Středověká filosofie

 

 

  • Rok 476 (pád Západořímské říše)- rok 1492 (objevení Ameriky)
  • Mezi antikou a novověkem
  • Vznikají národy, vyvíjejí se národní jazyky a kultura
  • Společnost rozdělena na tzv. Trojí lid (církev, šlechta, poddaní)
  • Duchovní zdroj- křesťanství

→ spojí se filosofie (zkoumá vztah víry a vědění) a křesťanství

  • Křesťanství šíří apoštolové, díky evangelium
  • Nejznámější misionář Pavel z Tarsu

 

Antika x středověk:

  1. Antika:
  • Různé podoby o božské bytosti, svět stvořen z pralátek, vztah lidí určen postavením ve společnosti (členové obce, otroci)
  1. Středověk
  • Bůh je všemohoucí stvořitel, který stvořil svět z ničeho, všichni jsi jsou před Bohem rovni

 

Hereze:

= uvnitř křesťanství vznikají různé proudy (křesťanské myšlenky + nekřesťanské elementy)

 

  1. Gnostikové (gnose= poznání)
  • Poznání Boha je mystické, nikoli rozumové
  • Tvrdí, že kromě Boha stvořitele existuje i Bůh vykupitel (může za vše zlé na světě)
  • (Teodicea= nástroj ateistů, otázka ospravedlní zla ve světě (Proč je zlo, když je Bůh všemohoucí?))
  1. Manichejci
  • Zakladatel Mání
  • Asketická etika
  • Vychází z buddhismu
  • Tvrdí, že existují 2 bohové a dva světy (svět světla, dobra a svět zla, temnoty)

 

Proti herezím jsou Apologeté:

  • Ochránci křesťanské víry (proti pohanským předsudkům)
  • Apologetika= literární obrana
  • Tertulián- nejvýznamnější obránce víry

 

PATRISTIKA (2.-7.století)

  • Pater= otec
  • Snaha církevních otců vybudovat křesťanské učení
  1. Etapa- obranná fáze, apologeté
  • Tvorba základních církevních dogmat (náboženské pravdy)
  • Např. nauka o dědičném hříchu (Eva) nebo trojjedinost
  1. Etapa – systematizace, vytváření pojmů
  • Uspořádání náboženských pravd do systémů
  • Vytvoření celé soustavy křesťanství
  • Aurelius Augustinus
  • Poslední muž antiky a první středověku
  • Alžírsko
  • Mládí- rozmařilý život (miloval hřích jen pro hřích)
  • Vliv matky- obrácení k víře, v dospělosti pokřtěn biskupem Arnoštem
  • Stal se knězem, biskupem
  • Dílo Vyznání (jeho autobiografie)

 

Řešil mnoho témat:

  1. Radikální theocentrismus
  • Bůh je středem světa věcí i lidí
  • Ontologicky= bůh je nejvyšší, nejdokonalejší bytí
  • Noeticky= bůh je nejvyšší pravda
  • Eticky= bůh je nejvyšší dobro

 

  1. Problematika prvotního hříchu
  • Je dědičný na nás všechny (rodíme se tedy se zlem v sobě, od toho je lidská smrtelnost)

X Pelagius- dědičný hřích odmítá

 

  1. Otázka o původu zla
  • Určil, že zlo je pouze nedostatek dobra (privatim boni)→ stejně jako tma je nedostatek světla
  • Teodicea=proč bůh dopouští zlo, když je všemohoucí

 

  1. Analýza času
  • Antika- čas je cyklický (nemá začátek, ani konec, vše se neustále opakuje)
  • Augustin- čas je lineární, je čas nula (stvoření světa→ směřuje ke spasení)
  • Člověk vnímá čas jako minulost, přítomnost a budoucnost→ ty má v mysli jako jeden celek
  • Čas= nezvratný tok, nelze se vrátit (tím pádem se nelze znovu převtělit)

 

Dílo O obci boží→ dějiny lze chápat jako zápas 2 říší (Boží obce a pozemské obce)→ jsou v každém z nás (nelze je oddělit)

  • V každé je jiný způsob života (Boží obec- láska k Bohu, pozemská- sebeláska)
  • Na konci času budou odděleny→ Boží obec bude vítězem (při posledním soudu rozhodne Bůh, kam bude člověk patřit)
  • Predestinace= bůh už teď ví, jak to s námi dopadne (do jaké obce půjdeme)
  • Vychází z Matoušovo evangelia

 

SCHOLASTIKA (9.-14. Století)

  • Střediska duchovního života = univerzity (např. Bolona)
  • = služba bohosloví
  • Vzdělání má náboženský cíl
  • Filosofie je služkou teologie
  • Latina= jednoduchý a správný jazyk
  • Nejvýznamnějším problémem je spor o univerzália (obecné pojmy ve smyslu ideí)

 

 

2 názory na univerzália:

  1. Univerzália existují samostatně a věci jsou nesamostatně
  2. Jsou to jen jména (abstrakce) a konkrétní věci existují reálně

 

Směry podle názorů na univerzália:

