Trestní právo jako oblast práva veřejného, jeho hlavní zásady a prameny

Trestní právo

  • = určuje, jeli čin trestný a stanovuje sankce
  • typicky veřejné právo – kdo proti komu stojí
  • prameny: trestní zákoník – má obecní (ustanovení společná pro všechny) a zvláštní část (jednotlivé trestné činy)
  • zásady: prevence a humanismus, odpovědnost za spáchaný čin, žádný trest bez zákona, represe (řeší činy i z jiných odvětví)
  • působnost: 1) časová – vždy se soudí podle novely zákona v době, kdy byl trestný čin spáchán, ale pokud je nová novela příznivější, soudí se podle ní
    2) místní – zásada teritoriality – pro celou ČR, bezohlednost k národnosti pachatele

                                             zásada personality – trestný čin se vztahuje na občana ČR ať je             kdekoli (výjimka Thajsko)

3) osobní působnost – poslanecká a prezidentská imunita – beztrestnost a nestíhatelnost
4) vydání pachatelů – občané vydaní do ČR
1) Trestní právo hmotné

  • určuje, je-li trestný čin nebo ne + sankce, v trestním zákoníku
  • Trestný čin
    • čin nebezpečný pro společnost a jeho znaky jsou uvedeny v trestním zákoníku
    • má větší nebezpečnost než nepatrnou
    • vymezuje formální (je v trestním zákoníku) a materiální podmínky (hodnota větší než 5000 Kč – jinak jen přestupek)
    • protispolečenské jednání: 1) Trestný čin – vražda

2) Přestupek – rušení klidu, na silnici

3) občanskoprávní delikt – poškození cizí věci

4) disciplinární delikt – porušení pracovní kázně

  • nebezpečnost činu pro společnost = ohrožení nebo poškození veřejných zájmů
  • stupně: nepatrná – není trestný čin ale přestupek

malá – mladiství,

menší

velmi vysoká – odnětí svobody 15-25 let

mimořádně vysoká – výjimečný trest

  • dělení a druhy trestných činů

1) TČ proti životu a zdraví (ublížení na zdraví) – vražda, zabití (úmyslné, nedbalost), rvačka, ohrožení pohlavní nemocí

2) proti svobodě a ochraně osobnosti – únos, pronásledování, porušení listovního tajemství

3) proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti – znásilnění, sex. nátlak, pohlavní zneužívání, šíření porna, incest

4) proti rodině a dětem – bigamie, týrání, podání alkoholu dítěti

5) proti majetku (spolupráce s občanským právem) – poškození cizí věci

6) hospodářské – padělání peněz, daňové podvody, podvody při veřejných zakázkách, pozměnění bankovek (nakreslení fousů 😉

7) obecně nebezpečné – řízení pod vlivem alkoholu, nedovolené ozbrojení, výroba drog

8) proti životnímu prostředí – skládky, pytláctví, poškození lesa

9) proti ČR a jinému státu – teroristický útok, sabotáž, vyzvědačství

10) TČ hrubě narušující občanské soužití (násilí proti obyvatelům, týrání zvířat, opilství)

11) TČ proti lidskosti – genocida, válečná krutost

12) TČ proti brannosti a proti civilní službě – nenastoupení služby, obcházení služby

13) TČ vojenské – neuposlechnutí rozkazu, zběhnutí, zbabělost

14) TČ proti pořádku ve věcech veřejných – nadržování

  • Vývojová stadia TČ:
    • pojetí úmyslu spáchat TČ
    • příprava (už trestné), trestná jen u závažných TČ – úmyslné připravování podmínek k TČ, organizace, opatřování nástrojů a prostředků, spolčování, návod, pokus – jednání, které je nebezpečné pro společnost a směřuje bezprostředně k úmyslnému TČ nebo jednání, které má pro dokonání TČ bezprostřední význam
    • příprava o pokus není trestný pokud se tohoto úmyslu pachatel vzdal a upustil od něj, nebo ho ohlásí
      • Skutková podstata
        • = soubor typových znaků, kterými se od sebe odlišují různé druhy trestného činu,
        • znaky: objekt, objektivní stránka, subjekt, subjektivní stránka
          1) Objekt: společenské vztahy, zájmy a hodnoty chráněné trestním zákoníkem
          a) obecný – soubor všech spol. zájmů
          b) druhový – skupina příbuzných chráněných zájmů
          c) individuální – jednotlivý zájem – ochrana majetku jednotlivce
          d) konkrétní objekt
        • předmět útoku – člověk, věc
        • pachatel – nad 15 let, fyzická osoba, příčetný, ovládá své jednání a uvědomuje si význam činu
          2) Objektivní stránka – obligatorní stránky (povinné znaky): způsob jednání, následek trestného činu, příčinný vztah mezi jednáním a následkem

