Svěrák Zdeněk – Švestka

Zdeněk Svěrák:

Ladislav Smoljak:

Divadlo Járy Cimrmana:

  • Vznik roku 1966, na rozhlasových vlnách stanice Praha (v pořadu Nealkoholická vinárna U pavouka ) poprvé zazněla zpráva, že byla objevena rukopisná pozůstalost neznámého českého génia Járy Cimrmana
  • V roce 1967 vystoupili v pražské Malostranské besedě se svým prvním divadelním
    představením, aby tak šířili cimrmanovskou myšlenku
  • pak Reduta, Divadlo na Zábradlí
  • Jiří Šebánek, Miloň Čepelka, Ladislav Smoljak a Zdeňek Svěrák, Karel Velebný, Jana Trtílek
  • 1. hra byla „Akt“, další bylo „Vyšetřování ztráty třídní knihy“
  • Domovská scéna je Žižkovské divadlo Járy Cimrmana
  • V repertoáru má divadlo 15 her
  • V souboru hraje asi 17 herců – do dnešního dne si soubor uchovává svůj původní charakter. Jedná se o ryze pánský soubor a žádný z jeho členů nemá herecké vzdělání. Všichni vykonávají své občanské povolání…
  • Toto divadlo je jedním z mála satirických souborů na jejichž oblibu
    neměla vliv změna společenského režimu a který má své diváky snad ve všech
    věkových kategoriích
  • Premiéra v roce 1997
  • V roce 2008 měla premiéru hra „České nebe“
  • hry mají 2 části: 1) seminář – vědecký výklad, mystifikace
  •                                                         komičnost založena na předstírání věd. charakteru
  •                                 2) dramatizace 1. části
  •                                                       – disproporce mezi vědeckým obsahem a
  •                                                         ochotnickým představením – zdroj komiky
  • Jednou ze zvláštností je skladba jeho představení. První polovinu večera tvoří série přednášek, jakési vědecké symposium, v němž účinkující – specialisté na jednotlivé obory Cimrmanova díla – u řečnického pultu čtou svá pojednání. Po divadelní, jevištní stránce je to velice chudá hodina. Přednášející nepředstavují žádné figurky potrhlých či jinak poznamenaných badatelů, nikoho neparodují, jsou tu sami za sebe, jsou pouze autentičtí. Všechno tu stojí jen a jen na literárním textu a na zaujetí, s jakým je tlumočen.

Jára Cimrman:

  • Vynalézá jogurt
  • V Paraguayi zakládá loutkové divadlo
  • Reformuje haličské školství
  • Byl to všenadaný všestranný umělec, pedagog, skladatel, zubař,…
  • Navazuje na mystifikační texty Jaroslava Haška

Děj:

První polovina divadelní inscenace Švestka je věnována referátům. První referát (čte představitel Emilky Najbrtové, Jenny Suk a Andulky Šafářové) na téma „Cimrmanův krokový defekt“ vypráví příběh o kroku Járy Cimrmana atypické délky, přesných 90 cm. Jedná se o „deformaci povoláním“, jež získal jakožto „kočovný dentista“, cestující se svým speciálně upraveným „dentistickým trakařem“ po jedné kolejnici českých tratí. Rozchod pražců je tou dobou právě 90 cm. Vykolejil ve vesničce Středoplky, kde sepsal hru Švestka. Referát je doplněn písněmi s dentální tematikou (čte Sváťa Pulec).

Druhý referát na téma „železniční stomatolog“ (čte Blažej Motyčka) se zmiňuje o Cimrmanově autorské příručce „zuby – pohroma huby“. Lidské tělo je dokonale fungujícím agregátem, tedy až na zuby. Proč nemůže být zub z materiálu bez nervů, jakým je kravský roh nebo kopyto? Je popisována příhoda výpravčího Málka a trhání jeho bolavé „osmičky“ pomocí železniční závory. Dále je líčena Cimrmanova příhoda s výpravčím Pekárkem, který před zubním zákrokem dokonce utíkal po střechách vagónů. Cimrman dochází k názoru, že kovová náhrada je nevhodná, vzniká v ní totiž elektrické napětí. Ani sádrová protéza „Veselý železničář“, demonstrující zdravý, bílý chrup, není příliš praktická.

Třetím referátem na téma „japonská inspirace“ (čte Eda Wasserfall) Cimrman (byl v Japonsku jako obchodník s nerezovými příbory) demonstruje nevýhodu jedení pomocí japonských hůlek a praktičnost nerezového příboru. Herec Ota Plk se inspiroval japonskými maskami, díky kterým může jeden herec sehrát více rolí najednou, zvláště pak jako v tradičním japonském divadle jeden mužský herec několik ženských rolí.

