SYNTAX
- Ukazujeme, které celky vět k sobě patří
- Usouvztažňujeme celky (musím rozumět základním jednotkám – pak tyto jednotky zapojíme do vět)
2 přístupy:
- Složkový – 70. Léta, Amerika, nový pohled na syntax – verbální složka = nominální
- Teorie složkových struktur, zakladatem Noam Chomsky, chtěl zjistit, jak se generují věty- generativní gramatika, jak věty vytváříme
- Evropský– základem je sloveso, které je centrální a vše na něm záleží, závislostní přístup
- Chápáno už od antiky, že sloveso je centrem (antropologický pohled – důraz na to, co člověk dělá)
- Tento pohled převažuje i u nás
- Sloveso nám určuje, jako bude věta vypadat, jaké nutné členy musí mít: Vidět někoho (jasně) – není nutné, aby tam bylo
VĚTA A VÝPOVĚĎ
Výpověď
- Elementární jednotka komunikace, vyjádřena gramatickou formou věty jednoduché nebo formami funkčně rovnocennými (větné ekvivalenty a fragmenty složené věty
- Má věcný obsah (vypovídá a skutečnosti – predikační jednotka)
- Intonačně uzavřená
- Konkrétní náplň abstraktního vzorce (věty)
- V češtině je volný slovosled
- Má komunikační funkci (plní komunikační funkci, ale prostřednictvím promluvy)
- Nebývá samostatnou funkční jednotkou a nevyplývá vždy z formy věty
- Má vztah jen v kontextu
- Východisko výpovědi
- Jádro výpovědi
- Sama může být minimální promluvou
- Tvořena větou: 1 výpověď: Knihu, kterou jsem si koupila, mi ukradli. – věta vztažná spadá pod 1 výpověď
- Věta může být i větným ekvivalentem, bez VF: Fuj.
- Začátek a konec je označen zvukově a graficky
- Komunikačně zakotvená
- Má přídatnou informaci, na rozdíl od věty
- Dochází k různým modifikacím: Kdo přišel? Pavel. (místo: Přišel Pavel.) – známe strukturu, teoretický vzorec, proto ho v situaci nemusíme doplnit
- Důležité je pořadí jednotlivých složek: Bratr chová králíky. Králíky chová bratr.- rozdíl v důrazu = vztah východiska a jádra, nové informace vždy na konci (syntax zachycuje lineární zápis, postup)
(zleva- to, co známe) (zprava- to, co je nové) - Má gramatickou větnou i nevětnou formu, má i modalitu
- Modalita výpovědi – vyjádření stanoviska mluvčího ve výpovědi
- Emocionalita výpovědi- vyjádření citového vztahu mluvčího ke skutečnosti ve výpovědi (výrazná expresivita)
Z obsahové stránky je určována 2 vztahy:
- Referenční vztah- vztah jazykových prostředků (význam slova) k mimojazykovým jevům
- Fungování závisí na situaci a kontextu, na znalostech účastníků komunikace
- Syntaktický vztah (predikační)- odráží vztahy mezi jevy reality
- Něco se tvrdí, vypovídá
- Vztah mezi predikátem (to, co tvrdíme) a subjektem (to, o čem něco tvrdíme)
- Není to jen odraz reality, ale především výraz myšlenkové aktivity mluvčího ve vztahu k realitě
- Predikačním vztahem se něco vypovídá: Otec spí. Bratr je nemocný. Prší. Hloupost!
predikace
- Dvojčlenný vztah – mluvčí nejprve pojmenuje to, o čem chce něco říct a pak to teprve okomentuje: Otec spí. Spát je nutné.
- Není trvalý vztah, jednotky zvádí do vztahu mluvčí
- A) gramatická- vznik větné výpovědi, dělí se na:
- Syntagmatická – mezislovní vztah: Otec spí. – věta dvojčlenná
- Nesyntagmatická- subjekt je dán situací nebo kontextem: Škola. Ordinace. Hloupost! nebo popis přírodních jevů: Prší. Leje. Stmívá se. – jednočlenná věta
- B) negramatická – situační,nevětná výpověď (Hloupost. Škola)
– všechny predikační útvary jsou výpovědi, protože mají všechny výpovědní komunikační funkce, ale formu mají dvojí- větnou nebo nevětnou, protože jsou založeny na dvojí predikaci – gramatické nebo negramatické
Gramatická predikace
- Větotvorný vztah, proto ji nazýváme také větnou
- Vypovídání se realizuje vždy v nějakém čase a nějakým způsobem – čas a způsob vypovídání se realizuje určitými slovesnými tvary:
- Verbum finitum VF – prostředek gramatického vyjadřování predikačního vztahu, ve větách jednočlenných i dvojčlenných
- VF je ve větě jednočlenné, dvojčlenné predikátem/přísudkem
- Výpovědi, které ve své struktuře nemají VF, jsou založeny na situační/kontextové predikaci a jsou tudíž nevětné
- Sloveso- něco o něčem sděluje, vyjadřuje osobu, čas, způsob, je nejdůležitější ve větě
- Nevětná výpověď- čas a způsob svého tvrzení nemá vyjádřen gramaticky, ale jen situačně (zpravidla jen na přítomný čas) nebo kontextově: Nervozita a tíseň. Nezbavil se jich, ani když opustil školu.
