- Rok 476 (pád Západořímské říše)- rok 1492 (objevení Ameriky)
- Mezi antikou a novověkem
- Vznikají národy, vyvíjejí se národní jazyky a kultura
- Společnost rozdělena na tzv. Trojí lid (církev, šlechta, poddaní)
- Duchovní zdroj- křesťanství
→ spojí se filosofie (zkoumá vztah víry a vědění) a křesťanství
- Křesťanství šíří apoštolové, díky evangelium
- Nejznámější misionář Pavel z Tarsu
Antika x středověk:
- Antika:
- Různé podoby o božské bytosti, svět stvořen z pralátek, vztah lidí určen postavením ve společnosti (členové obce, otroci)
- Středověk
- Bůh je všemohoucí stvořitel, který stvořil svět z ničeho, všichni jsi jsou před Bohem rovni
Hereze:
= uvnitř křesťanství vznikají různé proudy (křesťanské myšlenky + nekřesťanské elementy)
- Gnostikové (gnose= poznání)
- Poznání Boha je mystické, nikoli rozumové
- Tvrdí, že kromě Boha stvořitele existuje i Bůh vykupitel (může za vše zlé na světě)
- (Teodicea= nástroj ateistů, otázka ospravedlní zla ve světě (Proč je zlo, když je Bůh všemohoucí?))
- Manichejci
- Zakladatel Mání
- Asketická etika
- Vychází z buddhismu
- Tvrdí, že existují 2 bohové a dva světy (svět světla, dobra a svět zla, temnoty)
Proti herezím jsou Apologeté:
- Ochránci křesťanské víry (proti pohanským předsudkům)
- Apologetika= literární obrana
- Tertulián- nejvýznamnější obránce víry
PATRISTIKA (2.-7.století)
- Pater= otec
- Snaha církevních otců vybudovat křesťanské učení
- Etapa- obranná fáze, apologeté
- Tvorba základních církevních dogmat (náboženské pravdy)
- Např. nauka o dědičném hříchu (Eva) nebo trojjedinost
- Etapa – systematizace, vytváření pojmů
- Uspořádání náboženských pravd do systémů
- Vytvoření celé soustavy křesťanství
- Aurelius Augustinus
- Poslední muž antiky a první středověku
- Alžírsko
- Mládí- rozmařilý život (miloval hřích jen pro hřích)
- Vliv matky- obrácení k víře, v dospělosti pokřtěn biskupem Arnoštem
- Stal se knězem, biskupem
- Dílo Vyznání (jeho autobiografie)
Řešil mnoho témat:
- Radikální theocentrismus
- Bůh je středem světa věcí i lidí
- Ontologicky= bůh je nejvyšší, nejdokonalejší bytí
- Noeticky= bůh je nejvyšší pravda
- Eticky= bůh je nejvyšší dobro
- Problematika prvotního hříchu
- Je dědičný na nás všechny (rodíme se tedy se zlem v sobě, od toho je lidská smrtelnost)
X Pelagius- dědičný hřích odmítá
- Otázka o původu zla
- Určil, že zlo je pouze nedostatek dobra (privatim boni)→ stejně jako tma je nedostatek světla
- Teodicea=proč bůh dopouští zlo, když je všemohoucí
- Analýza času
- Antika- čas je cyklický (nemá začátek, ani konec, vše se neustále opakuje)
- Augustin- čas je lineární, je čas nula (stvoření světa→ směřuje ke spasení)
- Člověk vnímá čas jako minulost, přítomnost a budoucnost→ ty má v mysli jako jeden celek
- Čas= nezvratný tok, nelze se vrátit (tím pádem se nelze znovu převtělit)
Dílo O obci boží→ dějiny lze chápat jako zápas 2 říší (Boží obce a pozemské obce)→ jsou v každém z nás (nelze je oddělit)
- V každé je jiný způsob života (Boží obec- láska k Bohu, pozemská- sebeláska)
- Na konci času budou odděleny→ Boží obec bude vítězem (při posledním soudu rozhodne Bůh, kam bude člověk patřit)
- Predestinace= bůh už teď ví, jak to s námi dopadne (do jaké obce půjdeme)
- Vychází z Matoušovo evangelia
SCHOLASTIKA (9.-14. Století)
- Střediska duchovního života = univerzity (např. Bolona)
- = služba bohosloví
- Vzdělání má náboženský cíl
- Filosofie je služkou teologie
- Latina= jednoduchý a správný jazyk
- Nejvýznamnějším problémem je spor o univerzália (obecné pojmy ve smyslu ideí)
2 názory na univerzália:
- Univerzália existují samostatně a věci jsou nesamostatně
- Jsou to jen jména (abstrakce) a konkrétní věci existují reálně
Směry podle názorů na univerzália:
- Krajní realismus
- Navazují na Paltóna, novoplatóniky a Augustina
- Reálná jsou jen univerzália, nikoliv jednotliviny (věci)
- Univerzália- Boží myšlenky, Bůh podle nich stvořil svět