– fakultativní (nepovinné znaky): místo, čas, jednání =                                projev vůle ve vnějším světě

– může být i opomenutí – úmyslné, z nedbalosti

– následek = porušení nebo ohrožení hodnot, které jsou objektem trestního                                     činu, ukazuje rozsah TČ, podle výše škody: nikoli nepatrná (5000 a víc)

nikoli malá (25 tisíc)

větší (50 tisíc)

značná (500 tisíc)

velkého rozsahu (5 milionů)

podle nebezpečnosti (míry ohrožení)
3) subjekt – kdokoli, kdo je trestně odpovědný
4) subjektivní stránka – obligatorní znaky: 1) Zavinění = vnitřní psychický                                    vztah člověka k určitým skutečnostem, jež zakládají trestný čin, podmínka                                trestní  činnosti, bez zavinění není TČ ani trest
z nedbalosti – vědomé (věděl, ale spoléhal na to, že se nic nestane)

nevědomé (nevěděl, že se může něco stát, ale měl a mohl to                                                                            vědět)

úmyslné – přímé (věděl, že může někoho ohrozit a chtěl to udělat)

nepřímé (věděl, že může někoho ohrozit a byl s tím srozuměn)
2) Omyl = neshoda pachatelova                                 vědění se skutečností, negativní skutkový omyl týkající se znaků skutkové                                  podstaty (omylem vzal cizí kufřík)

– fakultativní znaky: záměr

  • Trestní sankce a tresty
    • trest = opatření státního donucení ukládané jménem státu soudy, újma za spáchaný TČ
    • účelem chránit spol. před pachateli, zabránit pachateli v páchání další trestné činnosti, náprava pachatele, působit na ostatní členy spol.
    • jen zákon může stanovit druh trestu a podmínky jeho ukládání, snaha omezit nepodmíněné tresty
    • druhy

1) odnětí svobody: a) nepodmíněný trest – nejpřísnější, horní a dolní hranice,                                      horní musí být vždy

druhy věznic: s dohledem – pouze vychovatelé, vězni                                                  mohou nosit vlastní oblečení

s dozorem – kontrola dozorců a vychovatelů

s ostrahou – ozbrojené stráže, vězni v celách,                                                  se zvýšenou ostrahou – hlídací věže, koridory
podmíněné propuštění jen u těch, kteří odseděli polovinu a                                   prokázali polepšení, při doživotí až po 20 letech, hodně                                                        výjimečné

podmínka trvá 1-7 let
b) podmíněné odsouzení

  1. c) podmíněné odsouzení s dohledem – domácí vězení
    d) výjimečný trest (doživotí, u nás 1990 zrušeno)
    2) domácí vězení – u nás ne, kontrola probačními úředníky, náramky

3) obecně prospěšné práce – bezplatné, osobně a ve volném čase provedu                                     nějakou práci

4) propadnutí majetku

5) peněžitý trest – nahradí nepodmíněný trest v oblasti majetkového TČ

6) zákaz činnosti, pobytu – 1 až 10 let, zákaz povolání, řízení, účelem zabránit,                aby pachatel dál páchal TČ, odsouzený se nesmí zdržovat na určitém území

7) zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné spol. akce

8) ztráta čestných titulů a vyznamenání

9) ztráta vojenské hodnosti – degradace, pouze vojenský soud

10) vyhoštění – nesmí přes zemi ani cestovat

  • Princip ukládání trestů: 1) zákonnost trestu – trest musí být v trestním                                                        zákoně

2) individualizace – přihlíží se k osobě pachatele

3) přiměřenost trestu – nesmí být příliš mírný ani                                                                příliš přísný

4) personalizace trestu – má postihovat pouze                                                                                pachatele

  • Ochranná opatření – pro osoby které nelze zavřít do vězení
    1) ochranné léčení – pro nepříčetné, nejsou trestně odpovědní, ale jejich pobyt na svobodě je nebezpečný
    2) zabezpečovací detence – nejsou trestně způsobilí, pobyt na svobodě je nebezpečný (duševní poruchy)