Výpověď z formální stránky:
.- výpověď jako jazykový útvar má vždy nějakou jazykovou formu: gramatickou a zvukovou
- Je to komunikační jednotka, která má gramatickou formu = forma věty
- Výpověď je komunikační funkce věty a věta je gramatická forma výpovědi
Gramatická forma výpovědi:
- Větná – jejím jádrem je VF, mohou být vyjádřeny jednoduchou větou (Neoznámil svůj příjezd) nebo složenou větou (Neoznámil, že přijede.)
- Výpovědi s formou jednoduché věty mohou mít formu věty dvojčlenné (Sestra studuje na vysoké škole) nebo formu věty jednočlenné (Sněží. Je sychravo.)
- Obsahuje sloveso v určitém tvaru
- Nevětná – neobsahuje VF
- Vyjadřovány nevětnou gramatickou formou (nemají ve svém základu určitý slovesný tvar), ale přitom větné formě funkčně rovnocennou, proto se z hlediska gramatické formy nazývají větné ekvivalenty (Ordinace. Nerušit.)
- Musí být situačně zakotvena, mnohem snazší zapojení v kontextu. (Škola.)- samo o sobě nenese informaci
1 výpověď nevětná:
Záleží na to, co si přeješ. (co si přeješ- nemůže fungovat samostatně, proto je to dohromady 1 výpověď)
2 výpovědi:
Tatínek si četl a maminka spala.- Mohou fungovat každá zvlášť.
Zvuková (grafická) forma výpovědi:
- Jedna z výrazných vlastností výpovědi
- Záleží na délce výpovědi, na způsobu jejího spojení s jinými výpověďmi v textu, na komunikační funkci výpovědi, na jejím citovém zabarvení
- Konec výpovědi označen intonačně a pauzou
- Parcelovaná – zvukově a graficky rozdělená ( Eva užasla nad takovou vášní. A nad takovou mírou zlosti.)
- Souvislý proud řeči je členěn změnami v síle a výšce hlasu, pauzami ve větném úseku (kola) – frázování řeči
- Výpověď tvořena buď jedním větným úsekem nebo několika
- Poslední koncový úsek je vyznačen o něco silnějším dynamickým přízvukem (větný přízvuk) a výraznějším melodickým pohybem (poklesem-kadencí) a v souvislém textu i pauzou (graficky vyznačeno tečkou)
Větný přízvuk
- Vždy spojen významovým jádrem výpovědi
- Důraz – pokud je jádro výpovědi v jiné poloze než na konci
- V češtině na první slabice všech plnovýznamových jmen
Pauzy
- Prostředek členění na souvislé úseky řeči a na výpovědi
- Bývají i uvnitř delších výpovědí
Intonace – melodie
- Nejdůležitější členící prostředek
- Změny ve výšce hlasového tonu v průběhu mluvené řeči
- Změny výšky hlasu jsou spojené s dynamickým přízvukem
- Intonace – melodie spojená s přízvukem
Funkce intonace:
- Členit řeč na větné úseky
- Na konci každého úseku se intonace výrazně mění, klesá nebo stoupá – kadence (intonační pohyb)
- Kadencí se rozlišuje, zda je větný úsek koncový nebo nekoncový
- Nekoncové úseky mají polo kadence (výpověď ještě není ukončena, že bude následovat další část výpovědi):
- Stoupavá – klidné, věcně zaměřené výpovědi: Červené světlo znamená, že studio je zapojeno.
- Stoupavě- klesavá- upozorňuje na zvukové východisko výpovědi: List Večerník Praha, přinesl zprávu, že…
Konkluzivní kadence – uzavírá koncový úsek ve výpovědi
- Kadence klesavá – slabika s větným přízvukem je ve střední hlasové úrovni, ostatní slabiky za ní klesají
- Typická pro zakončení klidných, emocionálně nezabarvených oznamovacích výpovědí, pro rozkazovací výpovědi a pro doplňovací výpovědi. (Zítra je sobota. Kdy k nám přijedete? Ty dveře zavřete!)
- Kadence stoupavě-klesavá- slabika s větným přízvukem je nejvýš, ostatní za ní klesají, typické pro zvolací výpovědi (Zítra je sobota!)
Antikadence – intonace zjišťovacích otázek
- Stoupavá- má slabiku s větným přízvukem nejníže, slabika hned za ní prudce stoupne (Půjdeš na schůzi?)
