho vrahové jasnou koncepci  →

  1. Triumvirát

mezi Caesorovi  stoupenci

43-33BC

  • Marcus Antonius
    -Caesarův nejlepší přítel
  • Gaius Octavianus
    -Caesarův adoptivní synovec
  • Marcus Lepidus
    -velitel římského jezdectva

udělali proskripce  → v nich seznam Caesorových nepřátel (obětí i třeba Cicero)
Caesarovi odpůrci načas ovládli východ říše, ale poraženi v bitvě u Fillipy v roce 42BC

Gaius Octaviánus vládl hlavně na západě a Marcus Antonius se zdržoval hlavně na východě v Egyptě u Kleopatry  → v roce 36BC Gaius Octavianus zbavil Marca Lepida moci a začal bojovat proti Marcovi Antoniovi  → nakonec ho poráží v roce 31BC a stává se diktátorem  →

Principát

27BC-284NL

císař měl vládnout společně se senátem a ctil republikánské tradice
oporou armáda(vojáci dostávali za službu půdu)
nejvyšší rozmach říše → hranice Limes Rommanes
pretoriánská garda
obchod i s ostatními národy

Augustus

27BC předstoupil před senát a chtěl se vzdát pozice diktátora  → senát ho požádal ať to nedělá
→ uzákonili jeho pravomoce a dostal titul Augustus → byl první mezi občany

-založil Juliovsko-Claudiovskou dynastii
-výborný císař, co ctil republikánské tradice a spolupracoval se senátem
-fungoval systém adopce nebo dání moci synovi, kdy si císař ještě za života zvolil nástupce a tomu musel schválit pravomoce senát
-porážka jeho legii pod vedením Varra v roce 9NL v Teuborském lese →zničení několika legií a -rezignace na ovládnutí Germánie
-jeho vládou začalo období Pax Roma
Augustovi nástupci=Juliovsko-Claudiovská dynastie

  • Tibérius
    -14-37
    -adoptivní syn Augusta
    -vojevůdce a diplomat
    -synovec Germanicus
  • Gaius Caligula
    -37-41
    -krutovláda, ukázala problémy když má jedinec moc moci
    -zabit pretoriány
  • Claudius
    -41-54
    -fukční správá a dobrá vláda
    -strýc Caliguly
    -zisk Británie a Maroka a upevnění postavení jinde
    -císařští úředníci a císařská kancelář
  • Nero
    54-68
    z počátku vzorná vláda → pak absolutistické sklony
    pronásledování křesťanů→tvrdil, že zapálili Řím, ač to udělal nejspíš sám, vraždy a konfiskace majetku
    -68 sebevražda

Fláviovci a adoptivní císaři

za adoptivních císařů impérium největší

  • rok 68 byl rokem čtyř císařů a chaosu
  • Titus Flávius Vespasiánus
    -69-79
    -jeho vládou ustálení poměrů
    -reforma → místa v senátu a správě i pro romanizované
    -dobyl Jeruzalém
    -2syny
  • Titus
    -79-81
    -dokončil Židovskou válku
    -během jeho vlády výbuch Vesuvu
  • Domitianus
    -81-96
    -despotická vláda → zabit senátem a památky na něj zničeny
  • Nerva
    -96 zvolen senátem, umíra 98
    -první z adoptivních císařů a zavádí zároveň tento systém
    -výborné vztahy mezi jím a senátem
  • Traianus
    -1.císař neital
    -98-117
    -za jeho vlády Říše největší, kdy byla
  • Hadriánus
    -117-138
    -konec rozšiřování impéria a posilování hranic
    -povstání Židů → to potlačeno → počátek diaspory
  • Antonius Pius
    -138-161
  • Marcus Aurelius
    -161-180
    -filosof na trůně (Hovory k sobě)
    -za jeho vlády už začaly problémy → tlak na hranice říše
    -zrušil systém adopce → po jeho smrti syn Commodus
    -jeho smrtí končí pax romana
  • Commodus
    -180-192
    -vystřední
    -jeho vládou začalo období čtyřleté krize