3) ochranná výchova – mladiství a nezletilí, kurátor, účelem je vhodnou                           výchovou odstranit nebezpečné následky zanedbané výchovy

  • Mládež – mladiství = 15 let + jeden den, až den 18. narozenin

Trestní sazby: snižují se na polovinu, horní hranice nesmí být vyšší než 5 let,        rozhoduje o nich soud pro mládež, TČ je provinění
výchovná opatření – dohled kurátora, probační program – dochází někam,           výchovná omezení – nesmí navštěvovat určité akce, lidi, výchovné povinnosti,        ochranná opatření – při porušení, trestní opatření – tresty

  • Okolnosti vylučující trestnost
    • = okolnosti, které způsobují, že čin který se svými rysy podobá trestnému činu
    • není nebezpečný pro společnost, a tedy není TČ, jde o dovolený čin – je jen podobný TČ ale není spol. nebezpečný
      1) Nutná obrana – znaky: útok – přímo hrozící, ohrožující zájmy chráněné trestným systémem, nepřiměřená obrana – obrana musí být přiměřená útoku, bagatelní případy – facka (není útok)
      2) krajní nouze

3) oprávněné použití zbraně – policista, voják
4) svolení poškozeného

5)výkon dovolené či přikázané činnosti

  • Zánik trestnosti = důvody, které nastanou po spáchání TČ dřív než je o něm pravomocně rozhodnuto a které způsobí zánik práva státu uložit pachateli trest
  • trestnost = možnost být pro TČ stíhán, uznán vinným a potrestán
  • smrt pachatele, milost prezidenta, účinná lítost – dobrovolně zamezí nebo napraví následek TČ, dobrovolně se přihlásí v době, kdy je možné následek odvrátit, promlčení trestního stíhání – musí uplynout doba stanovená zákonem (výjimečný trest 20 let, horní hranice 15 let, u ostatních 10 let), plyne od spáchání TČ

2) Trestní právo procesní

  • upravuje řízení a postup (soudy, státní zastupitelství)
  • snaha zajistit čin pachatele, potrestat ho spravedlivě, vykonat toto rozhodnutí, předcházet TČ
  • prameny – trestní řád, zákon soudnictví ve věcech mládeže
  • zásady trestného řízení: 1) Presumpce neviny – vina musí být prokázána                                                      bezpečně a nepochybně
    2) stíhání jen ze zákonných důvodů – možné jen                                                                v souladu se zákony

3) zásada rychlosti – řízení má být co nejrychlejší

4) obžalovací – obhajoba: obhájce nebo obžalovaný,                                                                      obžaloba: stát, povinnost prokazovat vinu, navrhovat                                                                     důkazy, soud: aktivní, řídí jednání
5) vyhledávací – orgány vyhledávají důkazy a překládají                                                   je

6) veřejnosti – občané mohou sledovat řízení

7) právo na obhajobu: a) když se hájí člověk sám, má                                                                                                        právo   předvolávat svědky,                                                                                                             shromažďovat důkazy

  1.             b) právo mít obhájce
  2.          c) právo požadovat objasnění                                                                                                           okolností svědčících ve prospěch                                                                                                    obviněného – orgány musí                                                                                                               zajišťovat materiály i ve                                                                                                                   prospěch obžalovaného
  3.         d) povinnost poučení o možnosti a                                                                                       právech k uplatnění plné obhajoby
  4.         e) právo použít mateřského jazyk,                                                                                                    znaková řeč, právo na tlumočníka

8) zásada ústnosti a bezprostřednosti – soud rozhoduje                                                      na základě ústního přednesu stran a ústně provedených                                                     důkazů, výjimkou protokol o výpovědích pokud není                                                                      přítomen, soud má rozhodnout jen na základě důkazů,                                                              které byli před ním předvedeny

9) volného hodnocení důkazů – orgány hodnotí důkazy                                                     podle   svého přesvědčení a uvážení všech okolností                                                                      v případu jednotlivě i v jejich souhrnu

  • Orgány trestního řízení: 1) soud – oprávněn rozhodovat v otázkách viny a trestu, nikdo jiný, příslušnosti: Věcná – pro každý druh TČ jiný soud