- Stoupavě –klesavá- přízvučná slabika v posledním taktu nejníže, slabika pak stoupne, další zase klesají (Půjdeš na schůzi?)
- Vyjadřovat komunikační funkci výpovědi – intonací
- Šel si lehnout.- Šel si lehnout?
- Tázací výpovědi – indikativ, antikadence
- Doplňovací výpovědi- indikativ, konkluzivní kadence
- Přací výpovědi- 1 částice: ať, kéž, indikativ, stoupavě-klesavá konkluzivní kadence
- Rozkazovací- imperativ, klesavá konkluzivní kadence
- Vyjadřovat emocionální zabarvení výpovědi – v intonaci
- Základním typem je melodie stoupavě-klesavá
- Výpověď s touto kadencí je zvolací výpověď
Komunikát
- Jednotka jazykové komunikace
- Základním typem je promluva – ústní, písemná; tvořena řadou výpovědí textově spojených, ale může být tvořena minimálně jednou výpovědí
Přívětné a přídavné výrazy
- Mohou to být vokativy nebo prostředky, které mluvčí používá k navazování a udržování kontaktu s posluchačem
Věta
- Základní gramatická jednotka pro vyjádření výpovědi, textový útvar (jak se s ní setkáváme při vnímání textu)
- Abstraktní jednotka, vzorec slov, které jsou ve vztahu
- Patří do gramatického systému
Výpovědní funkce
- Má komunikační funkci
- Každá výpověď, větná i nevětná
- Oznámení nějakého faktu, otázka, výzva, rozkaz, nabídka
4 základní komunikační funkce výpovědi:
- Oznamovací
- Oznamuje se fakt, mluvčí s něčím souhlasí, nesouhlasí, protestuje
- Nejčastěji je výrazem myšlenkové činnosti člověka
- Tvoří se pomocí indikativu nebo kondicionálu a klesavé konkluzivní kadence (tečka)
- Může vytvářet i řečnickou otázku – oznamovací funkce formou otázky (sama o sobě obsahuje odpověď)
- Může přejít i ke zvolací výpovědi – změna na stoupavě-klesavou kadenci (vykřičník)
- Tázací
- Mluvčí projevuje vůli něco se dozvědět: doplňovací otázky (tázací slovo a indikativ nebo kondicionál a stoupavě klesavá konkluzivní kadence): Kdo to zvonil? Listonoš.
- Potvrzení toho, co měl mluvčí na mysli koresponduje se skutečností: zjišťovací otázky- často odpovídáme částicí ano, ne; tvoří se indikativem a antikadencí stoupavou nebo stoupavě klesavou): Zvonil někdo?
- Zdvořilostní – Mohu vás poprosit?
- Rozvažovací (deliberativní) – mluvčí je klade jen sám sobě, vyjadřují nejistotu a rozpaky:
- Zjišťovací: Mluví pravdu?
- Doplňovací: Co si o mě asi pomyslel?
- Infinitivní: Co teď dělat?
- Citové otázky – stalo se něco, co mluvčí neočekával (Vy jste se už vrtátil?)
- Nepravé otázky: citové a řečnické (Copak jsem to věděl? znamená: Já jsem to nevěděl. – neočekává odpověď
- Rozkazovací
- Projev vůle mluvčího, aby adresát něco udělal, neudělal (rozkaz, zákaz, rada, návrh)
- Imperativ a klesavá konkluzivní kadence
- Intenzivní rozkaz- signalizováno vykřičníkem
- Přací
- Mluvčí vyjadřuje přání, touhu, aby se něco splnilo či nesplnilo
- Základní formy:
- Ať, nechť, infinitiv, stoupavě klesavá konkluzivní kadence (Atˇse ti něco hezkého zdá!)
- Kéž, kondicionál, stoupavě klesavá konkluzivní kadence (Kéž bychom dosáhli úspěchu!)
4 základní komunikační formy (vyjádření komunikačních funkcí):
- Oznamovací (konstatační)
- Tázací (interogativní)
- Rozkazovací (imperativní)- určíme podle gramatické formy a znaménka
- Přací (optativní)
- Zvolací
Druhy vyjádření
- Opisné- formou složené věty – v hlavní větě mluvčí příslušnou komunikační funkci pojmenovává a zároveň i realizuje
Oznamuji, sděluji, ptám se, přál bych si…
- Situační- nepřímé
Není tady křída. – má oznamovací funkci, ale zároveň výzvovou funkci
Slečno, hledám jídelnu.