Poslední, čtvrtý, referát na téma „dva stařecké neduhy“ (tedy neschopnost udržet myšlenku a neschopnost myšlenku opustit), (čte Přemysl Hájek) popisuje příhody prof. Zdeňka Nejedlého a jeho tradiční odbočování od tématu. Sám Přemysl Hájek neustále téma svého referátu opouští. Nic mu dokonce ani neříkají okaté narážky jeho kolegů ze semináře.

První část hry ukončuje píseň „Šel nádražák na mlíčí“, ve které vystupují všichni účastníci semináře. Jaroslav Uhlíř, který tuto píseň rekonstruoval, přemýšlí, zda je píseň, složená pouze ze 2 tónů, dílem Cimrmanovy geniality či naopak. Píseň vypráví příběh železničáře, který se vypravil na mlíčí pro králíky a na dráze potkal Madlu. Madla si zde také trhala mlíčí pro králíky. Dochází ke sporu, zda je mlíčí obecním nebo drážním majetkem.

Vlastní hra pak popisuje událost týkající se neočesané švestky na železniční zastávce Středoplky. Výpravčí Kamil Patka si stěžuje na nepříjemnou společnost starého muže, Motyčky, který jej nepustí ke slovu. Přijíždí bývalý výpravčí (veltr – Ladislav Smoljak), Přemysl Hájek, aby švestku očesal. Přemyslův otec zdejší švestku zasadil, proto si na její úrodu činí nárok. S Kamilem si podává ruku a neobvykle dlouho mu ji pak drží. Kamilovi je ale hloupé žádat o povolení stisku, dochází k humorným situacím. Přemysl vypráví o své známosti, která bohužel nebyla dle jeho gusta, protože dívka navzdory svým fyzickým přednostem neuměla Morseovu abecedu. Dokonce při svém vyprávění zapomene, že přijel očesat švestku. Kamilovi zakáže přivlastňování si úrody a ten mu na oplátku nepůjčí drážní žebřík. Ve vyprávění zmiňuje, jak dříve jezdil česat švestku úředník Kryštof Nastoupil se svými „haranty“. Přemysl Hájek má povolení švestku očesat, ale musí to stihnout do večera dne jeho příjezdu. Na pomoc si přizve přátele.

Jako první na pomoc přijíždí horolezec Sváťa Pulec, aby pokořil švestku. Přijíždí na invalidním vozíku, má zapřažený velký koš na švestky a začne mluvit o svém pádu z Milešovky. Neuvědomí si Přemyslův zvyk držení ruky a ruku mu podá, čehož hned náležitě lituje. Dozvídáme se, že starý Motyčka je Přemyslův bratranec, ani ten mu pak nechce podat ruku. Je nutné vyřešit problém, jak švestku bez žebříku očesat. Sváťa dostane nápad přehodit lano přes větev a košík na švestku vytáhnout.

Na scénu přichází Emilka Najbrtová (muž v masce inspirované japonským divadlem) a sděluje ostatním, jak přišla k „outěžku“. Emilka nakonec otce pro svůj outěžek nenajde, odchází hledat jinam. Kamil dále doufá, že jednoho dne přijede opravdová žena „krev a mlíko“, kterou si vezme za ženu.

Přichází člen turistického oddílu, Eda Wasserfall, a nabízí, že na tuto jedinečnou švestku umístí turistickou značku. Eda je nakonec ostatními shledán jako jediný, kdo může švestku očesat. Sváťovi začíná docházet trpělivost se stálými prostoji v česání švestky a rozhodne se odjet domů. Vlak mu ale ujíždí.

Do hry vstupuje „divoká“ turistka, spisovatelka a sufražetka Jenny Suk (opět muž v masce). Muži se ji snaží uchránit před Přemyslovým podáním ruky. Ta je poněkud od rány a ostatní obviní ze sexuálního obtěžování. Začíná vyprávět o své hře „Louny“, ve které je hlavním hrdinou převozník Helmut. V tuto chvíli se starý Motyčka vyjadřuje o češství a o původu jmen, má narážky i na německé jméno Edy Wasserfalla. Jenny Suk se urazí, že jsou všichni muži poživační samci a že využívají ženy akorát na domácnost a plození dětí.

Sváťa Pulec přinutí ostatní začít švestku očesávat. Ke koši přivážou turistu Edu Wasserfalla a na strom ho vytáhnou pomocí invalidního vozíku. Eda se ale v neobvyklé poloze, obtočen kolem větve, nedokáže skoro pohnout. Sváťovi už konečně přijíždí další vlak, ale bohužel tentokrát na opačnou stranu.