                                   Funkční – pro každé procesní stadium jiný soud

Místní – soudy podle místa, kde byl spáchán TČ, pokud se neví kde,                                        soudí se tam, kde obžalovaný bydlí nebo pracuje nebo                                                                  v místě kde vyšel TČ najevo

2) státní zástupce – zastupuje veřejnou službu v trestním                                                                   řízení a podává jménem republiky žalobu, povinen stíhat                                                    všechny TČ o nichž se dozví, ručí za zákonnost                                                                             přípravného řízení

3) policejní orgány – pouze při přípravném trestním řízení                                                      – úkoly: prověřit všechna trestní oznámení a šetřit TČ

  • Subjekty trestního řízení: 1) osoba, proti níž se řízení vede (obviněný)

podezřelý je zadržen policií, ale nebylo zahájeno trestní stíhání

                              obviněný –   zahájeno trestní stíhání, státní zástupce obviňuje

obžalovaný – bude zahájeno hlavní líčení, půjde před soud, práva:                      odmítnout výpověď, vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu                kladou za vinu, nevypovídat – musí být poučen, podepisuje papír, že                   byl seznámen, uvádět důkazy k obhajobě, zvolit si obhájce a radit se        opravné prostředky – znovu otevřít řízení, odvolání

2) obhájce – právní zástupce obviněného, má poskytovat     obviněnému všestrannou právní pomoc, vystupuje jménem obviněného, s jeho souhlasem a v jeho prospěch (i když je přesvědčen o jeho vině), práva a povinnosti –      nesmí uvádět přitěžující okolnosti, podává návrhy, žádosti za obviněného, vázán             mlčenlivostí, musí odmítnout protiprávní požadavky klienta
– nutná obhajoba – obviněný musí mít obhájce: mladiství, člověk ve vazbě, omezená       způsobilost, handicap (neslyšící)

– zvolený obhájce – klient si ho zvolí sám, ustanovený obhájce (ex offo) – ustanoví ho    soud (bezdomovci)

3) poškozený – způsobena majetková škoda, ublížení na                                                     zdraví, morální škoda, oběť trestního činu – fyzická                                                                      osoba, které vznikla škoda

4) probační úředník

5) orgán pověřený péčí o mládež

6) svědek, znalec, tlumočník

  • Průběh trestního řízení
    • Přípravné řízení (vyšetřování) – rozhoduje se, zda dojde k hlavnímu líčení
    • Předběžné projednání obžaloby (filtr před soud) – zda dojde k hlavnímu líčení, zda postoupeno správnímu řízení, zda ukončeno, přerušeno
    • Hlavní líčení vynesen rozsudek o ne/vinně, zahájeno předsedou senátu (senát = sbor soudců + přísedící…i nesoudci), sdělí, co se bude projednávat, zda jsou všechny strany přítomné

státní zástupce přednese obžalobu – výslechy

na konci – závěrečné řeči:

  1. státní zástupce
  2. poškozený
  3. obhájce obžalovaného
  4. obžalovaný – nemusí

poslední slovo obžalovaného – zda lituje

senát se odebere pryč – hlasování: nejprve mladší soudci, přísedící, poslední         předseda senátu

řečen rozsudek

  • Odvolací řízení – ne/můžu-li se odvolat, do 8 dnů
  • Vykonávací řízení trest – výkon právní moci, již nelze napadnout

 

  • Opravné prostředky
    • řádné – odvolání (jen 1)

– stížnost – proti uvalení vazby, proti kauci…

– odpor – proti trestnímu příkazu

    • mimořádné – žádost o obnovu řízení – proti pravomocným rozhodnutím

– odvolání – může podat nejvyšší státní zástupce a obviněný

– stížnost pro porušení zákona

  • milost – na 1 konkrétní případ

– jedině prezident

  • amnestie – kolektivní zmírnění či odpuštění trestu

– jedině prezident

  • Trestní řízení ve věcech mládeže

– mládež – dítě (<15), mladistvý (15-18)

– odchylky      – systém soudnictví pro mládež

– zdravotní stav, rodinné podmínky

– vlastní orgány činné v trestním řízení (státní zástupce, policie)

– povinný zástupce (obhájce)

– zásadně neveřejné řízení

– vazby možné nahradit zárukou, slibem; jinak nesmí trvat déle než 2                                měsíce

– soud vydává opatření – odnětí svobody vždy o polovinu nižší

– zákaz činnosti, veřejné práce…

– výchovná, ochranná opatření