Komunikační funkce
- Ty jsi taková, vytýkal mi Petr. – vede nás, volí jedinou možnost
- Některé nevyjadřujeme: Vydírám tě. Lžu ti. – nepřímé vyjádření
- Kdo, kdy, komu, co říká
- Důležité je, jak staří jsou participaci situace a jaké jsou podmínky komunikace (miminku nelze říkat: Otevři okno.)- komunikaci přizpůsobujeme tomu, ke komu mluvíme
Otázka pragmatiky
- Slova nabývají smyslu až v určitém kontextu: Ty jsi tady včera byl.- nelze konkrétně specifikovat
- Máme signály, kterými lze větu identifikovat (kéž-přací)
- Forem je méně, než komunikačních funkcí
Mluvčí podmínky
- Aby fungovala výpověď, musí obsahovat přípravné a mluvčí podmínky
- Komu oznámení směřujeme, dle toho volíme i formu- jinou u kamaráda a jinou u nadřízeného
- Podmínky upřímnosti – adresát musí mít vůli vykonat to, co po něm chceme (že bude ochotný ho poslouchat); formulace cíle mluvčího (chci, aby někdo otevřel okno- musím zvolit správnou formu)
- Adresát je ochoten to udělat, ale je za mluvčího odpovědný
ZÁPOR
- Popírání platnosti obsahu výpovědi
- Negace (členský zápor) vs. větný zápor: celkový (negace se týká obsahu větné výpovědi všeobecně: Karel nekouří.) částečný (popření obsahu platí jen omezeně: Tady nemůžeme parkovat – jinde ano.)
- Rozkaz se negací mění v zákaz
- Záporné mohou být všechny druhy větných výpovědí
- U zjišťovacích otázek se rozdíl mezi kladem a záporem stírá: Byl tu listonoš? Nebyl tu listonoš?
- Záporka „ne“- u větného záporu se spojuje se slovesným predikátem (Karel neudělal zkoušku), u členského záporu stojí záporka před tím slovem, které se popírá ( To musíte dokázat ne slovy, ale skutky.) – je vždy částečný (Ne vždy tolik kouřím. Ne všude roste tráva.)
- V záporných větách se místo zájmen a zájmenných příslovcí: kdo, někdo, co používají záporná zájmena a záporná zájmenná příslovce s přeponou ni: nikdo, nikde, nic, nikdy
- Místo i v kladné větě se používá ani v záporné: Ani otec nepřijel.
- Dvojí zápor ve složeném přísudku ruší negaci: nemohu nepřiznat
- Částice ano, ne – tvoří nevětné výpovědi: Zajímavé. Nezajímavé.
MODALITA VÝPOVĚDI
- Způsob prezentace obsahu výpovědi mluvčím
- Mluvčí může výpověď modifikovat:
- Jistotní modalita
- Vzhledem k jistotě platnosti jejího obsahu
- Mluvčí vyjadřuje stupeň jistoty (stupnice od úplné nejistoty- spojuje se s otázkou do plné jistoty)
- Celková (vyjadřuje mluvčí), částečná (vztahuje se jen k některé části výpovědi)
- Vyjádření pomocí jistotních částic = jistě, určitě, nepochybně, zřejmě
- Konstatování a poznamenávání = opravdu, fakt
- Nejistota = asi, snad, možná, patrně, prý, myslím, tuším, mít (má pršet)
- V mluvených projevech = muset, mít, moci
- Deliberativní otázky = Co teď dělat?
- Voluntativní modalita
- Volní modifikace výpovědi
- Mluvčí může ve výpovědi vyjádřit, zda se mu děj jeví jako nutný (muset, mít), možný (moci, smět), žádoucí (chtít, mít)
- Evaluativní modalita
- Postoje hodnotícího:
1.etický- mluvčí hodnotí na základě společenských norem kladně či záporně nějaký fakt: je správné, že…je dobré, že…je špatné, že…neměl to dělat…měli jsme ji poslechnout…
- emocionálně hodnotící – subjektivní hodnocení na základě pocitů libosti či nelibosti: těší mne, že…mrzí mě, že…, bohužel, bohudík, je mi líto
VĚTNÝ ČLEN
- Nejmenší jednotka větné struktury
- Slova se mluvnicky spojují ve věty a stávají se větnými členy a tvoří mluvnickou výstavbu věty
- Každí plnovýznamové slovo
- Může být rozvíjen dalšími větnými členy
- Má syntaktickou funkci
- Různé formy reprezentují jiný význam a naopak (1 forma nenese 1 význam)
- Jednotlivé VČ vytvářejí vztahy:
- Syntaktická dvojice- členy jsou na sobě závislé
- Predikace (přisuzování) – vztah mezi podmětem a přísudkem – základní stavební dvojice
- Determinace (určování) – vztah mezi ostatními VČ, z nichž 1 člen je řídicí a druhý závislý
- Syntaktická skupina – členy mají ve větě stejnou platnost a navzájem na sobě nezávisejí
- Rozvíjející VČ – další členy, které věta obsahuje, každý další člen je závislý na členu řídícím, seskupují se dle významu, který mají (každý člen má sémantický význam)
Podmět- subjekt- substantivní člen v nominativu, není řízen
- Nezávislý větný člen, závisí na něm formálně predikát
- Vyjádřen podstatným jménem v nominativu (výjimka: Trápilo ho mnoho starostí.)