  1. Krajní realismus
  • Navazují na Paltóna, novoplatóniky a Augustina
  • Reálná jsou jen univerzália, nikoliv jednotliviny (věci)
  • Univerzália- Boží myšlenky, Bůh podle nich stvořil svět
  • V lidském rozumu tedy přebývá poznání věcí předem dané od Boha
  • Všechny věci jsou odvozené z univerzálií (dedukcí – od obecného ke konkrétnímu)
  • Poznání není autonomní→ člověk poznává podle předem daného božího plánu
  • Obecné pojmy (krása) jsou do mysli vloženy Bohem a jsou nezávislé na konkrétních věcech

 

  1. Nominalismus
  • Předchůdce moderního vědeckého myšlení
  • Reálné věci jsou vnímány smysly
  • Univerzália reálně neexistují (jsou to pouze jména a slova) a jsou závislá na našem poznání
  • Poznání = autonomní, nezávislé na bohu nebo církvi
  • Indukce (od konkrétního k obecnému)→ např. konkrétní růže- obecná krása

 

RANÁ SCHOLASTIKA

  • Realista Anselm z Canterbury
  • Vztah víry x myšlení
  • „Věřím, abych rozuměl.“→ poznání má vycházet z víry, bez víry není poznání
  • Rozum se musí víře podřídit
  • Ontologický důkaz boží existence→ z pojmu bůh chce vyvodit jeho reálnou existenci
  • Vychází z toho, že pro věřící je bůh to nejdokonalejší a tak musí existovat (kdyby nebyl, musel by být nejdokonalejší někdo jiný)
  • Dokonalé je to, co není jen myšleno, ale také reálně existuje

X Gaunilon- tvrdí, že takhle by mohla existovat i Atlantida a cokoliv jiného

 

  • Nominalista Roscellinus z Compiegne
  • Konflikt s církví- své nominalistické zásady použil na Boží trojici
  • Není možné věřit, že by byl Bůh ve 3 osobách
  • Byl prohlášen za kacíře, musel se odvolat

 

  • Pierre Abelard
  • Snaží se o soulad nominalismu a realismu
  • Univerzália existují jako taková, ale jsou i ve věcech (člověk jim přisuzuje hodnoty)- universalia in rebus

 

 

 

VRCHOLNÁ SCHOLASTIKA

  • Vliv islámského světa, arabské filosofie
  • Znovubudování Aristotela
  • Vzniká řada univerzit: Paříž, Kolín, Oxford
  • Řád Dominikánů
  • Vznikají sumy= díla, která zpracovávají velké množství informací o světě (lidstvo, duše, příroda)

 

  • Albert Veliký
  • Velká část jeho spisů- komentáře k Aristotelovi (dále rozvádí jeho mylšenky)
  • Nedokončené dílo Suma teologická

 

  • Tomáš Akvinský
  • Z Itálie
  • Žák Alberta Velikého
  • Dopsal Sumu teologickou a napsal Sumu proti pohanům- nauka o Bohu, náboženská dogmata
  • Popsal vztah vědění a víry

→ rozlišení přirozené x nadpřirozené pravdy (tajemství křesťanské víry) → liší se podílem rozumu

  • Filosofie (zabývá se rozumem, přirozená pravda) x teologie (pravda nadpřirozená)
  • Ale víra i rozum jsou nám dány od Boha (lidským rozumem lze tedy dojít k závěru, že bůh existuje→5 důkazů o jeho existenci)
  1. Pohyb= z pohybu ve světě se usuzuje na prvního nepohyblivého hybatele (Aristotelés)
  2. Příčinnost= z té se usuzuje první nezapříčiněná příčina
  3. Nutné a nahodilé = z toho se usuzuje na jedno nutné jsoucno
  4. Uspořádání jsoucen= z různých stupňů dokonalosti se usuzuje na jsoucno nejdokonalejší
  5. Plán= z řádu ve světě se usuzuje na pořadatele všeho

 

Jak člověk získává informace:

  • Empiristé- smysly
  • Racionalisté- rozum, ale i zkušenost ze smyslů

 

Politika podle Akvinského:

  • Navazuje na Aristotela→ člověk je začleněn do společnosti státu
  • Lepší je podle něj monarchie
  • Obrazem Boha by měl být panovník (dobrý a spravedlivý)

 

Problematika esence a existence:

  • Esence= to, co činí danou věc onou věcí, ale neumí sama tomu, co vymezuje dát existenci (existenci jí musí dát něco zvenčí→ něco, co ji samo nepotřebuje)
  • Je to Bůh
  • Do Aristotelovy metafyziky zapojen Bůh

 

 

POZDNÍ SCHOLASTIKA

  • Přelom k nominalismu (definitivní)
  • Roger Bacon
  • Angličan
  • Příklon k přírodním vědám
  • Kritika neznalosti matematiky a cizích jazyků
  • Požaduje bezprostřední zkušenosti, experiment= základ vědy

 

  • Duns Scotus
  • Soulad filosofie a teologie není možný
  • Myšlenka dvojí pravdy- někdy má pravdu filosofie a někdy teologie (pravdy nejsou slučitelné)

 

  • Vilém Occam (Okham)
  • Nominalista – obecným pojmům nic neodpovídá
  • Jsou pravdy, které rozumem neumíme vysvětlit (musíme je tedy přijmout)
  • Ockhamova břitva- vědecký redukcionismus= princip úspornosti ve vědách, máme se zabývat tím základním a důležitým, to nadbytečné je nutno zavrhnout (odstranit z argumentů nesmysly)