- V lidském rozumu tedy přebývá poznání věcí předem dané od Boha
- Všechny věci jsou odvozené z univerzálií (dedukcí – od obecného ke konkrétnímu)
- Poznání není autonomní→ člověk poznává podle předem daného božího plánu
- Obecné pojmy (krása) jsou do mysli vloženy Bohem a jsou nezávislé na konkrétních věcech
- Nominalismus
- Předchůdce moderního vědeckého myšlení
- Reálné věci jsou vnímány smysly
- Univerzália reálně neexistují (jsou to pouze jména a slova) a jsou závislá na našem poznání
- Poznání = autonomní, nezávislé na bohu nebo církvi
- Indukce (od konkrétního k obecnému)→ např. konkrétní růže- obecná krása
RANÁ SCHOLASTIKA
- Realista Anselm z Canterbury
- Vztah víry x myšlení
- „Věřím, abych rozuměl.“→ poznání má vycházet z víry, bez víry není poznání
- Rozum se musí víře podřídit
- Ontologický důkaz boží existence→ z pojmu bůh chce vyvodit jeho reálnou existenci
- Vychází z toho, že pro věřící je bůh to nejdokonalejší a tak musí existovat (kdyby nebyl, musel by být nejdokonalejší někdo jiný)
- Dokonalé je to, co není jen myšleno, ale také reálně existuje
X Gaunilon- tvrdí, že takhle by mohla existovat i Atlantida a cokoliv jiného
- Nominalista Roscellinus z Compiegne
- Konflikt s církví- své nominalistické zásady použil na Boží trojici
- Není možné věřit, že by byl Bůh ve 3 osobách
- Byl prohlášen za kacíře, musel se odvolat
- Pierre Abelard
- Snaží se o soulad nominalismu a realismu
- Univerzália existují jako taková, ale jsou i ve věcech (člověk jim přisuzuje hodnoty)- universalia in rebus
VRCHOLNÁ SCHOLASTIKA
- Vliv islámského světa, arabské filosofie
- Znovubudování Aristotela
- Vzniká řada univerzit: Paříž, Kolín, Oxford
- Řád Dominikánů
- Vznikají sumy= díla, která zpracovávají velké množství informací o světě (lidstvo, duše, příroda)
- Albert Veliký
- Velká část jeho spisů- komentáře k Aristotelovi (dále rozvádí jeho mylšenky)
- Nedokončené dílo Suma teologická
- Tomáš Akvinský
- Z Itálie
- Žák Alberta Velikého
- Dopsal Sumu teologickou a napsal Sumu proti pohanům- nauka o Bohu, náboženská dogmata
- Popsal vztah vědění a víry
→ rozlišení přirozené x nadpřirozené pravdy (tajemství křesťanské víry) → liší se podílem rozumu
- Filosofie (zabývá se rozumem, přirozená pravda) x teologie (pravda nadpřirozená)
- Ale víra i rozum jsou nám dány od Boha (lidským rozumem lze tedy dojít k závěru, že bůh existuje→5 důkazů o jeho existenci)
- Pohyb= z pohybu ve světě se usuzuje na prvního nepohyblivého hybatele (Aristotelés)
- Příčinnost= z té se usuzuje první nezapříčiněná příčina
- Nutné a nahodilé = z toho se usuzuje na jedno nutné jsoucno
- Uspořádání jsoucen= z různých stupňů dokonalosti se usuzuje na jsoucno nejdokonalejší
- Plán= z řádu ve světě se usuzuje na pořadatele všeho
Jak člověk získává informace:
- Empiristé- smysly
- Racionalisté- rozum, ale i zkušenost ze smyslů
Politika podle Akvinského:
- Navazuje na Aristotela→ člověk je začleněn do společnosti státu
- Lepší je podle něj monarchie
- Obrazem Boha by měl být panovník (dobrý a spravedlivý)
Problematika esence a existence:
- Esence= to, co činí danou věc onou věcí, ale neumí sama tomu, co vymezuje dát existenci (existenci jí musí dát něco zvenčí→ něco, co ji samo nepotřebuje)
- Je to Bůh
- Do Aristotelovy metafyziky zapojen Bůh
POZDNÍ SCHOLASTIKA
- Přelom k nominalismu (definitivní)
- Roger Bacon
- Angličan
- Příklon k přírodním vědám
- Kritika neznalosti matematiky a cizích jazyků
- Požaduje bezprostřední zkušenosti, experiment= základ vědy
- Duns Scotus
- Soulad filosofie a teologie není možný
- Myšlenka dvojí pravdy- někdy má pravdu filosofie a někdy teologie (pravdy nejsou slučitelné)
- Vilém Occam (Okham)
- Nominalista – obecným pojmům nic neodpovídá
- Jsou pravdy, které rozumem neumíme vysvětlit (musíme je tedy přijmout)
- Ockhamova břitva- vědecký redukcionismus= princip úspornosti ve vědách, máme se zabývat tím základním a důležitým, to nadbytečné je nutno zavrhnout (odstranit z argumentů nesmysly)