- Může být infinitivem, VV, přídavným jménem
- Říká, co sloveso dělá, vyjadřuje okolnosti děje
- Všeobecné podměty: hlásili to v rozhlase
Přísudek – predikát- kořenový člen věty, není řízen
Předmět-objekt- substantivní člen v jiném pádu než v nominativu, zasažen činností a řízen přísudkem
- Nahrazování VV infinitivem: Zavázal se k tomu, že ten článek přepíše.- Zavázal se přepsat ten článek.
- Nutné doplnění slovesa- je více konstrukční než třeba příslovečné určení
- Ptáme se pádovými otázkami, nikoli významovými jako v PU
- Patří do základní struktury a nemůže tam chybět
- Základ syntaktického, konstrukčního vzorce- nemůže tam chybět
- Závisí na slovesu, často vyjádřen akuzativem
Příslovečné určení- adverbiale- příslovečný člen řízený přísudkem
Přívlastek shodný-kongruentní- adjektivní člen řízený substantivním větným členem
Přívlastek neshodný- nekongruentní- jiný než adjektivní člen
- Podřadné souvětí: 1 výpověď, rozdíl od souvětí souřadného: Auto, které jsem si koupila, je červené. – Koupené auto je červené (zhuštění- kondenzace)
Kontaktové výrazy: tak vidíte, poslechněte si, to vám byl jednou jeden král – udržení kontaktu, není větný člen
VĚTOTVORBA
Věta
- Strukturní jednotka výpovědi
- Možno popisovat z hlediska vnímatele, recipienta, produktora
- Má výpovědní komunikační funkci, slova mají funkci pojmenovávací
- Tvoří se při komunikaci (slova netvoříme, používají se už hotová)
- Tvořena z VF
- 1 funkce predikační (aktualizační)
- 2 funkce usouvztažňovací- VF určuje základní podobu věty tím, že na sebe váže další slova v jistých tvarech (významové sloveso)
Výpověď
- Vyrůstá z nějaké komunikační situace nebo z kontextu (východisko)
- Něco nového se k tomu přidává (jádro)
- Minimální smysluplná konstrukce
Valence
- Projevová forma intence
- Vlastnost sloves vázat na sebe další výrazy
- Valenční výrazy: členy, které jsou ve valenčním vztahu ke slovesu
- Valenční potenciál slovesa: počet valenčních vztahů a členů
- Valenční nositel: sloveso nebo dějové jméno
- Minimální struktura věty: tvoří ji konstitutivní členy ZVS, základová větná struktura (minimální komunikačně smysluplná větná struktura), vyplývá z valence VF
- Předurčuje strukturu a schopnost vázat k sobě různé členy:
Členy:
- Konstitutivní
- Obligatorní
- Členy, které tvoří minimální strukturu věty
- Zachycovány jednotlivými symboly větného vzorce
- PU není tímto členem, protože jeho přítomnost nevyplývá nutně z VF
- Členy ZVS
- Podmět a přísudek tam musí být – z hlediska struktury
- Nekonstitutivní
- Členy, které v ZVS být nemusí – fakultativní
- Jsou ve větě potřebné z komunikačních důvodů
Obligatorní členy – nemohou být nevyjádřeny: Karel potka Věru. (Karel potkal. – věta nedokončená)
Potencionální členy- nemusí být vyjádřeny slovně: Sestra studuje – věta komunikačně úplná
ZVS se skládá z větných vzorců, a ty se dělí na:
- Syntaktické- jmenná realizace syntaktické pozice (dbal svého zdraví; souhlasím s tím, že budu volen)
- Morfologické- v pozicích vyjádřených ohebnými slovními druhy (Dítě si koupilo učebnici.)