Severovská dynastie a vojensští císaři

Severovská dynastie vládla v Římě od roku 193, s pauzou v roce 217-18 do roku 235

Septimus Severus
-založil dynastii Severovců
-193-211
-oslabil senát

boje s Germány a Parthy → vyčerpávající
235 zavražděn na vojenské výpravě Alexander Severus = počátek krize a vojenské anarchie trvající pět desetiletí

  • nejsou vojenské úspěchy
  • válka → velký odliv financí
  • chudnutí společnosti
  • časté střídání panovníků

Dominát

284-476 (zánik ZŘŘ)
císař vládne absolutně a sám

  • Dioklecián
    -284-305
    -bývalý otrok, co se vypracoval
    -vyřešil krizi tím, že posílel moc císaře
    reformy:
    -upevnil náboženský systém→pronásledování křesťanů
    -posílení armády až 60 legií
    -stanovení maximálních mezd a cen
    -správní rozdělení na 12diecezí
    -daň z pozemku a hlavy

Tetrarchie 293 = vláda čtyř
-2starší císařové=Augustové
-2mladší =caesarové
-zákony vydávány jménem všech čtyř
Řím přestává být hlavním sídlem(Ravena, Milán…)

  • Konstantin I. Veliký
    -306-337
    -odstraňuje systém spoluvladařů
    -změna postoje ke křesťanství →využije k posílení moci
    Edikt Milánský= 313 svoboda naboženství
    -Konstantinopol (dříve Byzantion)

od roku 359 Řím i Konstantinopol hlavní města

  • Theodosius I.
    -379-395
    395 rozdělení říše na západní a východní část
    -za jeho vlády už využíváno barbarů v armádě (po bitvě u Adrinopole)

Stěhovaní národů a zánik ZŘŘ

rozbuškou stěhovaní Hunové co tlačili na ostatní kmeny → ty jdou na území dnešní ZŘŘ
na počátku 5.st. v roce 410 je dobyt Řím germánskými nájezdníky-Vizigotti pod vedením vůdce Alaricha

v polovině 5.st. je už Řím, tak ohrožen Huny, že se spojí s Germány a zastavuje expanzi Hunů v bitvě na Katalůnských polích v roce 451=poslední velké vítězství Říma→hunové pak drancují severní Itálii, ale Attila brzy umíra → ostatní národy vidí slabost Říma → v roce 455 vypleněn Řím Vandaly, kteří už před tím ovládli severní Afriku=obilnici říše

476 svržen germánskými žoldnéři Romulus Augustus → Odoaker se stává Římským králem a posílá císařské insingnie do Konstantinopole → Odoaker poté vládne Itálii a drží Římské tradice až v roce 490 vpadnou do Itálie Ostrogoti pod vedením Theodaricha → totální konec
Romanizace

Romanizace je proces postupného převládání vlivu římské kultury v západní polovině Římské říše. Centrem romanizace byla města. V západních provinciích se šířila latina, která potlačovala původní barbarské jazyky a zároveň s ní se šířila i římská kultura a římské náboženství. Romanizaci šířili obyvatelé Itálie(vojáci, úředníci, obchodníci, řemeslníci a kolonisté …).

Horní vrstvy společnosti většinou ochotně přijímaly romanizaci, jelikož si chtěly udržet své společenské postavení, často dokonce považovaly římské občany za vzor.

Nižší společenské vrstvy byly ovlivněny římským způsobem života nebo službou v armádě.

 

Kultura

latina
náboženství
vzdělanost
právo
památky
Publius Ovidius Naso (Proměny),Cicero-řečník,Plautus(Komedie o hrnci),Aurelius(Hovory k sobě),Caesar(Zápisky o válce Galské)