Na scénu přichází Andulka Šafářová (opět muž v masce), v náručí drží husu, v kapse má žabku, která jí do ní skočila při močení konopí, a na zádech nese láhev krve (na prdelačku) a láhev mléka, které nese babičce do Středoplk. Andulka stále opakuje, že ráda zpívá. Eda žádá o spuštění ze stromu a starý Motyčka vypráví zážitky, které se tematicky do dialogů naprosto nehodí. Kamil se Andulky zeptá, zda má chlapce a ta zčervená (Andulka si nasadí červenou masku na znamení studu). Starý Motyčka přidává příhodu o nevolnosti po pití minerálních pramenů a Andulka zezelená. Sváťa se rozhodne odjet domů, odváže lano a Eda spadne ze stromu. Kamil konečně našel ženu „krev a mlíko“ a chce si ji vzít. Andulka se rozhodne pro švestkové svatební koláče. 30. září (v den události) v 18 hodin přijíždí na nádraží i Kryštof Nastoupil a zbaví Přemysla práva na švestky. Ten si s ním ale chce podat ruku na přivítanou, a že znal jeho otce a jak mu ji podává a drží, ostatní mají dost času švestku očesat.

„Ty, Sváťo, když bude pan Wasserfall očesávat, bude možná i chtít!“ „Co jako?“ „No, švestky přece.“

Kamil Patka je naivní mladý muž vyhlížející svou lásku v malé železniční stanici ve vesnici Středoplky. Náhodou se zúčastní sporu o plody švestky, které byl doposud zvyklý v klidu česat a zavařovat.

Přemysl Hájek představuje staršího, mírně pomateného muže, kterého tak nějak vystihuje referát na téma „dva stařecké neduhy“. Má neustálou tendenci podávat lidem ruku a dlouho ji pak držet. Proto lidé, kteří ho už znají, mu ruku ani nepodávají.

Cimrmanovský humor spočívá ve slovních hříčkách, užívá vtipných formulací výrazů hovorové češtiny. Myšlenky charakterů zdánlivě nemají nic společného, ale přitom se navzájem výborně doplňují. Scény jsou dokonale promyšlené, slovní hříčky výrazně gradují. Hru proto hodnotím velmi kladně, opravdu se mi líbil osobitý humor tohoto divadla.

Děj II.:

Stejně jako většina ostatních představení Divadla Járy Cimrmana, je i jevištní sklerotikon Švestka složen ze dvou částí – série odborných referátů, týkajících se života a díla Járy Cimrmana a v druhé části pak ucelenějšího zpracování jeho díla – v tomto případě činohry Švestka.

Tato hra je uvozena následujícími referáty (v závorce je název postavy, kterou zpravidla příslušný přednášející ztvárňuje po přestávce):

  • Cimrmanův krokový defekt (E.Najbrtová, J.Suk, A.Šafářová)
  • Písně s dentální tematikou (Sváťa Pulec)
  • Železniční stomatolog (Blažej Motyčka)
  • Japonská inspirace (Eda Wasserfall)
  • Dva stařecké neduhy (Přemysl Hájek)
  • Hudební tečka – píseň Šel nádražák na mlíčí (všichni účinkující)

Vlastní hra se odehrává v železniční staničce Středoplky zastávka, do níž přijíždí bývalý vechtr Přemysl Hájek, kterému patří švestka v zastávce. Má povolení ji očesat, ale musí to stihnout do večera. Jelikož mu mladý vechtr Kamil Patka odmítne půjčit žebřík, chce Přemysl využít zkušenosti svého kamaráda, horolezce Sváti Pulce. Také Přemyslův bratranec Blažej Motyčka je pozván, aby pomohl očesat a získal třetinu úrody. Zdánlivě lehký úkol je komplikován faktem, že Přemysl Hájek trpí stařeckým neduhem, totiž neschopností udržet myšlenku, a stále zapomíná, co se po něm chce. Naopak Blažej Motyčka je neschopen myšlenku opustit a neustále tedy zdržuje vyprávěním k tématu, které bylo dávno nastoleno a již se o něm nemluví. Zdržení také zajistí postupně tři ženy, které stanicí projdou – Emilka Najbrtová, Jenny Suk a Andulka Šafářová. U všech se mladý Kamil Patka pokouší získat přízeň, ale až poslední z nich je ochotna se za něj provdat. Eda Wasserfall z klubu českých turistů se snaží na švestku natřít značku, přičemž zatímco Sváťa se snaží ho od tohoto úkolu odradit, aby mohli švestku očesat, Přemyslovi jeho záměr nevadí. Nakonec přijíždí Kryštof Nastoupil, kterému úroda propadla, protože Přemysl nestihl švestku očesat