Predikátor
- V základu věty
- Složený tvar slovesa, ne sloveso samo o sobě
Defektní věta
- Dítě si koupilo. – chybí objekt = minimální větná struktura, který tam musí být, aby byla věta pochopitelná i bez kontextu, základem minimální struktury nejsou PU
Intence
- Zaměření slovesa na jeho sémantické doplnění
- Různé typy dějů a stavů předpokládají různé typy sémantických doplnění, mají různou intenci
- Sémantický základ valence
- Intenční struktura slovesa- počet a druh participantů
Sloveso může být:
- Nevalenční- nepotřebuje žádné doplnění, aby tvořilo smysluplnou větu (prší, sněží, mrzne)
- Jedno valenční- někdo spí, někomu chutná
- Dvoj valenční- někdo někoho chválí, někdo někomu děkuje
- Troj valenční- někdo dává někomu něco, někdo zaveze někomu někam
Valenční výrazy- nutně doplňují sloveso
- Levovalenční- funkce podmětu (podmět před přísudkem- vlevo od něj)
- Pravovalenční- vpravo od přísudku
- Dvojvalenční slovesa- mohou být valenční oboustranně – se 2 pravými valencemi: bolí někoho někde
Pravá valence- člen je vázán na lexikální význam slovesa, spojení s infinitivní formou slovesa: chválit někoho, směřovat k někomu
Levá valence- člen (jméno) v nominativu souvisí s VF (gramatická forma slovesa), realizuje se predikačním vztahem
Větná propozice
- Obsah ZVS
- Lexikálně specifikovaná predikáto-participantní struktura, jejímž primárním jazykovým výrazem je věta
TRANSFORMACE
- Vysvětluje genezi některých struktur z jiných v systémové rovině, ale komunikanti užívají transformátů už jako hotových syntaktických útvarů
- Některé věty jsou tedy utvořeny už jako transformace ZVS – jejich přeformováním tak, aniž by se změnil obsah těchto větných výpovědí
- Pasivizace- pasivní transformace- nemění se obsah větné výpovědi, ale mění se rozmístění participantů na scéně
- Diateze- vztahy mezi participanty sémantické struktury a jimi odpovídajícími syntaktickými pozicemi se takto označují ve větných syntaxích
- Pravidelná změna syntaktické konstrukce nebo nějakého výrazového prostředku v jinou syntaktickou konstrukci při zachování téhož lexikálního obsahu
- Jedna z konstrukcí se chápe jako výchozí (aktivní konstrukce) druhá jako její transformát (pasivní konstrukce)
- Jednozákladové- syntaktický útvar s jedním VF se transformuje v jiný syntaktický útvar
- Dvojzákladové- věty, které obsahují více než jednu predikaci (vedle predikace gramatické i predikace negramatické, například věty s přechodníkovými konstrukcemi)
- Může se týkat větné konstrukce: celé ZVS, ale i nekonstitutivního členu: stojícího mimo ZVS
Transformační pravidlo
- Popisuje, za jakých podmínek je transformace možná a jak se provádí
- Například pasivizme – je možná u sloves dějových, která mají pravou valenci, především u sloves s objektovou akuzativní valencí a provádí se tak, že se VF v aktivní podobě změní ve tvar opisného pasiva, levovalenční participant činitel (agens) se odsune z pozice subjektu a do ní se přemístí patiens (dějem zasahovaná substance)
- Transformáty bývají signalizovány některými formálními příznaky – transformáty ZVS se objevují ve formě VF (pasivní tvary VF: opisné a zvratné pasivum): Večer u ohně jsme zpívali.- Večer u ohně se zpívalo. Lidé dnes žijí lépe. Lidem se dnes žije lépe.
STEJNORODÉ ČLENY
- Členy souřadně spojené v determinačním vztahu
- Vytvářejí buď spojení dvojčlenná, binární nebo vícečlenná
- Stejnorodé členy tvořící binární jednotky:
- Substantivní- chudák maminka, mizera Honza, neřád hadr, ubožák mrtvola
- Adjektivní nebo adverbiální- starý, a proto mrzutý; rovinatý, a proto jednotvárný
- Stejnorodé členy tvořící vícečlenné jednotky
- Adjektivní- moje nová kožená aktovka
- Adverbiální- lopatu najdeš vzadu na zahradě u plotu
Členy několikanásobné, apoziční a parataktické, se mohou kombinovat v jedné parataktické řadě:
Sestře Jiřině a Marii, její přítelkyni, se nedávno stala taková příhoda.
Sestře Jiřině- členy stejnorodé
Jiřině a Marii- člen několikanásobný
Marii, její přítelkyni- členy apoziční
Subjektový dativ
- Členy formálně syntakticky nezapojené do věty
- Je nám hej. Je mu třicet.
Volný dativ
Sedl si mi na klín (přivlastňovací)
To je mi pěkný pořádek. (citový)
Nominativ jmenovací
- V románě Bratrstvo
Genitiv partitivní
- Napadlo sněhu
Akuzativ časový
Jel jsem hodinu.
Instrumentál subjektový
Hemžilo se tam rybami.
SAMOSTATNÝ VĚTNÝ ČLEN
- Výraz, který stojí mimo vlastní větu, před ní nebo za ní, má nejčastěji vlastnosti podmětu, předmětu nebo PU
- Ve větné konstrukci je zastoupen odkazovacím výrazem zájmenné povahy
Podmět: Karel, ten dnes nepřijde.
Předmět: Dědeček, toho neznal. Holky, ty uměl panečku roztáčet.
PU: Je tam opravdu krásně, u nás na Vysočině.
- V literatuře a často v psaném textu
- Spíše něco vytýkáme
OSAMOSTATNĚNÝ VĚTNÝ ČLEN
- Je vždy VČ věty, na rozdíl od SVČ (Dostala jsem ten budík. Tatínek.)
- Je ve stejné syntaktické pozici
- Drží perspektivu věty (Dostala jsem ten budík od tatínka.)
- Formálně dodržuje znaky, které má mít
- Většinou na konci
- Spíše něco dodáváme
Parcelace – zvukové a grafické rozčlenění věty (Dostala dopis od otce. – Dostala dopis. Od otce. / Cítím se unaven. Zvláště večer./ Nejsem s tebou spokojen. Ani trochu.
Reliéfizace- zvukové a grafické vyčlenění některých VČ, členy se buď hodně zvýrazňují nebo významně oslabují: V posledním týdnu května se konal – po dvaceti letech- sraz maturantů. Tomu, kdo by neznal vývoj jazykovědy (a věd vůbec), by muselo připadat divní, že…
Vsuvky/ parenteze – části textu, které nepatří do jeho základní roviny, které byly autorem vsunuty do textu jako vedlejší informace, hodnotící poznámky
- bývají vyznačeny v textu zvukově (intonačně) a graficky (závorky, pomlčky)
Elipsa/ výpustka- nevyjádření částí věty, které jsou podle modelové struktury částmi konstrukce dané věty a které by bylo možno doplnit, vyrozumívají se z kontextu nebo ze situace
- elipsa kontextová: Jedni čekají za vsí, druzí u lesa.
- Elipsa situační: Jednu černou! (v kavárně) Máte ještě na balkon? (u pokladny)
- Elipsa části větného členu: Budeš hlasovat pro Karla nebo proti? Nic naplat, musíš do školy. Slyšel jsi? (Slyšel)
- K elipse nepočítáme nulové členy (prázdná místa ve struktuře věty) a všeobecné členy (Hlásili to v rozhlase) a všeobecný podmět (Sestra studuje.)
Vokativ – 5. Pád, je buď samostatnou výpovědí nebo výpovědní funkci ztrácí zapojením do jiné výpovědi ve funkci upozorňovacího signálu nebo kontaktového prostředku: Karle, ozvi se! Josef, pojď mi s tím pomoct! Pane Novák, kdy to bude hotové? Pane učitel, co ten Pepík zase provedl?
Citoslovce- Fuj. Pst.
Často se ale mohou spojovat i s jinými výpověďmi: Pst, někdo jde = výpověď nevětná a větná
- Do výpovědi se zapojuje expresivní modifikátor – Pst, buď zticha.
- Citoslovce zvukomalebná (onomatopoická) – členy vět dvojčlenných – Kolo udělalo bác.
Anakolut- vyšinutí z větné konstrukce
- Konstrukční chyba, nepozornost
- (Víme, že člověk často, když dělá nějakou práci poprvé, nejde mu dobře) – Víme, že člověku často nejde práce dobře, když ji dělá poprvé.
Zeugma- spřežení 2 různých vazeb v 1
Nemůžeme dobře rozumět a chápat vývoj, nevidíme-.li jeho širší souvislosti = Nemůžeme dobře rozumět vývoji a chápat ho…
Atrakce- skladebná spodoba, nenáležité přizpůsobování tvarů VČ: Vstal před sluncem východem (před východem slunce)
Kontaminace vazeb- křížení různých konstrukcí stejného, blízkého, protikladného významu (vazba čelit komu čemu – nemůže to být jinak)
Apoziopeze- nedokončení věty
Bež, nebo tě…
ZÁMĚRNÉ SYNTAKTICKÉ ZMĚNY
- Zkrátit větu, aby se neopakovala nebo ji rozkouskovat na samostatné pochopitelné výpovědi
- Vypuštění nezajímavých, nepotřebných částí věty (elipsa) – v češtině často vynecháváme podmět
V tanečních se poprvé setkal a oslovil svou nastávající
= spojení 2 sloves, kondenzace- zhušťování stejných slov na malém prostoru
Tato píseň neunikla pozornosti zpěvačce Petře Janů.
= zpěvačky Petry Janů – přizpůsobení se forem
Někteří učitelé se se svými úkoly nezhostí dobře.
= záměna 2 sloves s podobným významem – vypořádat se s něčím a nezhostit se- kontaminace (záměna)
VÝPOVĚDNÍ SPOJENÍ
- Komunikační útvar vyšší nežli je výpověď
- Nevýpovědní komunikační útvar vzniklý zvukovým a grafickým spojením výpovědí v textu
- Základní forma: souvětí souřadné
- Souvětí- spojení vět ve významově gramatický textový celek (Psal jsem mu, ale neodpověděl.)
- Těsné zvukové nebo grafické spojení vět ve významově gramatický textový celek
- Spojené vety s větou, kde jedna věta nevstupuje do struktury jiné věty
- Forma těsného textového spojení výpovědí
- Podle syntaktického vztahu vět rozeznáváme:
- Souvětí s řazením
- Založené na vztahu řazení
- Formálně syntaktický vztah vět, při kterém není jedna věta formálně závislá na druhé větě
- Věty jsou řazeny v syntagmatické rovině a vytvářejí lineární text – smysluplný sled vět na sebe navázaných
- Souvětím s podřazováním
- Souvětí založené na vztahu závislosti, jedna věta je formálně závislá na jiné větě
- Nepravá VV- neztrácí svou výpovědní funkci
- Nesouvětné výpovědní spojení- výpovědi obsahově volně souvisejí, ale nejsou v žádném významovém vztahu (koordinačním nebo determinačním)- Máte hodně známých, proč za někým nezajdete?
- Vícesouvětné výpovědní spojení- zvukový textový celek ukončený konkluzivní kadencí a tečkou, v němž všechny výpovědi nejsou spojeny v 1 významový celek
JEDNODUCHÉ SOUVĚTÍ S ŘAZENÍM
- KOORDINAČNÍ
- Slučovací – vyjadřuje sounáležitost, spojitost vyjadřovaných skutečností: a, ani, aniž, až, hned, jednak, či, potom, napřed, konečně
- Stupňovací- obsah první věty se ve druhé větě stupňuje, zesiluje nebo zpřesňuje: ba, dokonce, ba i, ano i, natož aby, nejen že, ale i
- Odporovací- vyjadřuje nesoulad 2 faktů, obsahy vět jsou v rozporu, obsah druhé věty omezuje platnost obsahu první věty: ale, avšak, jenže, nýbrž, naopak, leč, nejen, ale, zato, nicméně, než
(konfrontační vztah- vyjádřený řazením: Ovšem tehdy byl den, a teď je včer.): kdežto, zato, a
Vylučovací- vyjádřen disjunktivní vztah mezi obsahy vět, platí-li jedno neplatí druhé: buď-anebo, nebo, či, ať-nebo, jinak
- DETERMINAČNÍ
- Důsledkové- vyjadřuje fakt vyplývající z jiného faktu jako nutný závěr: proto, tedy, tudíž, a proto, a tedy, a tudíž, tak a tak, tož
- Důvodové- druhá věta vyslovuje důvod pro tvrzení v první větě: neboť, vždyť totiž
- Vysvětlovací- spojovací výrazy podobné jako v souvětí důvodovém: totiž, vždyť, fakt
JEDNODUCHÉ SOUVĚTÍ S PODŘAZOVÁNÍM
- SOUVĚTÍ S NEPRAVÝMI VV VZTAŽNÝMI
- Člensky rozvíjející- nepravá VV se formálně vztahuje k podstatnému jménu řídící věty, ale nevyjadřuje vlastnost substance, ale vyjadřuje rozvedený děje nebo následný děj; věty jsou ve vztahu koordinačním slučovacím, nepravá VV uvozena: který, jenž, kde, kam
- Větně rozvíjející – souvětí,kde nepravá VV navazuje na celý obsah předcházející věty a bývá připojena větnými relativy: což, čehož, čímž, přičemž, načež
- SOUVĚTÍ S NEPRAVÝMI VV SPOJKOVÝMI
- Nekonfrontační- tyto věty připomínají účelové věty: spojka aby, takže
- Konfrontační- souvětí, které vyjadřuje konfrontaci 2 kontrastních skutečností formou hypotaktickou: obsahuje formálně závislou větu se spojkou: jestliže, jestliže-li, zatímco, aby , když, která není VV
SLOŽITÉ SOUVĚTÍ
- S ŘAZENÍM – 3 a více větných útvarů, jimiž jsou buď věty jednoduché nebo složené
- Asyndetické-
- Syndetické-
- Polysyndetické-
- SMÍŠENÉ- složité souvětí založeno na různých druzích významových vztahů
- S PODŘAZOVÁNÍM- Otevřel dveře, což způsobilo průvan, který pak rozbil okno.
- S ŘAZENÍM A PODŘAZOVÁNÍM- první věta s druhou je spojena řazením, jde o vztah důvodový, druhá věta s třetí spojena podřazováním, třetí věta je nepravá VV: Nádherné osvětlení velkého sálu, se nedosáhne osvětlením bílého stropu, neboť toto osvětlení nemá stínů, takže obličej, plastiky a reliéfy působí plošně, nevýrazně.
FORMÁLNÍ VZTAHY VÝPOVĚDÍ V TEXTU
- Realizuje se řazením výpovědí, podřazováním a vsouváním
Řazení výpovědi
- Základní způsob realizace textu
- Lineární přidávání jedné výpovědi k druhé, text se rozvíjí v jedné promluvové linii, buď časově (při mluvení) nebo prostorově (při psaní)
- Řazení se realizuje 3 způsoby:
- Spojováním- Slunce svítí, ale vítr fouká. – pomocí spojovacích prostředků
- Připojováním- Slunce svítí. Ale vítr fouká.- pomocí spojovacích prostředků-konektorů
- Juxtapozicí- Slunce svítí. Vítr fouká.- postavení výpovědí vedle sebe bez spojovacích prostředků
Podřazování výpovědi